D.N.A - 5.díl

3. srpna 2014 v 16:07
Rudé oči,zvláštní zorničky,které se podobají těm co mají kočkovité šelmy..Rychlost,hbitost.Není to upír ani sukuba.Co je zač?Měla bych z něho mít strach?Pokud to byl opravdu Alan jaký by měl důvod zabíjet Caren?Kdybych tam nebyla a nezkřížila bych mu cestu,zabil by ji?
,,Něco hledáš?"
Uslyšela jsem někde pod sebou Aaronův hlas a překvapením mi málem podjela noha ze schůdků.Otráveně jsem se podívala dolů a doopravdy si tam bezstarostně stál on.
,,Ne."
Odsekla jsem a vrátila jsem se k hledání knížky o původu nadpřirozena.
,,Možná kdybys mi řekla co hledáš tak bych ti to mohl pomoct najít." ,,Ne."
Zopakovala jsem znovu a pak jsem si povzdechla,protože v podstatě ani nevím co přesně hledám a jestli něco takového jako původ nadpřirozena vůbec existuje.
,,Budeš tady jen tak stát a pozorovat mě?"
Seskočila jsem ze schůdků a přistála jsem na nohou přímo před Aaronem.
,,Vypadáš,že přemýšlíš nad něčím důležitým..Opravdu nechceš pomoct?Ptám se čistě jako tvůj přítel."
Naštvaně jsem se k němu otočila zády a zasmála jsem se.
,,Říkáš jako můj přítel?Nevzpomínám si,že bych tě někdy za přítele měla."
Když na to nereagoval,tak jsem se k němu otočila a podívala se mu do očí.Nesmím být tolik podrážděná,nebo by o kolo mě mohl začít čmuchat a to vážně nechci.
,,Omlouvám se,jsem jen trochu unavená..Posledních pár dní jsem toho moc nenaspala."
Vypadlo ze mě nakonec a Aaron se špičkou boty otočil na místě a popošel k poslední poličce s knížkama.Tiše jsem ho sledovala,protože to,že mi na to nic neřekl už bylo z jeho strany dost podezřelé.
,,Podle mě je ztráta času to co hledáš,ale snad ti to aspoň trochu pomůže."
Došel ke mě s černě vázanou knížkou v ruce,která vypadala,že už to má skoro za sebou.
,,Každopádně nechci,aby jsi se do toho zapletla..Ať už tomu věříš nebo ne,záleží mi na tobě Elaine."
Vložil mi do rukou knížku a klidným krokem odešel z knihovny.
,,Záleží mu na mě?"
Vydala jsem ze sebe zaraženě,protože tohle mi naposledy řekl..Když jsem ještě nevěděla co je zač a měla jsem ho ráda.
,,Ne."
Zavrtěla jsem hlavou a zadívala jsem se do země.Ten kluk,do kterého jsem byla poblázněná jako malá je dávno pryč. Nemůžu se jim nechat znovu obalamutit,vždy mě chtěl jen zneužít ke svým účelům.
,,K sakru..Přišla jsem sem kvůli něčemu jinému a zase přemýšlím nad Aaronem."
Pousmála jsem se naštvaně a pomalu jsem přišla ke stolu.Knížku jsem položila před sebe a chvilku mi trvalo než mi došlo,že to musím na stranách rozvázat,aby se to dalo otevřít.Papír byl na dotek drsný a starý,v podstatě byl přesně takový jak o něm napovídal vzhled.Začala jsem v knize listovat,ale k mému překvapení tam nebylo nic jiného než rodokmeny,rozpoznávání a popisování sil sukub a upírů.
,,Nikde nic o-"
V tom jsem nahmátla další stránku a všimla jsem si,že je nějak tlustější a dokonce i pevnější než všechny ostatní.Natáhla jsem se pro nůž,který otevírá dopisy a zkusila jsem jim do stránky říznout.Zarila jsem jim trochu hlouběji a když to povolilo a bylo vidět,že se ta strana dá rozdělit na další dvě,tak jsem neváhala a opatrně jsem je rozřízla.
,,Skrytá strana..Páni v jekém století,že to žiju?"
Pousmála jsem se pobaveně a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Byl tam nějaký znak,teda konkrétně pěticípá hvězda,pentagram a vedle toho nějaké popisky.Na druhé stránce bylo nakreslené oko s tou zvláštní zorničkou..Tohle jsem viděla,ale proč je tady všechno přeškrkané?Snažila jsem se to přečíst,ale nešlo to.Bylo to dost důkladně zaškrkané, takže jsem z toho nemohla absolutně nic vyčíst..Najednou mi v kapse od džín začal vybrovat mobil.
,,Hm?"
Špičkou ukazováčku jsem v kapse zašmátrala a po chvilce jsem vytáhla mobil.Sms od Kim,zvláštní..Kim mi nikdy nenapsala,ale to jsem nejspíš paranoivní.V sms stálo : "Elaine,potřebuju tvoji pomoc!Přijď prosím rychle na opuštěné parkoviště za studiem!Prosím co nejrychleji!Kim."
Vyděšeně jsem zůstala sedět na místě a hledět na display.Je možné,že Aaron přišel na to s kým se stýkám a zaútočil na ně?Před chvílí se choval divně,ale ne..Alan,co když zaútočil i na Kim s Erin?!Každopádně nemůžu její sms jen tak ignorovat a nic neudělat..Musím zjistit o co tady jde!
,,Kam jdeš?"
Hned jak jsem vyběhla z knihovny tak jsem narazila na Bree s Rori.
,,Jdu ven..Nevím kdy se vrátím,prosím nikomu to neříkejte."
Řekla jsem ve spěchu a obě přikývly.Oběhla jsem je a rychle jsem vyskočila na střechu,nadechla jsem se a rozběhla jsem se vpřed.Uvědomila jsem si,že je ještě pořád světlo,a tak jsem seskočila v nejbližší uličce kde nikdo nebyl.Opět jsem se dala vpřed a vzpomněla jsem si,že na oko nemám barevnou čočku.Zaklela jsem srkz proceděné zuby,ale bylo mi jasné,že teď už nemá význam vracet se pro ni.Nějak to vysvětlím,jen doufám,že před ní nebudu muset použít svou sílu.Pokud to,ale bude nezbytné pro její záchranu,nebudu mít na výběr.Došla jsem na místo,které mi bylo řečeno,ale nikde jsem neviděla ani Kim ani Erin dokonce ani Jeffreyho.Zadýchaně jsem se začala okolo sebe rozhlížet.
,,Kim?Kim?!Kde jsi?!"
Znervózňovalo mě,že tady je ozvěna a tak otevřený prostor..Nelíbí se mi to,musím udtud zmizet.Kdyby mi tu sms poslala Kim tak by tady přece byla!Otočila jsem se zády k starým autám,které někdo na tom odlehlém parkovišti nechal už nejspíš hodně dlouho a chtěla jsem odejít,ale v tom se přede mnou objevil Alan.Má první reakce byla,že jsem se mu podívala do očí.Měl je,ale jako vždy tmavě modré.Žádné temné rudé oči..Ne,nic takového.Možná to nemohl být on.
,,Přišla jsi."
Řekl a dal si ruce do kapes od bundy.Okamžitě jsem sebou škubnula,protože jsem si nemohla být na sto procent jistá,že u sebe nemá nějakou zbraň.
,,Co tady děláš Alane?"
Hned jak jsem se na to zeptala bylo na něm vidět,že mu něco překáží.
,,Neříkej mi tak..Není to mé pravé jméno."
Odsekl a já jsem si ho nechápavě prohlédla.Nevím co se tady děje,ale musím zůstat ve střehu.
,,Co se stalo s tvým okem?" ,,Neodbíhej od tématu!"
Okřikla jsem ho a on vypadal být dost překvapený.Nakonec si povzdechnul a opřel se o plot.
,,Jmenuju se Caleb Lucas Kane..Dřív než se mě zeptáš proč jsem se tobě a ostatním představil jako Alan,tak se tě na něco zeptám já."
Napjatě jsem stála na místě a nervózně jsem přikývla.
,,Jsi stejná jako já?"
Byl to on!Řekla jsem si a okamžitě jsem se k němu rozběhla.Když jsem se po něm chtěla vrhnout,neuvěřitelně rychle se mému úderu vyhnul.
,,Elaine!Prosím přestaň."
Ocitnul se opět pár metrů přede mnou,a i když to na mě možná nevypadalo.Uvnitř sebe jsem sváděla boj..Něco mi říkalo, že ho musím zabít.Ale má druhá polovina ve mě křičela ne!Je jenom jiný..Stejně jako já.
,,Byl jsi to ty.."
Nechápavě zvednul hlavu a já jsem neměla dost odvahy se mu podívat do očí.
,,Před třemi dny,na nemocniční střeše..Byl jsi to ty,chtěl jsi zabít Caren.Proč?"
V jeho očích se zaleskl strach a ještě něco co jsem nechápala.
,,Ano byl jsem to já..Nechtěl jsem ji zabít,ale vymazat vzpomínky.Předtím..Šla domů a já jsem na ní náhodou narazil. Sledovali ji nějací kluci a chtěli ji ublížit.Když jsem se do toho vložil já-"
Odmlčel si a po chvilce zvednul oči od země a zadíval se na mě.Oči měl opět temně rudé a mnou projel varovný reflex : "Uteč!"
,,Jsem se přestal ovládat..Pak,když jsem tě viděl skákat ze střechy na střechu s jasně stříbrnýma očima řekl jsem si,že jsi stejná jako já.."
Ohromeně jsem zůstala stát na místě.Přestal se ovládat..?Musím se zeptat.
,,Ala-" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne,Calebe.Co jsi zač?Upír ani sukuba nejsi..Tak co teda?"
To co jsem řekla a na co jsem se ho zeptala vypadalo,že vůbec nečekal.Popošel ke mě,ale já jsem ucouvla o pár kroků do zadu a najednou jsem si něco uvědomila.Chci to vůbec vědět?Už teď je toho na mě moc.Považovala jsem ho dva dlouhé roky za jednoho z nejlepších přátel a teď když jsem se dozvěděla,že se dokonce jmenuje jinak.Je to ten samý člověk?
,,Nesmíš křičet.."
Objevil se přímo přede mnou,ale já se lekla a zareagovala jsem tak,že jsem ho od sebe chtěla odmrštit.Nestalo se..Chytnul mě za ruce a tím jak jsem se mu snažila vzepřít,spadli jsme oba na zem.
,,Nech mě!"
Zažadonila jsem,ale když jsem se na něho podívala..Bylo na něm vidět,že ho to bolí.Co přesně?Nevím.. Ale rozhodně nevypadá na žádného zabijáka.
,,Bojíš se mě a ještě ani nevíš co jsem zač."
Řekl a já jsem se přestala bránit.Nevím ani proč,ale vybavila jsem si jednu vzpomínku,kdy jsem byla o něco málo menší. Byla jsem poprvé venku sama na procházce.Chtěla jsem jít na hřiště a hrát si s lidskými dětmi.Když jsem tam,ale přišla.. Narazila jsem na partu trochu starších kluků jak šikanovali od nich mladšího kluka.Shodili ho z houpačky a začali ho mlátit a kopat.Nechtěla jsem tomu jen tak bezmocně přihlížet a tak jsem se rozhodla jít mu na pomoc.Ti kluci si začali dovolovat i na mě,ale já jsem zareagovala trošičku drastičtěji než očekávali.Jinak řečeno,zmlátila jsem jednoho a zbytek utekl.Kluk,kterého ještě před chvílí šikanovali pořád ležel na zemi a zděšeně na mě hleděl.Podala jsem mu ruku,ale on se ji nechytnul.Byla jsem smutná kvůli tomu jak se na mě díval,a tak jsem mu řekla to samé,co řekl Caleb teď mě : "Bojíš se mě a ještě ani nevíš co jsem zač."
,,Nebojím se tě..Jen mě štvě,že jsi přede mnou tajil něco tak důležitého.Jsme přece přátelé."
Zamumlala jsem podrážděně a on se na mě ohromeně podíval.Po chvilce trapného zíraní z očí do očí jsem měla jeho váhy na sobě a mlčení,dost.
,,Co kdyby jsi ze mě slezl a konečně mi vysvětlil co jsi zač?"
Řekla jsem nakonec a on se jen pousmál a slezl ze mě.Srdce mi,ale bušilo nadále jak praštěné.Nechápala jsem to,vždyť už na mě není svalený..Sedl si přede mě a začal na mě hledět jak nějaký magor.Já taky zůstala sedět,teda bez toho "očumování".
,,Hmm..."
To jeho prohlížení mi už začínalo lést na nervy,hlavně proto,že jsem na tvářich neustále pociťovala teplo.
,,Proč na mě zíráš?"
Vypadlo ze mě stydlivě,ale on se jen usmál.
,,Myslím to vážně.Přestaň a raději mi konečně řekni co jsi zač..Už mám toho pátrání o tobě dost.Chci znát pravdu."
Užasle se na mě podíval a já jsem nasadila zděšený výraz.
,,A slíbíš,že když ti řeknu co nejspíš jsem..Tak mi řekneš co jsi ty?"
Řekl škádlivě a já jsem vážně přikývla.Vstal ze země a podal mi ruku.Pomohl mi zpátky na nohy a já jsem z něho nehodlala spustit oči.
,,Víš dozvěděl jsem se to před nedávnem a ani nevím jestli je to možné,ale je to jediné vysvětlení,které se ke mě dostalo." Začal a já jsem opatrně přikývla. ,,Jsem démon."
Jedna jediná věta mě donutila si o něm začít myslet,že se zbláznil.Dala jsem si ruce v bok a vážně jsem se mu podívala do očí.
,,Démon?Nemožné.." ,,Proč?"
Zeptal se hned nechápavě a já jsem si povzdechla,protože se mi nechtělo mu začít vysvětlovat dějiny démonů,upírů a sukub.
,,Prostě to není možné..O démonech se píše jen ve vzniku upírů a sukub.Démoni jsou naši právoplatní předci,kteří už žijí jen v mytologii." ,,Jsi informovaná..Ale ne správně."
Hned jak jsem to dořekla se ozval hluboký,mužský hlas všude okolo..Okamžitě jsem se sebou škubla a mé svaly v těle se napnuly.
,,Kdo jsi?!"
Zařval Caleb dřív než já a snažila jsem se toho chlapa najít.
,,Démoni žijí už po celá staletí a rodí se stále noví a noví..I když ne tak často a ne všichni přežijí."
Hlas se zasmál a celým parkovištěm projela vlna jakésiho chvění a Caleb se na mě zhrozeně podíval.Nejdřív jsem nechápala proč,ale po chvilce nehybného stání mi to došlo.Otočila jsem se a před sebou jsem uviděla stát vysokého muže okolo třicítky se zvláštním oblekem a s vybledle černými,pocuchanými vlasy,které mu padaly do jeho šedozelených očí.Ještě nikdy jsem z nikoho nepociťovala takový strach..Zůstala jsem stát na místě a zděšeně jsem se mu dívala do očí.
,,Jmenuju se Malcolm,no říkejte mi Mele.Jsem nadšený z toho,že vás oba znovu a konečně poznávám.A zvlášť,když jste spolu."
Pousmál se a jako první jsem si všimla jeho ostrých a lesklých zubů.
,,Tesáky.."
Vydala jsem ze sebe zaraženě a on se pousmál a chytnul mě lehce za bradu.Varovně jsem zasyčela a koutkem oka jsem se podívala na Caleba,bylo na něm vidět,že každou chvílí se může přestat ovládat.
,,Roztomilá princezna Elaine Jasmin Blake..Dcera Alexandra Blakea,jiná než ostatní..Kotva mého bratříčka."
Zaraženě jsem se na něho podívala a když mě konečně pustil,tak jsem uskočila do zadu a Caleb ke mě přiběhnul.Přišlo mi jakoby se mé tělo až teď konečně probudilo a začalo mě poslouchat.
,,V pořádku?"
Podíval se na mě Caleb opatrně a já jsem roztřeseně přikývla.
,,Už jste si navzájem dali ochutnat krve?"
Pousmál se,ale Caleb vycenil zuby a dřív než jsem stačila mrknout se mu proměnily v tesáky a jeho oči zrudly.Okolo něho byla cítit strašlivá aura,kterou jsem u něho viděla poprvé.
,,Co jsi myslel tím,že je Elaine kotva tvého bratříčka?A kdo k sakru jsi?!"
Na Calebovi bylo vidět,že se snaží zůstat co nejklidnější a "Mel" se jen pousmál.
,,Ty toho opravdu moc nevíš,viď?"
Povzdechnul si a prohrábl si vlasy.Caleb si ho nechápavě prohlédnul.
,,Jsi démon,potomek Ďábla,chceš-li Satana nebo Lucifera..Před nedávnem jsi objevil svou moc a jsi zmatený..Jak už jsem před chvílí řekl mé jméno je Mel a jsem tvůj nejstarší a nejpohlednější bratr." ,,Nevychloubej se tolik!"
Ušklíbl se a rázem se vedle něho z každé strany objevili dva kluci.Vypadali jen o něco málo starší od Caleba řekla bych jim tak osmnáct možná devatenáct.To,ale nebylo to co mě zarazilo.Oba dva vypadali stejně..Tmavě hnědé podelší vlasy,v levém uchu malou černou naušnici a dokonce i oblečení měli stejné.Šedé košile s výstřihem do véčka s napůl vyhrnutými rukávy a dlouhé černé kalhoty.Jediné co neměli stejné byly jejich temné oči.Ten v levo je měl světle modré a ten v pravo tmavě hnědé.Zkrátka "temná" dvojčata.
,,Omlouvám se za jejich vychování..."
Řekl otráveně Mel a rukama jim pročechral vlasy.
,,Jsme jen o něco málo mladší,ale to neznamená,že jsme děti."
Zamumlal naštvaně ten s tmavě hnědýma očima a já jsem se váhavě otočila ke Calebovi.
,,Znáš ho?"
Zašeptala jsem a snažila jsem se využít chvíle kdy se ti podivíni mezi sebou začali haštěřit.
,,Netuším..Ale cítím něco zvláštního,jakobych je všechny znal.." ,,I ta temná dvojčata?"
Zeptala jsem se hned tiše a Caleb se na mě zaskočeně podíval,ale nakonec se usmál a přikývnul.
,,Jo i ta temná dvojčata..Je to divné,že?" ,,Hele vy hrdličky..My jsme pořád tady!"
Ozval se Mel a náš rozhovor byl u konce.Otráveně jsem se k nim otočila a už mi nepřišli tak děsivý,ale spíš pro smích. Caleb z toho,ale vypadal dost vyvedený z míry,a tak jsem si dala ruce v bok a prohlédla jsem si je.V hlavě se mi ozvala jediná myšlenka : "Chci a musím mu pomoct."
,,Tvrdíš,že jsi jeho bratr?Takže jsi taky démon?"
Mel se usmál a pyšně přikývnul,přitom mě,ale všichni nepřestávali překvapeně pozorovat.
,,Předpokládám,že ta temná dvojčata jsou taky jeho bratři."
Začala jsem opatrně a dvojčata se na mě poníženě podívala.
,,Temná dvojčata?" ,,Co jsme ti udělali sestro?"
Doplnili se navzájem a já jsem se na ně zaskočeně podívala.
,,Sestro?" ,,Hele dřív než se tady začnete hádat,co kdyby jste se představili?"
Zakročil Mel,a když se na mě oba podívali tak jsem se snažila zůstat v klidu a povzdechla jsem si.
,,Elaine Jasmin Blake..Dcera Alexandra Blakea,přítelkyně Caleba."
Najednou jsem si uvědomila,že jsem řekla "přítelkyně" a tváře mi okamžitě zrudly.
,,Přítelkyně?"
Pousmál se překvapeně Caleb a já jsem si odkašlala.
,,Myslím tím kamarádka...."
Dodala jsem tiše,protože jsem si přišla neuvěřitelně ztrapněná.
,,Já,modroočko se jmenuju Danny." ,,A já se jmenuju Shaun." ,,Rády tě poznáváme setřičko!"
Řekli najednou a mě se z ničeho nic začalo těžce dýchat a motat hlava.
,,Ca-Calebe.."
Vykoktala jsem,ale to už jsem ztratila úplnou kontrolu nad svým tělem a klesla jsem k zemi.
,,Elaine?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Litteris Litteris | Web | 5. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Páni... Je to nádherné... a přitom nervák...
Píšeš krásně

2 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 18:14 | Reagovat

Děkuju moc si toho cením ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama