D.N.A - 6.díl

5. srpna 2014 v 22:45
,,Elaine!"
Všude okolo sebe slyším hlasy volající mé jméno a jeden z nich patří Calebovi.Všude je,ale tma a já nic nevidím.Ptám se sama sebe : "Kde to jsem?Je po mě?"
Nejspíš bych neměla uvažovat nad smrtí,když ani nevím co se stalo.No nic..Využiju ten čas k přemýšlení.Co vlastně vím?Caleb,před nedávnem ještě Alan je démon.Potomek Ďábla a má neuvěřitelně silné schopnosti,kterými by mohl všechno zničit.Vždy jsem mu věřila a věřím mu dokonce i teď.Jak to?-Sama si nejsem jistá.Co vlastně vím?Vím,že mi na něm z nějakého důvodu záleží a chci ho chráňovat..Má bratry.Nejstarší : Mel,kapku podivín,který se z ničeho nic objevil.Pak jsou tady temná dvojčata,Danny a Shaun.Všichni to jsou démoni.
,,Máš strach?"
Ozval se za mnou neznámý hlas muže a já jsem se otočila,ale k mému překapení tam nikdo tam nebyl.
,,Měla bych mít?"
Zeptala jsem se hned a hlas se zasmál,hned vzápětí si povzdechnul.
,,Tak proč se konečně nevzbudíš?Jsem zvědavý jestli jsi taková i doopravdy."
,,Cože?!"
Vykřikla jsem a spadla jsem z postele.
,,Au..."
Chytla jsem se za hlavu,ale pořád jsem nehybně ležela na zemi a hleděla na bílý strop.
,,Sen?Moment..Kde to jsem?"
Když už jsem se chtěla zvednout,tak se nade mnou objevil nějaký dvacetiletý muž se zvláštním malým znamínkem kousek pod lícní kostí.Byla to černá pika,což mě dost překvapilo a když jsem si ho začala pořádně prohlížet,došlo mi,že leží na mě.Měl rezavě hnědé vlasy a ofinu,která mu zakrývala skoro celé pravé červenohnědé oko.Ještě nikdy jsem neviděla,že by někdo měl takové oči,ale počkat..
,,Co to děláš?"
Prohlédla jsem si ho podrážděně a on se jen nevinně usmál.
,,Prohlížím si tě.." ,,Máš nádherné oči."
Dodal bezstarostně a na tvářích jsem zase pocítila nával horka.Rychle jsem se podívala někam jinam a on se jen zasmál.
,,Hm...Snažíš se být tvrdá,ale uvnitř jsi citlivá a hodně milá.Zatím se mi jevíš jako můj typ." ,,Kyle!Sestra ti nepatří!"
Ozval se Danny se Shaunem za ním a on se na ně jen otráveně podíval.
,,A tohle není váš pokoj." ,,Ani tvůj!"
Odvětil hned škodolibě Danny a Kyle ze mě konečně slezl.Já jsem zůstala zaraženě sedět na zemi a napjatě je pozorovat.
,,Nikde není napsané,že si s ní nemůžu pohrát."
Zazubyl se Kyle a já jsem se na něho znechuceně podívala.Vážně řekl "pohrát" ?
,,Nejsem ničí hračka."
Začala jsem a všichni tři se na mě podívali.
,,Co se vůbec stalo?A co je s Calebem?"
Zeptala jsem se opatrně a Kyle si povzdechnul.Přesně v ten okamžik jsem si všimla,že okolo krku má něco jako ostnatý obojek,který vypadal být odtrhnutý od nějakého řeťezu.
,,Proč máš okolo krku obojek?"
Dodala jsem opatrně dřív než mi kdokoli ztihnul odpovědět na předešlou otázku a Kyle se tiše zastavil.Danny se Shaunem si přede mě stoupli jako lidský štít.
,,Ten obojek má potlačovat moje démonické schopnosti." ,,A navíc je to sexy doplněk!"
Řekl a přitom se nepřestal usmívat.Já jsem zůstala poníženě stát na místě a hledět před sebe.Všimla jsem si hodin,které visely na zdi a málem jsem utrpěla infarkt.
,,To ne...Musím jít!" ,,Ne,ne..Nikam nepůjdeš.Nemůžeš odejít."
Kyle mě chytnul okolo pasu tak,abych nemohla utéct.Docela mě to zalechtalo a já jsem se zasmála.Danny se Shaunem zůstali zaraženě stát na místě a já jsem se ztrapněně podívala do země.
,,Nech mě-" ,,Elaine..Ty jsi lechtivá?"
Zeptal se užasle Kyle a já jsem tady už dál nehodlala odpovídat,protože by to mohlo být proti mě zneužité..Rychle jsem ho od sebe odkopla a oběhla jsem ho.Dveře jsem v rychlosti vykopla a přeskočila jsem zábradlí,které ohraničovalo schody dolů.Dopadla jsem na nohy a začala jsem utíkat vpřed.Nesmím se zastavit!Pokud se zastavím..Bůh ví co mi udělá!Co když mě začne lechtat?!Moje jediná slabina.A navíc za tu chvíli jsem si o Kylovi dokázala udělat dost stručný obrázek..Proč mám sakra rudé tváře?!
,,Už vím,že jsi lechtivá!Neutečeš mi!"
Uslyšela jsem Kylův hlas někde za mnou a zrychlila jsem ještě víc.Jak je ten dům vůbec velký?Příjde mi,že bežím minimálně deset minut.
,,To,ne.."
Řekla jsem a schovala jsem se za roh,protože se mi opět začala točit a hlava a bylo mi neuvěřitelně horko,jakobych celá hořela..Přiložila jsem si dlaň na hruď a snažila jsem se to nějak zastavit.Mé srdce začalo nesnesitelně vyvádět,jako kdyby mi šlo o život a pocit žízně,který se s každým nádechem stupňoval nehodlal jen tak zmizet.
,,Calebe..."
Vyslovila jsem jeho jméno a přesně v ten okamžik se mi podlomila kolena.Klesla jsem k zemi a bolest se začala rozmistňovat po celém mém těle.
,,Ca-Calebe..."
Vydechla jsem bolestně,a i když to pro mě bylo dost obtížné pořád jsem se snažila vyslovit jeho jméno.Po chvilce mi klesla víčka a nad něčím jsem se zamyslela..Přece jen je můj jediný přítel,který ví..Moment,Caleb vlastně neví co jsem, nebo snad ano?
,,Elaine!Co se stalo?!"
Ten hlas..Otevřela jsem oči a uviděla jsem před sebou klečet Caleba a za ním stát Mela.Touha po krvi je zpět..
,,Ne!Nesmíš se.."
Musela jsem se pořádně nadechnout,abych to mohla celé dopovědět.
,,Nesmíš se ke mě přibližovat..."
Dořekla jsem to konečně,ale Caleb zmateně zavrtěl hlavou a ruku mi položil na čelo.Nějakou dobu ji tam nechal,ale když jsem mu to chtěla znovu zopakovat,neměla jsem dost síly.
,,Hoříš a jsi celá spocená."
Ustaraně se mi podíval do očí a hned potom se naléhavě otočil k Melovi..Co to bylo za výraz?On..Caleb má o mě strach?
,,Tak tady jsi-"
Objevil se z ničeho nic pár metrů přede mnou Kyle a vedle něho stál Danny se Shaunem.Hned jak mě uviděli se svíjet v bolestech tak se nechápavě otočili k Melovi a Calebovi.
,,Ach..Elaine Jasmin Blake,jsi opravdu tvrdohlavý Doxphir.."
"Doxphir" ? Nikdy předtím jsem tento výraz neslyšela,ale nějak mi došlo co to označení znamená.Mel si ke mě přiklekl a naklonil se hodně blízko k mému obličeji.
,,Mele..Co to děláš?!"
Okřikl ho nechápavě Caleb a Mel mi přejel prstem po tváři bez toho aniž by něco odpověděl nebo vysvětlil.Mé bolesti a touha,ale nadále pokračovali.Už jsem nedokázala potlačovat slzy a Caleb si ke mě přikleknul taky.Byla jsem spoutaná těmi bolestmi,že jsem nedokázala naprosto nic vyslovit,i když jsem se o to tolik snažila.
,,Nevím co znamená Doxphir,ale musíme ji pomoct!Nevidíš v jakých je bolestech?!"
Vydal ze sebe vyděšeně Caleb a Mel vytáhnul z poza opasku dýku a otočil se ke Calebovi.
,,Chceš ji zachránit?Tak mi podej ruku."
Hned jak to Mel dořekl chtěla jsem protestovat,protože jsem věděla co se chystá udělat.Nešlo to,byla jsem tak spoutaná bolestí,že jsem prostě nemohla nic říct,ale proud mích slz se výrazně zvýšil.
,,Snažila se potlačovat svou pravou podstatu a instinkty hluboko uvnitř sebe a to ji teď dostihlo.Potřebuje tvoji krev."
,,Dobře."
Řekl bez jediného zaváhání Caleb a já jsem se na něho zděšeně podívala.I když jsem nemohla nic říct,uvnitř sebe jsem křičela : ,,Ne!Nechci ti ublížit!Pokud to uděláš nejen,že nebudu moct přestat,ale zabiju tě!"
,,Podej mi ruku.."
Caleb Mela hned poslechnul a ten mu do ní říznul.Ze zápěstí začala vytékat nádherně rudá krev,o které jsem doteď jen snila.
,,Na..Bude ti líp."
Pousmál se Caleb a zápěstí mi dal těsně nad rty.Já jsem,ale semkla zuby a snažila jsem se dát do polosedu.
,,Ne..Nesmíš,nechci-" ,,Elaine musíš!I když nevím proč tu krev potřebuješ..Ale pokud je to jediná možná možnost jak tě zachránit a dostat tě z těch bolestí,podstoupím to pro tebe rád." ,,Jsme přece přátelé a ty si musí pomáhat."
Dodal s úsměvem na tváři a já jsem ucítila jak se mi prodloužily tesáky,když mi dopadlo pár kapek jeho krve na rty. Jednou rukou mi podepřel hlavu a tu druhou mi přiložil k rtům.Přesně v okamžik,kdy se tak stalo se má ústa otevřela a ostrými tesáky jsem se mu zakousla do tepen v zápěstí.Horká a zároveň trpká krev mi stékala hrdlem a já pocítila tu dlouho potlačovanou touhu.I když je mi nechutné to přiznat,je to nádherné.To jak se Calebova krev začíná prohánět mími žilami a začíná se mísit s tou mou..Cítím jak se ve mě probouzí něco silného,co jsem donedávna neznala.Najednou se uvnitř mě rozhostil křik : ,,Co to delám?!Caleb..Je můj přítel,co si o mě teď pomyslí?Nechci ho ztratit!" - Tak tohle mě donutilo se probudit z iluze,od které jsem čekala,že se stane skutečností.Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Caleba..I přes to,že z něho vysávám jeho krev a život,se pořád dokáže usmívat..U srdce mě to hřeje,ale na povrch brečím.Po chvilce jsem se od něho musela odtáhnout,protože jsem mu už dál nechtěla ubližovat.Caleb se na mě opatrně podíval a první co udělal je to,že mě nepřestával držet za ruku.
,,Chvěješ se..Už je ti líp Elaine?"
Zeptal se ustaraně a vůbec na sobě nedával znát stopy po únavě.Pousmála jsem se a pořádně jsem si ho prohlédla.Ještě nikdy jsem necítila takovýhle pocit.
,,Proč jsi to pro mě udělal?I když jsem ti ublížila..Se mě nebojíš?"
Řekla jsem s vinou v hlase a snažila jsem se mu nedívat do očí.
,,Elaine.."
Hned jak vyslovil moje jméno jsem se na něho opatrně podívala a on se usmíval tak,jak jsem ho ještě nikdy neviděla. Zvednul neporaněnou ruku a dotknul se jí mé tváře..Bylo to tak příjemné a bylo mi naprosto jedno,že okolo stojí skoro cizí lidé a pozorují nás.Jeho dotek mě dokázal uklidnit a to je už další věc,za kterou jsem mu vděčná.
,,Měl bych?Nejsme až tak odlišní a dokud budeme spolu,budeme tady navzájem pro druhého,ne?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Litteris Litteris | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 8:41 | Reagovat

Ahoj promiň,že ruším ale nominovala jsem tě u ŘETĚZOVÉHO TAGU!! :-)

2 Litteris Litteris | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 21:09 | Reagovat

A mimochodem... je to krásný

3 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 10:40 | Reagovat

Děkuju ^^ jsem ráda,že se líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama