D.N.A - 2.díl

27. července 2014 v 14:16
,,Měla by ses konečně napít..Takhle tvé tělo bude hodně slabé."
Řekla přísně máma,když jsem od sebe odsunula sklenku plnou krve.
,,Říkala jsem,že tu krev nechci."
Dodala jsem opatrně,abych ji hned po ránu nenaštvala.
,,Jak myslíš..Ale jednoho dne tu krev budeš muset vypít.A ten den se blíží."
Přesně tahle věta se mi nehodlala klidit z cesty a nechat mě na pokoji.Pořád jsem na matčina slova musela myslet.Je to pravda?Opravdu jednoho dne tomu podlehnu?Ne..To se mi nestane.
,,Pořád přemýšlíš nad tím co ti matka ráno u snídaně řekla?"
Ozval se přede mnou hlas a já jsem hned zvedla hlavu.Překvapivě přede mnou stál Richard.Zatím co já jsem seděla v namrzlé trávě a sledovala jsem oblohu,on byl opřený o zdi z jednoho ze stloupů,které podepírají celý dům.
,,Nelez mi do hlavy Richarde..."
Řekla jsem unaveně a on se jen pobaveně pousmál a zavrtěl hlavou.
,,Já ti do hlavy nelezu,v podstatě ani nemůžu..Nejsem až tak blbý,abych si nevšiml,že se tím trápíš."
Nechápavě jsem si ho prohlédla a pak jsem se zasmála.
,,Je vtipné,že se ke mě pořád chováš jako ke své malé sestřičce..Nezapomínej,že už dávno nejsem malá."
Možná to ode mě bylo dost hrubé,ale pořád je být lepší hrubý a silný než..Hodný a zranitelný,tímhle se musím řídit, abych v této rodině přežila.
,,I když jsi nejspíš nikdy nebyla malá..Pořád jsi moje mladší sestra a nemysli si,že přede mnou něco utajíš."
Jeho slova mě dočista zarazila..Ví snad Richard něco o studiu?Ví něco o ostatních?Ne.Jen mě zkouší,protože si mnou není jistý,nemohl by na to přijít..Nemá jak.Nikdy přece neopouští dům,tak nemůže vědět kde a s kým se stýkám.To je nemožné.Zvedla jsem se ze země a chtěla jsem odejít,ale v tom mě chytnul za paži a podíval se mi do očí.
,,Nevěřím ti.Chováš se jinak než obvykle..Jsi veselejší,ale za to i ostražitější."
Dodal bez jediného mrknutí a já se cítila jako pes zahnaný do kouta.
,,Richarde...Nebuď takový ke své vlastní sestře."
Rozkázala matka a Richard ji sasmozřejmě hned uposlechnul..Kdo by to taky byl kdyby ji neposlechnul?Maminčin mazánek..Pustil moji paži a když ode mě odcházel pryč,tak mi věnoval jeden jediný pohled,který znamenal : Dávej si na mě pozor.A to je můj vlastní bratr,i když jsem nějak vždy věděla,že on mě v lásce zrovna moc nemá.
,,Elaine...Dnes já,tvůj bratr a tvá nejstarší sestra jedeme na otcovo požádání ho navštívit.Máš za úkol hlídat Auroru po dobu co tady nebudeme.." ,,Ale-"
Zkoušela jsem odporovat,ale jako vždy marně.
,,Přes den si dělej co chceš,ale v noci..Uvědom si,že Auroru nesmíš zpustit z očí..Rozumíš mi Elaine?"
Podřízeně jsem sklopila hlavu a přikývla jsem.
,,Ano rozumím.."
Matka se ke mě vždy chovala o hodně přísněji než ke komukoli z mích sourozenců..Ale taky se mnou trávila o hodně víc času než s kýmkoli jiným.Otce jsem naposledy viděla,když mi bylo třináct a i v tom věku jsem ho nevídávala zrovna často.Vždy někde cestoval a já proto ani nevím jaký doopravdy je..S Bree jsem měla úžasný vztah až do dne kdy se narodila Rori.Já a Bree jsme byly nerozlučné,všechno jsme dělaly spolu,ale jednou si matka s otcem Bree zavolali a něco ji řekli.Bree se ke mě už nikdy potom nechovala stejně.Od té doby jsem v této rodině něco jako..Bezcenná,tak se aspoň cítím.Vždy když něco skrývám tak se usmívám,aby nikdo nepoznal,že mám strach.Nebo mám nějaký problém..Svou rodinu bych nikdy za nic nevyměnila,protože se ke mě skoro vždy chovali dobře.Ale jednou se prostě něco změnilo a od té doby se musím spoléhat hlavně sama na sebe.Všichni si určitě myslí,že vyrůstat v královské rodině a být princeznou je něco úžasného,ale pro mě tomu tak bylo jen párkrát a popravdě..Už ani nevím kdy a proč.
,,Princezno Elaine..."
Doběhla ke mě jedna z lidských služek s vážným výrazem na tváři.
,,Tady je váš kabát..Smím vědět kam jdete?"
Zadívala se na mě,ale já jsem se na ni usměvavě podívala.
,,Je mi líto,ale nemůžu ti to prozradit..."
Odpověděla jsem hned a ona se strachem přikývla..Něco ji trápilo a bylo to dost očividné.
,,Prosím vraťte se co nejdřív..Necítím se moc dobře,když tady nejste."
Hned jak to řekla tak jsem chápavě přikývla.Ani se jí nedivím..Já jediná se k lidem chovám,dá se říct..S úctou a ne jako s dobytkem.Za to Rori,ta..Vyvraždila už několik služek v našem domě jen pro svou zábavu nebo kvůli hladu.Divím se,že tahle dívka žije tak dlouho.Když jsem si ji začala tak prohlížet,tak jsem v jejich očích uviděla opravdový strach.
,,Neboj.Slibuju,že až příjdu tak se pokusím vymyslet jak by ses odtud mohla dostat.Nechci,aby jsi byla jedna z dalších mnoha obětí v tomhle domě."
Řekla jsem co nejtišeji to šlo ale,aby mě pořád slyšela.Dívka se hned pousmála s malými jiskřičkami v očích a přikývla.
,,Mockrát vám děkuju.."
Usmála jsem se a já jsem si oblékla kabát.Potichu jsem se vyplížila z domu a zamířila jsem si to ke studiu.V rukou jsem svírala Alanovu šálu,kterou jsem mu dnes plánovala vrátit..Když se tak zamyslím,pořád jsem nepřišla na to jak to,že se má žízeň v jeho přítomnosti tak rychle uklidnila.Musím zjistit pravdu..Už jsou tomu sice tři dni,ale cítím se mu nějakým způsobem zavázaná,i když by to mělo být spíš naopak.To jemu hrozilo nebepečí.A co hůř?Hrozilo mu nebezpečí ode mě.. Nechci ani pomyslet,že by se mu něco stalo.
,,Co to?"
Vydala jsem ze sebe nechápavě,když jsem před studiem uviděla policejní auta.Zůstala jsem stát na místě,protože nejen, že mi hrozilo odhalení..Ale taky jsem ucítila pach lidské krve.Rychle jsem se otočila zády,protože jsem v hrudi i v krku ucítila znovu touhu po krvi.
,,Tohle není dobré..Co se tam k čertu stalo?!"
Zeptala jsem se skrz proceděné zuby,protože bych jinak začala syčet a narostly by mi tesáky.Ten pach..
,,Ne..."
Zavrtěla jsem hlavou,protože jsem si to nechtěla připustit a ani na to pomyslet..Není možné,že ten pach krve patří.. Caren?!
,,Vy tam..Chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek..."
Za sebou jsem slyšela blížící se dva policajty.Ne..V tomhle stavu s něma nemůžu mluvit..Rychle jsem začala utíkat a doufala jsem,že se za mnou nevydají,ale..Oni se rozběhli přímo za mnou.
,,Ty!Stůj!"
Uvědomila jsem si,že dělám blbost,ale kdyby zjistili,že jsem princezna tak by to bylo o hodně horší..Bože proč jen není tma?!To bych jim mohla zmizet z očí na střeše,ale takhle..To by mě uviděli a to rozhodně nepotřebuju.Rychle jsem zahnula za roh a snažila jsem se co nejvíc zrychlit,ale dech a už ani mé tělo to nezvládalo tak rychle.
,,Sakra..Jsem skoro stejně pomalá jako oni."
Řekla jsem si pro sebe naštvaně a snažila jsem se zrychlit.To,ale nepřišlo v úvahu..Jsem příliš slabá..Po pár metrech dál jsem se zastavila,abych zjistila jestli za mnou beží nebo ne..Jsou tam-
,,Tiše..."
Stáhnul mě někam bokem do uličky najednou Alan a přes pusu mi rychle dal ruku,abych překvapením nevykřikla.Když policisté přeběhli dál,tak mě pustil a já jsem od něho překvapeně kousek poodstoupila..Zase on?
,,Měla by sis dávat větší pozor nebo bude tvá totožnost prozrazená.."
Řekl a ještě jednou skontroloval jestli tam nejsou..Mě,ale trápilo něco jiného.
,,Co se tam stalo?"
Zeptala jsem se po chvilce opatrně a Alan se zadíval na šálu,kterou jsem svírala v rukou.Rychle jsem se k němu napřáhla a podala mu ji.Alan se ke mě natáhnul a šálu si převzal a hned potom si ji obvázal okolo krku.
,,Děkuju..No,ve městě se objevil sériový vrah,po kterém už pocilisté nějakou tu dobu pátrají." ,,Sériový vrah?"
Vydala jsem ze sebe hned překvapeně a pak jsem se zamyslela.Že by tohle byl důvod proč matka s Richardem a Bridgit najednou odjeli za otcem?Ale to by mi přece řekli...Není důvod proč by ne.
,,Proto Caren byla napadena.."
Vytrhnul mě z mého hlubokého přemýšlení a já jsem sebou okamžitě škubla.
,,Caren byla napadená?Je v pořádku?"
Zadívala jsem se na něho zhrozeně a on si mě opatrně prohlédnul.
,,Poslouchala jsi mě co jsem před chvílí říkal?"
Provinile jsem zavrtěla hlavou a pak jsem se ještě znovu zamyslela.
,,Jakým způsobem byla napadená?"
Zeptala jsem se po chvilce a Alan se opřel o zeď a nasadil dost vážný výraz.
,,Je divné,že se ptáš zrovna na tohle,protože ten sériový vrah zabíjí své oběti přesně takovým způsobem jakým byla Caren napadená..Teda až na to,že ona útok přežila."
Zaraženě jsem se na něho podívala,protože vypadal být z toho dost překvapený a nejistý.Jeho výraz byl neprolomitelný,ale jeho oči mluvily o hodně víc.Něco skrývá.
,,Ale každopádně..Měla dost ošklivě pořezané tělo a na krku měla zvláštní otisky po tesácích nějakého neznámého zvířete..Policije tomu nemůže přijít na kloub,protože být dořezaný nožem je jedna věc,ale k tomu je tam ještě to skoro rozcupované hrdlo."
Rozcupovaný krk..To vypadá jako napadení upírem,ale nedává to smysl.Jaký upír by zaútočil na svou oběť,od které nechce nic jiného než krev jako potravu.Jaký smysl by mělo ji k tomu ještě pořezat?Zamaskovat tak,že z těla měla zmizet všechna krev?
,,Alane..Ty jsi Caren viděl?" ,,Jo..Viděl jsem jak ji převáželi sanitkou do nemocnice."
Odpověděl hned a já jsem se znovu zamyslela..Možná,že to nebyl upír,ale stopy po tesácích na krku.Rozcupovaný krk, řezná zranění.
,,Nevíš náhodou jestli na tom krku vypadalo něco podezřele?"
Alan si mě nechápavě prohlédnul a já nevěděla jak přesně mu to mám popsat.
,,Něco jako otisk lidských zubů..Teda spíš podobný až na nějaké vyjímky.."
Hned jak jsem s tou větou začala tak se na mě zvláštně podíval.Jakoby se ve mě snažil najít důvod proč se ho na to ptám,ale nejspíš jsem jen paranoivní.
,,Myslel jsem,že se spíš budeš ptát na to jestli je v pořádku...Proč zajímá někoho jako tebe spíš to jak vypadaly otisky tesáků na jejím krku?"
Popošel ke mě zaujatě a když jsem začala strachy couvat,tak jsem narazila do zdi..Proč jsem vlastně tolik nervózní?Vždyť je to jenom Alan.I když toho moc nenamluví..Teda dřív toho moc nenamluvil,hlavně co se týkalo rozhovorů nás dvou..Z něho nemusím mít strach a ani být nervózní.
,,Caren je moje kamarádka..A to neznamená,že se nebojím o její zdraví ne?"
Svou nejistotu jsem rychle skryla za ustaraný úsměv a trpělivě jsem vyčkávala na jeho reakci nebo odpověď.
,,To je pravda.."
Podíval se na hodinky a v jeho očích se mu nějak divně zablesklo.
,,Měl bych už jít..Bude sedm a jen tak tak je světlo."
Rychlejším krokem se vydal opačnou stranou uličky a pak se najednou zastavil a pootočil se ke mě.
,,Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabilizuje vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Řekl a zanedlouho mi zmizel z dohledu..Jak to může říct s takovou jistotou?A proč to vůbec říká mě?Mě,které ještě před měsícem neřekl ani slovo.Moment..Říkal,že už bude sedm?!K sakru..!Vytáhla jsem z kapsy kabátu mobil a rychle jsem vytočila Roriino číslo.Hned jak to zvedla jsem ztihla zakřičet :
,,Rori prosím neudělej žádnou hloupost,už jsem na cestě!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama