D.N.A - 3.díl

29. července 2014 v 12:15
,,Ach bože..Jsem tak unavená."
Nechala jsem své vyčerpané tělo padnout do postele a bylo mi jedno,že ještě mám mít několik dálších povinností.
,,Hej...Měla by ses vzchopit než dojde máma."
Opřela se o dveře Bree s Rori po boku a ani jedna mě přitom nepřestávaly sledovat.
,,Jsem unavená..Už nemůžu!"
Vydala jsem ze sebe hned,ale Bree samozřejmě jen protočila očima a stoupnula si před mou postel.
,,Měla by ses konečně napít krve.Jestli to takhle půjde dál,půjde to s tebou kopce a Urození toho využijí hned jak to půjde.Pokusí se tě zabít."
Rori spozorněla,ale tohle všechno mi bylo v podstatě ukradené.Myslela jsem jen na jednu věc,teda vlastně na osobu a to na Alana. "Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabiluzuje,vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Co tím mohl myslet?A jak si tím vůbec mohl být tak jistý?
,,Hej...Posloucháš mě?!"
Tleskla mi přímo před obličejem Bree a já jsem se na ni naštvaně podívala.
,,Jen jsem se nad něčím zamyslela.."
Posadila jsem se a vzpřímila se,abych nebyla tak nízká a aby se na mě Bree nedívala z vysoka.
,,A je mi jedno jestli toho Urození nebo kdokoli jiný může využít.Pořád se o sebe umím postarat sama a to,že odmítám pít lidskou krev není až tak nic překvapivého."
Řekla jsem otráveně a Bree si jen povzdechla,nejspíš proto,že mi to neustále opakuje.
,,Jak myslíš..Jsi ale pošetilá,pokud si myslíš,že se dokážeš před Urozenýma ubránit samotná."
Pokrčila jsem rameny a hned na to Rori ztuhnula na místě.Nervózně jsme se k ní i s Bree otočily,ale ona sebou ani nehnula.
,,Rori?"
Vstala z postele Bree a opatrně si před ní stoupnula.Natáhla před ní ruku a zamávala jí.Rori najednou mrkla a konečně se probudila.
,,Už zase...Omlouvám se."
Řekla naštvaně a Bree se jen pousmála a já hned taky.
,,Mimo to...Co se stalo?"
Zeptala jsem se po chvilce a v Roriiných očí se zableskl strach.
,,Je tady..Aaron."
Polkla a mnou projel pocit nechutnosti a tak trošku mě i zamrazilo.I na Bree bylo vidět,že není dvakrát nadšená z toho,že je tady zrovna on.
,,Co tím myslíš?"
Vydala ze sebe o něco tišeji,ale to už byly na schodech slyšet pomalé kroky blížící se k mému pokoji,tím pádem k nám. Napjatě jsme čekaly kdo se v pokoji objeví a přesně v okamžik kdy kroky byly skoro u pokoje,se v pokoji rozhostilo takové ticho,že by byl slyšet i špendlík,který padá na zem.Rori odskočila od dveří a ocitla se vedle mě na posteli.Dveře trochu zavrzaly a když se ještě o kousek víc pootevřely bylo vidět,že tam je máma.
,,Mami.."
Oddechla si viditelně Rori s Bree a máma se na ně nechápavě podívala.Překročila z jedné nohy na druhou a ruce ji skončily založené na prsou.
,,Jsem ráda,že jste takhle pohromadě..Ale každopádně jsem vám přišla oznámit,že k nám dojela návštěva."
Hned jsem sebou cukla a na Rori bylo dost znát,že má strach.Bree měla nerozpoznatelný výraz..Nevěděla jsem jestli má strach,vztek.Dost mě to znervózňovalo,ale co bylo hlavní..Jediný potomek druhého nejsilnějšího panovníka,dá se říct hlavně nadpřirozena,devatenáctiletý princ Aaron je opět tady.Je to jeden z Urozených a to,že je tady neznačí nic dobrého.Chová se k nám jako k hračkám a má povoleno si s námi dělat co chce,jakoby znamenal něco víc. (V hiearchii panovníků to,ale není nic neobvyklého.Všichni,obzvlášť ženy musí poslouchat muže..) Všichni v tomhle domě se ho bojí..Teda až na mě.Nehodlám se bát někoho jako je on.Arogantního a zlomyslně nevyspitatelného upíra.Snažím se před ním Bree a Rori ochraňovat.Hlavně Rori,naposledy když u nás byl hrál si s ní jako s nějakou hračkou a doslova si z ní dělal svou otrokyni.Ten parchant ji dokonce osahával a ona to musela vydržet jinak by ji hned na místě zabil.
,,Proč je tady?"
Zeptala jsem se podrážděně a máma se na mě káravě podívala bez toho aniž by něco řekla.Nakonec nasadila ten svůj bezstarostný (falešný) úsměv a podívala se na mě.
,,Je tady jako čestný host.Na nějakou dobu se tady zdrží tak k němu buďte milé a poslušné."
Hned jak to máma dořekla tak se Rori se slzama v očích vrhla z okna ven.Já jsem ani na chvíli nezaváhala a vydala jsem se za ní.Dopadla jsem na nohy,ale rukama jsem se musela dotknout namrzlé země,abych neztratila rovnováhu.Rozhlédla jsem se okolo sebe,ale nikde jsem Rori neviděla.Přikrčila jsem se k zemi a pořádně jsem se porozhlédla,abych náhodou nenarazila na Aarona.Zavřela jsem oči a nadechla jsem se chladného vzduchu,který byl nasáknutý různými pachy.Snažila jsem se najít ten Roriin.Lehce nasládlý pach..Mám ho!Otevřela jsem oči a vrhla jsem se vpřed vstříc zahradou a mířila jsem přímo do východního křídla domu.Jako malá jsem v tom křídle trávila hodně času,protože bylo skoro vždy opuštěné a nikdo tam nechodil.Proto si to tam Rori namířila..Pach jsem následovala až do druhého poschodí a přesně v tom jsem uviděla pootevřené dveře a hned za nimi pohyb.
,,Rori?To jsem já..Elaine."
Řekla jsem a opatrně jsem vešla dovnitř.Uviděla jsem ji sedět v koutě,vedle postele.Byla celá schoulená do klubíčka a na tváři měla stopy po pláči.
,,Nechci ho tady.."
Utřela si slzy a opatrně se na mě podívala.Já jsem k ní pomalu přišla a sedla jsem si vedle ní.Rori si hned opřela hlavu o mé rameno a já jsem se musela pousmát..Je ji čtrnáct let a vypadá na hodně starší dívku,ale uvnitř je to pořád malé dítě,které utíká za svýma staršíma sestřičkama pro rady.
,,Tohle bylo mé oblíbené místo..Do východního křídla domu skoro nikdo nechodil takže pro mě to bylo dokonalé místo. Když jsem se poprvé dozvěděla,že jsem jiná trávila jsem tady nejvíc času,abych se s tím srovnala.Teď jsem ráda za to,že jsem jiná."
Rori nechápavě zvedla hlavu a podívala se na mě.
,,Ty se Aarona nebojíš?"
Vydala ze sebe tiše a já jsem se zadívala na stín skříně přede mnou.
,,Neříkala bych tomu zrovna strach..Já ho spíš nemám zrovna v lásce a cítím k němu neuvěřitelně silný odpor."
Ulevilo se mi,když se tomu Rori na okamžik zasmála.
,,Už jsou tomu sice tři roky,ale...Pořád na to musím myslet."
Špitla a já jsem chápavě přikývla.Vzala jsem ji okolo ramen a přitiskla jsem si ji na hruď.Na kůži jsem pocítila její slzy,a tak
jsem ji rychle začala hladit po hlavě.
,,Ochráním tě..A nikomu nedovolím na tebe jen ruku vstáhnout."
Rori zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
,,Slibuješ?"
Přikývla jsem a na jejich očích byla vidět jakási malá úleva,kterou jsem vidět chtěla.Nakonec se mi podařilo ji dostatečně ukonejšit a pomalým krokem jsme se vydaly zpátky.Rori se okamžitě změnila a začala se chovat jako obvykle.Malá roztomilá mrška.Když odbila půl noc a všichni se přemístnili do salonku,tak jsem se rozhodla jít spát.Když se ale tak zamyslím,Aarona jsem pořád neviděla.Že by se konečně vrátil odkud přišel?Vešla jsem do pokoje a zavřela jsem za sebou dveře,to jsem ale nevěděla,že na mě čeká překvapení jménem Aaron.Ležel v mé posteli s rukou,která mu podepírala hlavu a hleděl na mě těma svýma hnědě-rudýma očima.
,,Elaine..Rád tě zase vidím."
Naštvaně jsem si ho prohlédla a rozhodla jsem se,že se mu budu snažit neodpovídat.Obešla jsem postel a zamířila jsem do koupelny.
,,Takže ses rozhodla,že mě budeš ignorovat?"
Zastavila jsem se,ale i tak jsem mu nic neřekla.Byla jsem k němu otočená zády,což bylo docela nebezpečné,protože kdyby na mě náhodou zaútočil..Byla bych v nevýhodě.
,,Jak chceš..Když mě tady nechceš,tak půjdu za někým jiným..Například za Rori." ,,Ne!"
Otočila jsem se k němu a s vyceněnými tesáky jsem se na něho dívala.On se,ale jenom usmíval..Jakoby přesně na tohle čekal.
,,Takže už se mnou mluvíš?"
"Vstáhneš na Rori ty své špinavé pracky a zabiju tě.." - To jsem si přála říct,ale kdybych to udělala,nejspíš bych skončila s ošklivým zraněním.
,,Co tady děláš Aarone?"
Zeptala jsem se nakonec a snažila jsem se zachovat co nejklidněji to šlo.
,,Chtěl jsem tě vidět..A kde jinde než v tvém pokoji bych tě našel?Nezapomněl jsem,že narozdíl od ostatních chodíš v noci spávat."
Podrážděně jsem se mu podívala do očí a přitom jsem nehnula ani prstem.
,,Tohle není tvůj jediný důvod proto,aby jsi mou rodinu navštívil."
Odsekla jsem a on se znovu zasmál,jakobych mu říkala nějaký vtip.Vstal z postele a popošel ke mě.Když mě chtěl pohladit po tváři,tak jsem jeho ruku odmrštila a on se znovu pousmál.
,,Změnila jsi se..Myslím si,že kdybych nebyl z Urozených nejspíš by jsi mě i zabila."
Ta myšlenka je přímo dokonalá..Pomyslela jsem si a v duchu jsem se usmála.
,,Já nezabíjím,i když je to lákavá myšlenka." ,,Jak jsem si myslel."
Došel ke dveřím a pomalu je otevřel.Když už se chystal odejít..Tak se ještě zastavil a otočil se ke mě.
,,Nezapomeň,že není tak dávno co jsi zabíjela jen pro své uspokojení a touhu."
Škubla jsem sebou hned jak jsem na to pomyslela.
,,Nejsem jako ty..A lituju toho,že jsem chtěla být."
Aaron se mi podíval do očí a přišlo mi,že se ve mě snaží číst,ale marně.
,,Jak myslíš..Ale nechybí ti ta touha zabíjet a lovit kořist?To jak ti čerstvá,ještě teplá krev sklouzávala v krku a proudila tvým tělem?"
Musela jsem se podívat někam jinam a chytit se za krk,protože mě v něm opět začalo pálit a tentokrát to bylo hodně silné..Najednou ta bolest projela celým mím tělem a musela jsem klesnout na podlahu.Otevřela jsem pusu a snažila jsem se popadnout dech.Tesáky jsem měla pořád vyceněné jakobych se chystala jít lovit..Zaťala jsem pěsti a zte všech sil jsem se to snažila potlačit.
,,Tvé instinky a mysl říkají : Zabíjej!Ale vypadá to,že tvá vůle a srdce je proti.Jsi opravdu silná..A proto máš můj obdiv,ale to,že tě obdivuju neznamená,že mi budeš něco zatajovat.Pamatuj si,že se vždycky vše dozvím.."
Zavřel za sebou dveře a já jsem byla úplně paralizovaná.
,,Dobrou noc a sladké sny..Elaine."
Ozval se z poza dveří Aaronův hlas a bolest naštěstí přestala..Co to má znamenat?Ví Aaron něco o mích přítelích nebo o studiu?Blafuje?Co všechno ví?Co ode mě vůbec chce?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama