...Za hranicí reality...

1. září 2014 v 19:04
Docela dobré téma.A tím pádem,že jsem neměla možnost absolutně nic psát tak k tomu něco napíšu. Doufám,že vás to nebude nudit :P :)

Bloudím lesem,a tak tomu už je přes pár tisícovek let.Nikdo si nemůže být na stoprocent jistý,že existuju..Poněvadž mě už nikdo dlouho nespatřil.Skoro nic si nepamatuju až..Na své dětství.Měla jsem dvě sestry a jednoho bratra.Šťastné rodiče, velký dúm se zahradou a psa.Jednou v noci,když všichni spali se nám do domu vkradli tři muži se zbraněmi a chtěli nás okrást.Otec s matkou se je snažili zastavit,ale jen do doby než jeden z vetřelců zmáčknul spoušť.Nejdřív zabil otce,následně matku.Starší sestry vzaly mně a mladšího bratříčka a skryly nás do sklepení.Sami však přitom přišly o život.S bratříčkem jsem zůstala sama v temném a pavučinami pokrytém sklepení.Muži obrátili dům vzhůru nohama a nějakou dobu se uvnitř ještě zdrželi,poněvadž nechtěli nechat žádné svědky toho co se tu událo.Zanedlouho nám obou začala být zima,taky jak by ne? Oba jsme byli v lehkém pyžámku a jediné co nás dokázalo zahřát,byla naše už skoro promrzlá těla.Na okamžik jsem si zdřímla,ale když jsem se potom probudila zjistila jsem,že bratr je pryč a všude okolo mě jsou stopy krve.Začala jsem bratříčka hledat.Ve sklepení jsem ho,ale nenašla.Muže,kteří se vkradli do domu jsem už neslyšela,a tak jsem se potichoučku vykradla ven.Čekalo na mě,ale překvapení.Ušla jsem ani ne pár metrů a narazila jsem na všechny tři muže.Vypadalo to jakoby mě neviděli,jakobych neexistovala a v tom..Jsem uviděla opřené a znetvořené tělo bratříčka nedaleko od nich.Zděšeně jsem vykřikla,ale přišlo mi jakobych křičela do prázdna. Nikdo mě neslyší. Stoupla jsem si před muže a začala jsem do něho mlátit,ale marně.Mé ruce při pokaždém uhození prošly jeho tělem. ''Co to?'' - Ptala jsem se sama sebe a bylo mi jasné,že odpovědi se nedočkám.Začala jsem brečet,křičet..A najednou se to stalo.Jeden muž zvednul paži a jedním prstem ukázal směrem na mě.Říkala jsem si,že mě přece z nějakého důvodu nevidí,ukazuje za mě. No pletla jsem se.Dva muži se podívali stejným směrem a bylo mi to jasné. Vidí mě.
''Jak je to možné?''
Ptal se jeden z nich a ten druhý zavrtěl hlavou.Třetímu se propadla kolena a klesl k zemi.
''To není možné..Vždyť umřela ve spánku.''
Ani nevím proč,ale chtěla jsem se pomstít.Nebyla jsem vůbec v šoku z toho,že jsem mrtvá.Jediné co jsem pociťovala byl vztek..To jak zavraždili celou mou rodinu před míma očima..Je neodpustitelné.Nevím jak jsem to věděla,snad instinkty mi to napovídaly..Popadla jsem flétnu a začala jsem na ni hrát.Muži se zaposlouchali a já jsem je pomalu začala odvádět směrem k útesu.Smutná a strašidelná skladba,kterou jsem hrála jim znemožnila pokus o útěk,a tak jim nezbývalo nic jiného než se nechat ovládat písní.Jeden po druhém skočili z útesu.Neměla jsem žádné výčitky svědomí.Taky proč bych je měla vůbec mít? - Jsem mrtvá.Na ničem nezáleží.Tohle je jediný způsob jak se zabavit,jak se pomstít za krutost a hrubost lidí.Od té doby to dělám jako každo-týdenní zlozvyk.V noci o úplňku vezmu svoji flétnu a začnu hrát pod okny dětí.Díky mé vábivé písni je vylákám z postelí jejich domů a odvádím je k útesu,z kterého jeden po druhém pak skákají. Ať jejich rodina a příbuzní truchlí stejně jako já.Ať také poznají co je to ztratit někoho blízkého a milovaného..Všichni lidé jsou odsouzeni k věčnému truchlení a bloudění v lese,kde není úniku a ani pomoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | 7. září 2014 v 21:23 | Reagovat

Rozzlobený duch?
Příběh se mi moc líbí, ať je morbidní jak chce :D! Jsi kreativní, je to super. :)

2 Bellasmilee Bellasmilee | Web | 6. října 2014 v 12:05 | Reagovat

No.. Jo něco na ten způsob :D Děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama