D.N.A - 4.díl

30. července 2014 v 19:05
Zima už skončila a Caren se konečně probudila z komatu.Kim a ostatní se chtěli sejít,aby všechno prodiskutovali.Já jsem u toho samozřejmě nemohla chybět ze dvou důvodů.První : Jsem jejich kamarádka a tak se to sluší. A ten druhý : Možná ví něco víc než já..Bylo by fajn se konečně dozvědět kdo to udělal,protože takhle na to jinak myslím každou volnou chvíli. Největší problém co jsem,ale měla se jmenoval Aaron.Musela jsem nějak nepozorovaně vyklouznout z domu a bylo to o hodně obtížnější než obvykle.Když se mi to konečně podařilo,tak jsem bez zaváhání zamířila do studia.Policajti i jejich auta už tady naštěstí nebyli.I když je pravda,že je to měsíc co mě naháněli a Alan mi před nimi pomohl utéct..Zajímalo by mě jak to,že byl ve stejnou chvíli na stejném místě jako já.Možná to byla jen náhoda,ale v mém světě náhoda neexistuje.
,,Elaine!"
Zamávala na mě Kim s Erin hned jak jsem vstoupila do sálu a tiše jsem za sebou zavírala dveře.Všichni seděli u stolu,dokonce i Alan.
,,Jak to snášíš?"
Zadívala se na mě opatrně Erin a já si vysvlékla bundu a nechápavě jsem se k ní otočila.
,,Snáším?Co?"
Kim s Erin se na sebe podívaly a vypadalo to jakoby prozradily nějaké tajemství.Jeffrey si k sobě posunul druhou židli a dal si na ní nohy,rucce samozřejmě za hlavu.
,,Tím,že jsi tady přes měsíc nebyla jsi dostala padáka a ty děti ztratily jak učitelku tak kroužek..Studio poslední dobou nějak hodně stávkuje.Říká se,že to tady brzo uzavřou."
Tomu co Jeffrey řekl se mi nechtělo věřit.Trvalo mi tak dlouho než mi dali důvěru a mohla jsem začít vyučovat tanec,to jediné co mě bavilo..Tohle bylo jediné místo kde jsem mohla být takovou jakou jsem vždy chtěla být.Obyčejnou dívkou a teď to má všechno skončit?
,,Jsi v pořádku?Víme jak jsi tanec milovala..Říkala jsi,že tě změnil."
Řekla Kim a já jsem se i se slzama v očích pousmála a dala jsem si pár pramínků vlasů za ucho.
,,Možná je to tak lepší..Stejně kdyby na to někdo z mé rodiny došel nedopadlo by to dobře."
Vydala jsem ze sebe smutně a Alan najednou vstal od stolu a zadíval se mi do očí.
,,I kdyby studio zavřeli,naše přátelství neskončí ne?" ,,Tak to neber jako pohromu,můžeme se všichni přece i nadále dál střetávat."
Dodal Alan a já jsem se na něho ohromeně podívala.Trochu mě překvapilo,že to řekl zrovna on,ale dost si toho cením.
,,Alan má pravdu.."
Zamumlal Jeffrey a podíval se mím směrem.
,,A navíc Caren se konečně probrala z komatu..Tak co jít někam oslavit naše už dvouleté přátelství?"
Mrkla na mě jedním okem Erin a já už jsem nedokázala nadál zadržovat úsměv.Jak bych taky mohla?Nikdy jsem neměla kamarády,jsem jim vděčná.
,,To není špatný nápad!A já už vím kam přesně půjdeme.."
Když to Jeffrey říkal nemyslela jsem si,že bude tak sobecký a úchylný.Všichni jsme vyrazili do akvaparku,i když byla noc ve vnitř bylo pořád otevřeno.
,,Tak holky jděte se převléct do plavek!"
Zazubyl se a Alan ho otráveně pozoroval,to samé jsem dělala taky.
,,To je naposledy co se ti svěřujeme,že vždy sebou nosíme plavky."
Zamumlala nabručeně Kim,ale Jeffrey se jenom zasmál a pokrčil rameny.Já jsem si dala ruce v bok a podrážděně jsem se na něho podívala.
,,Nemám plavky." ,,My ti půjčíme!"
Dřív než jsem si to ztihla uvědomit byla jsem v šatně a na sobě jsem měla trochu víc obtáhnuté bílé plavky s červenými proužky a přišlo mi,že jsou mi trošku menší.
,,No..."
Začaly si mě obě prohlížet a na tvářích začaly trochu rudnout.
,,Je pravda,že máš trochu větší boky i prsa než my..."
Když to Kim dořekla,tak jsem se stydlivě podívala někam jinam a měla jsem co dělat,abych nezačala panikařit..Pořád,ale nechápu proč se sebou nosívají plavky..?A ještě k tomu jedny náhradní.
,,Já tam raději nepůjdu-" ,,Neblázni!Sluší ti to jen to máš trošku víc obtáhnutější..."
Řekla hned Erin a já jsem se musela pořád dívat do zrcadla,protože jsem měla strach,že šňůrka od vršku povolí a..Byl by na světě neuvěřitelný trapas.Nakonec mě holky přemluvily a dotáhly mě před šatny,kde už čekali kluci.Jeffrey si mě začal už z dálky prohlížet se skoro otevřenou pusou a Alan se na mě díval jen chvilkama,ale bylo vidět,že se snaží nečervenat.
,,Páni..Vypadáte úžasně."
Vydal ze sebe omámeně Jeffrey a já jsem se snažila nevycenit tesáky,protože nemám ráda když mě někdo očumuje.Zvlášť někdo z kluků.
,,Doufám,že mě nikdo nepozná..."
Řekla jsem tiše a Alanovi se zablesklo v očích.Netuším co to mělo znamenat,ale Kim mi přesně v tu chvíli podala gumičku se slunečními brýlemi.
,,Nebude to divné?Je už skoro noc."
Ale Erin zavrtěla hlavou a špičkou ukazováčku nenápadně ukázala na pár lidí před náma.Nebyla jsem jediná kdo měl sluneční brýle,spoustu lidí okolo jich na sobě taky mělo.Přikývla jsem a hned jsme se rozhodli jít na tobogán.Když se tak zamyslím je to poprvé co jsem v akvaparku..To je pěkně trapné,hlavně se o tom nesmí dozvědět Jeffrey,protože ten by to dokázal vzpomínat při každém setkání a to opravdu nechci.Vystáli jsme řadu a popravdě,měla jsem trochu strach.Holky se bez jediného zaváhání vrhly vpřed a Jeffrey je následoval.Alan stál za mnou,ale když už jsem byla skoro na řadě tak jsem z řady chtěla vycouvnout.
,,Co to děláš?"
Chytnul mě hned za ruku a znemožnil tak můj "útěk".Podíval se mi do očí a pobaveně se zasmál.Já jsem zůstala překvapeně zírat na něho,protože tohle bylo poprvé co jsem ho viděla se zasmát.
,,Co je tady k smíchu?"
Zeptala jsem se nakonec podrážděně a on se chytnul za břicho a po chvilce se konečně uklidnil.
,,Bojíš se sjet tobogán?"
Nasadil vážný výraz a já jsem se rychle podívala stranou,protože pro mě bylo dost trapné na to už jen odpovědět.
,,Jo."
Řekla jsem rychle a on chápavě přikývnul.
,,Chápu."
Hned jak to dořekl tak si mě k sobě otočil a vzal mě do náručí.Vyvedená z míry jsem se na něho podívala a on se jen usmál.
,,Co to děláš?!"
Sykla jsem a on se i se mnou přiblížil k tobogánu.Trochu jsem se červenala kvůli tomu,že me držel v náruči,ale měla jsem docela strach z toho co bude následovat.
,,Ve dvou je to větší zábava..Radil bych ti nepouštět se." ,,Cože?!"
Vykřikla jsem,ale to už se i se mnou v náručí vrhal vpřed.Přistál na nafukovacím velkém kruhu a já mu seděla v klíně a nepřestávala jsem se k němu tisknout.Kdyby mě teď viděla Bree nebo Rori...Popadaly by se za břicho a umím si dost živě představit co by říkaly : "Bože..Jsi napůl sukuba a napůl upír!Tvor dost silný,kterého se bojí spousty lidí a ty se bojíš sama sjet tobogán?!" - Ano..Přesně tohle by řekly.
,,Neboj..Můžeš otevřít oči."
Zakřičel,abych ho přes tu tekoucí vodu a nárazy do stran slyšela,ale já jsem zavrtěla hlavou.
,,No tak,Elaine..Věř mi trochu."
Řekl to tak klidně,že mi v podstatě nedával na výběr.Když jsem je konečně otevřela uvědomila jsem si,že se ho pevně držím okolo krku a on mě okolo pasu.Ve vteřině,ne ještě dřív jak ve vteřině mi ztihnul zrudnout obličej.Měl neuvěřitelně zpevněné břicho a silné ruce.Mám takový pocit,že mi brzo exploduje srdce.
,,Tak co?Není to tak hrozné viď?"
Mrkl jedním okem a já jsem se pousmála.Vlastně,když se tak zamyslím...To všechno je neuvěřitelné.
,,Jo..Je to zábava."
Zasmála jsem se a bylo mi jasné,že už jsme někde blízko konce.Přišlo mi roztomilé,když se mu jeho husté černé vlasy namočily a začaly se třpytit.Vypadal jako z nějakého snu..Nikdy jsem nad Alanem takhle nepřemýšlela,tak proč teď najednou?
Dojeli jsme na konec tobogánu a já jsem s Alana rychle slezla,jenže při mé neopatrnosti jsem do někoho vrazila.Brýle mi spadly z hlavy a když jsem se podívala do koho jsem to vrazila,byl to nějaký kluk s holkou po boku.Oba na mě překvapeně hleděli a mě bylo jasné co se stalo.
,,To je..." ,,Princezna Elaine Blakeová!"
Jsem prozrazená..Nemůžu na nic čekat,musím odtud rychle odejít pokud nechci počkat na hromadu fotografů.Nikdo se nesmí dozvědět,že jsem tady byla!Popadla jsem brýle vedle mě a bez jediného váhání jsem je oběhla a začala jsem utíkat do šaten.Za sebou jsem,ale už slyšela několik lidí jak za mnou běží.
,,K čertu..Byla jsem natolik omámená Alanem,že jsem si nedala pozor na svou identitu!"
Nadala jsem si pro sebe a rychle jsem se převlékla do svého oblečení a proplížila jsem se k východu.Vlasy jsem naštěstí měla suché,takže jsem mohla být klidná.Když jsem od akvaparku byla docela daleko,tak jsem vytáhla z kapsy mobil a napsala jsem Kim,že jsem byla odhalená a musela jsem z tama zmizet.
,,Ach jo.."
Povzdechla jsem si a na chvíli jsem se opřela o pouliční lampu a zavřela jsem oči.Co si asi teď může myslet Alan?Bez jediného rozloučení jsem ho tam nechala stát a utekla jsem.Otevřela jsem oči a pomalým krokem jsem se opět vydala vpřed.Je už pěkná tma,nejspíš bych už měla jít domů,aby po mě Aaron náhodou neposlal nějakou pátrací hlídku.
,,Hm...V této nemocnici je Caren."
Řekla jsem zamyšleně a opět jsem si vzpomněla na Alanova slova : "Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabilizuje,vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Přesně v okamžik kdy jsem si na to vzpomněla uviděla jsem na střeše domu,přímo naproti nemocnici.Stát mužskou postavu.Byl ode mě daleko takže jsem mu neviděla do tváře,ale všimla jsem si nezvyklého pachu a rudě zářicích očí,které bez jediného mrknutí pozorovaly nemocnici.Projel mnou pocit vyděšení a celé mé tělo se najednou začalo strachem třást.Srdce mi bušilo jako o závod a mé instinkty mi napovídali ať se do toho nepletu a jdu hodně rychle pryč. Já jsem ,ale zůstala stát na místě a začala jsem si ho důkladněji prohlížet.Měl na sobě kabát,který mu trochu poletoval,díky docela silnému větru a okolo pasu se mu zableskla zbraň..Dýka,ale to nebylo jediné co okolo docela mohutného opasku měl.Viděla jsem tam pár dalších zbraní,když jsem si ho prohlédla ještě důkladněji všimla jsem si návleků na rukou. Přesně takové má Richard..Pokud si dobře vzpomínám pod něma se ukrývají buď vrhací nože nebo hvězdice.Je ozbrojený. Je možné,že to je ten vrah?Srdce mi nepřestávalo strachem bušit a všechny mé smysly pracovaly jak jen mohly..Kdo to ale je?Nebo spíš..Co to je?Upír ani sukuba to není.Tak co to k čertu je?!
Upřeně jsem na něho hleděla a všimla jsem si,že se chystá skočit.To není dobré,pokud je to ten vrah..Vrátil se proto,aby dokončil co začal a zabil Caren?Přesně v ten okamžik skočil na střechu nemocnice.Dopadl na nohy a ani to s ním neškublo.Musím být opatrná..Rozběhla jsem se oproti domu kde před chvílí stál a vyskočila jsem na jeho střechu.Caren je v nejvyšším patře,pokud jde po ní..Bude se muset zpustit ze střechy a prolést oknem,pokud teda chce být nenápadný.
,,Nejspíš chce.."
Řekla jsem tiše,když to po chvilce obhlížení udělal.Kleknul si k okraji a když už se chtěl zpustit dolů,tak jsem nemohla váhat.
,,Tak dobře..."
Udělala jsem pár kroků do zadu,nadechla jsem se a rozběhla jsem se vpřed.Odrazila jsem se co největší silou jsem mohla a dopadla jsem na střeše nemocnice.Zprudka jsem se nadechla a rychle jsem si stoupnula.Rozběhla jsem se k okraji,ale k mému překvapení nikde nebyl.
,,Ještě před chvílí tady byl."
Zamumlala jsem a když jsem si byla téměř jistá,že tady není tak jsem nahlédla do Carenina pokoje,byla tam a spala. Oddechla jsem si a vyškrábala jsem se zpátky na střechu.Přišlo mi,že to co jsem viděla je pořád někde tady a pozoruje mě.Začala jsem hledat možné únikové cesty kama mohl utéct,ale nic jsem nenašla.Musí tady být..Najednou jsem uslyšela něco jako praskání ohně,ohlédla jsem se a nedaleko mě stál ten muž,ke mě otočený zády.
,,Co jsi zač?"
Zeptala jsem se hned,ale on mi neodpověděl a ani se ke mě neotočil.Do nosu mi vrážel pach spáleného dřeva,síry a vanielky.Je to dost zvláštní a nezvyklá kombinace.
,,Nemám na tebe celou noc.."
Řekla jsem a rozběhla jsem se k němu.On,ale zmizel a já jsem se začala zaraženě ohlížet.Skákal z jedné střechy na druhou a vypadalo to,že přede mnou utíká.
,,Stůj!"
Křikla jsem a rozběhla jsem se za ním.Skoky ze střechu na střechu jsem naštěstí zvládala,ale jen tak tak..Musím zjistit co je zač a co tady dělá.Proč ten pach neznám?A proč měl rudé oči?Upíři se sukubama mají zlaté oči a já nosím na jedno oko kontaktní čočku,protože jedno oko mám světle modré a druhé mám tmavě zelené.Ale to co nechápu je,že je silný,hbitý a rychlý..Ale úplně se od ostatních odlišuje.Co je zač?!
Z ničeho nic se mi prudce zatočila hlava a musela jsem zastavit.Začala jsem z prudka popadat dech.Mé tělo je vyčerpané,už ho naháním přes patnáct minut..Zvedla jsem hlavu a rozhlédla jsem se.V dálce mi mizel přímo před očima, ale něco mu najednou upadlo.Vypadalo to,že ho to nějak netrápí a za nedlouho jsem ho měla z dohledu.
,,Co to asi je?"
Zeptala jsem se sama sebe zvědavě a ještě pár střech jsem přes skákala.Když jsem doskočila na tu,kde mu to upadlo tak jsem nemohla uvěřit vlastním očím.
,,Bílá šála?"
Řekla jsem zaraženě a vzala jsem ji do rukou.Na pohled a potom i na dotek byla stejná jako ta Alanova.
,,Co to má znamenat?"
Přivoněla jsem si k ní a stejně tak i jako Alan voněla,teda byla trochu nasáknutá vůní síry a spáleného dřeva,ale vanielková vůně to přebíjela.Se slzama v očích jsem zvedla hlavu a zadívala jsem se před sebe.Alane to jsi nemohl být ty..Nevěřím tomu..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama