Srpen 2014

Oznamuju..

28. srpna 2014 v 13:10 | Bellasmilee
Asi jste si už určitě všimli,že nějakou tu dobu nepřidávám žádné články ani další díly povídky.Je to proto,protože mám teď opravdu málo času,díky stěhování.Takže nějakou tu dobu sem bohužel nic přidávat nebudu.Teda..Dnes ještě možná přidám další díl povídky.Jinak budu nějakou malou dobu mimo,takže se omlouvám.

D.N.A - 10.díl

21. srpna 2014 v 19:59
Pravda - část 2.

,,Něco se ti vybavilo..Mám pravdu?"
Povzdechnul si nervózně a já jsem se rychle postavila.Zavrtěla jsem hlavou,protože jsem z toho byla zmatená.
,,Chci vědět pravdu."
Vydala jsem ze sebe nakonec a Calebovi se v očích zaleskl strach.To bylo poprvé co jsem to v jeho očích věděla,ale i přes to to musím vědět.
,,Dobře."
Sklopil hlavu a začal mě za sebou někam táhnout.Nechala jsem se,ale srdce mi bušilo jako splašené a uvnitř sebe se ozývaly nejrůznější pocity.Od nedočkavosti a strachu po touhu a zklamanost.Dotáhnul mě na kopec kde jsme se domluvili na tom,že s ním strávím jeden den a jednu noc.Pustil mě pár metrů před třešní a sám se o ní opřel.Srdce mi začalo bušit ještě víc a mé tělo bylo jako paralizované.
,,Znáš legendu,která vypráví o muži a dívce,kteří byli donuceni zúčastnit se ''zvrhlé'' Hry?"
Nechápavě jsem přikývla a Caleb si povzdechnul.
,,Jednou mi ji vyprávěl otec..Ještě,když jsem byla menší.Proč?"
Zeptala jsem se po chvilce a Caleb se na mě opatrně podíval.Něco mi říkalo,že to vědět nechci,ale i přes to jako vždy jsem si trvala dál na svém.
,,Není to pouhá legenda..Kdysi hodně dávno se to stalo a děje se to dodnes."
Zaraženě jsem zavrtěla hlavou,protože mi to nedávalo smysl.
,,To nemůže být pravda..I kdyby byla,Urození a všichni ostatní by o ní věděli.A taky.."
Podívala jsem se na Caleba a ten přikývnul.Ne..To přece není možné.Není možné,aby legenda o dívce a muži byla pravdivá a co víc skutečná,která se děje dodnes.
,,Jak to myslíš?Všechno přece skončilo,když muž našel tělo své družky mrtvé v jejím domě..Stal se vítězem a Ďábel dosáhl svého,Hra skončila." ,,Neskončila."
Řekl hned a já jsem se na něho nechápavě podívala.Teprve až po chvilce mi to došlo..
,,Takže,když se Mel zmínil o Hře..A když Kyle říkal,že mě chtěl vidět ještě před tím než to začne."
Zhrozeně jsem se na něho podívala,a i když jsem na něho ze začátku měla vztek..Tak mě po chvilce opustil a místo toho jsem pocítila smutek a strach.
,,Pokud je to pravda..Tak co Mel myslel tím,že se ti vrátily vzpomínky?"
Zeptala jsem se nechápavě a Caleb ke mě pomalu přišel.Strach se mě pomalu,ale jistě začal zmocňovat a já jsem s tím nemohla nic udělat.Najednou mě chytnul za tvář a opatrně se mi podíval do očí.To,že se mě dotýkal mě dokázalo z nějakého důvodu uklidnit a byla jsem mu za to vděčná.
,,To je nepodstatná věc.Co je teď hlavní.." ,,Bojíš se?"
Okamžitě jak to vyslovil jsem se začala celá chvět.
,,Jak bych nemohla..Calebe pokud tohle všechno je pravda,znamená to,že je celá má rodina v nebezpečí.Ne.."
Zavrtěla jsem hlavou a on se na mě opatrně podíval.
,,Všichni okolo mě jsou v nebezpečí,včetně tebe."
Pořádně si mě prohlédnul a já jsem se konečně dokázala uklidnit.To co jsem před chvilkou zažívala byl opravdu přehnaný, i když oprávněný strach.
,,Nic mi nehrozí..Pokud budeme bojovat spolu."
Nevím proč,ale přišlo mi,že v tom je skrytá výhružka.O kousek jsem od něho odstoupila a zmateně jsem se zadívala na zem před sebe.
,,Nevím jestli dokážu zabíjet bez mrknutí oka."
Potom co jsem to vyslovila se mi vybavil rozhovor s Melem."Kdyby byl Caleb v nebezpečí dokázala by jsi zabíjet bez jediného mrknutí oka?" - Musela jsem se zasmát..Caleb se na mě trochu vyděšeně podíval.
,,Víš..I když to možná není ani trochu vtipné,tak mám pocit,že Mel má už dopředu něco vymyšlené.''
Nechápavě mě dál pozoroval a já jsem zaťala pěsti,a tak trochu s žádostí na tváři jsem se k němu otočila a podívala se mu do očí.
,,Nevím jestli budu zabíjet,ale chci ochránit svou rodinu,přátéle.." ,,Tebe."
Rozhodla jsem se a na Calebovi bylo vidět malé oddechnutí.
,,Počkej..Když ty a já jsme ve Hře..Tak co Mel,Kyle a Danny se Shaunem?"
Caleb trochu nejistě sklopil hlavu a přikývnul.
,,Oni jsou v ní taky,ale nehrozí nám od nich nebezpečí..Teda aspoň nějakou tu dobu,slíbili to."
Přikývla jsem,i když jsem nevěděla jak přesně si to mám vyložit.Z ničeho nic jsem nedaleko od nás,na kopci postřehla zalesknout se hrot šípu.
,,K zemi!"
Vykřikla jsem těsně před tím než ta osoba ztihla vystřelit.Šíp se zabodl do země těsně vedle mě.Vystrašeně jsem zvedla hlavu a podívala se na něho.
,,Jsi v pořádku?"
Když jsem přikývla,tak si stoupnul a podíval se na místo odkud střelec vystřelil.
,,Calebe?"
Vydala jsem ze sebe opatrně,protože jsem nechápala o co mu jde.Když se otočil zpátky ke mě,tak v jedné ruce držel Claymore a v té druhé dvouruční dlouhý meč.
,,Jdu se po tom střelci podívat."
Podal mi do ruky dlouhý meč a já jsem si ho váhavě prohlédla.
,,Kde jsi to sebral?" ,,Nedělám to rád,ale..Musím tě nechat samotnou,dokážeš se ubránit?"
Nervózně jsem přikývla a Caleb zmizel.Skvělé.Noc,tma a meč..Lepší večer si nedokážu představit.Pořádně jsem meč sevřela a ostražitě jsem se okolo sebe začala rozhlížet.Někde nad sebou jsem najednou uslyšela zašustění,ale když jsem se ohlédla bylo pozdě.Někdo na mě skočil.Meč mi okamžitě vypadl z ruky a osoba přede mnou na mě namířila dlouhým lukem..Překvapilo mě,že je to dívka a co víc stejně stará jako já,s černou kápí na sobě a se zvláštním opaskem.Měla blond vlasy a jasně modré oči.
,,Kdo jsi?Proč to děláš?" ,,Jakobys nevěděla."
Usmála se a kapku mi přišla jako smyslů zbavená.
,,Nevím.."
Řekla jsem a ona se zamračila.Nesmím ležet na zemi,musím vstát.Přesně to jsem udělala,využila jsem svou rychlost a popadla jsem meč.
,,Jsi rychlá."
Zamumlala podrážděně a ve vteřině se na mě vrhla.Podle pachu jsem poznala,že je to člověk,ale i přes to je neobvykle rychlá a přesná.Vyhnula jsem se,ale jen o vlásek.Odhodila luk a z opasku vytáhla dva podelší nože.Znovu se o proti mě rozběhla a zběsile se mě snažila mácháním noži zasáhnout.Počkat..Znamená to,že tahle dívka je..Můj protivník?Ona je taky ve Hře?
,,Zhebni už!"
Vykřikla rozzuřeně a mě to ve vteřině bylo jasné.I kdybych ji nezabila já,ona se mě pokusí zabít znovu a klidně ještě znovu.Pokud ji nechám jít,ocitne se má rodina a všichni ostatní v nebezpečí.Je to jasné..Nesmím s ní prohrát!
,,Je mi líto,ale musíš umřít.."
Vytasila jsem tesáky a ona se na mě zděšeně podívala.Využila jsem té chvíle a svou rychlostí jsem se přemístnila přesně před ni a ve vteřině jsem ji odzbrojila.Zbýval už jen jediný pohyb a je po všem,ale ona se nehodlala jen tak rychle vzdát. Odkopla mě od sebe,a když se chtěla natáhnout po své zbrani tak jsem se oproti ní rozběhla a přeskočila jsem ji.Ještě před tím než jsem se odrazila a přeskočila ji,jsem celou svou silou máchla mečem.Dopadla jsem na nohy a chvíli jsem zůstala tiše stát na místě,k ní otočená zády.Uslyšela jsem jak její tělo kleslo k zemi.Otočila jsem se k ní a uviděla jsem jak z její hrudě vytéká krev.
,,Zasáhla jsem ji."
Řekla jsem zhrozeně a podívala jsem se na meč,který jsem svíjela v ruce.Nemůžu tomu uvěřit..Tohle jsem nemohla udělat já.
,,Ne.."
Zavrtěla jsem hlavou a upustila jsem meč.
,,Elaine.."
Objevil se pár metrů přede mnou Caleb a hrot jeho Claymoru byl celý od krve.Už jsem se nedokázala dál udržet na nohou.
,,Elaine?!"
Doběhl ke mě,ale já jsem nemohla vydat ani hlásku.Byla jsem pořád v šoku z toho,že jsem tu holku zabila bez jediného zaváhání.Bylo to vůbec správné?-Bylo!Kdybych ji nechala utéct tak by..Tak by mohla zaútočit na někoho z mé rodiny nebo na Jeffreyho a ostatní.
,,Elaine..Neudělala jsi nic špatného.Chceš jen chránit svou rodinu,své přátelé." ,,Mně."
Dodal a pevně mě objal.Jakobych až teprve teď se mohla pořádně nadechnout a nemít pochyby o tom,co jsem udělala.
,,Bojím se.."
Řekla jsem se slzama v očích a Caleb přikývnul.
,,Taky máš důvod.Hra začala,ale nezapomeň,že jsem tady s tebou a budu tě ochraňovat."
Nechala jsem se jim nadále konejšivě objímat a hladit po hlavě,ale..Něco bylo nějak jinak.
,,Ty.."
Ozval se hlas nedaleko od nás a já jsem nechápavě zvedla hlavu.Stál tam muž s černou kápi a zhrozeně hleděl na tělo mrtvé dívky před sebou.
,,Zabili jste ji!"
Zařval rozzuřeně,a když jsem se mu podívala do obličeje tak mu z očí vytékaly slzy.
,,Za to zaplatíte.."
Prosadil přes proceděné zuby a Caleb vstal ze země a stoupnul si přede mě.Bylo tak nemožné vidět mu do tváře nebo co dělá.
,,Pomstím svou sestřičku a nenechám nikoho,aby přežil!"
Dodal muž a vrhnul se po Calebovi.Ten ale zmizel a ocitnul se pár metrů za ním.Evidentně to,ale muži bylo jedno,protože si všimnul mě.Já jsem zůstala paralizovaně sedět na zemi a hledět na něho.
,,Dámy mají přednost."
Usmál se a zamířil na mě mečem.Mnou okamžitě projela jediná myšlenka..Je tohle můj konec?Nechci už nikoho dalšího zabít,i když mě ohrožuje na životě.Nedokážu to udělat znovu..
,,To jsi takový srab,že neútočíš na seberovného?"
Zasmál se Caleb a já jsem se na něho okamžitě podívala.To samé udělal i muž,ale..To co stálo nedaleko ode mě a od muže sice vypadalo jako Caleb,ale..Oči,temná aura a ta síla.Tohle není on.
,,Všichni lidé jsou jen odpad.Stejně jako ty."
Doteď se Caleb díval někam do strany a až teď se podíval na muže.Přesně v okamžik kdy to udělal,se muž ocitnul v plamenech.Celý najednou vzplanul a snad po celé krajině se rozhostil jeho křik a nářek.Po malé chvilce bylo po všem. Nemohla jsem tomu uvěřit,ne nechtěla jsem uvěřit tomu,že by to Caleb udělal.Že to on způsobil tomu muži tak bolestivou smrt.
,,Calebe..?"
Podívala jsem se mu opatrně do očí a uvnitř sebe jsem z něho začínala mít strach.On se bezstarostně usmál a popošel ke mě.Proč má pořád démonní oči a tu děsivou auru?
,,Rád tě konečně poznávám Elaine."
Nechápavě jsem zvedla hlavu,abych mu viděla do očí a pocit strachu se začal čím dál víc umocňovat.
,,Co tím myslíš?"
Zeptala jsem se opatrně a on si povzdechnul a následně mi podal ruku.Já jsem se ji,ale nechytla a on se pobaveně zasmál.
,,Moje drahocenná polovička ti o mě neřekla,viď?"
Rudé oči,temná aura..Polovička?
,,O čem to mluvíš Calebe?"
Vydala jsem ze sebe nakonec a on se pousmál.
,,Víš..Caleb a já jsme jedna,ale přitom úplně jiná osoba."
Začal a já jsem ho nepřestávala napjatě pozorovat.
,,Dá se říct,že Caleb je lidská část..Ta část,která má pocity a emoce.Zatím co já,Lucas jsem jeho pravá démonická část. Necítím nic,nejspíš.."
Zaraženě jsem se na něho podívala,protože co mi tady právě odvykládal znělo už opravdu poněkud přitažené za vlasy.
,,Nejspíš?"
Zeptala jsem se nechápavě a on jen přikývnul.
,,Ano..Víš já jsem se probudil teprve nedávno a až teprve teď jsem se dostal na povrch a dokážu ovládat tohle tělo." ,,A teď se chceš určitě zeptat kdy se Caleb vrátí a já zmizím,viď?No na to je jednoduchá odpověď..Pokud se jednou démonická stránka dostane na povrch,tak tak zůstane už navždy."
To snad..Chce mi právě snad říct,že Caleb už nebude nikdy jako předtím?Už nebude Caleb,kterého znám?!
,,Tvůj výraz..Vypadáš být zhrozená a to ještě nemáš ani důvod."
Chytnul mě za tvář a najednou mě tisknul ke stromu.Se strachem v očích jsem se na něho podívala a snažila jsem se nerozsypat.Naklonil se ke mě a ocitnul se tak až neuvěřitelně blízko.
,,Prozradím ti malé tajemství..Caleb je pryč,tak se s tím smiř." ,,Nevěřím!"
Vykřikla jsem hned se slzama v očích a on,Lucas se zasmál.Pustil mě a pomalým krokem,s ozvěnou jeho smíchu zmizel ve tmě.
,,Jsi v pořádku?"
Objevil se přede mnou Kyle a já jsem se na něho podívala a zavrtěla jsem hlavou.
,,Neboj..I když se ti Lucas předvedl v tom nejhorším světle co mohl a řekl ti,že Caleb he pryč.Nevěř tomu."
Překvapeně jsem se na něho podívala,ale i tak jsem slzy teď už vodopád slz,nedokázala zastavit.
,,Caleb se teď stal Lucasovou součástí,i když si to on sám nechce připustit..Chce tě jen vystrašit,aby jsi se od něho teď raději držela dál."
Děkovně jsem se na Kyla podívala a pomalu jsem si to zamířila domů,přímo do postele.Byla jsem po dnešku vyčerpaná, zvlášť co se týče toho co se stalo s Calebem.I potom co mi Kyle řekl..Můžu si být jistá tím,že Caleb,kterého mám tolik ráda je pořád někde tam uvnitř?

D.N.A - 9.díl

19. srpna 2014 v 13:41
Pravda - část 1.

,,Páni..Kam jdeš tak vyparáděná?"
Podívala se na mě škodolibě Rori a Bree si mě hned začala prohlížet.
,,C-Co je?!"
Zpanikařila jsem okamžitě a s Breeniného pohledu jsem nedokázala absolutně nic vyčíst.
,,Že ty jdeš na tajné rande?"
Nasadila překvapený výraz a Rori si dala ruce v bok.Zakroutila hlavou a podrážděně se na mě podívala.
,,To by nám přece řekla..Mám pravdu?"
Opatrně jsem přikývla a pak jsem si povzdechla.
,,Není to rande..Stejně ani nevíte kam a s kým jdu."
Zamumlala jsem nervózně a najednou jsem si něco uvědomila..Moment,co když to Caleb považuje za rande a já mu na to nevědomky přikývla?
,,Hm?Elaine rudnou ti tváře.." ,,Jsi v pořádku?"
Zamávala mi Bree před obličejem a já jsem se okamžitě probudila.
,,Asi si to půjdu převléct." ,,Ne!"
Okřikly mě obě najednou a já jsem se k nim nechápavě otočila.
,,Proč?" ,,Sice nevím kam jdeš,ale pro jednou si prosím obleč něco pěkného!"
Podrážděně jsem si Bree prohlédla,protože každodenní věci co nosím jsou taky pěkné a měla jsem za to,že proti nim nikdy nic neměla.
,,Byla bych ráda kdyby to,že jdu ven..Zůstalo mezi náma."
Zašeptala jsem opatrně a Rori na mě okamžitě mrkla jedním okem a Bree bez dalšího slova přikývla..Bílá halenka a džíny přece nejsou až tak výstřední.Pomyslela jsem si,když jsem vyšla ven z domu a pomalým krokem jsem zamířila před studio,kde na mě má Caleb čekat.Je ale dobře,že s ním strávím den?Přece jen se..Nějak změnil a ještě ke všemu je to démon.Umím si dost živě představit jak by reagovali Urození a má rodina kdyby zjistili,že démoni existují a s jedním se dokonce přátelím.
,,Elaine!"
Probudil mě Calebův hlas z mého hlubokého přemýšlení a já jsem se rychle zorientovala,abych věděla kde je.Stál přímo přede mnou a nepřestával se usmívat.
,,Ahoj.."
Pozdravila jsem ho nervózně,když si mě začal dost očividně prohlížet.
,,Páni..Takovéhle věci by jsi měla nosit častěji."
Naklonil se ke mému uchu a pousmál se.
,,Sluší ti to."
Překvapeně a trochu i děkovně jsem se usmála,a tak trochu rychle jsem se od něho vzdálila.
,,Co máš v plánu?"
Zeptala jsem se zvědavě a snažila jsem se ho odpoutat od mích rozpaků a nervozity.
,,No.."
Začal a trochu provinile se zazubyl.Mě nějak už došlo co ten výraz znamená a podrážděně jsem se na něho podívala.
,,Ty nemáš nic v plánu?"
Vydala jsem ze sebe skrz proceděné zuby a on se bezstarostně zasmál a mávnul rukou.
,,No..Něco mám,ale nevím jestli tě to bude bavit." ,,I kdyby mě to nebavilo,podstoupím cokoli,abych se konečně dozvěděla o co tady jde."
Odvětila jsem hned cílevědomě a Caleb se zvláštně pousmál.Já jsem se na něho nechápavě podívala,ale on vypadal jako kdyby byl v nějakém tranzu.
,,Hej..Calebe,děsíš mě-" ,,Opravdu bys byla schopná udělat cokoli?"
Skočil mi do věty a já jsem si ho rozpačitě prohlédla,protože mi bylo jasné jakým způsobem to bylo mysleno.
,,Ty perverzáku!"
Zamumlala jsem poníženě a on se jen zasmál.
,,Promiň.Nechtěl jsem,aby jsi to pochopila nějak špatně." ,,No nic..Ještě bych se pro něco chtěl stavit doma,tak se dáme na cestu ne?"
Dodal a já jsem přikývla.Vzal mě za ruku a stejně jako u Mela se okolo nás objevily hořící plameny,ale tyhle vypadaly jinak.Ani přesně nevím jak to popsat,ale..Vůbec jsem z nich neměla strach.
,,Chceš se jich dotknout?"
Zeptal se najednou a já jsem se na něho váhavě podívala.
,,Neboj,nespálí tě."
Pousmál se a já jsem nakonec přikývla.Opatrně jsem natáhla ruku vpřed a dotkla se jich.Caleb měl pravdu,vůbec nepálily. Byly teplé a hřály to ano ale,že by mi měly nějak ublížit..To v jeho případě neplatilo.
,,Jak to?Melovi mě málem spálily.."
Řekla jsem nechápavě,ale on jen pokrčil rameny a zadíval se na ně.Nevím proč jsem si toho všimla až teď,ale ty plameny nejen,že nepálily..Ony měly i o něco málo neobvyklejší barvu.Byly víc do fialově-modré než do jasně rudé.
,,A jsme tady." ,,Zatím na mě počkej tady."
Dodal,když plameny zmizely a my se ocitli v domě,ve kterém jsem už jednou byla.Samozřejmě jsem hned přikývla,a když Caleb zmizel z mého dohledu tak jsem si to začala okolo sebe trochu prohlížet.Velké zdi,zvláštní a docela dost děsivé obrazy,knihy skoro na každém kroku.Trochu to tady vypadá jako pozastavené v čase.
,,Hmm..Máme návštěvu?"
Uslyšela jsem za sebou Kylův hlas,a když jsem se k němu chtěla otočit a pozdravit ho..Nevěděla jsem,že dělám obrovskou chybu.
,,C-Co?!"
Zakoktala jsem a okamžitě jsem se k němu otočila zády a ještě pro jistotu jsem si zakrývala i oči.
,,Zdravím tě Elaine."
Pozdravil mě jakoby nic a na svých tvářích jsem cítila jak pomalu,ale jistě rudnu.
,,Co..To má znamenat?!"
Vydala jsem ze sebe konečně a měla jsem co dělat,abych odtud neutekla,protože tohle..Bylo opravdu dost trapné a nechutné.
,,Hm?Co máš na mysli?"
Zeptal se nechápavě a já se snažila nevybuchnout.
,,To si snad děláš srandu,že ano?!" ,,Vždyť jsi nahý.."
Dodala jsem o něco tišeji,protože už jen ta slova pro mě byla neuvěřitelně ponižující.
,,Jen to?Nic víc?Není nic nenormálního na tom,že se ve svém vlastním domě pohybuju nahý."
Zasmál se a já jsem se rychle natáhla pro deku,co byla položena na sedačce přede mnou a se zavřenýma očima a pro jistotu i s rucema na nich,jsem mu ji hodila.
,,Moc tě žádám..Něco si obleč-" ,,Už jsem.Můžeš se otočit."
Řekl okamžitě a já jsem zaváhala.
,,Nevím proč,ale nevěřím ti."
Zamumlala jsem a Kyle si povzdechnul.Když se hned na to objevil přímo přede mnou (oblečený),tak jsem si viditelně oddechla.
,,Neříkej mi,že jsi ještě nikdy neviděla nahého muže."
Prohlédl si mě zaraženě a já jsem na tvářích opět pocítila teplo.
,,To není tvoje věc."
Odvětila jsem rychle a Kyle se zasmál a pak opět nasadil ten svůj "vážný" výraz.
,,Že ty jsi ještě pa-" ,,La-la-la-la-la!"
Zacpala jsem si uši a začala jsem si dost nahlas pobrukovat.Až po chvilce ticha mi došlo,že v místnosti nejspíš nejsme sami.Sundala jsem si ruce z uší a přestala jsem mluvit nesmyslnosti.Nedaleko ode mě,na schodech stál Caleb a v místnosti nastalo neuvěřitelně trapné ticho..Teda jen na okamžik,po chvilce však Kyle vybuchnul smíchy a docela jsem se začala divit,že stojí ještě na nohou.
,,Co se-" ,,Nebudu se k tomu vyjadřovat."
Odsekla jsem poníženě a Caleb nechápavě přikývnul a došel ke Kylovi.Stačil jeden dlouhý pohled a Kyle se okamžitě uklidnil.Nechápala jsem přesně proč a jak to Caleb udělal,ale byla jsem mu za to docela vděčná.
,,No nic..Já už půjdu,užíjte si to."
Řekl nakonec nabručeně a odešel.Já jsem zůstala mlčky stát na místě a nechápavě na Caleba hledět.
,,Půjdeme?"
Usmál se klidně a já jsem překvapeně přikývla.Vyšli jsme ven z domu a já jsem následovala Caleba někam za dům.
,,Doufám,že máš ráda zvířata." ,,Podle toho jaké."
Odpověděla jsem zamyšleně a on se zasmál.
,,A co takhle koně??"
Zastavil a na okamžik se mi zdlouhavě podíval do očí.Já jsem rozpačitě uhnula a přikývla jsem.Po chvilce jsme došli k domu.Ne,k stáji odkud bylo slyšet docela hlasité řechtání koní.
,,Chováš koně?"
Zeptala jsem se užasle,ale on zavrtěl hlavou a přišel k prvnímu boxu,kde byl tmavě hnědý kůň s karamelovou hřívou.
,,Já no..Od té doby co jsem se dozvěděl,že jsem démon sem často chodívám.A když jsem zjistil,že majitel je tady nechal samotné,začal jsem se o ně starat." ,,Takže ano,v podstatě chovám koně."
Dodal nakonec a já jsem se ohromeně pousmála.Caleb ke koni natáhnul ruku a ten jen "zkroceně" sklonil hlavu a nechal se pohladit.
,,A ty?Máš rád zvířata?"
Zeptala jsem se po chvilce a on pokrčil rameny,přičemž nepřestával koně hladit.
,,Myslím,že ano.Kdybych si měl vybrat co za zvíře mám nejraději budou to koně,myslím si,že jsou k člověku loajální."
Přikývla jsem a trochu jsem se okolo sebe rozhlédla.Na to,že to majitel opustil to tady vypadá dost nově.
,,Copak?"
Otočila jsem se zpátky k němu a pokrčila jsem rameny.
,,Nikdy bych si netypla,že zrovna ty budeš mít rád koně.."
Pousmála jsem se,aby to nepochopil nějak špatně a on jen přikývnul.
,,Běž si nějakého vybrat..Za chvíli vyrazíme a jestli ti to půjde,dáme si závod."
Zazubyl se a já jsem se na něho trochu namyšleně podívala.
,,Nechci se nějak chlubit,ale na koni jsem poprvé nasedla v sedmi letech a od té doby si myslím,že jezdím a závodím docela slušně."
Caleb se hned zasmál a prohlédnul si mě.
,,Netypoval bych tě na jezdkyni,každopádně..Já taky nejsem žádný začátečník."
Řekl škádlivě a já jsem se od něho se smíchem na tváři pomalu vzdálila a začala jsem pátrat mezi koňmi.Všechny koně vypadali nádherně,ale pořád jsem nenašla takového,kterému bych věřila nebo,který by mě dostatečně zaujal.Najednou jsem pár metrů od sebe uviděla dokořán otevřený box.
,,Hm?"
Popoběhla jsem k němu zjistit jestli je kůň uvnitř.Nebyl..Možná bych se po něm měla jít podívat.Napadlo mě a i když jsem neměla ani tušení jak ten kůň vypadá bylo mi jasné,že ho musím najít.Po chvilce jsem došla k ohradě.Snažila jsem se pořádně porozhlédnout a pak jsem z ničeho nic uviděla koně,který si to klusem zamířil přímo ke mě.První co mě dost zaujalo bylo jeho zbarvení,vlastně její..Měla světle hnědou,dá se říct až meruňkovou srst a hřívu neuvěřitelně dlouhou a co bylo nejzajímavější,černou.Vypadala neskutečně..Další co mě zaujalo byly její špičky uší.Měla je zbarvené taky do černa. Zastavila se až těsně přede mnou a zařechtala.
,,Ahoj.."
Vydala jsem ze sebe ohromeně a pomalu jsem k ní natáhla ruku.V jejích očích bylo vidět značné zaváhání,ale nakonec se pohladit nechala.
,,Mělo mě napadnout,že si vybereš Mei."
Ozval se za mnou Calebův hlas a já jsem se k němu opatrně otočila.Po boku mu stál tmavě hnědý skoro až černý kůň s mohutnou hřívou a dost silným tělem.Přesně v okamžik kdy jsem skončila s prohlížením zařechtal a Caleb se zasmál.
,,To je Ren..Zamiloval se do mě hned od prvního pohledu."
Zašklebyl se,ale Ren jen zamával hlavou jakoby to bylo přesně naopak.Musela jsem se zasmát.
,,Tak co?Zvládneš ji sama osedlat?"
Hned jak se na to zeptal jsem si dala ruce v bok a soutěživě jsem se mu podívala do očí.
,,Klidně i se zavřenýma očima."
Vyplázla jsem jazyk a rozběhla jsem se zpátky ke stájím.Kupodivu jsem Mei nemusela nic říkat.Popobíhala za mnou jako nějaký vycvičený pes.Zastavila jsem se u sedel a zamyslela jsem se.
,,Hm..Jsi vůbec zvyklá nosit sedlo?"
Vypadlo ze mě,ale nakonec jsem to nějak všechno dala dohromady.
,,Tak a je hotovo." ,,Možná bych tě neměl podceňovat."
Došel ke mě Caleb už na Renovi a musela jsem se začít smát,když jsem ho uviděla v jezdecké přilbě.
,,Co je?"
Zadíval se na mě nechápavě a já jsem se na něho pobaveně podívala.
,,Jsi démon.Nejsilnější stvoření,které by nejspíš neporazil ani upír,a když máš jet na koni..Dáš si přilbu,aby ses nezranil?"
Caleb se na mě poníženě podíval a já jsem zavrtěla hlavou a vyskočila jsem do sedla.
,,Tak?Veď nás."
Pousmála jsem se a on jen přikývnul a krokem se vydal vpřed.S koňmi jsme prošli snad celý les a tak dobře jsme se u toho bavili,že si ani jeden z nás nevšimnul,že začíná zapadat slunce.
,,Asi bychom se už měli pomalu vrátit."
Navrhnul a já jsem přikývla.Obešel mě a začal nás s Renem vést kupředu.Světlo pomalu,ale jistě opadávalo a mě z ničeho nic rozbolela hlava.Nevím co to způsobilo,ale snažila jsem to na sobě nedát najevo.Po chvilce kroku,to už ale dál nešlo.
,,Stůj.."
Řekla jsem tiše,ale tak,aby mě slyšela jen Mei.Zastavila se a nechápavě zastříhala ušima.Já jsem se musela chytnout za hlavu.
,,Elaine?"
Zastavil se nedaleko ode mě nakonec i Caleb a nechápavě se na mě podíval.
,,Děje se něco?"
,,Děje se něco?"
Zeptal se Caleb usměvavě a já jsem zavrtěla hlavou.
,,Opravdu ti nic není?"
,,Opravdu ti nic není?"
Sesedl z koně a došel ke mě..Co se to děje?Proč tohle vidím dvakrát,ale přitom pokaždé jinak?
,,Elaine..Vypadáš bledě,opravdu se nic-" ,,Jak dlouho se už známe?"
Vstoupila jsem mu do věty zmateně a on si mě váhavě prohlédnul.
,,Neboj se..Jsem tady,abych tě ochránil.Dokud budeme spolu,nic se ti nestane.To ti slibuju,Elaine."
,,Ne!"
Zavrtěla jsem hlavou a udělala jsem to tak unáhleně,že jsem spadla ze sedla přímo do Calebovi náruče.
,,Elaine?"
Otevřela jsem oči a nechápavě jsem si ho začala prohlížet.Proč uvnitř sebe najednou cítím takový smutek?

D.N.A - 8.díl

14. srpna 2014 v 22:10
,,Měla jsi špatný sen?"
Přisednul si na mou postel Caleb a já se na něho překvapeně podívala.Ještě víc podivnější,ale bylo to,že jsem na sobě měla saténovou noční košilku a po tváři mi stékaly slzy.
,,Neboj už je to v pořádku..Jsem tady s tebou."
Natáhnul ke mě ruku a opatrně mi na tváři utřel slzy.Když jsem si ho lépe prohlédla měl na sobě rozepnutou bílou košili a hodně klidné oči.
,,Co se ti zdálo?"
Pousmál se a já jsem se mu podívala rozpačitě do očí,protože mě neustále držel za ruku a seděl blízko mě.
,,Zdálo se mi,že jsem byla sama.Že ti něco hrozilo a já jsem tě nemohla zachránit.."
Vypadlo ze mě nakonec a Caleb se na mě trochu překvapeně podíval,následně mě pohladil po tváři a já jsem zavřela oči, aby mi to bylo ještě příjemnější.
,,Vždyť víš,že bych tě už nikdy znovu neopustil.To co se stalo.." ,,Nebyla tvoje vina."
Dokončila jsem rychle větu za něho a on se jen pousmál.Vzal mě okolo pasu a přitáhnul si mě k sobě.Já jsem mu dala ruce okolo krku a přála jsem si,aby tahle chvíle trvala navěky.
,,Co to..?"
Vydala jsem ze sebe zděšeně,když v mém objetí Caleb zmizel a okolo mě nebylo nic jiného než postel a černo-černá tma všude okolo.Sedla jsem si a začala jsem se okolo sebe rozhlížet.
,,Calebe!"
Vykřikla jsem zhrozeně,ale nemohla jsem ho najít.Nešlo to,v té tmě,která byla všude okolo jsem nic neviděla.
,,Calebe?!Ozvi se mi!Prosím!Nemůžu tě znovu ztratit!"
,,Znovu?"
Škubla jsem sebou a z prudka jsem otevřela oči.Rychle jsem si sedla a chytla jsem se za dost spocené čelo,cítila jsem se jakobych právě uběhla maraton.
,,Proč se mi zdají takové sny?"
Povzdechla jsem si unaveně a podívala jsem se k oknům.A proč jsem vždy v tak zvláštním vztahu s Calebem?
,,No nic.."
Zavrtěla jsem hlavou,vstala jsem z postele a odtáhla jsem závěsy,aby dovnitř šlo sluneční světlo.
,,Dobré ráno sestřičko."
Objevili se na balkóně Shaun s Dannym.Zaraženě jsem na ně hleděla,protože na mě začali bezstarostně mávat s úsměvy na tvářích.Rychle jsem otevřela dveře od balkónu a vtáhla je dovnitř.
,,Jste normální?!Co kdyby vás někdo viděl?Víte jaký bychom měli všichni průšvih?!"
Podrážděně jsem si je prohlédla,ale oni mě dost očividně ignorovali a místo toho si prohlíželi můj pokoj.Danny se z ničeho nic přemístnil do mé postele a spokojeně se nadechnul,Shaun si stoupnul před skříň se spodním prádlem a když už chtěl otevřít první šuplík,tak jsem si před něho naštvaně stoupnula a probodávala ho pohledem.
,,Tam mám holčičí věci a spodní prádlo takže ať tě ani nenapadne otevřít ten šuplík."
Řekla jsem skrz proceděné zuby a Shaun se jen zasmál a nakonec pokrčil rameny.
,,A kdybych byl holka,mohl bych tam nakouknout?"
Zeptal se zamyšleně a já jsem zmateně přikývla.Přesně v ten okamžik se změnil..V překrásnou štíhlou holku s dost velkým poprsím a pasem.
,,Tak a teď,když jsem holka se podívám co naše sestřička schovává uvnitř."
Nevinně zamrkal dlouhýma řasama a dal si ruce v bok.
,,N-Nemám slov.."
Vyšlo ze mě poníženě a zároveň i zaraženě.Když,ale otevíral šuplík,tak jsem po něm skočila a svalila ho k zemi.Otevřela jsem oči a on si jen usměvavě ležel na zemi a evidentně mu ani trochu nevadilo,že jsem na něm svalená.
,,Proč jsi na mě skočila sestřičko?"
Zazubyl se a já jsem se rozpačitě podívala na stranu,kde stála skříň a v tom jsem uviděla jak Danny stojí u šuplíků a v rukou drží moji černou,krajkovou podprsenku.Na tváři jsem pocítila vlnu horka a v pokoji se rozeznělo trapné ticho. Všichni tři jsme hleděli na moji podprsenku bez jediného mrknutí slova,a když jsem se dokázala uklidnit..Vstala jsem ze Shauna a s vyceněnými tesáky jsem se hodlala vrhnout na Dannyho.
,,Řekla jsem,že tam mám své spodní prádlo a,že tam nemáte šahat..Tak proč jsi ten šuplík otevřel?!"
Poníženě jsem se na Dannyho podívala a ten nasadil nevinný úsměv a pokrčil rameny.
,,To je nejlepší kousek,který tam má?"
Objevil se vedle mě Kyle a zklamaně si prohlížel moji podprsenku.Podrážděně jsem se k němu otočila,ale on mě naprosto ignoroval.Obešel mě,jakobych tam ani nestála a zamířil ke skříni.Přišlo mi,že mi každou chvílí začně tik v oku z toho co se tady děje,no naštěstí nestalo se.
,,Elaine.."
Otočil se ke mě Kyle s vážným výrazem na tváři a já jsem se na něho trochu se strachem podívala.
,,Chceš mi říct,že tady nemáš nic co by se hodilo pro svádění?"
Zadíval se na mě zhrozeně a já jsem toho měla dost.Zaťala jsem pěsti a s vyceněnými tesáky jsem se na něho podívala.
,,Nemám potřebu nikoho svádět!A navíc přestaňte se mi prohrabávat v mích osobních věcech!"
Okřikla jsem je a Kyle se pustil do smíchu.Ne..To nebyl ledajaký smích,to byl záchvat smíchu,který mi připomínal umírání nějakého zvířete.
,,Je v pořádku?"
Zeptala jsem se rozhozeně a Danny se Shaunem si stoupnuli vedle mě a poníženě pokrčili rameny.
,,Moment..Co vlastně všichni děláte v mém pokoji?"
Řekla jsem přesně v okamžik kdy se Kyle přestal "smát" a věnoval mi plnou pozornost.
,,Caleb nás dva požádal,aby jsme skontrolovali jestli jsi v pořádku."
Shaun se změnil do své normální podoby a Danny přikývl.Naštvaně jsem se otočila ke Kylovi.
,,A co tady dělá on?"
Ukázala jsem na něho prstem a on se na mě dotčeně podíval.
,,Děláš jakobych tady nebyl." ,,To ty před chvilkou taky."
Odvětila jsem rychle a Kyle si nakonec povzdechl.Prohrábnul si vlasy a dost vystresovaně se na mě podíval.
,,Chtěl jsem tě vidět ještě předtím než to začne."
Nechápavě jsem se na něho podívala a přesně v okamžik kdy jsem se chtěla zeptat co začne,uslyšela jsem kroky blížící se k mému pokoji,ale uvědomila jsem si,že už je pozdě.
,,Elaine.."
Otevřeli se dveře a v nich stál Richard.Já jsem zůstala přimraženě stát na místě a on si mě opatrně prohlédnul.
,,Jsi v pořádku?Tváříš se jakoby jsi zahlédla ducha."
Vydal ze sebe otráveně a já jsem se za sebe ohlédla,a když jsem zjistila,že tady ani jeden nejsou oddechla jsem si.Ale.. Co Kyle myslel tím : "Chtěl jsem tě vidět ještě předtím než to začne." - Než,ale začne co?
,,Haló..."
Tleskl mi před obličejem a já jsem mu okamžitě věnovala svou pozornost.
,,Už jsi se mnou v místnosti nebo ještě myšlenkama létáš někde venku?"
Prohlédnul si mě zaujatě a já jsem jen rychle zavrtěla hlavou.
,,Co potřebuješ?"
Zeptala jsem se rychle,abych navázala nějaké téma než by se mohl začít na cokoli vyptávat.
,,No.." ,,Už?"
Nakoukla z poza dveří najednou Bree a vypadala docela dost vyplašeně a vynervovaně.
,,Právě jsem se k tomu chystal."
Řekl Richard a já jsem si oba začala dost důkladně prohlížet.Něco tady nehraje..Na okamžik,ale opravdu jen na malou vteřinku jsem ucítila pach novorozeněte.Vyděšeně jsem zvedla hlavu a podívala se na Bree s Richardem.
,,Cítíš to?"
Zeptal se Richard napjatě a já jsem bez jediného mrknutí přikývla.
,,Neříkejte mi,že-" ,,Počkej."
Špitla Bree a rychle šla zavřít dveře,Richard přeběhl k oknu a namaloval na ně nějaký znak.Vypadal jako dvě překrývající se šipky,jedna ale mířila nahoru a ta druhá dolů.Když to oba dodělali,tak se na sebe krátce podívali a došli ke mě.
,,Dobře..Už můžeme."
Začal Richard a Bree přikývla.S vážným výrazem se mi podívala do očí a bylo dost vidět,že má strach.
,,Dokážeš udržet tajemství?"
Zeptala se opatrně a já jsem napjatě přikývla.Vůbec nevím co se dozvím,ale i tak..Bree přece musím pomoct za každou cenu.
,,Bree a já..Čekáme spolu dítě."
Hned jak to Richard dořekl tak jsem zůstala stát jak přimražená,protože jsem to absolutně nechápala.Když jsem pořád nic neříkala,tak se na sebe oba podívali a všimla jsem si něčeho zvláštního.
,,Jak to?"
Vypadlo ze mě nakonec a Bree si povzdechla.
,,Víš..Dalo by se říct,že jsme do sebe zamilovaní už nějakou dobu a snažili jsme se to skrývat..A prostě jednou to přišlo a už jsme dál v sobě nemohli věznit touhu." ,,Tak jste to spolu dělali bez ochrany."
Řekla jsem zaraženě a Richard se na mě podrážděně podíval.Bree mě vzala pevně za ruce a opatrně se mi podívala do očí.
,,Možná to nechápeš,ale-" ,,Vždyť jste bratr a sestra..Jak se můžete milovat?"
Vstoupila jsem jí do věty a Richard se chystal zakročit.
,,Sourozenci nebo ne..Prostě se to stalo,zamilovali jsme se do sebe a teď spolu čekáme dítě.Ty ještě možná netušíš co je to láska,ale divila by ses."
Ohromeně jsem se na něho podívala,protože slyšet Richarda mluvit o lásce a o tom,že jsou zamilovaní..Je prostě neskutečné.Povzdechla jsem si a vážně se na ně podívala.
,,Co chcete dělat?Ne,že bych vám to dítě nepřála,ale..Jestli to zjistí matka,Aaron nebo kdokoli nesprávný zabijou vás."
Řekla jsem nervózně a Richard přikývnul.Opřel se o skříň a bylo dost vidět,že už je z toho všeho skrývání unavený.
,,Jak dlouho už.." ,,Jsem těhotná?"
Pousmála se Bree a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Doslova zářila a vypadala neuvěřitelně šťastně i přes to,že ji i dítěti s Richardem jde o krky.
,,Víme to tři týdny."
Vydala ze sebe s úsměvem na tváři a já jsem se na ni zaraženě podívala.
,,Tři týdny?A proč mi to říkáte až teď?Proč mi to vůbec říkáte?"
Zeptala jsem se opatrně a Richard sledoval každý můj nádech,kadžý můj sebemenší pohyb.Začínala jsem z něho být vynervovaná.
,,Porotože jsi jediná komu věřím a komu to můžu říct..A taky,chceme utéct."
Překvapeně jsem si ji prohlédla,protože tohle chování se jí vůbec nepodobá.
,,A jestli chceš mohla by jsi utéct s náma.."
Dodala a já jsem se na ni naštvaně podívala a zavrtěla jsem hlavou.
,,Jste v pořádku?Zamyslete se!I kdyby se vám podařilo utéct budou vás hledat..To chcete strávit celý život tím,že budete i s dítětem utíkat?" ,,Teprve to plánujeme Elaine!Vymyslíme plán,který se bude dat uskutečnit bez toho aniž by někdo přišel k úhoně!"
Zakročil okamžitě Richard,ale já jsem se naštvaně zasmála a otočila jsem se k nim zády.
,,Měli byste jít."
Řekla jsem a oni se jen tiše přesunuli ke dveřím.Otočila jsem se na ně a Bree měla v očích slzy.
,,Nikomu to neřeknu,ale..Dřív než udělám cokoli dalšího musím se nad tím zamyslet."
Bree chápavě přikývla a spolu s Richardem opustili můj pokoj.Po celém dni jsem nemohla přestat přemýšlet nad tím co mi bylo řečeno.Nepřetržitě jsem nad tím musela přemýšlet,ale pokaždé jsem došla ke stejnému závěru : Chci jim pomoct,ale praskne to..Vím,že ano.
,,Ach jo!"
Lehla jsem si do trávy na kopci pod kvetoucí třešeň a začala jsem sledovat teď už noční oblohu s hvězdami.
,,Něco tě trápí?Mám pravdu?"
Ozval se najednou Calebův hlas nedaleko ode mě a já jsem si rychle sedla a otočila se,abych viděla kde stojí.Opíral se o třešeň a díval se mi přímo na mě.
,,Jsou to moje problémy,Calebe."
Řekla jsem chladně,i když jsem se tak zachovat nechtěla.On si mě,ale porhlédnul a trochu zklamaně si sednul do trávy, zády opírajíc se pořád o strom.
,,Nevěříš mi?"
Přesně v okamžik kdy se na to zeptal se trochu zvednul vítr a začal mi rozfoukávat vlasy do stran.Jako z nějakého filmu.
,,Věřím,ale..Slíbila jsem,že to nikomu neřeknu."
Caleb chápavě přikývnul a já jsem pocítila nával smutku a úzkosti z toho,že jsem mu to nechtěla říct.Ale proč?
,,Sice jsem to slíbila,ale tobě věřím..Když ti to řeknu,slíbíš,že to nikdy nikomu neřekneš?"
Prohlédla jsem si ho opatrně a nemohla jsem uvěřit vlastním uším.Vážně se mu to chystám říct?
,,Slibuju..Tak?Psolouchám."
Pousmál se a mě zahřálo u srdce,že se zajímá o to co mě trápí,i když by mě teď Richard nejspíš zabil kdyby se dozvěděl, že jsem to Calebovi řekla.Po chvilce mého líčení se Caleb dozvěděl všechno a jeho tiché zírání někam před sebe mě tačalo dost zneklidňovat.
,,Máš strach co se může tvé sestře stát?"
Zamyšleně jsem si přitáhla kolena k bradě a zadívala jsem se před sebe.
,,Ano,ale nejen o Bree..Co Richard a to dítě?Nesnesu ani jen krátké pomyšlení na to,že by jim hrozilo nebezpečí."
Caleb vstal a přisednul si vedle mě.Já jsem zůstala nehybně sedět a s rudými tváři dál hledět před sebe.Ještěže je noc..
,,A pach novorozeněte..Jde to cítit?"
Tiše jsem přikývla a utrhla jsem před sebou kus trávy a naštvaně jsem ho zahodila někam před sebe.
,,Nevím jestli to může cítit i někdo jiný,ale já jsem to cítila."
Najednou jsem si vybavila dnešní ranní scénku ještě před tím než za mnou došel Richard s Bree.
,,Je pravda,že..Jsi poslal Dannyho se Shaunem,aby skontrolovali jestli jsem v pořádku?"
Caleb nechápavě přikývnul a já jsem se k němu otočila tak,abych mu viděla do očí.
,,Měl jsem o tebe strach.."
Nasadil pokřivený úsměv a já jsem si ho znovu prohlédla.
,,Kyle se zmínil o tom,že..Mě chtěl vidět ještě před tím než to začne,co tím myslel?"
Touhle otázkou jsem ho očividně dost vyvedla z míry,protože se na mě díval jakoby viděl ducha.Nakonec si povzdechnul a podíval se na mě.
,,Asi to už nemá cenu dál zatajovat,ale..Řeknu ti to pod jednou podmínkou."
Okamžitě jsem nastražila uši a bez mrknutí jsem přikývla.
,,Strávíš se mnou jeden den a jednu noc."
Zaraženě jsem se sebou škubla a trochu podezíravě jsem si ho prohlédla.
,,Noc?Nezlob se,ale vyznělo to poněkud..Perverzně."
Řekla jsem a Caleb se hned zasmál.Ze zadu mě vzal okolo ramen a bradu mi položil na rameno.
,,Co to děláš?"
Zeptala jsem se opatrně a mé srdce nepřestávalo dělat divy.Přišlo mi jakoby bylo minimálně 30x rychleji než obvykle, jakoby mělo každou chvílé explodovat.
,,Vadí ti to?"
Pousmál se a já jsem se na něho zaraženě podívala.
,,Ne.."
Zašeptala jsem tiše a snažila jsem se,aby mě neslyšel,ale..
,,To jsem rád." ,,Takže to platí?"
Zeptal se zanedlouho a já jsem se k němu otočila s malým pocitem radosti.
,,Když slíbíš,že mi všechno vysvětlíš.." ,,Slibuju."

Oblíbená píseň

12. srpna 2014 v 19:33

Takže oblíbená píseň jo?Popravdě nevím jestli mám jen jednu oblíbenou písničku.Já jsem vždy poslouchala písně podle toho jakou jsem měla náladu.Takže většinou,když jsem byla smutná nebo až moc znuděná jsem poslouchala nějakou pomalou písničku.Vždy,když jsem měla úžasnou náladu a tím myslím opravdu skvělou,jsem poslouchala nějakou tu rychlou.Poslední dobou před spaním mě dokážou uspat jedině písničky.A,že jich v mobilu mám hodně!Poslouchám písně,které jsou většinou známé,ale nepohrdnu ani těmi,které většinou znám jen já.A samozřejmě,že neposlouchám jen písničky nazpíváné,ale i ukolébavky nebo jen skladby. Usmívající se

Tady je pár odkazů na písničky,které poslouchám docela často :


Samozřejmě bych mohla vypsat i spoustu dalších,ale myslím si,že tohle dostatečně stačí..Zkrátka toto jsou některé z mích písniček Mrkající ,o kterých jsem si jistá,že stojí za to.. S vyplazeným jazykem

D.N.A - 7.díl

10. srpna 2014 v 22:21
,,Ty jsi věděl,že když se napiju tvé krve tak se spojíme?"
Otočila jsem se podrážděně ke Calebovi hned jak to Mel zmínil.
,,Věděl,ale..Byl to stav nouze.Kdyby ses nenapila krve tak by jsi umřela!"
Odvětil odhodlaně Caleb a já jsem se k němu naštvaně otočila zády a bez jediného dalšího slova odešla.
,,Jsi si jistá,že to jak jsi se ke Calebovi zachovala bylo správné?"
Hned jak jsem uslyšela Melův hlas v mé hlavě,jsem se okamžitě probudila a musela jsem si promnout oči.
,,Dokonce i po týdnu se mi opakuje tahle vzpomínka pořád a pořád dokola..Jak je tohle vůbec možné?"
Chytla jsem se za čelo a vstala jsem z postele.Pomalu jsem přišla ke dveřím od balkónu a zatáhla jsem za kliku.Opřela jsem se o zábradlí a podívala jsem se na noční oblohu.
,,Tak temná a přitom tak nádherná.."
Vydala jsem ze sebe ospale a dál jsem se nechala ovívat lehce studeným vánkem.Možná jsem byla ke Calebovi opravdu hrubá,přeci jen mi chtěl pomoct zbavit se bolesti.
,,Ne."
Plácla jsem se po čele a snažila jsem se donutit přestat přemýšlet nad tím co jsem udělala.Kvůli němu mě máma se všema hledali a díkybohu,že jsem vyvázla jen s káráním ať už se to niky neopakuje..Ale měla jsem opravdu právo být tak naštvaná? Caleb je teď nejspíš na všechno sám..A být sám je to nejhorší co může existovat,já sama o samotě vím své.
,,Dokonce i teď na něho myslím..Proč?"
Zeptala jsem se sama sebe tiše a už jsem nedokázala dál skrývat úsměv.Možná bych mu mohla pomoct,i když by to znamenalo být s ním propojená.
,,Nad čím to přemýšlím?!"
Zavrtěla jsem hlavou,a když jsem vcházela dovnitř nechala jsem za sebou otevřené dveře.Převlékla jsem se do legín a tílka,abych se v tom cítila pohodlně a popadla jsem tašku s věcmi.Jediné co mi dokáže srovnat mé zmatené myšlenky v hlavě je tanec.Seskočila jsem z balkónu a tiše jsem začala přeskakovat ze střechy na střechu.Teď když jsem naprosto silná,je to o hodně lepší.Nejsem unavená a mé tělo je klidnější,teda co se týče hladu.
,,Škoda,že studio nakonec zavřeli..Ale aspoň ho budu mít celé jen pro sebe."
Pousmála jsem se,když jsem skočila dovnitř.Je docela zvláštní,že tady nejsou kamery a ani žádné jiné bezpečností zařízení ,které by střežilo prostor budovy.Tašku s věcmi jsem položila ke zdi a došla jsem k zrcadlům,která odrážela celou místnost a mě spolu s ní.Tančit ve tmě?-To mě bude bavit!Pomyslela jsem si a dala jsem se do toho.Použila jsem sestavu, kterou jsem původně vymyslela pro děti,které jsem dřív vyučovala.Ale teď už patří jen mě a můžu ji tančit taky už jen já.Když se nad tím tak zamyslím,je to docela smutné,že všechno na co jsem si za ty dva roky zvykla se rozpadlo.Teda skoro všechno..
,,Tanec ti opravdu jde."
Uslyšela jsem Melův hlas a hned jsem se zastavila.Nestačilo se ani moc rozhlížet,když jsem ho hledala.Seděl na židli s překřiženýma nohama a zamyšleným výrazem.
,,Co tady děláš?"
Zeptala jsem se překvapeně a Mel si mě krátce prohlédnul.Následně se ušklíbl a sedl si normálně.
,,To bych se měl ptát spíš já tebe,i když už předem vím,že tvá odpověď bude znít : Já se ptala první.Mám pravdu?"
Nechápavě jsem si ho prohlédla a nějak jsem si vzpomněla na sen,který se mi už docela dlouho opakuje.
,,Jak..Se má Caleb?"
Zamumlala jsem nervózně a Mel si mě hned zaujatě prohlédnul.
,,Lituješ toho jak jsi se k němu zachovala?"
Usmál se a řekl to jakoby to nic neznamenalo.Já jsem se podívala někam jinam,ale uvnitř sebe jsem už předem odpověď znala.
,,Jsi pořád stejná Elaine.."
Hned jak to řekl tak jsem nechápavě zpozornila a zaraženě jsem se na něho bez jediného slova podívala.
,,Jsem zvědavý jak Hra skončí tentokrát." ,,Hra?Co to meleš za blbosti Mele?"
Prohlédla jsem si ho a nevěděla jsem co od něho můžu očekávat,protože je dost nevyspitatelný.Mel pokrčil rameny a zasmál se.
,,Brzo pochopíš,ale co je hlavní Caleb si vzpomněl.."
Nechápavě jsem na něho nepřestávala hledět a on se jen zvednul ze židle a pomalu přešel k oknu.
,,Co to má znamenat?Hra?Vzpomínky..Co se tady děje?!"
Vykřikla jsem nechápavě,protože mi to začínalo být podezřelé a vůbec se mi to nelíbilo.
,,Nevím proč bych ti to měl říkat..Tebe přece nic spojené s Calebem a démony nezajímá ne?"
Podíval se na mě vychytrale a já jsem jen zaťala pěsti a zaměřila jsem se přímo na něho..Je možné,že by Calebovi něco hrozilo?I kdyby ne,chci vědět,že je v pořádku.
,,Nikdy jsem neřekla něco takového..Pokud ale Calebovi něco hrozí,zabiju tě a je mi jedno jestli jsi jeho démonní bratr."
Řekla jsem odhodlaně a Mel spokojeně přikývnul.Zvedl ruku a lusknul prsty.Na sobě jsem najednou měla obyčejné každodenní oblečení a raději jsem se ani neptala jak to udělal.
,,Ještě než tě dovedu za Calebem..Můžu se tě na něco zeptat?"
Otočil se ke mě a v jeho očích jsem rozpoznala nějaký boční úsmysl,který se mi nezdál..Ale kdybych odmítla,je možné,že mě za Calebem nedovede.Když jsem nakonec přikývla,zatvářil se překvapeně,no nakonec popošel ke mě se zaťatou pěstí a něčím v ní.
,,Řekněme..Kdyby byl Caleb v nebezpečí dokázala by si zabíjet bez jediného mrknutí oka?"
Proč se mě ptá zrovna na tohle?Ale..Něco na tom je.Kdyby byl Caleb ve smrtelném nebezpečenství a jediný způsob jak ho zachránit by byl někoho zabít..
,,A nebo se zeptám jinak."
Vytrhl mě z přemýšlení Melův hlas a já jsem se na něho hned podívala.
,,Kdyby jsi musela chránit Caleba za jakoukoli cenu.Ochránila by jsi ho?"
Zaraženě jsem se pousmála,protože tahle otázka sice byla položena jinak,ale pořád měla ten samý význam.
,,Nevím,možná.Ale..." ,,Ale?"
Zvednul zaujatě hlavu a prohlédl si mě.Já jsem zavrtěla hlavou,protože jsem se nad tím rozhodně nechtěla ani na vteřinu zamýšlet.I když nad čím přesně..Nad tím,že by Calebovi hrozilo nebezpečí?Nebo nad tím,že bych někoho zabila?Dřív jsem dokázala zabíjet jak Mel říkal,bez mrknutí oka.Ale teď jsem se přece změnila!
,,Dobře..Nebudu tě dál trápit.Můžeme vyrazit?"
Zeptal se a já jsem nejistě přikývla.Chytnul mě za předloktí a znovu lusknul prsty.Na okamžik mi přišlo,že okolo nás hoří plameny,které ale vůbec nepálí.Nedalo mi to,a i když to nejspíš bylo nebezpečné..Druhou ruku,kterou jsem měla volnou jsem natáhla před sebe a dotkla se rudých plamenů.
,,Au.."
Vytáhla jsem ji hned a začala jsem si ji prohlížet.Byly tam černé čmouhy,ale popáleniny naštěstí ne.
,,Nejspíš jsem tě měl varovat,ale to tě doma nenaučili,že oheň tě může popálit?"
Pousmál se škodolibě a já jsem se na něho poníženě podívala.Od tebe to zní velice vtipně..Pomyslela jsem si otráveně a plameny okolo nás najednou zmizely.Stáli jsme před nějakým obrovským domem s okrasnou zahradou a jezírkem.Ve tmě to sice docela skreslovalo,ale pořád to vypadalo neuvěřitelně kouzelně.
,,Hlavně nebuď překvapená."
Řekl,když mi pouštěl předloktí a já jsem se k němu nechápavě otočila.
,,Z čeho?" ,,Z něho."
Ukázal prstem někam za mě a já jsem se pomalu otočila,abych pochopila co Mel myslí.Nedaleko ode mě stál Caleb. Okamžitě se mi rozbušilo srdce štěstím,že je v pořádku..Ale něco bylo jinak a nejen jeho oblečení,celý je zahalený v černém.Má dokonce i plášť,ve kterém vypadá jakoby ho vytvořila sama noc.To,ale není všechno.Něco..Se změnilo,cítím to.
,,Calebe?"
Vydala jsem ze sebe opatrně a on se hned vydal pomalým krokem ke mě.První co jsem pocítila byl strach,ale těsně za ním následovala touha a pocit,který jakoby říkal : "Nemusím se ničeho bát.On mě ochrání a já ochráním jeho."
,,Elaine.."
Pousmál se a uvědomila jsem si,že to není jen pocit co to říká,ale i mé srdce.Vypadal být o hodně vyspělejší než,když jsem ho naposledy před týdnem viděla.
,,Omlouvám se."
Začala jsem a on se na mě nechápavě podíval.Já jsem,ale musela uhnout pohledem,protože..Ani nevím vlastně proč.
,,Za to předtím.Chtěl jsi mi pomoct a já jsem na tebe křičela.."
Počkat..Co jsem to právě řekla?Nebyla to náhodou omluva!?
,,To je v pořádku.Na tebe bych nedokázal být naštvaný ani kdybych chtěl."
Hned jak to dořekl jsem si ho znovu vážně prohlédla.Proč to říká takovým tónem,jakobychom byli nějaký pár nebo co..? Proč se ke mě chová najednou tak mile a dívá se na mě jakoby ze mě nemohl zpustit oči?
,,Ale mohla ses omluvit už dřív."
Zazubyl se a já jsem se na něho podrážděně podívala,ale popravdě..Docela jsem si oddechla,že řekl něco co je mu podobné.
,,Hele..Mel-"
Otočila jsem se,abych se podívala na Mela,ale ten za mnou vůbec nestál.Nechápavě jsem se otočila zpátky ke Calebovi a ten se jen usmíval.Já jsem si dala ruce v bok a zamyšleně se na něho podívala.
,,Když jsem měla namířeno za tebou,Mel se zmínil o nějaké Hře a o tvých vzpomínkách..Ty víš co se tady děje?"
Zeptala jsem se opatrně a Caleb vypadal být docela zaskočený,ale všechnu svou nejsitotu skryl pod jeden bezstarostný úsměv a pokrčená ramena.
,,I když jsem se teprve nedávno dozvěděl,že jsem démon,potomek Ďábla a mám bratry..Jsem si jistý,že Mel je tak trochu cvok.."
Hned jsem se zasmála,protože tohle jsem si myslela taky.Poprvé,když jsem Mela uviděla..Měl na sobě oblek,jakoby byl nějaký pan důležitý.Po chvilce jsem se od Caleba kousek vzdálila a začala jsem si prohlížet zahradu.Všechno se v měsíčním světle trřpytilo a vypadalo to tak neskutečně nádherně,že jsem nevěděla jestli to náhodou není jenom sen.
,,Ten klid,ticho..Kéž by byl celý svět takový."
Řekla jsem tiše a utrhla jsem bílou květinu,která byla pořád rozkvetlá a přivoněla jsem si k ní.Za sebou jsem uslyšela kroky blížící se ke mě,a když jsem se otočila stál tam Caleb.Bez jediného slova stál tiše přede mnou a hleděl mi do očí.A teprve až silný tlukot mého srdce mě z té romantické atmosféry probudil.
,,Měla bych se vrátit než začne svítat.."
Začala jsem nervózně a mlčky jsem se k němu otočila zády.Caleb mě,ale z ničeho nic chytnul za ruku a otočil si mě zpátky k sobě.Překvapeně jsem zůstala stát na místě a on se jenom zasmál.
,,Vzpomínáš si jak jsme si jako malí hrávali na pískovišti?"
Zaraženě jsem si ho prohlédla a pak jsem se na vteřinu zamyslela.Je možné,že ten kluk,kterého jsem zachránila,když ho šikanovali..Byl Caleb?
,,Ne..Jsi si jistý,že jsme si spolu hrávali na pískovišti?Já jsem dost často nemohla vycházet z domu,nejspíš sis mě s někým spletl."
Pousmála jsem se a on si povzdechnul.Prohrábl si vlasy a zasmál se.
,,Možná.Bylo to dávno,i když ta dívka měla stejné oči jako ty..No nic,asi bych už měl taky jít.Dobrou noc a sladké sny,Elaine."

TAG - Tak trošku podle mě

6. srpna 2014 v 14:18 | bellasmilee :*
  • Takže,nejspíš to bude trošku jiné než doteď,takže se omlouvám těm,kteří čekali něco jiného :)
  • Jako další chci poděkovat za nominaci na blogu : http://litteris24.blog.cz/

No a teď se konečně vrhnu na otázky...

1) Co tě nejvíce dokáže naštvat?
- No nejspíš to,když se člověk tváří jako kamarád a nakonec zjistíš,že to všechno byla jen přetvářka,takže..Přetvařování lidí a zrada.I když to jsou vlastně typické vlastnosti lidí..

2) Oblíbený seriál?
- Jej..Nemám jen jeden,mám jich víc..Ale kdybych měla asi říct ten nejoblíbenější budou to Vampire Diaries a ať si říká kdo chce co chce!

3) Nejšílenější věc,kterou jsem kdy udělala?
- Na koňském táboře v Koryčanech,před 2 lety..Jsem vlezla do klučičí chatky xD Všude okolo mě byli samí boží 16ti letí kluci a... Raději budu stručná..Když jsem se ráno probudila,smáli se mi a bylo mi řečeno,že jsem byla náměsíční a říkala jsem jim "Mami"

4) Jaký je tvůj sen co chceš v životě udělat,nebo dosáhnout?
- Popravdě?Dřív jsem měla hodně snů co chci v životě udělat,nebo čeho chci dosáhnout,ale teď nevím.Možná pokusit se změnit svět?Opravdu netuším..Ale co bych si přála je stát se spisovatelkou a ani ne nějak slavnou.Stačilo by mi,abych dokázala uspokojit a potěšit čtenáře.

5) Jaká je tvá oblíbená barva vlasů?
- Černá a popelavě blond..

6) Zvolíš raději oheň nebo led?
- Volím ledový oheň :3 , protože vybrat si jen jedno není správné!

7) Oblíbené motto nebo citát?
- Jedním mottem se řídím : Když už něco dělám,tak pořádně.

8) Oblíbená fiktivní postava?
- No..Asi kapitán Jack Sparrow.Škoda,že Jack Ripper byl skutečný :D

9) Jaká je tvá oblíbená příchuť zmrzky?
- Nemám jen jednu :'( ..Takže : Cookies,Tutti Frutti,melounová,stračatelová a čokoládová x3

10) Máš domácí zvíře? Jaké?
- Takže mám Zakrslého králíčka, Duffyho <3

11) Jaká je barva tvého kartáčku a lednice?
- Dost zvláštní otázka..No kartáček mám zelený s bílýma štětinkama a lednice je bílá.

  • Nominace : http://eyla123.blog.cz/ :)

Otázky :
  1. Dokáže tě něco rozbrečet? Pokud ano,co?
  2. Myslíš si,že duchové a nadpřirozené věci existují?
  3. Co by sis z celého srdce přála na svém životě změnit?
  4. Když jsi byla malá,měla jsi oblíbenou hračku? Jakou?
  5. Jaký je smysl života?
  6. Věříš v štěstí? Co tě k tomu vede?
  7. Tvé nejoblíbenější zvíře?
  8. Máš nejoblíbenějšího spisovatele?Jakého?
  9. Jaký byl tvůj nejtrapnější zážitek?
  10. Černá nebo zelená?
  11. Věříš na lásku na první pohled? Proč?

D.N.A - 6.díl

5. srpna 2014 v 22:45
,,Elaine!"
Všude okolo sebe slyším hlasy volající mé jméno a jeden z nich patří Calebovi.Všude je,ale tma a já nic nevidím.Ptám se sama sebe : "Kde to jsem?Je po mě?"
Nejspíš bych neměla uvažovat nad smrtí,když ani nevím co se stalo.No nic..Využiju ten čas k přemýšlení.Co vlastně vím?Caleb,před nedávnem ještě Alan je démon.Potomek Ďábla a má neuvěřitelně silné schopnosti,kterými by mohl všechno zničit.Vždy jsem mu věřila a věřím mu dokonce i teď.Jak to?-Sama si nejsem jistá.Co vlastně vím?Vím,že mi na něm z nějakého důvodu záleží a chci ho chráňovat..Má bratry.Nejstarší : Mel,kapku podivín,který se z ničeho nic objevil.Pak jsou tady temná dvojčata,Danny a Shaun.Všichni to jsou démoni.
,,Máš strach?"
Ozval se za mnou neznámý hlas muže a já jsem se otočila,ale k mému překapení tam nikdo tam nebyl.
,,Měla bych mít?"
Zeptala jsem se hned a hlas se zasmál,hned vzápětí si povzdechnul.
,,Tak proč se konečně nevzbudíš?Jsem zvědavý jestli jsi taková i doopravdy."
,,Cože?!"
Vykřikla jsem a spadla jsem z postele.
,,Au..."
Chytla jsem se za hlavu,ale pořád jsem nehybně ležela na zemi a hleděla na bílý strop.
,,Sen?Moment..Kde to jsem?"
Když už jsem se chtěla zvednout,tak se nade mnou objevil nějaký dvacetiletý muž se zvláštním malým znamínkem kousek pod lícní kostí.Byla to černá pika,což mě dost překvapilo a když jsem si ho začala pořádně prohlížet,došlo mi,že leží na mě.Měl rezavě hnědé vlasy a ofinu,která mu zakrývala skoro celé pravé červenohnědé oko.Ještě nikdy jsem neviděla,že by někdo měl takové oči,ale počkat..
,,Co to děláš?"
Prohlédla jsem si ho podrážděně a on se jen nevinně usmál.
,,Prohlížím si tě.." ,,Máš nádherné oči."
Dodal bezstarostně a na tvářích jsem zase pocítila nával horka.Rychle jsem se podívala někam jinam a on se jen zasmál.
,,Hm...Snažíš se být tvrdá,ale uvnitř jsi citlivá a hodně milá.Zatím se mi jevíš jako můj typ." ,,Kyle!Sestra ti nepatří!"
Ozval se Danny se Shaunem za ním a on se na ně jen otráveně podíval.
,,A tohle není váš pokoj." ,,Ani tvůj!"
Odvětil hned škodolibě Danny a Kyle ze mě konečně slezl.Já jsem zůstala zaraženě sedět na zemi a napjatě je pozorovat.
,,Nikde není napsané,že si s ní nemůžu pohrát."
Zazubyl se Kyle a já jsem se na něho znechuceně podívala.Vážně řekl "pohrát" ?
,,Nejsem ničí hračka."
Začala jsem a všichni tři se na mě podívali.
,,Co se vůbec stalo?A co je s Calebem?"
Zeptala jsem se opatrně a Kyle si povzdechnul.Přesně v ten okamžik jsem si všimla,že okolo krku má něco jako ostnatý obojek,který vypadal být odtrhnutý od nějakého řeťezu.
,,Proč máš okolo krku obojek?"
Dodala jsem opatrně dřív než mi kdokoli ztihnul odpovědět na předešlou otázku a Kyle se tiše zastavil.Danny se Shaunem si přede mě stoupli jako lidský štít.
,,Ten obojek má potlačovat moje démonické schopnosti." ,,A navíc je to sexy doplněk!"
Řekl a přitom se nepřestal usmívat.Já jsem zůstala poníženě stát na místě a hledět před sebe.Všimla jsem si hodin,které visely na zdi a málem jsem utrpěla infarkt.
,,To ne...Musím jít!" ,,Ne,ne..Nikam nepůjdeš.Nemůžeš odejít."
Kyle mě chytnul okolo pasu tak,abych nemohla utéct.Docela mě to zalechtalo a já jsem se zasmála.Danny se Shaunem zůstali zaraženě stát na místě a já jsem se ztrapněně podívala do země.
,,Nech mě-" ,,Elaine..Ty jsi lechtivá?"
Zeptal se užasle Kyle a já jsem tady už dál nehodlala odpovídat,protože by to mohlo být proti mě zneužité..Rychle jsem ho od sebe odkopla a oběhla jsem ho.Dveře jsem v rychlosti vykopla a přeskočila jsem zábradlí,které ohraničovalo schody dolů.Dopadla jsem na nohy a začala jsem utíkat vpřed.Nesmím se zastavit!Pokud se zastavím..Bůh ví co mi udělá!Co když mě začne lechtat?!Moje jediná slabina.A navíc za tu chvíli jsem si o Kylovi dokázala udělat dost stručný obrázek..Proč mám sakra rudé tváře?!
,,Už vím,že jsi lechtivá!Neutečeš mi!"
Uslyšela jsem Kylův hlas někde za mnou a zrychlila jsem ještě víc.Jak je ten dům vůbec velký?Příjde mi,že bežím minimálně deset minut.
,,To,ne.."
Řekla jsem a schovala jsem se za roh,protože se mi opět začala točit a hlava a bylo mi neuvěřitelně horko,jakobych celá hořela..Přiložila jsem si dlaň na hruď a snažila jsem se to nějak zastavit.Mé srdce začalo nesnesitelně vyvádět,jako kdyby mi šlo o život a pocit žízně,který se s každým nádechem stupňoval nehodlal jen tak zmizet.
,,Calebe..."
Vyslovila jsem jeho jméno a přesně v ten okamžik se mi podlomila kolena.Klesla jsem k zemi a bolest se začala rozmistňovat po celém mém těle.
,,Ca-Calebe..."
Vydechla jsem bolestně,a i když to pro mě bylo dost obtížné pořád jsem se snažila vyslovit jeho jméno.Po chvilce mi klesla víčka a nad něčím jsem se zamyslela..Přece jen je můj jediný přítel,který ví..Moment,Caleb vlastně neví co jsem, nebo snad ano?
,,Elaine!Co se stalo?!"
Ten hlas..Otevřela jsem oči a uviděla jsem před sebou klečet Caleba a za ním stát Mela.Touha po krvi je zpět..
,,Ne!Nesmíš se.."
Musela jsem se pořádně nadechnout,abych to mohla celé dopovědět.
,,Nesmíš se ke mě přibližovat..."
Dořekla jsem to konečně,ale Caleb zmateně zavrtěl hlavou a ruku mi položil na čelo.Nějakou dobu ji tam nechal,ale když jsem mu to chtěla znovu zopakovat,neměla jsem dost síly.
,,Hoříš a jsi celá spocená."
Ustaraně se mi podíval do očí a hned potom se naléhavě otočil k Melovi..Co to bylo za výraz?On..Caleb má o mě strach?
,,Tak tady jsi-"
Objevil se z ničeho nic pár metrů přede mnou Kyle a vedle něho stál Danny se Shaunem.Hned jak mě uviděli se svíjet v bolestech tak se nechápavě otočili k Melovi a Calebovi.
,,Ach..Elaine Jasmin Blake,jsi opravdu tvrdohlavý Doxphir.."
"Doxphir" ? Nikdy předtím jsem tento výraz neslyšela,ale nějak mi došlo co to označení znamená.Mel si ke mě přiklekl a naklonil se hodně blízko k mému obličeji.
,,Mele..Co to děláš?!"
Okřikl ho nechápavě Caleb a Mel mi přejel prstem po tváři bez toho aniž by něco odpověděl nebo vysvětlil.Mé bolesti a touha,ale nadále pokračovali.Už jsem nedokázala potlačovat slzy a Caleb si ke mě přikleknul taky.Byla jsem spoutaná těmi bolestmi,že jsem nedokázala naprosto nic vyslovit,i když jsem se o to tolik snažila.
,,Nevím co znamená Doxphir,ale musíme ji pomoct!Nevidíš v jakých je bolestech?!"
Vydal ze sebe vyděšeně Caleb a Mel vytáhnul z poza opasku dýku a otočil se ke Calebovi.
,,Chceš ji zachránit?Tak mi podej ruku."
Hned jak to Mel dořekl chtěla jsem protestovat,protože jsem věděla co se chystá udělat.Nešlo to,byla jsem tak spoutaná bolestí,že jsem prostě nemohla nic říct,ale proud mích slz se výrazně zvýšil.
,,Snažila se potlačovat svou pravou podstatu a instinkty hluboko uvnitř sebe a to ji teď dostihlo.Potřebuje tvoji krev."
,,Dobře."
Řekl bez jediného zaváhání Caleb a já jsem se na něho zděšeně podívala.I když jsem nemohla nic říct,uvnitř sebe jsem křičela : ,,Ne!Nechci ti ublížit!Pokud to uděláš nejen,že nebudu moct přestat,ale zabiju tě!"
,,Podej mi ruku.."
Caleb Mela hned poslechnul a ten mu do ní říznul.Ze zápěstí začala vytékat nádherně rudá krev,o které jsem doteď jen snila.
,,Na..Bude ti líp."
Pousmál se Caleb a zápěstí mi dal těsně nad rty.Já jsem,ale semkla zuby a snažila jsem se dát do polosedu.
,,Ne..Nesmíš,nechci-" ,,Elaine musíš!I když nevím proč tu krev potřebuješ..Ale pokud je to jediná možná možnost jak tě zachránit a dostat tě z těch bolestí,podstoupím to pro tebe rád." ,,Jsme přece přátelé a ty si musí pomáhat."
Dodal s úsměvem na tváři a já jsem ucítila jak se mi prodloužily tesáky,když mi dopadlo pár kapek jeho krve na rty. Jednou rukou mi podepřel hlavu a tu druhou mi přiložil k rtům.Přesně v okamžik,kdy se tak stalo se má ústa otevřela a ostrými tesáky jsem se mu zakousla do tepen v zápěstí.Horká a zároveň trpká krev mi stékala hrdlem a já pocítila tu dlouho potlačovanou touhu.I když je mi nechutné to přiznat,je to nádherné.To jak se Calebova krev začíná prohánět mími žilami a začíná se mísit s tou mou..Cítím jak se ve mě probouzí něco silného,co jsem donedávna neznala.Najednou se uvnitř mě rozhostil křik : ,,Co to delám?!Caleb..Je můj přítel,co si o mě teď pomyslí?Nechci ho ztratit!" - Tak tohle mě donutilo se probudit z iluze,od které jsem čekala,že se stane skutečností.Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Caleba..I přes to,že z něho vysávám jeho krev a život,se pořád dokáže usmívat..U srdce mě to hřeje,ale na povrch brečím.Po chvilce jsem se od něho musela odtáhnout,protože jsem mu už dál nechtěla ubližovat.Caleb se na mě opatrně podíval a první co udělal je to,že mě nepřestával držet za ruku.
,,Chvěješ se..Už je ti líp Elaine?"
Zeptal se ustaraně a vůbec na sobě nedával znát stopy po únavě.Pousmála jsem se a pořádně jsem si ho prohlédla.Ještě nikdy jsem necítila takovýhle pocit.
,,Proč jsi to pro mě udělal?I když jsem ti ublížila..Se mě nebojíš?"
Řekla jsem s vinou v hlase a snažila jsem se mu nedívat do očí.
,,Elaine.."
Hned jak vyslovil moje jméno jsem se na něho opatrně podívala a on se usmíval tak,jak jsem ho ještě nikdy neviděla. Zvednul neporaněnou ruku a dotknul se jí mé tváře..Bylo to tak příjemné a bylo mi naprosto jedno,že okolo stojí skoro cizí lidé a pozorují nás.Jeho dotek mě dokázal uklidnit a to je už další věc,za kterou jsem mu vděčná.
,,Měl bych?Nejsme až tak odlišní a dokud budeme spolu,budeme tady navzájem pro druhého,ne?"

D.N.A - 5.díl

3. srpna 2014 v 16:07
Rudé oči,zvláštní zorničky,které se podobají těm co mají kočkovité šelmy..Rychlost,hbitost.Není to upír ani sukuba.Co je zač?Měla bych z něho mít strach?Pokud to byl opravdu Alan jaký by měl důvod zabíjet Caren?Kdybych tam nebyla a nezkřížila bych mu cestu,zabil by ji?
,,Něco hledáš?"
Uslyšela jsem někde pod sebou Aaronův hlas a překvapením mi málem podjela noha ze schůdků.Otráveně jsem se podívala dolů a doopravdy si tam bezstarostně stál on.
,,Ne."
Odsekla jsem a vrátila jsem se k hledání knížky o původu nadpřirozena.
,,Možná kdybys mi řekla co hledáš tak bych ti to mohl pomoct najít." ,,Ne."
Zopakovala jsem znovu a pak jsem si povzdechla,protože v podstatě ani nevím co přesně hledám a jestli něco takového jako původ nadpřirozena vůbec existuje.
,,Budeš tady jen tak stát a pozorovat mě?"
Seskočila jsem ze schůdků a přistála jsem na nohou přímo před Aaronem.
,,Vypadáš,že přemýšlíš nad něčím důležitým..Opravdu nechceš pomoct?Ptám se čistě jako tvůj přítel."
Naštvaně jsem se k němu otočila zády a zasmála jsem se.
,,Říkáš jako můj přítel?Nevzpomínám si,že bych tě někdy za přítele měla."
Když na to nereagoval,tak jsem se k němu otočila a podívala se mu do očí.Nesmím být tolik podrážděná,nebo by o kolo mě mohl začít čmuchat a to vážně nechci.
,,Omlouvám se,jsem jen trochu unavená..Posledních pár dní jsem toho moc nenaspala."
Vypadlo ze mě nakonec a Aaron se špičkou boty otočil na místě a popošel k poslední poličce s knížkama.Tiše jsem ho sledovala,protože to,že mi na to nic neřekl už bylo z jeho strany dost podezřelé.
,,Podle mě je ztráta času to co hledáš,ale snad ti to aspoň trochu pomůže."
Došel ke mě s černě vázanou knížkou v ruce,která vypadala,že už to má skoro za sebou.
,,Každopádně nechci,aby jsi se do toho zapletla..Ať už tomu věříš nebo ne,záleží mi na tobě Elaine."
Vložil mi do rukou knížku a klidným krokem odešel z knihovny.
,,Záleží mu na mě?"
Vydala jsem ze sebe zaraženě,protože tohle mi naposledy řekl..Když jsem ještě nevěděla co je zač a měla jsem ho ráda.
,,Ne."
Zavrtěla jsem hlavou a zadívala jsem se do země.Ten kluk,do kterého jsem byla poblázněná jako malá je dávno pryč. Nemůžu se jim nechat znovu obalamutit,vždy mě chtěl jen zneužít ke svým účelům.
,,K sakru..Přišla jsem sem kvůli něčemu jinému a zase přemýšlím nad Aaronem."
Pousmála jsem se naštvaně a pomalu jsem přišla ke stolu.Knížku jsem položila před sebe a chvilku mi trvalo než mi došlo,že to musím na stranách rozvázat,aby se to dalo otevřít.Papír byl na dotek drsný a starý,v podstatě byl přesně takový jak o něm napovídal vzhled.Začala jsem v knize listovat,ale k mému překvapení tam nebylo nic jiného než rodokmeny,rozpoznávání a popisování sil sukub a upírů.
,,Nikde nic o-"
V tom jsem nahmátla další stránku a všimla jsem si,že je nějak tlustější a dokonce i pevnější než všechny ostatní.Natáhla jsem se pro nůž,který otevírá dopisy a zkusila jsem jim do stránky říznout.Zarila jsem jim trochu hlouběji a když to povolilo a bylo vidět,že se ta strana dá rozdělit na další dvě,tak jsem neváhala a opatrně jsem je rozřízla.
,,Skrytá strana..Páni v jekém století,že to žiju?"
Pousmála jsem se pobaveně a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Byl tam nějaký znak,teda konkrétně pěticípá hvězda,pentagram a vedle toho nějaké popisky.Na druhé stránce bylo nakreslené oko s tou zvláštní zorničkou..Tohle jsem viděla,ale proč je tady všechno přeškrkané?Snažila jsem se to přečíst,ale nešlo to.Bylo to dost důkladně zaškrkané, takže jsem z toho nemohla absolutně nic vyčíst..Najednou mi v kapse od džín začal vybrovat mobil.
,,Hm?"
Špičkou ukazováčku jsem v kapse zašmátrala a po chvilce jsem vytáhla mobil.Sms od Kim,zvláštní..Kim mi nikdy nenapsala,ale to jsem nejspíš paranoivní.V sms stálo : "Elaine,potřebuju tvoji pomoc!Přijď prosím rychle na opuštěné parkoviště za studiem!Prosím co nejrychleji!Kim."
Vyděšeně jsem zůstala sedět na místě a hledět na display.Je možné,že Aaron přišel na to s kým se stýkám a zaútočil na ně?Před chvílí se choval divně,ale ne..Alan,co když zaútočil i na Kim s Erin?!Každopádně nemůžu její sms jen tak ignorovat a nic neudělat..Musím zjistit o co tady jde!
,,Kam jdeš?"
Hned jak jsem vyběhla z knihovny tak jsem narazila na Bree s Rori.
,,Jdu ven..Nevím kdy se vrátím,prosím nikomu to neříkejte."
Řekla jsem ve spěchu a obě přikývly.Oběhla jsem je a rychle jsem vyskočila na střechu,nadechla jsem se a rozběhla jsem se vpřed.Uvědomila jsem si,že je ještě pořád světlo,a tak jsem seskočila v nejbližší uličce kde nikdo nebyl.Opět jsem se dala vpřed a vzpomněla jsem si,že na oko nemám barevnou čočku.Zaklela jsem srkz proceděné zuby,ale bylo mi jasné,že teď už nemá význam vracet se pro ni.Nějak to vysvětlím,jen doufám,že před ní nebudu muset použít svou sílu.Pokud to,ale bude nezbytné pro její záchranu,nebudu mít na výběr.Došla jsem na místo,které mi bylo řečeno,ale nikde jsem neviděla ani Kim ani Erin dokonce ani Jeffreyho.Zadýchaně jsem se začala okolo sebe rozhlížet.
,,Kim?Kim?!Kde jsi?!"
Znervózňovalo mě,že tady je ozvěna a tak otevřený prostor..Nelíbí se mi to,musím udtud zmizet.Kdyby mi tu sms poslala Kim tak by tady přece byla!Otočila jsem se zády k starým autám,které někdo na tom odlehlém parkovišti nechal už nejspíš hodně dlouho a chtěla jsem odejít,ale v tom se přede mnou objevil Alan.Má první reakce byla,že jsem se mu podívala do očí.Měl je,ale jako vždy tmavě modré.Žádné temné rudé oči..Ne,nic takového.Možná to nemohl být on.
,,Přišla jsi."
Řekl a dal si ruce do kapes od bundy.Okamžitě jsem sebou škubnula,protože jsem si nemohla být na sto procent jistá,že u sebe nemá nějakou zbraň.
,,Co tady děláš Alane?"
Hned jak jsem se na to zeptala bylo na něm vidět,že mu něco překáží.
,,Neříkej mi tak..Není to mé pravé jméno."
Odsekl a já jsem si ho nechápavě prohlédla.Nevím co se tady děje,ale musím zůstat ve střehu.
,,Co se stalo s tvým okem?" ,,Neodbíhej od tématu!"
Okřikla jsem ho a on vypadal být dost překvapený.Nakonec si povzdechnul a opřel se o plot.
,,Jmenuju se Caleb Lucas Kane..Dřív než se mě zeptáš proč jsem se tobě a ostatním představil jako Alan,tak se tě na něco zeptám já."
Napjatě jsem stála na místě a nervózně jsem přikývla.
,,Jsi stejná jako já?"
Byl to on!Řekla jsem si a okamžitě jsem se k němu rozběhla.Když jsem se po něm chtěla vrhnout,neuvěřitelně rychle se mému úderu vyhnul.
,,Elaine!Prosím přestaň."
Ocitnul se opět pár metrů přede mnou,a i když to na mě možná nevypadalo.Uvnitř sebe jsem sváděla boj..Něco mi říkalo, že ho musím zabít.Ale má druhá polovina ve mě křičela ne!Je jenom jiný..Stejně jako já.
,,Byl jsi to ty.."
Nechápavě zvednul hlavu a já jsem neměla dost odvahy se mu podívat do očí.
,,Před třemi dny,na nemocniční střeše..Byl jsi to ty,chtěl jsi zabít Caren.Proč?"
V jeho očích se zaleskl strach a ještě něco co jsem nechápala.
,,Ano byl jsem to já..Nechtěl jsem ji zabít,ale vymazat vzpomínky.Předtím..Šla domů a já jsem na ní náhodou narazil. Sledovali ji nějací kluci a chtěli ji ublížit.Když jsem se do toho vložil já-"
Odmlčel si a po chvilce zvednul oči od země a zadíval se na mě.Oči měl opět temně rudé a mnou projel varovný reflex : "Uteč!"
,,Jsem se přestal ovládat..Pak,když jsem tě viděl skákat ze střechy na střechu s jasně stříbrnýma očima řekl jsem si,že jsi stejná jako já.."
Ohromeně jsem zůstala stát na místě.Přestal se ovládat..?Musím se zeptat.
,,Ala-" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne,Calebe.Co jsi zač?Upír ani sukuba nejsi..Tak co teda?"
To co jsem řekla a na co jsem se ho zeptala vypadalo,že vůbec nečekal.Popošel ke mě,ale já jsem ucouvla o pár kroků do zadu a najednou jsem si něco uvědomila.Chci to vůbec vědět?Už teď je toho na mě moc.Považovala jsem ho dva dlouhé roky za jednoho z nejlepších přátel a teď když jsem se dozvěděla,že se dokonce jmenuje jinak.Je to ten samý člověk?
,,Nesmíš křičet.."
Objevil se přímo přede mnou,ale já se lekla a zareagovala jsem tak,že jsem ho od sebe chtěla odmrštit.Nestalo se..Chytnul mě za ruce a tím jak jsem se mu snažila vzepřít,spadli jsme oba na zem.
,,Nech mě!"
Zažadonila jsem,ale když jsem se na něho podívala..Bylo na něm vidět,že ho to bolí.Co přesně?Nevím.. Ale rozhodně nevypadá na žádného zabijáka.
,,Bojíš se mě a ještě ani nevíš co jsem zač."
Řekl a já jsem se přestala bránit.Nevím ani proč,ale vybavila jsem si jednu vzpomínku,kdy jsem byla o něco málo menší. Byla jsem poprvé venku sama na procházce.Chtěla jsem jít na hřiště a hrát si s lidskými dětmi.Když jsem tam,ale přišla.. Narazila jsem na partu trochu starších kluků jak šikanovali od nich mladšího kluka.Shodili ho z houpačky a začali ho mlátit a kopat.Nechtěla jsem tomu jen tak bezmocně přihlížet a tak jsem se rozhodla jít mu na pomoc.Ti kluci si začali dovolovat i na mě,ale já jsem zareagovala trošičku drastičtěji než očekávali.Jinak řečeno,zmlátila jsem jednoho a zbytek utekl.Kluk,kterého ještě před chvílí šikanovali pořád ležel na zemi a zděšeně na mě hleděl.Podala jsem mu ruku,ale on se ji nechytnul.Byla jsem smutná kvůli tomu jak se na mě díval,a tak jsem mu řekla to samé,co řekl Caleb teď mě : "Bojíš se mě a ještě ani nevíš co jsem zač."
,,Nebojím se tě..Jen mě štvě,že jsi přede mnou tajil něco tak důležitého.Jsme přece přátelé."
Zamumlala jsem podrážděně a on se na mě ohromeně podíval.Po chvilce trapného zíraní z očí do očí jsem měla jeho váhy na sobě a mlčení,dost.
,,Co kdyby jsi ze mě slezl a konečně mi vysvětlil co jsi zač?"
Řekla jsem nakonec a on se jen pousmál a slezl ze mě.Srdce mi,ale bušilo nadále jak praštěné.Nechápala jsem to,vždyť už na mě není svalený..Sedl si přede mě a začal na mě hledět jak nějaký magor.Já taky zůstala sedět,teda bez toho "očumování".
,,Hmm..."
To jeho prohlížení mi už začínalo lést na nervy,hlavně proto,že jsem na tvářich neustále pociťovala teplo.
,,Proč na mě zíráš?"
Vypadlo ze mě stydlivě,ale on se jen usmál.
,,Myslím to vážně.Přestaň a raději mi konečně řekni co jsi zač..Už mám toho pátrání o tobě dost.Chci znát pravdu."
Užasle se na mě podíval a já jsem nasadila zděšený výraz.
,,A slíbíš,že když ti řeknu co nejspíš jsem..Tak mi řekneš co jsi ty?"
Řekl škádlivě a já jsem vážně přikývla.Vstal ze země a podal mi ruku.Pomohl mi zpátky na nohy a já jsem z něho nehodlala spustit oči.
,,Víš dozvěděl jsem se to před nedávnem a ani nevím jestli je to možné,ale je to jediné vysvětlení,které se ke mě dostalo." Začal a já jsem opatrně přikývla. ,,Jsem démon."
Jedna jediná věta mě donutila si o něm začít myslet,že se zbláznil.Dala jsem si ruce v bok a vážně jsem se mu podívala do očí.
,,Démon?Nemožné.." ,,Proč?"
Zeptal se hned nechápavě a já jsem si povzdechla,protože se mi nechtělo mu začít vysvětlovat dějiny démonů,upírů a sukub.
,,Prostě to není možné..O démonech se píše jen ve vzniku upírů a sukub.Démoni jsou naši právoplatní předci,kteří už žijí jen v mytologii." ,,Jsi informovaná..Ale ne správně."
Hned jak jsem to dořekla se ozval hluboký,mužský hlas všude okolo..Okamžitě jsem se sebou škubla a mé svaly v těle se napnuly.
,,Kdo jsi?!"
Zařval Caleb dřív než já a snažila jsem se toho chlapa najít.
,,Démoni žijí už po celá staletí a rodí se stále noví a noví..I když ne tak často a ne všichni přežijí."
Hlas se zasmál a celým parkovištěm projela vlna jakésiho chvění a Caleb se na mě zhrozeně podíval.Nejdřív jsem nechápala proč,ale po chvilce nehybného stání mi to došlo.Otočila jsem se a před sebou jsem uviděla stát vysokého muže okolo třicítky se zvláštním oblekem a s vybledle černými,pocuchanými vlasy,které mu padaly do jeho šedozelených očí.Ještě nikdy jsem z nikoho nepociťovala takový strach..Zůstala jsem stát na místě a zděšeně jsem se mu dívala do očí.
,,Jmenuju se Malcolm,no říkejte mi Mele.Jsem nadšený z toho,že vás oba znovu a konečně poznávám.A zvlášť,když jste spolu."
Pousmál se a jako první jsem si všimla jeho ostrých a lesklých zubů.
,,Tesáky.."
Vydala jsem ze sebe zaraženě a on se pousmál a chytnul mě lehce za bradu.Varovně jsem zasyčela a koutkem oka jsem se podívala na Caleba,bylo na něm vidět,že každou chvílí se může přestat ovládat.
,,Roztomilá princezna Elaine Jasmin Blake..Dcera Alexandra Blakea,jiná než ostatní..Kotva mého bratříčka."
Zaraženě jsem se na něho podívala a když mě konečně pustil,tak jsem uskočila do zadu a Caleb ke mě přiběhnul.Přišlo mi jakoby se mé tělo až teď konečně probudilo a začalo mě poslouchat.
,,V pořádku?"
Podíval se na mě Caleb opatrně a já jsem roztřeseně přikývla.
,,Už jste si navzájem dali ochutnat krve?"
Pousmál se,ale Caleb vycenil zuby a dřív než jsem stačila mrknout se mu proměnily v tesáky a jeho oči zrudly.Okolo něho byla cítit strašlivá aura,kterou jsem u něho viděla poprvé.
,,Co jsi myslel tím,že je Elaine kotva tvého bratříčka?A kdo k sakru jsi?!"
Na Calebovi bylo vidět,že se snaží zůstat co nejklidnější a "Mel" se jen pousmál.
,,Ty toho opravdu moc nevíš,viď?"
Povzdechnul si a prohrábl si vlasy.Caleb si ho nechápavě prohlédnul.
,,Jsi démon,potomek Ďábla,chceš-li Satana nebo Lucifera..Před nedávnem jsi objevil svou moc a jsi zmatený..Jak už jsem před chvílí řekl mé jméno je Mel a jsem tvůj nejstarší a nejpohlednější bratr." ,,Nevychloubej se tolik!"
Ušklíbl se a rázem se vedle něho z každé strany objevili dva kluci.Vypadali jen o něco málo starší od Caleba řekla bych jim tak osmnáct možná devatenáct.To,ale nebylo to co mě zarazilo.Oba dva vypadali stejně..Tmavě hnědé podelší vlasy,v levém uchu malou černou naušnici a dokonce i oblečení měli stejné.Šedé košile s výstřihem do véčka s napůl vyhrnutými rukávy a dlouhé černé kalhoty.Jediné co neměli stejné byly jejich temné oči.Ten v levo je měl světle modré a ten v pravo tmavě hnědé.Zkrátka "temná" dvojčata.
,,Omlouvám se za jejich vychování..."
Řekl otráveně Mel a rukama jim pročechral vlasy.
,,Jsme jen o něco málo mladší,ale to neznamená,že jsme děti."
Zamumlal naštvaně ten s tmavě hnědýma očima a já jsem se váhavě otočila ke Calebovi.
,,Znáš ho?"
Zašeptala jsem a snažila jsem se využít chvíle kdy se ti podivíni mezi sebou začali haštěřit.
,,Netuším..Ale cítím něco zvláštního,jakobych je všechny znal.." ,,I ta temná dvojčata?"
Zeptala jsem se hned tiše a Caleb se na mě zaskočeně podíval,ale nakonec se usmál a přikývnul.
,,Jo i ta temná dvojčata..Je to divné,že?" ,,Hele vy hrdličky..My jsme pořád tady!"
Ozval se Mel a náš rozhovor byl u konce.Otráveně jsem se k nim otočila a už mi nepřišli tak děsivý,ale spíš pro smích. Caleb z toho,ale vypadal dost vyvedený z míry,a tak jsem si dala ruce v bok a prohlédla jsem si je.V hlavě se mi ozvala jediná myšlenka : "Chci a musím mu pomoct."
,,Tvrdíš,že jsi jeho bratr?Takže jsi taky démon?"
Mel se usmál a pyšně přikývnul,přitom mě,ale všichni nepřestávali překvapeně pozorovat.
,,Předpokládám,že ta temná dvojčata jsou taky jeho bratři."
Začala jsem opatrně a dvojčata se na mě poníženě podívala.
,,Temná dvojčata?" ,,Co jsme ti udělali sestro?"
Doplnili se navzájem a já jsem se na ně zaskočeně podívala.
,,Sestro?" ,,Hele dřív než se tady začnete hádat,co kdyby jste se představili?"
Zakročil Mel,a když se na mě oba podívali tak jsem se snažila zůstat v klidu a povzdechla jsem si.
,,Elaine Jasmin Blake..Dcera Alexandra Blakea,přítelkyně Caleba."
Najednou jsem si uvědomila,že jsem řekla "přítelkyně" a tváře mi okamžitě zrudly.
,,Přítelkyně?"
Pousmál se překvapeně Caleb a já jsem si odkašlala.
,,Myslím tím kamarádka...."
Dodala jsem tiše,protože jsem si přišla neuvěřitelně ztrapněná.
,,Já,modroočko se jmenuju Danny." ,,A já se jmenuju Shaun." ,,Rády tě poznáváme setřičko!"
Řekli najednou a mě se z ničeho nic začalo těžce dýchat a motat hlava.
,,Ca-Calebe.."
Vykoktala jsem,ale to už jsem ztratila úplnou kontrolu nad svým tělem a klesla jsem k zemi.
,,Elaine?!"