Červenec 2014

D.N.A - 4.díl

30. července 2014 v 19:05
Zima už skončila a Caren se konečně probudila z komatu.Kim a ostatní se chtěli sejít,aby všechno prodiskutovali.Já jsem u toho samozřejmě nemohla chybět ze dvou důvodů.První : Jsem jejich kamarádka a tak se to sluší. A ten druhý : Možná ví něco víc než já..Bylo by fajn se konečně dozvědět kdo to udělal,protože takhle na to jinak myslím každou volnou chvíli. Největší problém co jsem,ale měla se jmenoval Aaron.Musela jsem nějak nepozorovaně vyklouznout z domu a bylo to o hodně obtížnější než obvykle.Když se mi to konečně podařilo,tak jsem bez zaváhání zamířila do studia.Policajti i jejich auta už tady naštěstí nebyli.I když je pravda,že je to měsíc co mě naháněli a Alan mi před nimi pomohl utéct..Zajímalo by mě jak to,že byl ve stejnou chvíli na stejném místě jako já.Možná to byla jen náhoda,ale v mém světě náhoda neexistuje.
,,Elaine!"
Zamávala na mě Kim s Erin hned jak jsem vstoupila do sálu a tiše jsem za sebou zavírala dveře.Všichni seděli u stolu,dokonce i Alan.
,,Jak to snášíš?"
Zadívala se na mě opatrně Erin a já si vysvlékla bundu a nechápavě jsem se k ní otočila.
,,Snáším?Co?"
Kim s Erin se na sebe podívaly a vypadalo to jakoby prozradily nějaké tajemství.Jeffrey si k sobě posunul druhou židli a dal si na ní nohy,rucce samozřejmě za hlavu.
,,Tím,že jsi tady přes měsíc nebyla jsi dostala padáka a ty děti ztratily jak učitelku tak kroužek..Studio poslední dobou nějak hodně stávkuje.Říká se,že to tady brzo uzavřou."
Tomu co Jeffrey řekl se mi nechtělo věřit.Trvalo mi tak dlouho než mi dali důvěru a mohla jsem začít vyučovat tanec,to jediné co mě bavilo..Tohle bylo jediné místo kde jsem mohla být takovou jakou jsem vždy chtěla být.Obyčejnou dívkou a teď to má všechno skončit?
,,Jsi v pořádku?Víme jak jsi tanec milovala..Říkala jsi,že tě změnil."
Řekla Kim a já jsem se i se slzama v očích pousmála a dala jsem si pár pramínků vlasů za ucho.
,,Možná je to tak lepší..Stejně kdyby na to někdo z mé rodiny došel nedopadlo by to dobře."
Vydala jsem ze sebe smutně a Alan najednou vstal od stolu a zadíval se mi do očí.
,,I kdyby studio zavřeli,naše přátelství neskončí ne?" ,,Tak to neber jako pohromu,můžeme se všichni přece i nadále dál střetávat."
Dodal Alan a já jsem se na něho ohromeně podívala.Trochu mě překvapilo,že to řekl zrovna on,ale dost si toho cením.
,,Alan má pravdu.."
Zamumlal Jeffrey a podíval se mím směrem.
,,A navíc Caren se konečně probrala z komatu..Tak co jít někam oslavit naše už dvouleté přátelství?"
Mrkla na mě jedním okem Erin a já už jsem nedokázala nadál zadržovat úsměv.Jak bych taky mohla?Nikdy jsem neměla kamarády,jsem jim vděčná.
,,To není špatný nápad!A já už vím kam přesně půjdeme.."
Když to Jeffrey říkal nemyslela jsem si,že bude tak sobecký a úchylný.Všichni jsme vyrazili do akvaparku,i když byla noc ve vnitř bylo pořád otevřeno.
,,Tak holky jděte se převléct do plavek!"
Zazubyl se a Alan ho otráveně pozoroval,to samé jsem dělala taky.
,,To je naposledy co se ti svěřujeme,že vždy sebou nosíme plavky."
Zamumlala nabručeně Kim,ale Jeffrey se jenom zasmál a pokrčil rameny.Já jsem si dala ruce v bok a podrážděně jsem se na něho podívala.
,,Nemám plavky." ,,My ti půjčíme!"
Dřív než jsem si to ztihla uvědomit byla jsem v šatně a na sobě jsem měla trochu víc obtáhnuté bílé plavky s červenými proužky a přišlo mi,že jsou mi trošku menší.
,,No..."
Začaly si mě obě prohlížet a na tvářích začaly trochu rudnout.
,,Je pravda,že máš trochu větší boky i prsa než my..."
Když to Kim dořekla,tak jsem se stydlivě podívala někam jinam a měla jsem co dělat,abych nezačala panikařit..Pořád,ale nechápu proč se sebou nosívají plavky..?A ještě k tomu jedny náhradní.
,,Já tam raději nepůjdu-" ,,Neblázni!Sluší ti to jen to máš trošku víc obtáhnutější..."
Řekla hned Erin a já jsem se musela pořád dívat do zrcadla,protože jsem měla strach,že šňůrka od vršku povolí a..Byl by na světě neuvěřitelný trapas.Nakonec mě holky přemluvily a dotáhly mě před šatny,kde už čekali kluci.Jeffrey si mě začal už z dálky prohlížet se skoro otevřenou pusou a Alan se na mě díval jen chvilkama,ale bylo vidět,že se snaží nečervenat.
,,Páni..Vypadáte úžasně."
Vydal ze sebe omámeně Jeffrey a já jsem se snažila nevycenit tesáky,protože nemám ráda když mě někdo očumuje.Zvlášť někdo z kluků.
,,Doufám,že mě nikdo nepozná..."
Řekla jsem tiše a Alanovi se zablesklo v očích.Netuším co to mělo znamenat,ale Kim mi přesně v tu chvíli podala gumičku se slunečními brýlemi.
,,Nebude to divné?Je už skoro noc."
Ale Erin zavrtěla hlavou a špičkou ukazováčku nenápadně ukázala na pár lidí před náma.Nebyla jsem jediná kdo měl sluneční brýle,spoustu lidí okolo jich na sobě taky mělo.Přikývla jsem a hned jsme se rozhodli jít na tobogán.Když se tak zamyslím je to poprvé co jsem v akvaparku..To je pěkně trapné,hlavně se o tom nesmí dozvědět Jeffrey,protože ten by to dokázal vzpomínat při každém setkání a to opravdu nechci.Vystáli jsme řadu a popravdě,měla jsem trochu strach.Holky se bez jediného zaváhání vrhly vpřed a Jeffrey je následoval.Alan stál za mnou,ale když už jsem byla skoro na řadě tak jsem z řady chtěla vycouvnout.
,,Co to děláš?"
Chytnul mě hned za ruku a znemožnil tak můj "útěk".Podíval se mi do očí a pobaveně se zasmál.Já jsem zůstala překvapeně zírat na něho,protože tohle bylo poprvé co jsem ho viděla se zasmát.
,,Co je tady k smíchu?"
Zeptala jsem se nakonec podrážděně a on se chytnul za břicho a po chvilce se konečně uklidnil.
,,Bojíš se sjet tobogán?"
Nasadil vážný výraz a já jsem se rychle podívala stranou,protože pro mě bylo dost trapné na to už jen odpovědět.
,,Jo."
Řekla jsem rychle a on chápavě přikývnul.
,,Chápu."
Hned jak to dořekl tak si mě k sobě otočil a vzal mě do náručí.Vyvedená z míry jsem se na něho podívala a on se jen usmál.
,,Co to děláš?!"
Sykla jsem a on se i se mnou přiblížil k tobogánu.Trochu jsem se červenala kvůli tomu,že me držel v náruči,ale měla jsem docela strach z toho co bude následovat.
,,Ve dvou je to větší zábava..Radil bych ti nepouštět se." ,,Cože?!"
Vykřikla jsem,ale to už se i se mnou v náručí vrhal vpřed.Přistál na nafukovacím velkém kruhu a já mu seděla v klíně a nepřestávala jsem se k němu tisknout.Kdyby mě teď viděla Bree nebo Rori...Popadaly by se za břicho a umím si dost živě představit co by říkaly : "Bože..Jsi napůl sukuba a napůl upír!Tvor dost silný,kterého se bojí spousty lidí a ty se bojíš sama sjet tobogán?!" - Ano..Přesně tohle by řekly.
,,Neboj..Můžeš otevřít oči."
Zakřičel,abych ho přes tu tekoucí vodu a nárazy do stran slyšela,ale já jsem zavrtěla hlavou.
,,No tak,Elaine..Věř mi trochu."
Řekl to tak klidně,že mi v podstatě nedával na výběr.Když jsem je konečně otevřela uvědomila jsem si,že se ho pevně držím okolo krku a on mě okolo pasu.Ve vteřině,ne ještě dřív jak ve vteřině mi ztihnul zrudnout obličej.Měl neuvěřitelně zpevněné břicho a silné ruce.Mám takový pocit,že mi brzo exploduje srdce.
,,Tak co?Není to tak hrozné viď?"
Mrkl jedním okem a já jsem se pousmála.Vlastně,když se tak zamyslím...To všechno je neuvěřitelné.
,,Jo..Je to zábava."
Zasmála jsem se a bylo mi jasné,že už jsme někde blízko konce.Přišlo mi roztomilé,když se mu jeho husté černé vlasy namočily a začaly se třpytit.Vypadal jako z nějakého snu..Nikdy jsem nad Alanem takhle nepřemýšlela,tak proč teď najednou?
Dojeli jsme na konec tobogánu a já jsem s Alana rychle slezla,jenže při mé neopatrnosti jsem do někoho vrazila.Brýle mi spadly z hlavy a když jsem se podívala do koho jsem to vrazila,byl to nějaký kluk s holkou po boku.Oba na mě překvapeně hleděli a mě bylo jasné co se stalo.
,,To je..." ,,Princezna Elaine Blakeová!"
Jsem prozrazená..Nemůžu na nic čekat,musím odtud rychle odejít pokud nechci počkat na hromadu fotografů.Nikdo se nesmí dozvědět,že jsem tady byla!Popadla jsem brýle vedle mě a bez jediného váhání jsem je oběhla a začala jsem utíkat do šaten.Za sebou jsem,ale už slyšela několik lidí jak za mnou běží.
,,K čertu..Byla jsem natolik omámená Alanem,že jsem si nedala pozor na svou identitu!"
Nadala jsem si pro sebe a rychle jsem se převlékla do svého oblečení a proplížila jsem se k východu.Vlasy jsem naštěstí měla suché,takže jsem mohla být klidná.Když jsem od akvaparku byla docela daleko,tak jsem vytáhla z kapsy mobil a napsala jsem Kim,že jsem byla odhalená a musela jsem z tama zmizet.
,,Ach jo.."
Povzdechla jsem si a na chvíli jsem se opřela o pouliční lampu a zavřela jsem oči.Co si asi teď může myslet Alan?Bez jediného rozloučení jsem ho tam nechala stát a utekla jsem.Otevřela jsem oči a pomalým krokem jsem se opět vydala vpřed.Je už pěkná tma,nejspíš bych už měla jít domů,aby po mě Aaron náhodou neposlal nějakou pátrací hlídku.
,,Hm...V této nemocnici je Caren."
Řekla jsem zamyšleně a opět jsem si vzpomněla na Alanova slova : "Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabilizuje,vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Přesně v okamžik kdy jsem si na to vzpomněla uviděla jsem na střeše domu,přímo naproti nemocnici.Stát mužskou postavu.Byl ode mě daleko takže jsem mu neviděla do tváře,ale všimla jsem si nezvyklého pachu a rudě zářicích očí,které bez jediného mrknutí pozorovaly nemocnici.Projel mnou pocit vyděšení a celé mé tělo se najednou začalo strachem třást.Srdce mi bušilo jako o závod a mé instinkty mi napovídali ať se do toho nepletu a jdu hodně rychle pryč. Já jsem ,ale zůstala stát na místě a začala jsem si ho důkladněji prohlížet.Měl na sobě kabát,který mu trochu poletoval,díky docela silnému větru a okolo pasu se mu zableskla zbraň..Dýka,ale to nebylo jediné co okolo docela mohutného opasku měl.Viděla jsem tam pár dalších zbraní,když jsem si ho prohlédla ještě důkladněji všimla jsem si návleků na rukou. Přesně takové má Richard..Pokud si dobře vzpomínám pod něma se ukrývají buď vrhací nože nebo hvězdice.Je ozbrojený. Je možné,že to je ten vrah?Srdce mi nepřestávalo strachem bušit a všechny mé smysly pracovaly jak jen mohly..Kdo to ale je?Nebo spíš..Co to je?Upír ani sukuba to není.Tak co to k čertu je?!
Upřeně jsem na něho hleděla a všimla jsem si,že se chystá skočit.To není dobré,pokud je to ten vrah..Vrátil se proto,aby dokončil co začal a zabil Caren?Přesně v ten okamžik skočil na střechu nemocnice.Dopadl na nohy a ani to s ním neškublo.Musím být opatrná..Rozběhla jsem se oproti domu kde před chvílí stál a vyskočila jsem na jeho střechu.Caren je v nejvyšším patře,pokud jde po ní..Bude se muset zpustit ze střechy a prolést oknem,pokud teda chce být nenápadný.
,,Nejspíš chce.."
Řekla jsem tiše,když to po chvilce obhlížení udělal.Kleknul si k okraji a když už se chtěl zpustit dolů,tak jsem nemohla váhat.
,,Tak dobře..."
Udělala jsem pár kroků do zadu,nadechla jsem se a rozběhla jsem se vpřed.Odrazila jsem se co největší silou jsem mohla a dopadla jsem na střeše nemocnice.Zprudka jsem se nadechla a rychle jsem si stoupnula.Rozběhla jsem se k okraji,ale k mému překvapení nikde nebyl.
,,Ještě před chvílí tady byl."
Zamumlala jsem a když jsem si byla téměř jistá,že tady není tak jsem nahlédla do Carenina pokoje,byla tam a spala. Oddechla jsem si a vyškrábala jsem se zpátky na střechu.Přišlo mi,že to co jsem viděla je pořád někde tady a pozoruje mě.Začala jsem hledat možné únikové cesty kama mohl utéct,ale nic jsem nenašla.Musí tady být..Najednou jsem uslyšela něco jako praskání ohně,ohlédla jsem se a nedaleko mě stál ten muž,ke mě otočený zády.
,,Co jsi zač?"
Zeptala jsem se hned,ale on mi neodpověděl a ani se ke mě neotočil.Do nosu mi vrážel pach spáleného dřeva,síry a vanielky.Je to dost zvláštní a nezvyklá kombinace.
,,Nemám na tebe celou noc.."
Řekla jsem a rozběhla jsem se k němu.On,ale zmizel a já jsem se začala zaraženě ohlížet.Skákal z jedné střechy na druhou a vypadalo to,že přede mnou utíká.
,,Stůj!"
Křikla jsem a rozběhla jsem se za ním.Skoky ze střechu na střechu jsem naštěstí zvládala,ale jen tak tak..Musím zjistit co je zač a co tady dělá.Proč ten pach neznám?A proč měl rudé oči?Upíři se sukubama mají zlaté oči a já nosím na jedno oko kontaktní čočku,protože jedno oko mám světle modré a druhé mám tmavě zelené.Ale to co nechápu je,že je silný,hbitý a rychlý..Ale úplně se od ostatních odlišuje.Co je zač?!
Z ničeho nic se mi prudce zatočila hlava a musela jsem zastavit.Začala jsem z prudka popadat dech.Mé tělo je vyčerpané,už ho naháním přes patnáct minut..Zvedla jsem hlavu a rozhlédla jsem se.V dálce mi mizel přímo před očima, ale něco mu najednou upadlo.Vypadalo to,že ho to nějak netrápí a za nedlouho jsem ho měla z dohledu.
,,Co to asi je?"
Zeptala jsem se sama sebe zvědavě a ještě pár střech jsem přes skákala.Když jsem doskočila na tu,kde mu to upadlo tak jsem nemohla uvěřit vlastním očím.
,,Bílá šála?"
Řekla jsem zaraženě a vzala jsem ji do rukou.Na pohled a potom i na dotek byla stejná jako ta Alanova.
,,Co to má znamenat?"
Přivoněla jsem si k ní a stejně tak i jako Alan voněla,teda byla trochu nasáknutá vůní síry a spáleného dřeva,ale vanielková vůně to přebíjela.Se slzama v očích jsem zvedla hlavu a zadívala jsem se před sebe.Alane to jsi nemohl být ty..Nevěřím tomu..

Postava Elaine Jasmin Blake

30. července 2014 v 16:12 | bellasmilee :*
Tak tady je můj pokus o postavu Elaine,vlastnoručně jsem to kreslila..Tak prosím moc to nekritizujte a omluvte tu kvalitu..xD Jestli by jste chtěli nakreslit ještě nějakou postavu z D.N.A , tak stačí napsat do komentáře koho by jste chtěli pro představu znát a já se pokusím vám vyhovět :)



D.N.A - 3.díl

29. července 2014 v 12:15
,,Ach bože..Jsem tak unavená."
Nechala jsem své vyčerpané tělo padnout do postele a bylo mi jedno,že ještě mám mít několik dálších povinností.
,,Hej...Měla by ses vzchopit než dojde máma."
Opřela se o dveře Bree s Rori po boku a ani jedna mě přitom nepřestávaly sledovat.
,,Jsem unavená..Už nemůžu!"
Vydala jsem ze sebe hned,ale Bree samozřejmě jen protočila očima a stoupnula si před mou postel.
,,Měla by ses konečně napít krve.Jestli to takhle půjde dál,půjde to s tebou kopce a Urození toho využijí hned jak to půjde.Pokusí se tě zabít."
Rori spozorněla,ale tohle všechno mi bylo v podstatě ukradené.Myslela jsem jen na jednu věc,teda vlastně na osobu a to na Alana. "Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabiluzuje,vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Co tím mohl myslet?A jak si tím vůbec mohl být tak jistý?
,,Hej...Posloucháš mě?!"
Tleskla mi přímo před obličejem Bree a já jsem se na ni naštvaně podívala.
,,Jen jsem se nad něčím zamyslela.."
Posadila jsem se a vzpřímila se,abych nebyla tak nízká a aby se na mě Bree nedívala z vysoka.
,,A je mi jedno jestli toho Urození nebo kdokoli jiný může využít.Pořád se o sebe umím postarat sama a to,že odmítám pít lidskou krev není až tak nic překvapivého."
Řekla jsem otráveně a Bree si jen povzdechla,nejspíš proto,že mi to neustále opakuje.
,,Jak myslíš..Jsi ale pošetilá,pokud si myslíš,že se dokážeš před Urozenýma ubránit samotná."
Pokrčila jsem rameny a hned na to Rori ztuhnula na místě.Nervózně jsme se k ní i s Bree otočily,ale ona sebou ani nehnula.
,,Rori?"
Vstala z postele Bree a opatrně si před ní stoupnula.Natáhla před ní ruku a zamávala jí.Rori najednou mrkla a konečně se probudila.
,,Už zase...Omlouvám se."
Řekla naštvaně a Bree se jen pousmála a já hned taky.
,,Mimo to...Co se stalo?"
Zeptala jsem se po chvilce a v Roriiných očí se zableskl strach.
,,Je tady..Aaron."
Polkla a mnou projel pocit nechutnosti a tak trošku mě i zamrazilo.I na Bree bylo vidět,že není dvakrát nadšená z toho,že je tady zrovna on.
,,Co tím myslíš?"
Vydala ze sebe o něco tišeji,ale to už byly na schodech slyšet pomalé kroky blížící se k mému pokoji,tím pádem k nám. Napjatě jsme čekaly kdo se v pokoji objeví a přesně v okamžik kdy kroky byly skoro u pokoje,se v pokoji rozhostilo takové ticho,že by byl slyšet i špendlík,který padá na zem.Rori odskočila od dveří a ocitla se vedle mě na posteli.Dveře trochu zavrzaly a když se ještě o kousek víc pootevřely bylo vidět,že tam je máma.
,,Mami.."
Oddechla si viditelně Rori s Bree a máma se na ně nechápavě podívala.Překročila z jedné nohy na druhou a ruce ji skončily založené na prsou.
,,Jsem ráda,že jste takhle pohromadě..Ale každopádně jsem vám přišla oznámit,že k nám dojela návštěva."
Hned jsem sebou cukla a na Rori bylo dost znát,že má strach.Bree měla nerozpoznatelný výraz..Nevěděla jsem jestli má strach,vztek.Dost mě to znervózňovalo,ale co bylo hlavní..Jediný potomek druhého nejsilnějšího panovníka,dá se říct hlavně nadpřirozena,devatenáctiletý princ Aaron je opět tady.Je to jeden z Urozených a to,že je tady neznačí nic dobrého.Chová se k nám jako k hračkám a má povoleno si s námi dělat co chce,jakoby znamenal něco víc. (V hiearchii panovníků to,ale není nic neobvyklého.Všichni,obzvlášť ženy musí poslouchat muže..) Všichni v tomhle domě se ho bojí..Teda až na mě.Nehodlám se bát někoho jako je on.Arogantního a zlomyslně nevyspitatelného upíra.Snažím se před ním Bree a Rori ochraňovat.Hlavně Rori,naposledy když u nás byl hrál si s ní jako s nějakou hračkou a doslova si z ní dělal svou otrokyni.Ten parchant ji dokonce osahával a ona to musela vydržet jinak by ji hned na místě zabil.
,,Proč je tady?"
Zeptala jsem se podrážděně a máma se na mě káravě podívala bez toho aniž by něco řekla.Nakonec nasadila ten svůj bezstarostný (falešný) úsměv a podívala se na mě.
,,Je tady jako čestný host.Na nějakou dobu se tady zdrží tak k němu buďte milé a poslušné."
Hned jak to máma dořekla tak se Rori se slzama v očích vrhla z okna ven.Já jsem ani na chvíli nezaváhala a vydala jsem se za ní.Dopadla jsem na nohy,ale rukama jsem se musela dotknout namrzlé země,abych neztratila rovnováhu.Rozhlédla jsem se okolo sebe,ale nikde jsem Rori neviděla.Přikrčila jsem se k zemi a pořádně jsem se porozhlédla,abych náhodou nenarazila na Aarona.Zavřela jsem oči a nadechla jsem se chladného vzduchu,který byl nasáknutý různými pachy.Snažila jsem se najít ten Roriin.Lehce nasládlý pach..Mám ho!Otevřela jsem oči a vrhla jsem se vpřed vstříc zahradou a mířila jsem přímo do východního křídla domu.Jako malá jsem v tom křídle trávila hodně času,protože bylo skoro vždy opuštěné a nikdo tam nechodil.Proto si to tam Rori namířila..Pach jsem následovala až do druhého poschodí a přesně v tom jsem uviděla pootevřené dveře a hned za nimi pohyb.
,,Rori?To jsem já..Elaine."
Řekla jsem a opatrně jsem vešla dovnitř.Uviděla jsem ji sedět v koutě,vedle postele.Byla celá schoulená do klubíčka a na tváři měla stopy po pláči.
,,Nechci ho tady.."
Utřela si slzy a opatrně se na mě podívala.Já jsem k ní pomalu přišla a sedla jsem si vedle ní.Rori si hned opřela hlavu o mé rameno a já jsem se musela pousmát..Je ji čtrnáct let a vypadá na hodně starší dívku,ale uvnitř je to pořád malé dítě,které utíká za svýma staršíma sestřičkama pro rady.
,,Tohle bylo mé oblíbené místo..Do východního křídla domu skoro nikdo nechodil takže pro mě to bylo dokonalé místo. Když jsem se poprvé dozvěděla,že jsem jiná trávila jsem tady nejvíc času,abych se s tím srovnala.Teď jsem ráda za to,že jsem jiná."
Rori nechápavě zvedla hlavu a podívala se na mě.
,,Ty se Aarona nebojíš?"
Vydala ze sebe tiše a já jsem se zadívala na stín skříně přede mnou.
,,Neříkala bych tomu zrovna strach..Já ho spíš nemám zrovna v lásce a cítím k němu neuvěřitelně silný odpor."
Ulevilo se mi,když se tomu Rori na okamžik zasmála.
,,Už jsou tomu sice tři roky,ale...Pořád na to musím myslet."
Špitla a já jsem chápavě přikývla.Vzala jsem ji okolo ramen a přitiskla jsem si ji na hruď.Na kůži jsem pocítila její slzy,a tak
jsem ji rychle začala hladit po hlavě.
,,Ochráním tě..A nikomu nedovolím na tebe jen ruku vstáhnout."
Rori zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
,,Slibuješ?"
Přikývla jsem a na jejich očích byla vidět jakási malá úleva,kterou jsem vidět chtěla.Nakonec se mi podařilo ji dostatečně ukonejšit a pomalým krokem jsme se vydaly zpátky.Rori se okamžitě změnila a začala se chovat jako obvykle.Malá roztomilá mrška.Když odbila půl noc a všichni se přemístnili do salonku,tak jsem se rozhodla jít spát.Když se ale tak zamyslím,Aarona jsem pořád neviděla.Že by se konečně vrátil odkud přišel?Vešla jsem do pokoje a zavřela jsem za sebou dveře,to jsem ale nevěděla,že na mě čeká překvapení jménem Aaron.Ležel v mé posteli s rukou,která mu podepírala hlavu a hleděl na mě těma svýma hnědě-rudýma očima.
,,Elaine..Rád tě zase vidím."
Naštvaně jsem si ho prohlédla a rozhodla jsem se,že se mu budu snažit neodpovídat.Obešla jsem postel a zamířila jsem do koupelny.
,,Takže ses rozhodla,že mě budeš ignorovat?"
Zastavila jsem se,ale i tak jsem mu nic neřekla.Byla jsem k němu otočená zády,což bylo docela nebezpečné,protože kdyby na mě náhodou zaútočil..Byla bych v nevýhodě.
,,Jak chceš..Když mě tady nechceš,tak půjdu za někým jiným..Například za Rori." ,,Ne!"
Otočila jsem se k němu a s vyceněnými tesáky jsem se na něho dívala.On se,ale jenom usmíval..Jakoby přesně na tohle čekal.
,,Takže už se mnou mluvíš?"
"Vstáhneš na Rori ty své špinavé pracky a zabiju tě.." - To jsem si přála říct,ale kdybych to udělala,nejspíš bych skončila s ošklivým zraněním.
,,Co tady děláš Aarone?"
Zeptala jsem se nakonec a snažila jsem se zachovat co nejklidněji to šlo.
,,Chtěl jsem tě vidět..A kde jinde než v tvém pokoji bych tě našel?Nezapomněl jsem,že narozdíl od ostatních chodíš v noci spávat."
Podrážděně jsem se mu podívala do očí a přitom jsem nehnula ani prstem.
,,Tohle není tvůj jediný důvod proto,aby jsi mou rodinu navštívil."
Odsekla jsem a on se znovu zasmál,jakobych mu říkala nějaký vtip.Vstal z postele a popošel ke mě.Když mě chtěl pohladit po tváři,tak jsem jeho ruku odmrštila a on se znovu pousmál.
,,Změnila jsi se..Myslím si,že kdybych nebyl z Urozených nejspíš by jsi mě i zabila."
Ta myšlenka je přímo dokonalá..Pomyslela jsem si a v duchu jsem se usmála.
,,Já nezabíjím,i když je to lákavá myšlenka." ,,Jak jsem si myslel."
Došel ke dveřím a pomalu je otevřel.Když už se chystal odejít..Tak se ještě zastavil a otočil se ke mě.
,,Nezapomeň,že není tak dávno co jsi zabíjela jen pro své uspokojení a touhu."
Škubla jsem sebou hned jak jsem na to pomyslela.
,,Nejsem jako ty..A lituju toho,že jsem chtěla být."
Aaron se mi podíval do očí a přišlo mi,že se ve mě snaží číst,ale marně.
,,Jak myslíš..Ale nechybí ti ta touha zabíjet a lovit kořist?To jak ti čerstvá,ještě teplá krev sklouzávala v krku a proudila tvým tělem?"
Musela jsem se podívat někam jinam a chytit se za krk,protože mě v něm opět začalo pálit a tentokrát to bylo hodně silné..Najednou ta bolest projela celým mím tělem a musela jsem klesnout na podlahu.Otevřela jsem pusu a snažila jsem se popadnout dech.Tesáky jsem měla pořád vyceněné jakobych se chystala jít lovit..Zaťala jsem pěsti a zte všech sil jsem se to snažila potlačit.
,,Tvé instinky a mysl říkají : Zabíjej!Ale vypadá to,že tvá vůle a srdce je proti.Jsi opravdu silná..A proto máš můj obdiv,ale to,že tě obdivuju neznamená,že mi budeš něco zatajovat.Pamatuj si,že se vždycky vše dozvím.."
Zavřel za sebou dveře a já jsem byla úplně paralizovaná.
,,Dobrou noc a sladké sny..Elaine."
Ozval se z poza dveří Aaronův hlas a bolest naštěstí přestala..Co to má znamenat?Ví Aaron něco o mích přítelích nebo o studiu?Blafuje?Co všechno ví?Co ode mě vůbec chce?!

D.N.A - 2.díl

27. července 2014 v 14:16
,,Měla by ses konečně napít..Takhle tvé tělo bude hodně slabé."
Řekla přísně máma,když jsem od sebe odsunula sklenku plnou krve.
,,Říkala jsem,že tu krev nechci."
Dodala jsem opatrně,abych ji hned po ránu nenaštvala.
,,Jak myslíš..Ale jednoho dne tu krev budeš muset vypít.A ten den se blíží."
Přesně tahle věta se mi nehodlala klidit z cesty a nechat mě na pokoji.Pořád jsem na matčina slova musela myslet.Je to pravda?Opravdu jednoho dne tomu podlehnu?Ne..To se mi nestane.
,,Pořád přemýšlíš nad tím co ti matka ráno u snídaně řekla?"
Ozval se přede mnou hlas a já jsem hned zvedla hlavu.Překvapivě přede mnou stál Richard.Zatím co já jsem seděla v namrzlé trávě a sledovala jsem oblohu,on byl opřený o zdi z jednoho ze stloupů,které podepírají celý dům.
,,Nelez mi do hlavy Richarde..."
Řekla jsem unaveně a on se jen pobaveně pousmál a zavrtěl hlavou.
,,Já ti do hlavy nelezu,v podstatě ani nemůžu..Nejsem až tak blbý,abych si nevšiml,že se tím trápíš."
Nechápavě jsem si ho prohlédla a pak jsem se zasmála.
,,Je vtipné,že se ke mě pořád chováš jako ke své malé sestřičce..Nezapomínej,že už dávno nejsem malá."
Možná to ode mě bylo dost hrubé,ale pořád je být lepší hrubý a silný než..Hodný a zranitelný,tímhle se musím řídit, abych v této rodině přežila.
,,I když jsi nejspíš nikdy nebyla malá..Pořád jsi moje mladší sestra a nemysli si,že přede mnou něco utajíš."
Jeho slova mě dočista zarazila..Ví snad Richard něco o studiu?Ví něco o ostatních?Ne.Jen mě zkouší,protože si mnou není jistý,nemohl by na to přijít..Nemá jak.Nikdy přece neopouští dům,tak nemůže vědět kde a s kým se stýkám.To je nemožné.Zvedla jsem se ze země a chtěla jsem odejít,ale v tom mě chytnul za paži a podíval se mi do očí.
,,Nevěřím ti.Chováš se jinak než obvykle..Jsi veselejší,ale za to i ostražitější."
Dodal bez jediného mrknutí a já se cítila jako pes zahnaný do kouta.
,,Richarde...Nebuď takový ke své vlastní sestře."
Rozkázala matka a Richard ji sasmozřejmě hned uposlechnul..Kdo by to taky byl kdyby ji neposlechnul?Maminčin mazánek..Pustil moji paži a když ode mě odcházel pryč,tak mi věnoval jeden jediný pohled,který znamenal : Dávej si na mě pozor.A to je můj vlastní bratr,i když jsem nějak vždy věděla,že on mě v lásce zrovna moc nemá.
,,Elaine...Dnes já,tvůj bratr a tvá nejstarší sestra jedeme na otcovo požádání ho navštívit.Máš za úkol hlídat Auroru po dobu co tady nebudeme.." ,,Ale-"
Zkoušela jsem odporovat,ale jako vždy marně.
,,Přes den si dělej co chceš,ale v noci..Uvědom si,že Auroru nesmíš zpustit z očí..Rozumíš mi Elaine?"
Podřízeně jsem sklopila hlavu a přikývla jsem.
,,Ano rozumím.."
Matka se ke mě vždy chovala o hodně přísněji než ke komukoli z mích sourozenců..Ale taky se mnou trávila o hodně víc času než s kýmkoli jiným.Otce jsem naposledy viděla,když mi bylo třináct a i v tom věku jsem ho nevídávala zrovna často.Vždy někde cestoval a já proto ani nevím jaký doopravdy je..S Bree jsem měla úžasný vztah až do dne kdy se narodila Rori.Já a Bree jsme byly nerozlučné,všechno jsme dělaly spolu,ale jednou si matka s otcem Bree zavolali a něco ji řekli.Bree se ke mě už nikdy potom nechovala stejně.Od té doby jsem v této rodině něco jako..Bezcenná,tak se aspoň cítím.Vždy když něco skrývám tak se usmívám,aby nikdo nepoznal,že mám strach.Nebo mám nějaký problém..Svou rodinu bych nikdy za nic nevyměnila,protože se ke mě skoro vždy chovali dobře.Ale jednou se prostě něco změnilo a od té doby se musím spoléhat hlavně sama na sebe.Všichni si určitě myslí,že vyrůstat v královské rodině a být princeznou je něco úžasného,ale pro mě tomu tak bylo jen párkrát a popravdě..Už ani nevím kdy a proč.
,,Princezno Elaine..."
Doběhla ke mě jedna z lidských služek s vážným výrazem na tváři.
,,Tady je váš kabát..Smím vědět kam jdete?"
Zadívala se na mě,ale já jsem se na ni usměvavě podívala.
,,Je mi líto,ale nemůžu ti to prozradit..."
Odpověděla jsem hned a ona se strachem přikývla..Něco ji trápilo a bylo to dost očividné.
,,Prosím vraťte se co nejdřív..Necítím se moc dobře,když tady nejste."
Hned jak to řekla tak jsem chápavě přikývla.Ani se jí nedivím..Já jediná se k lidem chovám,dá se říct..S úctou a ne jako s dobytkem.Za to Rori,ta..Vyvraždila už několik služek v našem domě jen pro svou zábavu nebo kvůli hladu.Divím se,že tahle dívka žije tak dlouho.Když jsem si ji začala tak prohlížet,tak jsem v jejich očích uviděla opravdový strach.
,,Neboj.Slibuju,že až příjdu tak se pokusím vymyslet jak by ses odtud mohla dostat.Nechci,aby jsi byla jedna z dalších mnoha obětí v tomhle domě."
Řekla jsem co nejtišeji to šlo ale,aby mě pořád slyšela.Dívka se hned pousmála s malými jiskřičkami v očích a přikývla.
,,Mockrát vám děkuju.."
Usmála jsem se a já jsem si oblékla kabát.Potichu jsem se vyplížila z domu a zamířila jsem si to ke studiu.V rukou jsem svírala Alanovu šálu,kterou jsem mu dnes plánovala vrátit..Když se tak zamyslím,pořád jsem nepřišla na to jak to,že se má žízeň v jeho přítomnosti tak rychle uklidnila.Musím zjistit pravdu..Už jsou tomu sice tři dni,ale cítím se mu nějakým způsobem zavázaná,i když by to mělo být spíš naopak.To jemu hrozilo nebepečí.A co hůř?Hrozilo mu nebezpečí ode mě.. Nechci ani pomyslet,že by se mu něco stalo.
,,Co to?"
Vydala jsem ze sebe nechápavě,když jsem před studiem uviděla policejní auta.Zůstala jsem stát na místě,protože nejen, že mi hrozilo odhalení..Ale taky jsem ucítila pach lidské krve.Rychle jsem se otočila zády,protože jsem v hrudi i v krku ucítila znovu touhu po krvi.
,,Tohle není dobré..Co se tam k čertu stalo?!"
Zeptala jsem se skrz proceděné zuby,protože bych jinak začala syčet a narostly by mi tesáky.Ten pach..
,,Ne..."
Zavrtěla jsem hlavou,protože jsem si to nechtěla připustit a ani na to pomyslet..Není možné,že ten pach krve patří.. Caren?!
,,Vy tam..Chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek..."
Za sebou jsem slyšela blížící se dva policajty.Ne..V tomhle stavu s něma nemůžu mluvit..Rychle jsem začala utíkat a doufala jsem,že se za mnou nevydají,ale..Oni se rozběhli přímo za mnou.
,,Ty!Stůj!"
Uvědomila jsem si,že dělám blbost,ale kdyby zjistili,že jsem princezna tak by to bylo o hodně horší..Bože proč jen není tma?!To bych jim mohla zmizet z očí na střeše,ale takhle..To by mě uviděli a to rozhodně nepotřebuju.Rychle jsem zahnula za roh a snažila jsem se co nejvíc zrychlit,ale dech a už ani mé tělo to nezvládalo tak rychle.
,,Sakra..Jsem skoro stejně pomalá jako oni."
Řekla jsem si pro sebe naštvaně a snažila jsem se zrychlit.To,ale nepřišlo v úvahu..Jsem příliš slabá..Po pár metrech dál jsem se zastavila,abych zjistila jestli za mnou beží nebo ne..Jsou tam-
,,Tiše..."
Stáhnul mě někam bokem do uličky najednou Alan a přes pusu mi rychle dal ruku,abych překvapením nevykřikla.Když policisté přeběhli dál,tak mě pustil a já jsem od něho překvapeně kousek poodstoupila..Zase on?
,,Měla by sis dávat větší pozor nebo bude tvá totožnost prozrazená.."
Řekl a ještě jednou skontroloval jestli tam nejsou..Mě,ale trápilo něco jiného.
,,Co se tam stalo?"
Zeptala jsem se po chvilce opatrně a Alan se zadíval na šálu,kterou jsem svírala v rukou.Rychle jsem se k němu napřáhla a podala mu ji.Alan se ke mě natáhnul a šálu si převzal a hned potom si ji obvázal okolo krku.
,,Děkuju..No,ve městě se objevil sériový vrah,po kterém už pocilisté nějakou tu dobu pátrají." ,,Sériový vrah?"
Vydala jsem ze sebe hned překvapeně a pak jsem se zamyslela.Že by tohle byl důvod proč matka s Richardem a Bridgit najednou odjeli za otcem?Ale to by mi přece řekli...Není důvod proč by ne.
,,Proto Caren byla napadena.."
Vytrhnul mě z mého hlubokého přemýšlení a já jsem sebou okamžitě škubla.
,,Caren byla napadená?Je v pořádku?"
Zadívala jsem se na něho zhrozeně a on si mě opatrně prohlédnul.
,,Poslouchala jsi mě co jsem před chvílí říkal?"
Provinile jsem zavrtěla hlavou a pak jsem se ještě znovu zamyslela.
,,Jakým způsobem byla napadená?"
Zeptala jsem se po chvilce a Alan se opřel o zeď a nasadil dost vážný výraz.
,,Je divné,že se ptáš zrovna na tohle,protože ten sériový vrah zabíjí své oběti přesně takovým způsobem jakým byla Caren napadená..Teda až na to,že ona útok přežila."
Zaraženě jsem se na něho podívala,protože vypadal být z toho dost překvapený a nejistý.Jeho výraz byl neprolomitelný,ale jeho oči mluvily o hodně víc.Něco skrývá.
,,Ale každopádně..Měla dost ošklivě pořezané tělo a na krku měla zvláštní otisky po tesácích nějakého neznámého zvířete..Policije tomu nemůže přijít na kloub,protože být dořezaný nožem je jedna věc,ale k tomu je tam ještě to skoro rozcupované hrdlo."
Rozcupovaný krk..To vypadá jako napadení upírem,ale nedává to smysl.Jaký upír by zaútočil na svou oběť,od které nechce nic jiného než krev jako potravu.Jaký smysl by mělo ji k tomu ještě pořezat?Zamaskovat tak,že z těla měla zmizet všechna krev?
,,Alane..Ty jsi Caren viděl?" ,,Jo..Viděl jsem jak ji převáželi sanitkou do nemocnice."
Odpověděl hned a já jsem se znovu zamyslela..Možná,že to nebyl upír,ale stopy po tesácích na krku.Rozcupovaný krk, řezná zranění.
,,Nevíš náhodou jestli na tom krku vypadalo něco podezřele?"
Alan si mě nechápavě prohlédnul a já nevěděla jak přesně mu to mám popsat.
,,Něco jako otisk lidských zubů..Teda spíš podobný až na nějaké vyjímky.."
Hned jak jsem s tou větou začala tak se na mě zvláštně podíval.Jakoby se ve mě snažil najít důvod proč se ho na to ptám,ale nejspíš jsem jen paranoivní.
,,Myslel jsem,že se spíš budeš ptát na to jestli je v pořádku...Proč zajímá někoho jako tebe spíš to jak vypadaly otisky tesáků na jejím krku?"
Popošel ke mě zaujatě a když jsem začala strachy couvat,tak jsem narazila do zdi..Proč jsem vlastně tolik nervózní?Vždyť je to jenom Alan.I když toho moc nenamluví..Teda dřív toho moc nenamluvil,hlavně co se týkalo rozhovorů nás dvou..Z něho nemusím mít strach a ani být nervózní.
,,Caren je moje kamarádka..A to neznamená,že se nebojím o její zdraví ne?"
Svou nejistotu jsem rychle skryla za ustaraný úsměv a trpělivě jsem vyčkávala na jeho reakci nebo odpověď.
,,To je pravda.."
Podíval se na hodinky a v jeho očích se mu nějak divně zablesklo.
,,Měl bych už jít..Bude sedm a jen tak tak je světlo."
Rychlejším krokem se vydal opačnou stranou uličky a pak se najednou zastavil a pootočil se ke mě.
,,Každopádně..Jsem si jistý,že až se Caren stabilizuje vrah nečekaně zaútočí znovu.Měla by sis dávat pozor."
Řekl a zanedlouho mi zmizel z dohledu..Jak to může říct s takovou jistotou?A proč to vůbec říká mě?Mě,které ještě před měsícem neřekl ani slovo.Moment..Říkal,že už bude sedm?!K sakru..!Vytáhla jsem z kapsy kabátu mobil a rychle jsem vytočila Roriino číslo.Hned jak to zvedla jsem ztihla zakřičet :
,,Rori prosím neudělej žádnou hloupost,už jsem na cestě!"

D.N.A - 1.díl

24. července 2014 v 17:53
Konečně jsem tady...Povzdechla jsem si,když jsem vcházela do tanečního a zároveň hudebního studia,kde v podstatě tak trochu tajně pracuju a taky studuju.Nebo mám spíš raději říct tancuju a zpívám?Vždy jsem tanec a hudbu milovala,ale nikdo z mé rodiny to neschvaloval.Proto už od svých patnácti sem tajně chodím.Je to v podstatě takové moje tajemství, které nikdo z rodin nesmí vědět.Byl by z toho skandál a možná bych už nikdy nemohla vyjít ven z domu.I tak by mě zajímalo proč nemůžu dělat to,co mě doopravdy baví.
,,Elaine!"
Doběhli ke mě všichni hned jak mě uviděli.Začali mě objímat a já jsem nemohla být šťastnější.Od té doby,co mě dřívější učitelka požádala jestli bych ji nemohla na pár dní zastoupit..Jsem si tu práci oblíbila a zamilovala,v podstatě to ani není práce.Je to takové uvolnění od mého děsuplného života.
,,Jak jste se měli?"
Zeptala jsem se usměvavě a Charity se pousmála.
,,Dlouho jsi tady nebyla...A musela tě zastupovat slečna Cruel."
Dodal otráveně Scott a já jsem se pousmála.Když se tak zamyslím..Opravdu jsem tady dlouho nebyla a to všechno jenom kvůli povinnostem princezny a titulu moji rodiny..Znovu jsem si je prohlédla a hned jsem měla v očích slzy.Jsou tak malí a bezstarostní,dělají to co je baví a nemusí nikoho poslouchat..Závidím jim.
,,Ty brečíš?"
Podívala se na mě opatrně Aileen a já jsem rychle zavrtěla hlavou.Charity,Aileen,Chelsea,Scott,Christopher..Ti všichni jsou něco jako mí žáci,neustále se usmívají a dodávají mi tím sílu.A i když jim je teprve šest nanejvýš osm let,jsou neuvěřitelně talentovaní a já jim pomáhám rozvíjet se,protože já jsem to nikdy dělat nemohla.
,,Vidím,že jste převlečení..Tak co?Jste nachystaní na tvrdý trénink po dlouhé době?"
Mrkla jsem na ně a všichni se hned pousmáli.Začali se rozcvičovat a já jsem se opatrně přiblížila o knu.Musím si dávat pozor.Kdyby se to kdokoli nesprávný dozvěděl,byly by z toho problémy a všem tady by hrozilo velké nebezpečí.
,,Elaine...Jsme připravení!"
Zatahal mě Chris za ruku a já jsem se k nim rychle přemístnila.
,,I když jsem tady dlouho nebyla..Naplánovala jsem novou taneční sestavu,chcete se ji naučit?"
Jak jsem čekala..Jasně všichni souhlasili.Taky proč by ne?Tanec a hudba je baví.Tak proč jim v tom bránit?
,,Pořádně mě sledujte a snažte se to napodobit.Budeme to po sobě několikrát opakovat..Ano?"
Všichni přikývli a já jsem popoběhla k magneťáku a pustila jsem mírně rychlou skladbu,kterou jsem vybrala.
,,Dobře..Tak začneme.."
Začala jsem a stoupla jsem si před ně.Je dobře,že jsou tady nová zrcadla.
,,Začneme s přednožením paty.Dotkněte se patou podlahy a přidejte pohyb hlavy ze strany na stranu.."
Hned jak jsem to začala předvádět tak se připojili a dost dobře jim to na první pokus šlo.
,,Dalším krokem je poskok a koleno..." ,,Spomalíme a naučíme se něco s pažemy."
Mezi každým dalším krokem jsem to ještě projistotu čtyřikrát za sebou zopakovala.
,,Máte je nahoře nad hlavou..Teď předstírejte,že v rukou máte svítící tyčinky,jste v soutěži a máváte s němi kolem sebe.A znovu..Dovnitř,nad hlavu.Dva rychlé kmity,nahoru,z hora.Tak do toho!" ,,Zapřít paty,poskok a koleno..Svítící tyčinky,začneme dovnitř,nad hlavu.Opřete se do toho!Mávejte s něma a znovu!' ,,Zapřete paty,poskok a koleno.Pořádně poskočte,svítící tyčinky nad hlavu.Ještě jednou!"
Musela jsem trochu začít popadat dech,abych neskolabovala ale po chvilce jsem hned pokračovala dál.
,,Mávněte s nimi..Zpomalte,překřižte nohu a otočka do zadu.Podřepněte a teď sledujte."
Nadechla jsem se a předvedla jsem jim co mají dělat.
,,Musíte se zavlnit,zatnout pěsti,zavlnit.."
Najednou jsem si uvědomila,že to už děláme minimálně hodinu a tak jsem se zastavila a usměvavě jsem se k nim otočila.
,,To prozatím stačí..Převlečte se a za chvíli si vás vyzvednou vaši rodiče."
Řekla jsem a přitom jsem se nepřestávala usmívat.Byli dost spocení a unavení,ale úsměv na tváři a to jiskření..Na nich bylo vidět pořád.Kdyby byl každý den takový.Je úžasné tancovat..Chtěla jsem udělat rychlou otočku a v tom jsem do někoho vrazila zády.
,,Omlouvám se!"
Vydala jsem ze sebe zaskočeně a když jsem se otočila,tak jsem před sebou uviděla stát Kim s Erin..Za něma dokonce stáli i Jeffrey,Alan a Caren.Všichni si mě začali prohlížet.
,,Vítej zpět!Už jsme si mysleli,že se nám nevrátíš!"
Vrhla se mi okolo krku Kim a obě jsme spadly na zem.Já jsem se hned začala smát a měla jsem co dělat,abych v sobě udržela pláč štěstí.
,,Omlouvám se..Ale měla jsem nějakou práci s rodinou."
Kim se ode mě odtáhla a já jsem si všechny začala znovu prohlížet.Mí opravdoví přátelé,kteří se se mnou nebaví jen proto, protože jsem z královské rodiny.Oni jsou vlastně jediní,kteří to ví.
,,Zase ty tvé důležité královské povinnosti?"
Prohlédnul si mě pobaveně Jeffrey a já jsem se na něho naštvaně podívala.
,,Tiše!Ještě tě někdo uslyší!"
Řekla jsem a všichni se hned zasmáli.No jo..Je to taková veselá parta,ale neví o mě úplně všechno.Bojím se jim říct kým doopravdy jsem a co skrývám..Určitě by mě odmítli nebo by si ze mě utahovali.A nebo hůř..Kvůli tomu,že bych jim to řekla,mohli by přijít i o životy a to nedovolím.
,,Tak co?Venku je konečně tma a teď to tam všechno ožívá..Nezajdeme někam do klubu?"
Pousmál se na mě Jeffrey,ale já jsem hned zavrtěla hlavou.
,,Ne..To není dobrý nápad a navíc musím jít domů."
Vstala jsem a Alan si mě zvláštně prohlédnul.Je divné,že skoro nikdy nic neříká a je až neobvykle tichý..Ale co?Ne každý člověk je usměvavý polocvok.
,,Ale notak,Elaine...Aspoň dnes!"
Zatřepala se mnou Erin a Caren si dala ruce v bok a naštvaně si mě prohlédla.
,,Nemá to cenu...Ji stejně nepřemluvíme."
Řekla Caren po chvilce.Všichni vstali a dali se k východu.Alan se ale zastavil a podíval se směrem ke mě.Než jsem si to uvědomila tak byli všichni z party pryč.Teda kromě mě a Alana..Opatrně jsem k němu přišla a nechápavě jsem se na něho podívala.
,,Alane..Proč jsi ještě tady?Jeffrey a ostatní už odešli."
Vydala jsem ze sebe nejistě,ale on sebou ani nehnul.Trochu mě děsil,protože to jak je tichý a klidiný..Takového člověka jsem nikdy neviděla.
,,No dobře..."
Řekla jsem nakonec a pomalým krokem jsem vyšla na ulici s pouličním osvětlením.Po pár metrech jsem,ale znovu znejistěla,protože Alan šel s odstupem dva metry pořád za mnou.Po chvilce jsem se zastavila a z pusy jsem vydechla nadýchaný obláček,otočila jsem se k němu a on se pousmál.Zaraženě jsem si ho začala prohlížet,ale on stál nehybně jako socha.
,,Ehm..Alane...Proč jdeš za mnou?"
Hned jak jsem to dořekla mě začalo pálit v krku..To ne!Zrovna v tuhle chvíli to musí přijít?!Hned jsem se za něj chytla a zkrouceně jsem se zadívala někam jinam.
,,Elaine..Bolí tě v krku?"
Zvedla jsem hlavu a jen s těží jsem se mu podívala do očí.Ta bolest se začala čím dál víc stupňovat.To ne..Nechci mu ublížit.Najednou se dotknul mého čela a prohlédnul si mě.Přesně v ten okamžik kdy se,ale jeho ruka dotknula mého čela ta bolest zmizela.Zůstala jsem zaražená stát na místě,protože jsem to vůbec nechápala.
,,Nemáš horečku,ale jestli tě bolí v krku..Měla bys začít nosit šálu.Takhle odhalený krk,koleduješ si o nachlazení."
Z krku si sundal bílou šálu a ovinul mi ji okolo toho mého.
,,Teď by jsi měla být o něco víc v teple."
Pousmál se a skutečně mě něco zahřálo.Byl to zvláštní pocit a dost mě to flustrovalo..Jak dokázal jedním dotykem utišit mou touhu po krvi?Jak to,že na mě vůbec promluvil a je ke mě tak milý..?
,,No..Jo..Děkuju."
Vykoktala jsem ze sebe nakonec a on se znovu pousmál.Zapnul si kabát až ke krku,aby mu nebyla zima a já jsem si ho mezitím pořád prohlížela.Ještě nikdy jsem před nikým nebyla nervózní nebo nesvá..Zvlášť ne nikdy v přítomnosti člověka..Co to znamená?
,,Ach Elaine..Řekneš ty mi i něco jiného než děkuju?"
Pousmál se a prohrábl si vlasy.Já jsem jen zavrtěla hlavou a usmála jsem se,aby mu to nepřišlo divné.
,,Promiň..Jsem jen trochu vyvedená z míry z toho,že mluvíš a.."
Když jsem chtěla pokračovat dál tak jsem si všimla,že ho moje slova trochu znejistěla a nejspíš i urazila..Taky pravda, nemůžu být k němu hned taková..A navíc právě mi pomohl,i když si to neuvědomil.
,,Jsem ráda,že jsi konečně promluvil..Popravdě začínala jsem si myslet,že mě nemáš rád."
Usmála jsem se a on nasadil znovu vážný výraz.Trochu to se mnou škublo,protože jsem to nečekala.
,,Měla bys jít domů do tepla a nepřemáhej se.Zatím se měj Elaine."
Řekl a pomalým krokem se vydal opačnou cestou než jsem měla jít v pláně já.
,,Co?"
Zaraženě jsem se dotkla tváře,protože byla nezvyčejně teplá.A celá se ještě doteď chvěju.To byl zajímavý rozhovor.. Pomyslela jsem si,když jsem se vracela domů.Celou cestu domů jsem si na sobě nechala Alanovu šálu a měla jsem co dělat,abych si k ní jako blázen nepřivoněla.Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a opřela jsem se o ně.Sundala jsem si šálu a pousmála jsem se.V podstatě ani nevím proč,ale nakonec jsem si k ní přivoněla..Ta ostrá,ale za to jemná vůně mě hned doslova praštila do nosu.Vanielková..Tak omamující,ale neuvěřitelně příjemná.Takovou vůni jsem u žádného člověka nikdy předtím necítila.Co to znamená?
,,Ale,ale...Kde ses courala?"
Skočila přede mě Rori s Bree (Rori,Bree= přezdívky pro Auroru a Bridgit) a Rori mi hned z rukou vytrhnula Alanovu šálu.
,,Co to je?"
Pousmála se škodolibě a já jsem se na ni podrážděně podívala.
,,Rori..Vrať mi tu šálu,nepatří ti."
Hned jak jsem to dořekla tak se na mě Bree z vysoka podívala.
,,Ale tobě taky ne..Tak komu?"
Usmála se s vyceněnými tesáky a já jsem se jen snažila zachovat si čistou hlavu a nenechat se vyprovokovat.
,,Prosím vraťte mi ji..."
Natáhla jsem se po ní,ale Bree rychle ucukla a zazubyla se.
,,Proč?Vždyť je to přece jen kus látky..." ,,Hmm..Čí vůbec je?"
Dodala Rori a já jsem na tváři znovu pocítila to zvláštní teplo.Bree s Rori okamžitě zpozornily.
,,Ty se...Červenáš?" ,,Že by sis konečně našla nějakého slušného upíra?"
Znechuceně jsem se obě podívala a když to nečekaly,tak jsem jim tu šálu vytrhla z rukou.
,,Kdyby mě někdo hledal..Jsem ve svém pokoji!"
Řekla jsem a rychlým krokem jsem zdolala schody a oddechla jsem si až,když jsem zabouchla dveře od mého pokoje.
,,To bylo o chlup."
Pomyslela si a s úlevou jsem si sundala kabát a sedla si na postel.V ruce jsem pořád dvírala šálu a ani nevím z jakého důvodu přesně..Nikdo se o něm a ani o ostatních nesmí dozvědět.

D.N.A - Úvod

23. července 2014 v 15:11

Svět byl už odjakživa postupně osidlován lidmi.To si aspoň oni myslí..Jenže se taky všichni pletou..Ať už křesťané nebo jiná náboženství.Dokonce i evoluce..Nikdo z nich nemá pravdu,protože nikdo neví jaká pravda doopravdy je.Lidé věří,že existují jenom oni,zvířata,živé organismy,paraziti a možná snad i mimozemšťané.Někteří věří a uctívají různé bohy nebo studují vývoj člověka.To všechno je,ale jen a jen pouhá domněnka lidstva.Všichni se pletou a ani neví jak strašně moc.Nejen,že existuje lidstvo a nějaké ty živé organismy,ale taky..Potomci démonů,ano rozumíte dobře.Člověk není jediné inteligentní stvoření,které se dokáže pohybovat po dvou,abych to tak řekla.Ne,existujou i něco jako "nadlidé"..Zní to směšně a jako z nějaké fantasy knížky?Opak je pravdou..Tahle stvoření,které žijí mezi lidmi.Nikde než v mytologii a stupidních fantasy filmech nenajdete,abych byla přesnější.Těmi "nadlidmi" myslím : Lamia & Succubus..V našem jazyce nemrtvý,pokud-li chcete tak upíři a sukuby.Nemyslím tím,ale herce z twilight a ty jejich rozkošné a bledé tvářičky.Mám tím na mysli zabijáky a stvoření noci,kteří byli učeni už od malička,že člověk je jejich právoplatná kořist a nic jiného než poddaní.Je pravda,že upíři a sukuby jsou nádherné a nesmrtelné bytosti,ale ne tak jak je označují v různých filmech..Jak jsem se už předtím zmiňovala o tom,že to jsou zabijáci a stvoření noci,vám určitě muselo dojít čím se musí živit,aby si žili dál svůj,pro ně ,,dokonalý" život..Pokud se to vlastně dá jako život označovat,ale le to už bych odbíhala od toho hlavního..Jak upíři tak i sukuby se živí krví.Převážně lidskou,neznám nikoho kdo by byl takový magor,aby se živil zvířecí. Tohle je v podstatě to jediné,co je spojuje.Doopravdy jsou dost odlišní..Sukuby mají schopnost dovádět muže k šílenství a přinutit je poslouchat ať už je to klidně i proti jejich vůli.Dokonce jsou o něco silnější a rychlejší než člověk..Mají taky dost vyvinutý sluch,ale tohle všechno je proti upírovi slabé.Sukuby jsou taky neuvěřitelně nádherné,ale dost urážlivé osobnosti,které si potrpí na slušném vychování a způsobech.Proto snad všichni pocházejí z urozených a ušlechtilých,nebo jen bohatých rodin.Sukuby jsou většinou ženy a proto jsou tolik pyšné a dost často i namyšlené a tvrdohlavé..Moc rády si taky často užívají s muži a k tomu využívají svých předností..Pro svou touhu dokáží i opakovaně zabíjet,aniž by to zanechalo nějaké následky na jejich svědomí..Krev jim zajišťuje jak potravu tak něco jako nesmrtelnost a krásu,kterou tolik ke své ,,práci" potřebují.Upíři se taky živí lidskou krví.Krev zvířat sice rovněž poslouží,ale oslabuje je a navíc jim nechutná.Od člověka se upíři dost výrazně liší,jsou o hodně silnější,rychlejší a hbitější.Mají lépe vyvinutý sluch a instinkty dokonalého lovce.K tomu jim taky slouží,podobně jako u sukub..Tesáky,ale narozdíl od sukub mají o dost zajímavější chrup.Zatím co sukuby mají dva tesáky jen na horní čelisti,tak upíři mají tesáky jak na horní čelisti tak na té dolní.Takže v podsatě jsou vyzbrojeni dvěmi páry tesáků.Upíři jsou také dost často sobecká,pomstichtivá a proradná stvoření,které bohužel taky mají úžasný šarm.Žádná smrtelnice dokonce ani sukuba jejich šarmu nedokáže odolat.Nevím jestli se dá upír stvořit,ale pokud ano..Tak to rozhodně není tak,že když upír kousne člověka tak se v člověku ocitne jed a po pár minutách se v samého upíra promění.To je naprostý nesmysl..Další takový výmysl je,že pokud upír výjde na sluneční světlo tak se rozplyne.To není vůbec pravda,upíři sice denní světlo nemusí,ale rozhodně je to nerozpustí a ani se na něm nezačnou třpytit..To už je naprostý výmysl.Určitě se teď ptáte jak to můžu tak všechno vědět..Kdo vůbec jsem?-Tohle vám klidně prozradím.Není to žádné tajemství..Jmenuju se Elaine Jasmin Blake..Je mi sedmnáct let a jsem dcerou krále,svého otce Alexandra Blakea.Mé matky Violet,královny.Otec je nejúznávanější král na světě,ale není jediný..Mám dvě sestry a jednoho bratra.Richard je prvorozený syn a taky můj bratr.Bridgit je první nejstarší dcera,já jsem prostřední a Aurora,ta je nejmladší.Společně všichni dohromady tvoříme nejúznávanější královskou rodinu jak pro lidstvo tak pro nadpřirozeno.Otec je upír a matka sukuba.Bratr je rovněž upír a sestry sukuby..Já bych podle všeho taky měla být sukubou,ale nejsem jí..Ne aspoň čistou.Jsem první kříženec,který kdy žil..Jsem napůl upírka a napůl sukuba. Hodně lidí o mě jeví zájem,ale otec a celá má rodina mě střeží jako nějaký poklad.Byla jsem vychovávána tvrději než všichni ostatní a taky pokaždé,když jsem se měla krmit..Byla jsem jediná,která zabíjela nejvíc a pro radost.To byly první náznaky toho,že jsem jiná a tak trochu i divočejší..Když jsem se to v osmi letech dozvěděla,strávila jsem několik dní pláčem,proč nemůžu být jako ostatní..Vždy,když nás učili něco nového jsem se snažila být přesně jako oni,ale teď jsem ráda za to,že jsem jiná.






Tohle je povídka D.N.A , kterou si pro vás připravuju.. Opět je to fantasy tak doufám, že už tím nejste až tak znudění.. Pokud jste ten typ co má rád tyhle nadpřirozené a tajuplné věci, myslím si, že je to přesně pro vás! :) Jinak doufám,že se bude líbit x3

(Ne)chtěné přání...? - 20.kapitola

22. července 2014 v 22:41
,,Noro!Pozor!"
Seth mě ztihnul naštěstí včas odstrčit od nebezpečí,kterého jsem si vůbec nevšimla.Spencera s nějakým mužem po boku..Rychle jsem ze země vstala a to samé udělal i Seth.Andrew k nám hned přiběhnul.
,,Nakonec jsi to ty Noro Blacková..Vlastně teď už Luciusová.."
Řekl vysoký muž okolo padesáti let s dost hlubokým hlasem.Ten hlas..Jsem slyšela na představení s Willem a ostatníma.
,,Kdo jste?!"
Zeptala jsem se nechápavě a muž se jen pobaveně zasmál jakobych řekla něco neuvěřitelně vtipného.
,,Jsem vůdce Lumie.."
Hned jak to dořekl tak na Sethovi i na Andrewovi bylo vidět,že mají strach.
,,Zabil jsi ji?"
Zeptal se po chvilce Seth znechuceně a muž bez jediného rozmyšlení přikývnul.
,,Zabil?Koho?"
Vydala jsem ze sebe zaraženě a Andrew se na mě s bolestí v očích podíval.
,,Mou sestru..Angeliku Lorienovou."
Hned jak to dořekl tak jsem zůstala překvapeně stát.Ten muž,co stojí přede mnou...Zabil sestru Andrewa a sestřenici Setha?Nechápu to..Vždyť Angelika se snažila ochránit Setha a poslouchala je na slovo,tak proč by jí..Zabíjel?
,,Proč?Proč tohle vy lidi z Lumie děláte?"
Zeptala jsem se nechápavě a muž si založil ruce na hrudi.
,,Protože toužíme po moci...Ale někdo jako ty tomu nemůže rozumět.Už tolikrát jsme byli potopeni..Zneužiti..Proto chceme odplatu."
Spencer jen tak tiše vedle něho stál a ke všemu přihlížel.Najednou jsem si uvědomila,že oklo nás stojí Naomi,Reef i Rayen.Byli rozestavení do trojúhelníku.
,,Co se to tady k sakru děje?!"
Zařval Seth nechápavě,když si taky všimnul Naomi a ostatních okolo nás.
,,Je to tady...Přesně podle předpovědi..Tři ochranitelský duchové ucítili moc drahokamu a nyní jsou jí ovládáni a přinuceni ten drahokam najít."
Řekl Spencer a já jsem sebou škubla a ani jsem si nebyla jistá proč.
,,Vy...A ani nikdo jiný drahokam nedostanete.Náleží jen rodu Blacků...Tím pádem už jen Noře."
Vydal ze sebe Andrew a já jsem se na něho šokovaně podívala.
,,Mě?Takže to znamená,že..." ,,Jsi mohla drahokam získat kdykoliv se ti zachtělo..."
Dokončil za mě muž větu a Naomi začala najednou něco mumlat.Nějaká slova v latině,kterým jsem ale vůbec nerozuměla.
,,Je to tady.."
Řekl muž natěšeně,ale já jen zavrtěla hlavou.
,,Naomi!Reef!Nedělejte to!"
Začala jsem vykřikovat,ale marně.Vypadalo to,že jsou všichni v nějakém tranzu a vůbec mě neslyší.Najednou Spencer mávnul rukou a odhodil Setha i Andrewa jakoby to byli hadrové panenky,dost daleko ode mě.Dřív než jsem si to stačila uvědomit.Bylo pozdě..Stála jsem jediná v trojúhelníku a něco mi říkalo,že to není moc dobré.Chtěla jsem se rozběhnout za Sethem,ale najednou se všude okolo mě objevil ohnivé hranice,které tvořily právě ten trojúhelník.
,,Noro!"
Vykřiknul Seth,když ho nějací chlapi spoutávali.
,,Sethe!"
Zakřičela jsem zděšeně a co nejvíc jsem se přiblížila k ohnivému okraji.
,,Ne!Nedělejte to!"
Opakovala jsem pořád dokola,ale bylo dost značně vidět,že mě nikdo neposlouchá.Přivázali k němu nějaké závaží a došli s ním na konec mola.
,,Ne!Sethe!Prosím!"
Vykřikovala jsem pořád a tentokrát jsem už nedokázala zadržet slzy.Snažila jsem se nějak vymyslet jak bych mu pomohla, ale nepřišla jsem na nic.Jediné čeho jsem si dál všimla bylo to,že Andrewa připoutali ke stromu.
,,Nechte toho!Stejně chcete jen ten stupidní drahokam!Tak proč to děláte?!"
Zadívala jsem se naštvaně na muže a ten mi věnoval jen opovrhovaný pohled.
,,Seth je v šachovnici král a ty jeho královna...Kdyby zůstal na živu je pro nás hrozbou."
Řekl a já jsem zavrtěla hlavou.Ne..Nenechám ho umřít!Natáhla jsem ruku k jezeru a snažila jsem se pomocí ovládnutí vody uhasit oheň,který mě držel od něho..Vodu se mi sice ovládnout povedlo,ale když zamířila na trojúhelník.Voda narazila do něčeho před ním..Jakoby do nějaké bariéry,která nepouštěla žádnou magii ani sílu..
,,To ne.."
Zakroutila jsem hlavou a muž popošel k Sethovi.
,,Dám ti šanci na život..Zřekni se Nory a odejdeš odtud živý."
Seth se,ale muži jen zasmál a naštvaně se na něho podíval.
,,Žít život bez Nory je jakobych byl stejně mrtvý..Takže jaký to má smysl?"
Zaraženě jsem na Setha hleděla a on dělal to samé..Teda až na to,že on se usmíval.
,,Pošetilče..."
Řekl muž a já jsem zavrtěla hlavou.Co to Seth dělá?!Cením si toho co ke mě cítí,ale tohle..Chce se snad zabít?!
,,Doufám,že umíš zadržovat dech."
Usmál se zlomyslně Spencer a dal povel mužům,aby ho tam shodili.
,,Ne!"
Vykřikla jsem ve chvíli kdy to udělali.
,,Ne!Ne!Sethe!Co jste to udělali?!"
Podlomila se mi kolena a já jsem klesla k zemi.Zabořila jsem se prsty do hlíny a začala jsem kroutit hlavou.Musím ho zachránit.Najednou přede mnou přistála druhá polovina klíče,kterou na sobě měl Seth.Zvedla jsem hlavu a z mé katany byl opět jen klíč..Naštvaně jsem vstala ze země a podívala jsem se muži do očí.
,,Nenechám ho umřít."
On se jenom usmál a najednou všude okolo mě se začaly tvořit čtyři znaky..Oheň,voda,země,vzduch.Přesně tyhle čtyři znaky se díky zaříkávání Naomi,Reef a Rayena objevily.Najednou ze země ,,vzlétnuly" obě polovičky klíče a začali levitovat. Zaraženě jsem je pozorovala a všimla jsem si světla,které z nich začalo vycházet.Najednou mě něco napadlo..Co se stane když je spojím?Možná to všechno přeruší..Ještě mám přece pořád čas Setha zachránit.Musím ho zachránit!Oba klíče jsem chytla a muž se na mě zaraženě podíval.
,,Co to děláš?"
Zeptal se nejistě,ale já jsem neměla v plánu se na něho ani podívat.Spojila jsem kliče a všude okolo mě najednou nebylo nic jiného než bílobílé světlo.Dokonce mi přišlo,že se vznáším stejně jako ty klíče před chvilkou.Když jsem se začala okolo sebe rozhlížet,tak jsem opravdu neviděla nic jiného než světlo.Bylo to jako nějaká místnost,nějaký prostor.Chtěla jsem promluvit,ale nešlo to.Jakoby někdo zeslabil zvuk na úplné minimum.Všimla jsem si,že mi na hrudi leží zvláštně vybroušený velký kámen na řetízku.Mohl by to být drahokam přání?
,,Ano..Je to on."
Ozval se hlas,ale když jsem se snažila zjistit odkud vychází přišlo mi,že přišel ze všech stran okolo mě.
,,Nemáš čas se vyptávat a proto tě rychle seznámím s pravidlem co se drahokamu týče.."
Nevěděla jsem kdo to ke mě mluví,ale bylo dostatečně poznat,že je to přátelský a velice jemný ženský hlas..A proto jsem přikývla.
,,Dobře tedy..Drahokam přání byl už odjakživa předáván po generaci v rodu Blacků..I když o své rodině jsi nikdy neslyšela a ani o ni nic nevíš.Byla to velice ušlechtilá a dobrosrdečná rodina.Jednoho dne se,ale mladšímu bratrovi velkého panovníka zachtělo zneužít drahokam jenom pro své účely.Když na to panovník přišel uzavřel drahokam pečetí,kterou dokáže změnit pouze právoplatný dědic Blacků..Ty,Noro Blacková jsi dědic a proto je drahokam tvůj.Je jen na tobě jak ho použiješ..Je tady však jedna potíž.Drahokam už není tolik silný jako dřív a proto zvládne už jen jediné přání.Nechci ti do toho nějak mluvit,ale jsem povinna ti sdělit můj názor.A ten je,že si musíš přát,aby všichni z Lumie zmizeli."
Když hlas domluvil,tak jsem se zamyslela.Bude nejspíš i nejrozmější poslechnout ten hlas,ale..Udělám dobře?Je to poslední věc,která mi po mé rodině zbyla.Na druhou stranu,ale jsou tady lidi z Lumie.Sice jde jenom o jedno přání,ale i tak by toho mohli dost šikovně využít kdyby drahokam získali.
,,Tak jak jsi se rozhodla Noro Blacková?" ,,I když nevím kdo jsi.Cítím,že ti můžu věřit,ale..Je opravdu nejlepší rozhodnutí přát si,aby bylo všechno v pořádku a Lumie zmizela?"
Řekla jsem a najednou jsem svůj hlas i slyšela.Bylo to dost zvláštní,že jsem najednou mohla mluvit.Hlas si povzdechnul.
,,Nechat zmizet Lumii by nebylo nejlepší jen pro tebe,ale i pro všechny ostatní..Nezapomeň kolika lidem už ta společnost ublížila.." ,,Asi máš pravdu.."
Odpověděla jsem hned,ale měla jsem strach z toho,že si přeju něco tak..Krutého jako je nechat někoho zmizet.
,,Beru to jako souhlas...Doufám,že se ještě setkáme Noro."
Drahokam i všechno světlo najednou zmizelo a já jsem ležela.Otevřela jsem oči a všechno se potvrdilo..Ležím na zemi v lese a nikdo z Lumie okolo tady není.
,,Seth.."
Vzpoměla jsem si hned a rychle jsem vstala a rozběhla jsem se k molu kde Andrew právě vytáhnul Setha.
,,Sethe!"
Doběhla jsem k němu a z očí mi vytryskly slzy.Rychle jsem ho uvolnila z provazového sevření.Přiložila jsem ucho k jeho puse a snažila jsem se zjistit jestli dýchá..Nic jsem,ale neslyšela a hrudník se taky nezvedal.
,,Sethe..Notak.."
Snažila jsem si vybavit co nás učili ve škole.Jak dělat první pomoc..Propnula jsem si ruce s přeloženými zápěstími přes sebe a začala jsem stlačovat uprostřed hrudníku.Prsty jedné ruky jsem zacpala nosní dírky a z hluboka jsem se nadechla. Potom jsem otevřela pusu a dotkla jsem se ho tou svou na jeho a vydechla jsem vzdcuh do jeho plic.Tohle jsem ještě jednou zopakovala.Jenže on se ne a ne probrat.
,,Sethe!Tohle mi přece nesmíš udělat..."
Zavrtěla jsem hlavou a začala jsem s ním třepat.
,,Jestli tě ztratím..."
Slzy mi nepřestávaly téct a já jsem nedokázala dokončit větu.Netušila jsem,že na světě existuje pocit jako tento.To,že při sobě mám oporu.
,,Sethe!"
Najednou se pohnul a začal vykašlávat vodu.
,,Sethe?!"
Oči se mi hned rozjasnily a přišlo mi,že mi ze srdce sklouznul obrovský kámen.
,,Probral se.."
Řekl užasle Andrew za mnou,mezitím co Seth pořád vykašlával a pak začal lapat po dechu.
,,Co?"
Otevřel oči a překvapeně se na mě podíval.
,,Noro..Ty brečíš?"
Zeptal se tiše a já jen zavrtěla hlavou.
,,Nemluv..Nesmíš se namáhat!"
Okřikla jsem ho rychle a snažila jsem se přestat brečet,ale pořád to nějak nešlo.Seth se najednou pousmál.
,,Zase jsi to zvládla všechno sama?Neuvěřitelné..." ,,Teď se za sebe budu stydět,ale doufám,že si uvědomuješ,že.. Teď,když jsi mě zachránila mi budeš muset dát slíbenou pusu."
Usmál se škodolibě a já jsem jen zavrtěla hlavou a pousmála jsem se.
,,Slib mi,že už mě takhle nikdy nevystrašíš..." ,,Proč?" ,,Protože tě...Miluju Sethe.." ,,Taky tě miluju,Noro a ani nevíš jak moc."
Hned jak to řekl tak jsem mu dala tak dlouho očekávanou pusu..Jsem ráda,že je Seth v pořádku a že jsem si konečně uvědomila co k němu cítím.Miluju ho a vždy ho budu ochraňovat.Teď,když je konečně po všem..Budu se snažit dělat věci na plno,protože nikdy nevím co může zase přijít..Jen by mě zajímalo,co by se stalo,kdybych si přála něco jiného.Co by se pak stalo?A komu navíc patřil ten záhadný ženský hlas?Napadá mě spousta otázek a odpovědí,co by se mohlo a nemuselo stát.Komu ten hlas mohl patřit,ale to už se stejně nejspíš nikdy nedozvím..I když jeden nikdy neví.

Konec.

Doufám,že se vám tahle povídka líbila.Já sama jsem se při psaní některých kapitol této povídky docela hodně nasmála a doufám,že vy také..Ještě jednou doufám,že vás konec nezklamal a právě naopak..Aspoň trošičku chytnul za srdce.. :) Za každý komentář (kladný či záporný) jsem vděčná.

(Ne)chtěné přání...? - 19.kapitola

21. července 2014 v 13:02
,,Ten způsob jak vodí lidi za nosy,jakoby to nic nebylo..Vůbec se nezměnil."
Řekl zamyšleně Seth a přitom nepřestával sledovat Andrewa na parketu..Zajímalo by mě proč je k němu takový.. Nevěřím,že k sobě byli vždy tak,krutí..I Rayen v podstatě říkal něco podobného..Nebo ne?Najednou mnou projel zvláštní pocit..Něco mě nutilo,ne doslova lákalo jít ven..Jakoby nějaké tušení,že se něco stane..Vstala jsem ze židle a podívala jsem se na Setha.
,,Kdyby mě někdo hledal..Budu někde venku."
Řekla jsem a rychlým krokem jsem vešla ven do zahrady.Skoro nic nevidím...Co to bylo za pocit?Kam se vůbec najednou poděli Naomi s Reef a Rayenem?Něco se děje a já musím přijít na to co..Luskla jsem prsty a v dlani se mi objevil plamen ohně,který mi umožňoval vidět o něco líp ve tmě,která byla všude okolo.Popošla jsem kousek dál a uvědomila jsem si,že jsem sama v lese.A ještě k tomu v noci za úplňku..Neměla bych být pověrčivá,ale rozhodně bych teď na nikoho nechtěla narazit.
,,Jen pro jistotu..."
Strhla jsem si klíč z krku a počkala jsem si než se z něho stala katana.Popadla jsem ji jednou rukou za rukojeť a pomalu jsem šla dál.Pocit,že mě někdo sleduje se po chvilce,ale neuvěřitelně znásobil a já jsem neměla tušení proč..Najednou jsem nedaleko od sebe uslyšela zašustit se něco v keři.Ztuhnula jsem na místě,ale pak jsem zakroutila hlavou..Nemůžu se přece bát..Tolikrát jsem cvičila,takže se nemůžu zaleknout pouhého keře a možné zvěři v něm.Když jsem se,ale chtěla pohnout dál něco z keře s šavlí v ruce po mě skočilo.
,,To vážně?!"
Vydala jsem ze sebe naštvaně,když jsem se tomu zrovna vyhýbala..Abych byla víc přesnější..Byla to mužská silueta,která na mě vyskočila z keře.V jinší situaci bych se tomu nejspíš i zasmála,ale tohle mi zrovna vtipné nepřišlo.
,,Katana proti šavli?Jak vtipné..."
Řekla jsem pobaveně a začala jsem na něj dorážet svými útoky.Dnes večer jsem neměla v plánu s nikým prohrát..Můj jediný cíl je zjistit,co se tady děje nebo co se má stát..
,,Pro dnešní večer sis nevybral tu pravou..."
Skočila jsem na větev a když to nečekal,tak jsem se z ní odrazila a přistála jsem na něm.Rychle jsem z něho sešla a hrot katany jsem mu položila na hruď..Chtěla jsem si ho prohlédnout a zjistit kdo to je,ale díky plášti,který na sobě měl a tmě to bylo nemožné.
,,Jestli chceš žít..Sundej si ten plášť.."
Zamumlala jsem otráveně a bylo na něm vidět,že se usmál..I když jsem si tím nemohla být v té tmě naprosto jistá.Muž mě překvapvivě uposlechnul a hned jak to udělal tak jsem si na něj posvítila svým ohněm.Když jsem,ale zjistila kdo to přede mnou leží..Byla jsem dost překvapená a zaražená.
,,Asi jsem se opravdu zamiloval..."
Řekl usměvavě Andrew a já jsem nevěděla co mám říct.Jediné co jsem udělala bylo to,že jsem z něho dala pryč hrot katany a nechápavě jsem si ho začala prohlížet.
,,Co tady děláš?"
Zeptala jsem se po chvilce a Andrew se na mě podíval o něco vážněji.
,,Vidím,že jdeš přímo k věci.."
Povzdechnul si a vstal ze země.
,,Ovládám zemi,stejně jako ty..A ucítil jsem její chvění..Cítím,že se dnes večer něco stane a tak jsem to šel omrknout. Jen jsem netušil,že narazím zrovna na tebe."
Podezíravě jsem se na něho podívala,protože jsem si nemohla být na sto procent jistá,že mluví pravdu.
,,Mimochodem..Jsem ohromený tvým talentem!"
Popošel ke mě a zase mě chytnul za ruku.Já jsem se na něho naštvaně podívala a on se jen usmál.
,,Vypadá to,že jsi doopravdy taková jak o tobě všichni tvrdí..." ,,Co tady děláte?Ve tmě a sami...?"
Ozval se hlas za mnou a Andrew mě hned pustil.Když jsem se otočila,tak jsem před sebou uviděla Setha.
,,Neříkal jsem ti něco Noro?"
Prohlédnul si mě podrážděně a já jsem nervózně zavrtěla hlavou.
,,Není to tak,že bych s ním něco měla a už vůbec ne to,co si myslíš..Šla jsem ven,protože jsem ucítila nějakou zvláštní sílu..A chtěla jsem prověřit,co se děje.Pak jsem nečekaně narazila na Andrewa.A to je celý příběh."
Vysvětlila jsem a snažila jsem se to co nejvíc urychlit.
,,Bože,Noro...Proč jsi mi nic neřekla?On je o hodně víc nebezpečnější než já a to je co říct.."
Zamumlal nabručeně a já jsem se jen plácla do čela.Protože i přes to co jsem mu právě řekla..Žárlí.
,,Každopádně..Taky jsem něco cítil a navíc nemůžu najít Rayena."
Překvapeně jsem si Setha prohlédla..Takže nakonec jsem měla pravdu.Opravdu Naomi s Reef a Rayenem zmizeli,ale kam?
,,Musíme je-" ,,Pozor!"
Vykřikla jsem rychle,protože se za Sethem objevilo hned několik stínů.Skočila jsem před něho a jedním čistým tahem jsem je rozsekla.
,,Páni..Skombinovala jsi techniku z šermu a svého vlastního stylu!"
Řekl ohromeně Andrew a já se na něho podrážděně podívala.
,,Probuď se!Obklíčili nás tak přestaň jen tak přihlížet!"
Okřikla jsem ho a vrhnula jsem se po dalších,kteří po mě vyběhli.Sethovi se na zápěstí znovu objevila ta zvláštní zbraň a začal taky bojovat.Andrew to nakonec nejspíš taky pochopil,protože konečně začal něco dělat.Navzájem jsme si snažili krýt záda,ale přišlo mi,že to snad nevede konce..Jakoby..Kolik stínů jsme už ztihli zneškodnit..Tak se jich objevilo dvakrát víc.
,,Andrew!"
Zařval varovně Seth a vrhnul se na stín těsně za Andrewem.
,,Dík...Bratranče."
Mrknul děkovně jedním okem a skočil po dalších dvou.Když jsem skolila poslední co byl přede mnou,tak jsem uviděla nedaleko mě pohyb.Tentokrát to ale nebyl stín ani nic takového..Ta silueta vypadala stejně jako Naomi..A nejen Naomi,ale i Reef s Rayenem..Co ale dělají v lese?A proč nám nepřišli n pomoc?
,,Noro!Pozor!"

(Ne)chtěné přání...? - 18.kapitola

19. července 2014 v 6:25
Od té doby,co mi Seth dal pusu se chovám nenormálně..Jsem víc nešikovná než obvykle,skoro do všech vrážím a jsem totálně mimo.A co hůř pořád na něho musím myslet!
,,Popiš nám tu pusu..."
Naléhala Reef a Naomi s Rayenem mě neustále pozorovali.Až jsem z toho byla ještě víc nervózní než předtím.
,,Nechci se o tom bavit..."
Opakovala jsem pořád rozrušeně a snažila jsem se soustředit na trénink v šermířství..Ta figurína mi moc nepomáhala a přišlo mi,že se mi taky nějak posmívá.
,,Jak to,že se o tom nechceš bavit?Je to přece tvá první pusa!"
Vykřiknul najednou Rayen a já jsem se zastavila a namířila jsem na něho z větší dálky cvičným kordem.
,,Proč tě to tolik zajímá?Donutil tě k tomu snad Seth a někde za rohem tady číhá,abych popsala jak se mi to líbilo?"
Až po chvilce jsem si uvědomila jak paranoivně to vyznělo.
,,Noro..Poslouchej.."
Hned jak jsem za sebou uslyšela Sethův hlas tak jsem se prudce otočila a hrotem kordu jsem se ho dotkla na hrudi. Nechápavě si mě začal prohlížet a pak jedním prstem sundal kord ze své hrudi.
,,Chtěl bych s tebou mluvit.." ,,Nemůžu..Nemám čas,musím cvičit.."
Řekla jsem hned a rychle jsem se k němu otočila zády a popošla jsem zpátky k figuríně.
,,Vážně nemáš čas?Ta figurína ti neuteče..."
Vydal ze sebe otráveně,ale já jsem sebou ani nehnula.
,,Fajn..Jak chceš.."
Hned jak to dořekl tak jsem se nenápadně otočila,abych viděla co dělá..S překvapením si vzal druhý kord a namířil ho mím směrem.
,,Do střehu!"
Rozběhl se proti mě a já jsem měla co dělat,abych se jeho útokům vyhnula.Sice je ten kord jenom cvičná zbraň,kterou mi nemůže ublížit,ale i tak se nevzdám..
,,Sakra...Vyšel jsem ze cviku.."
Pousmál se a já jsem se rychle vyhnula dalšímu máchnutí těsně přede mnou.Několikrát jsem jeho útok naštěstí odrazila svým kordem,ale nějak mi bylo jasné,že pokud chci vyhrát..Musím taky zaútočit.
,,Říkáž že jsi ze cviku?"
Řekla jsem pobaveně a hned na to jsem se musela rychle zohnout..Udělala jsem krátký výpad do předu,ale úspěšně se vyhnul.Najednou se na mě vrhnul celou silou a já jsem jen s těží ztíhala jeho útoky kordem odrážet..Najednou jsem ze zadu o něco zakopla a upadla jsem na zem.Když jsem se chtěla rychle zvednout,bylo pozdě..Hrotem kordu se dotýkal mé hrudi a já se na něho jen poraženě podívala..
,,Vyhrál jsem..Teď už s tebou můžu mluvit?"
Podal mi ruku a já jsem se ji chytla,aby mi pomohl zpátky na nohy.
,,Říkal jsem si..Nechceš jít se mnou na rande?"
Zaraženě jsem si ho začala prohlížet a bylo mi jasné,že se nejedná o žádný vtip.Byla jsem docela překvapená tím,že se mě na to vůbec zeptal.
,,A to jsi se mnou musel bojovat a vyhrát,aby jsi se mě na to zeptal?"
Hned jak jsem se na to zeptala tak jen protočil očima a pokrčil rameny.
,,Jak chceš..."
Když už chtěl odejít,tak jsem zavrtěla hlavou a rychle jsem před něj doběhla.
,,Půjdu s tebou ráda.." ,,Jestli ti to teda udělá radost.."
Dodala jsem hned rozpačitě a on se na vteřinu pousmál.
,,Dobře..Počkám tě venku."
Řekl a pomalým krokem odešel..Já jsem zůstala stát na místě a nějak jsem se nemohla přestat..Usmívat.
,,To bylo od Setha odvážné!"
Doběhla ke mě Naomi ohromeně a Reef s Rayenem si mě začali prohlížet.
,,Haló?Jsi tady?"
Zamával mi najednou před obličejem Rayen rukou a já jsem se na něho podívala a on sebou jen škubnul.
,,Co se děje?!"
Zeptala jsem se hned nechápavě a on na mě ukázal ukazováčkem.
,,Jsi rudá jako rajče..Ne jako hasičské auto..." ,,Jako zadek paviána..."
Dodala Reef pobaveně místo Rayena a já jim jen věnovala naštvaný pohled.
,,Moment...Můžou vůbec manželé jít na rande?"
Vydala jsem ze sebe zamyšleně a Naomi se plácla do čela.Když jsem,ale přišla do pokoje tak jsem zjistila,že na sebe absolutně nic nemám..
,,Co teď budu dělat?!Seth už určitě čeká před domem!"
Samozřejmě jsem začala panikařit..Nina se jen zaraženě pousmála a začala něco vytahovat ze skříně.Vytáhla moje oblíbené černé džíny,bílé tílko a černo-červené volnější a trochu větší triko z krátkým rukávem.
,,Tohle byste si mohla obléct..Co myslíte?"
Pousmála se a já jsem měla chuť ji obejmout a dát ji pusu.Rychle jsem si to oblékla a byla jsem ráda za to,že to nevypadá jako bych se nějak přehnaně namódila.Vypadala jsem jako v každý všední den.
,,Moc ti děkuju Nino!"
Poděkovala jsem usměvavě a došla jsem ke dveřím.
,,A jdeme na rande!"
Zvolala Reef nadšeně a spolu s Naomi i Rayenem za mnou doběhli,ale já jsem se zastavila a otočila jsem se k nim.
,,V žádném připadě na to rande se mnou nejdete!"
Asi tak po pár minutách smlouvání s něma jsem je dokázala přemluvit,že půjdu sama a bez nich..Stále ale trvali na tom,že až dojdu musím jim to všechno povykládat...V podstatě s touhle podmínkou mě pustili..Chovali se stejně jako moji rodiče.Pomyslela jsem si,když jsem seběhla poslední schod a ocitla jsem se venku před domem.Tam už na mě čekal Seth. I když měl na sobě každodenní oblečení,slušelo mu to.Došla jsem k němu a pousmála jsem se.Bez dalšího zbytečného slova jsme se vydali do města..Narazili jsme zrovna na pouť a díky mě..Jsme tam nakonec i šli.Po pár atrakcích jsem se docela hodně nasmála,protože se Sethovi pokaždé přihodilo něco vtipného..Na první atrakci ho málem poblinkalo nějaké dítě..Na té druhé měl šíleně rozcuchané vlasy a velice zajímavý výraz,kterému jsem se prostě musela zasmát..Přišlo mi,že na té pouti nemá zrovna moc štěstí,ale byla to zábava..Když jsme se po velice dlouhé debatě dohodli na přestávce s atrakcemi,začali jsme se jen tak procházet a mě napadla jedna otázka.
,,Proč jsi mě vůbec pozval na rande až teď?"
Zeptala jsem se opatrně,když ke mě přišel s ledovou tříští a s dvěmi brčkami uvnitř.
,,No..Myslel jsem si,že by nebylo k zahození trochu líp tě poznat."
Řekl a já jsem se pousmála,když se na mě ale poníženě podíval,tak jsem měla pocit,že mě ten úsměv brzo opustí.
,,Ale jediné co jsem o tobě zjistil je,že se směješ blbostem a miluješ šílené atrakce..."
Dodal otráveně a já jsem se na něho pobaveně podívala.
,,Neříkej,že jsi se ani trochu nebavil..I když jsi se neusmíval,viděla jsem na tobě,že máš na mále.A navíc kdybych se nesmála ani takovým maličkostem..Byla bych bručoun a to nechci."
Řekla jsem s úsměvem na tváři a on si jen povzdechnul a přesně ve chvíli kdy jsem se chtěla napít z kelímku,napil se i on. Obličeji jsme si byli neuvěřitelně blízko a mé srdce začalo samozřejmě ,,jančit" jako splašené..I na Sethovi bylo vidět,že je docela v rozpacích.Nevím jak jsem to poznala,ale prostě jsem to na něm viděla.
,,Co kdybychom šli na horskou dráhu?" ,,Na to jsem už příliš starý..."
Odpověděl mi hned otráveně a já jen protočila očima..Navrhla jsem ještě spoustu dalších atrakcí,na které jsem chtěla jít,ale on všechny odmítnul.Naštvaně jsem se na něho podívala a dala jsem si ruce v bok.
,,Fajn..Když se ti nelíbí,co za atrakce vybírám..Tak si nějakou vyber sám."
Zamumlala jsem podrážděně a Seth jen přikývnul a začal se okolo sebe ohlížet.Jeho oči se zastavily u strašidelného domu,kterému jsem se už tolikrát schválně vyhnula.
,,Půjdeme do strašidelného domu."
Řekl usměvavě a mnou projel pocit strachu a zděšení najednou..Polkla jsem a opatrně jsem si ho prohlédla.
,,Tak dobře...Ale rychle.."
Vydala jsem ze sebe hned a snažila jsem se na sobě příliš nedát znát,že se bojím.Já se totiž dokážu dost lehce vděsit.
,,Ale ještě dřív než tam půjdeme..Co takhle se vsadit?"
A na tohle starý nejsi?Pomyslela jsem si poníženě a nakonec jsem si ho zvědavě prohlédla.
,,Pokud se tam vyděsíš budeš mě muset sama od sebe políbit na rty."
Zaraženě jsem se na něho podívala a on se opět usmál.
,,A pokud ne?"
Zeptala jsem se opatrně,protože jsem z toho měla dost velké obavy.
,,Pokud ne,tak tě budu muset poslouchat a do ničeho tě nenutit..Zkrátka bych byl tvůj otrok a mohla by sis se mnou dělat co by se ti zachtělo."
Kdybych vyhrála..Zní to lákavě,ale je tady dost velká šance,že to prohraju..
,,Copak bojíš se?"
Zadíval se na mě škádlivě a já rychle zakroutila hlavou.Určitě toho budu litovat,ale..
,,Fajn..Uvidíš,že vyhraju a budeš muset splnit své slovo!"
Snažila jsem se to říct co nejsebevědoměji to šlo,ale..Uvnitř jsem se klepala jako malé dítě.Naposledy totiž,když jsem byla ve strašidelném domě,mi bylo devět let a byli jsme v něm se školou.Nějak jsem se jim tam,ale ztratila a pak už jsem do toho domu nikdy nechtěla vstoupit.Teď je to,ale nějak jiné..Proč?
,,Copak?Už se bojíš?"
Zeptal se pobaveně Seth,když jsme vešli dovnitř a já jsem ještě na poslední chvíli zaváhala jestli v tom mám pokračovat. Přece jen,když prohraju..Tak mi to bude pořád připomínat a já mu budu muset dát pusu..Ne,tak hluboce neklesnu. Nemůžu!Po pár minutách co jsme vešli do domu to nevypadalo až tak strašidelně..Nakonec to možná přece jen vyhraju a budu mít od Setha a jeho úchylného chování konečně pokoj..To je,ale úžasná představa..Najednou se přede mnou něco pohnulo a já jsem zůstala stát na místě jako zamražená.Je to tady dost tmavé a navíc ty dveře všude okolo..Každou chvíli z nich může něco vyskočit.
,,Na co čekáš?Ber to tak,že čím rychleji se odtud dostaneš tím rychleji budeš vítěz."
Jeho povzbudivá slova mě zkneklidněla ještě víc,protože když je ke mě tak hodný..Znamená to,že se něco blíží..Po pár minutách jsem skrz proceděné zuby postupovala se Sethem po boku dál.Zajímalo by mě jak to dělá,že je tak klidný. Určitě je do ďábel nebo tak něco..Pomyslela jsem si a najednou jsem před sebou uviděla světlé dveře,ze kterých šel jásot a křik z poutě.
,,To je východ!"
Řekla jsem s úlevou a zrychlenějším krokem jsem se vydala vpřed.Najednou jsem na rameni ucítila něčí ruku a tak jsem byla nucená se zastavit.
,,Copak Sethe?Bojíš se,že prohraješ?"
Otočila jsem se,ale ruka..Která byla na mém rameni,nebyla Sethova..Nebyla to ani ruka,ale obrovský pavouk..Zděšeně jsem vykřikla a vrhla jsem se rychle vpřed se snahou setřást to ze mě.Když jsem konečně byla venku,opět na sluníčku tak jsem si povzdechla,protože pavouk byl pryč.Srdce mi,ale ještě zděšeně pořád bilo jako o závod..Vedle mě se ozvalo sarkastické,pomalé tleskání a já jsem se na Setha podrážděně podívala..On se směje?!
,,Páni..Nic zábavnějšího jsem už dlouho neviděl...Myslel jsem si,že se lekneš něčeho co na tebe hned na začátku vybafne..Ale ne..A když už jsme se blížili ke konci a začínal jsem si myslet,že se mě nejspíš konečně zbavíš a prohraju.. Spustil se na tebe pavouk a ty jsi začala tak vyděšeně křičet,že jsem z toho doopravdy nemohl..."
Poníženě jsem ho sledovala a když se konečně přestal smát a opět měl svůj vážný výraz tak jsem si dala ruce v bok.
,,Doufám,že jsem tě pobavila.."
Řekla jsem a on přikývnul a nasadil vítězný úsměv.
,,Pořád to ale znamená,že jsi prohrála...A musíš mě políbit."
Poníženě jsem se na něho podívala a na tváři jsem zase cítila teplo..Červenám se.
,,Nedohodli jsme se,ale na čase ani na místě..Takže ano políbím tě,ale kdy...To nevím."
Vydala jsem ze sebe hned a on jen pokrčil rameny a nahnul se ke mě.
,,Nevadí..Hlavní je,že políbíš ty mě."
Řekl a já jsem protočila očima..Proč mu tolik záleží jestli políbí on mě nebo já jeho?Asi je to opravdu dost perverzní člověk a stalker v jednom..Jinší vysvětlení proto nemám..Po pár dalších atrakcích jsme zamířili zpátky.
,,Ale musíš mi tu pusu dát..Já na to nezapomenu."
Opakoval pořád dokola,když jsme šli chodbou a mířili jsme do pracovny s nadějí,že konečně někoho najdeme.Z poza dveří v pracovně bylo něco slyšet.Dost podivné vzdychání..Poníženě jsem se podívala na Setha a strčila jsem ho kousek ke dveřím.
,,Čekáš snad nějakou návštěvu,která tě má nějakým způsobem potěšit?"
Prohlédla jsem si ho podezíravě,ale Seth zavrtěl hlavou.Šáhnul na kliku a otevřel dveře.Na židli seděl blonďatý muž ne o moc starší od Setha.Byl neuvěřitelně nádherný..Jako nějaký model,když jsem si ho prohlédla tak jsem si všimla hnědých až trochu nazlátlých očí.Daniel se s ním o něco přetahoval a docela jsem si oddechla,když mi došlo,že ty zvuky..Bylo vlastně to přetahování.Když nás konečně spozorovali,tak si Daniel stoupnul do kouta a ten muž vstal a kousek k nám přišel.
,,Páni..Trochu jsi vyrostl,nemyslíš?"
Pousmál se a Seth sebou ani nehnul.Muž ho obešel,jakoby před ním vůbec nestál a stoupnul si přede mě.
,,Takže ty jsi Nora?Jsem rád,že tě konečně poznávám."
Řekl a dal mi pusu na ruku..Když se ode mě odtáhnul,tak jsem zaražěně zůstala stát na místě,protože jsem byla v šoku z toho co udělal.
,,Ty hajzle!"
Stoupnul si hned přede mě Seth jako štít a naštvaně se na něj podíval.
,,Proč jsi se sem vrátil?"
Přišlo mi,že ten muž přesně na tuhle otázku čekal.Pousmál se a pak pokrčil rameny.
,,Jsi tak krutý...Potom,co jsem se dozvěděl o bratrancovém zasnoubení..." ,,Bratranecovém?Takže ty jsi Sethův-"
,,Pane..Omlouvám se..."
Přerušil mě Daniel a Seth ho začal probodávat pohledem.
,,Danieli!Proč jsi ho sem pustil?!"
Zařval na něho Seth a Daniel se na něho zaskočeně podíval.
,,Ne..Já jsem taky nevěděl,že je tady-" ,,No...Ptal jsem se služek jestli mě sem nepustí a ony mě mile přivítaly.."
Zamumlal usměvavě muž a Seth měl vybuchnutí na krajíčku.
,,Nenaštvi se na ně,dobře?"
Vydal ze sebe a já jsem se zamyšleně otočila k Danielovi.
,,Takže kdo je ten chlap?"
Zeptala jsem se opatrně a Daniel přikývnul.
,,Slečno Noro,tohle je lord Andrew Demetrius..Bratranec lorda Setha..Několikrát byl zvolen vůdcem Darkquelů,v podstatě poprvé,když Seth dostal titul lord.."
Vysvětlil Daniel a já jsem se zamyslela..Vůdce Darkquelů?Nikdy předtím jsem Sethové příbuzné neviděla..
,,Bývalý vůdce Darkquelů..Vzdal se toho postavení a jednoho dne zdrhnul a zmizel.." ,,Nejsem rád na jednom místě dlouho..A navíc takhle jsem mohl cestovat a poznat krásy světa,o kterých se mi nikdy předtím nezdálo.."
Andrew vstal ze židle a odstrčil Setha pryč ode mě..Naklonil se ke mě a pousmál se.
,,A zamilovat se taky.." ,,Ty..."
Řekl hned skrz proceděné zuby Seth a nepřestával mít zaťaté pěsti.
,,Páni..Noro jsi opravdu roztomilá!Kolik ti je?Zajímáš se o starší?"
Poníženě jsem si Andrewa začala prohlížet,protože toho na mě vychrlil neuvěřitelně mnoho a dost rychle..A zvlášť věcí,které bych si nikdy nemyslela,že mi někdo řekně nebo se na ně zeptá..
,,Přestaň si ze mě prosím utahovat..."
Řekla jsem opatrně a měla jsem co dělat,abych od něho neutekla..On mě najednou chytnul za ruku a podíval se mi přímo do očí.Já jsem zůstala samozřejmě stát na místě jako přimražená.
,,Utahovat?Nikdy jsem neviděl tak galantní a nádhernou dívku,která by mě donutila přemýšlet nad někým o hodně mladším než jsem já sám..S tak nádhernýma očima,i když trochu s plochým hrudníkem..Pořád si myslíš,že žerutuju?"
Všechno to ze sebe vydal tak rychle,že můj mozek v podstatě slyšel jen tohle : "Blá,blá,blá,blá..." Když konečně přestal mlet ty své nesmyslné věci,které nejspíš používá na každou ženu..Tak jsem si uvědomila,že Setha drží za hlavu,aby ho nemohl praštit.
,,To by stačilo!"
Zařval Seth a Andrew se jen bezstarostně usmál.
,,I přes to jak se snaží předvést..Je pořád nezkusený,víš?"
Poníženě jsem Adnrewa sledovala a najednou se do toho vložil i Daniel.
,,Lorde Andrewe..Žádám vás,aby jste přestal..."
Řekl ostře Daniel a Andrew se jen pousmál s trochu vážnějším výrazem a přikývnul.
,,Dobře.."
Přestal mi svírat ruku a přešel ke dveřím.Na Sethovi bylo pořád vidět,že každou chvílí vybuchne a přestane se ovládat..Je dobře,že se do toho Daniel vložil,protože já...Jsem byla naprosto mimo.
,,Pro dnešek toho bylo dost..Tak se měj,Noro."
Mrknul na mě a zavřel za sebou dveře.Hned jak to udělal tak Seth po dveřích hodil sekeru..Zděšeně jsem se na něho podívala a on vypadal jako totální psychopat.
,,Opravdu je to drzý bastard..." ,,Hele...Noro."
Otočil se ke mě podrážděně a já jsem měla co dělat,abych strachem nevykočila z okna.
,,Nečervenej se tolik,když s tebou flirtuje!On to bere tak,že mu dáváš naději..." ,,Já se nečervenala!"
Vydala jsem ze sebe hned jak to dořekl a když se na mě Seth podíval s dost vážným obličejem,tak jsem jen polkla a raději byla zticha.
,,Jestli tě s ním někdy uvidím samotnou..Tak přísahám,že se neovládnu..A věř mi nechci ti ublížit.."
Zděšeně jsem si Setha prohlédla,protože z něho byla cítit dost negativní energie.A kdyby jen ta..Měla jsem pocit,že každou chvílí popadne sekeru a zabije s ní jak mě tak všechny okolo.
,,Nechápu,co jsem udělala tak strašného...."
Mumlala jsem si pro sebe,když jsem vcházela na zahradu..Najednou jsem tam uviděla shluk lidí,tedy vlastně spíš shluk samých holek,které pozorovaly Andrewa jak hází dýky do terče..
,,Kde se tady vůbec vzalo tolik holek?"
Vydala jsem ze sebe zaskočeně a Naomi s Reef ke mě okamžitě přiběhly.
,,Není úžasný?Celé dívčí služebnictvo se do něho okamžitě zamilovalo..Ne jen,že nádherně vypadá.."
Začala Naomi a bylo dost znát,že je ním totálně poblázněná.
,,Ale je taky mistr v bojových uměních a každá dívka mu evidentně není dost dobrá.."
Dodala Reef a já jsem se jen poníženě pousmála,protože mi jeho chování..Nějakým způsobem připomínalo pyšnění páva.
,,A Seth ho nenávídí,že?" ,,No..Ano pravděpodobně.."
Přikývla hned Naomi,když jsem se na to zepatala a Rayen ke mě zamyšleně přišel.
,,I když je to docela divné..Dřív se hodně hádali,ale i tak jsem je vídával bok po boku..Všichni okolo si mysleli,že je jejich tak pevný vztah založený na důveře."
Hned jak to Rayen dořekl tak mi projel mráz po zádech.Vůbec jsem nechápala proč..
,,Já jsem mu nikdy nevěřil."
Ozval se těsně za mnou Sethův hlas a rázem mi to bylo jasné.
,,Omluvte nás..."
Řekla Naomi s Reef najednou a rychle se od nás vzdálily..To samé udělal po chvilce i Rayen.
,,Co to s tebou je Sethe?Neměli byste si promluvit?"
Podíval se na mě a hned měl zase ten děsivý výraz..
,,Vypadá to..Že jsi ním hrozně zaujatá,že?"
Vydal ze sebe podrážděně a já jsem si ho poníženě prohlédla.
,,Poslouchej,ty...Žárlíš?"
Zeptala jsem se zamyšleně,ale Seth pozoroval Andrewa tak vážně..Že mě opět ignoroval.
,,Sethe!Noro!Přišli jste se sem na mě podívat?"
Vydal ze sebe překvapeně,ale za to pořád usměvavě,Andrew.Seth se na něho podrážděně podíval.
,,Uvědomuješ si,že jsi v mém domě?"
Řekl Seth a Andrew jen mávnul rukou.
,,Ano,ano...Na dnes jsem ztihnul uspořádat večírek jako oslavu mého příchodu.Byl bych rád kdyby jste se na ni oba ukázali.."
Zaraženě jsem si ho začala prohlížet..Nění tady ani dva dny a už ztihnul vytočit Setha,pobláznit všechny holky v tomto domě a zařídit si sám pro sebe oslavu?Co to je za člověka?!

(Ne)chtěné přání...? - 17.kapitola

18. července 2014 v 20:08
,,Učení,učení a učení...Budu já někdy dělat i něco jiného?"
Vydala jsem ze sebe vyčerpaně a Sethovi se zablesklo v očích.
,,Nemyslím to v tom úchylném smyslu..."
Řekla jsem hned a Seth se jen pousmál..Já jsem si oddechla,protože od naší velice zajímavé svatby se chová víc divněji než obvykle..A mám takový pocit,že mému mozku pořád nedošlo,že už jsem provdaná.
,,Noro!Noro!"
Doběhla ke mě Naomi s Reef obě překvapené a já se na ně jen nechápavě podívala.
,,Už jsou tady..."
Vydechla Reef a já jsem se na ni nechápavě podívala.
,,Kdo je tady?"
Zeptala jsem se hned a Naomi s Reef začali Setha probodávat pohledy.Nechápavě jsem se k němu otočila a on jen zamyšleně pokrčil rameny.
,,No..Měli dojet ti tví kamarádi..Neříkal jsem ti to?" ,,Ne..Neříkal."
Podrážděně jsem se na něho podívala a rychle jsem vstala ze židle a rozběhla jsem se za Naomi a Reef.Nemůžu tomu uvěřit..Takže na mě nezapomněli?Přišli mě navštívit?I když jsem je neviděla jen nejspíš měsíc přišlo mi,že to byla celá věčnost..Najednou jsem do někoho vrazila a spadla jsem na zem.
,,Au..."
Chytla jsem se za hlavu a naštvaně jsem se podívala na člověka přede mnou..Překvapivě tam stál Seth.
,,Ty se umíš teleportovat?"
Prohlédla jsem si ho podezíravě a on si jenom povzdechnul.
,,Nechci,aby jsi za něma přišla sama.."
Ohromeně jsem si ho začala prohlížet a když nasadil ten svůj obvyklý výraz,tak jsem se trochu lekla.
,,Jsme teď přece manželé,tak se sluší,aby jsme je přivítali společně..."
Zaraženě jsem se na něho podívala,protože mi to k jeho povaze nějak nesedělo..Nakonec mi,ale nezbývalo nic jiného než přikývnout.
,,Noro!"
Uviděla jsem před sebou najednou stát Willa,Rose,Sofie a Nicka..Všechny znovu pohromadě.
,,Noro!Noro!"
Vrhla se po mě najednou Sofie s Rose..Když ke mě doběhly,tak po mě přímo skočily a všechny jsme skončily na zemi.
,,Chyběla jsi nám!"
Opakovala se slzama v očích pořád dokola Sofie a přitom mě i s Rose nepřestávaly objímat jako šílené.
,,Taky vás ráda vidím.."
Řekla jsem usmevavě a když ze mě konečně sešly,tak si všichni dokonce i Will s Nickem začali prohlížet Setha.Ten tam jen stál a pozoroval mě jako ostříš.
,,Hmm...Co s naší Norou provádíš?"
Vydala ze sebe najednou zamyšleně Sofie a já jsem se na ni poníženě podívala..Seth se jen pousmál a chytnul mě okolo pasu a přitáhnul si mě k sobě.Cítila jsem jak mi rudnou tváře a když už jsem chtěla něco říct,netušila jsem co...
,,Nic,co by se jí nelíbilo...Spaní spolu v jedné posteli je přece normální záležitost čerstvě uzavřeného manželství,nemám pravdu?"
Pousmál se Seth a na Sofii bylo vidět,že má co dělat,aby se nezačala červenat stejně jako já..Nick měl na krajíčku výbuch smíchu,ale jediný kdo vypadal zaraženě a zasaženě byl Will s Rose.Doslova probodávali Setha pohledy a já jsem hned zavrtěla hlavou a naštvaně jsem se na Setha podívala.
,,Nic jsme spolu neměli a ani to neplánujeme..." ,,Ona nic neplánuje..."
Dodal rychle Seth a já jsem se na něho podrážděně podívala.
,,Doufám,že ty taky ne.."
Řekla jsem skrz proceděné zuby a on jen pokrčil rameny.
,,Kdo ví?Patříš stejně jenom mě takže si stebou můžu dělat,co chci.."
Zaraženě jsem se na Setha podívala,protože Will po něm chtěl vyjet,ale Nick ho naštěstí stihnul včas zastavit.Jediné,co mi vrtalo hlavou,ale bylo to..Proč se Seth zachoval tak arogantně a proč to Willa tolik naštvalo.
,,To ho necháš,aby s tebou tak zacházel?!"
Zařval naštvaně Will a já jsem se na něho překvapeně podívala.
,,Uklidni se Wille..."
Zadržoval ho stále Nick a já jsem se na Setha naštvaně podívala.
,,Proč se vždy musíš zachovat takhle?" ,,Doufám,že jsi spokojený.."
Řekla jsem zklamaně a otočila jsem se k němu zády.
,,Co kdybychom raději šli do zahrady?"
Vydala jsem ze sebe o něco tišeji a měla jsem slzy na krajíčku,protože to jak se Seth zachoval..Bylo opravdu hnusné a tak trochu mě to zabolelo..Proč se,ale tak najednou změnil v chování?Vždyť přece ví jak jsou pro mě důležití... Pokračovala jsem tiše dál a když jsem došla před altán,tak jsem si vybavila svatební den..Možná by bylo lepší kdybych si ho nebrala..Zastavila jsem se a zaťala jsem pěsti.
,,Noro?Jsi v pořádku?"
Zeptala se mě opatrně Rose,ale já jsem v tu chvíli nemohla nic říct,protože bych se nejspíš rozbrečela.
,,Omlouvám se Noro,bylo ode mě hloupé to tak najednou vychrlit.."
Řekl Will po chvilce,ale já jsem se nedokázala ani pohnout.
,,Omlouvám se,že vás vyrušuju,ale-"
Došel k nám Daniel,ale já už jsem to nemohla vydržet.Rozběhla jsem se do lesa a za sebou jsem už jen slyšela někoho volat moje jméno..Sice jsem běžela jako o život,ale nevěděla jsem proč a ani kam mám namířeno.Najednou jsem o něco zakopla a spadla jsem na zem.Naštěstí jsem přistála na docela měkké podestýlce,na lučních květinách.Otočila jsem se a lehla jsem si na záda.Začala jsem si prohlížet oblohu s bílými a nadýchanými mraky a slunce,které mi nepřetržitě svítilo do tváře.
,,Ticho...Klid...."
Zajímalo by mě proč se pokaždé v přítomnosti někoho mě blízkého Seth zachová tak bezohledně a zlomyslně..Chce mě snad naštvat schválně?O co mu jde..?Myslela jsem si,že jsem ho konečně pochopila,ale vypadá to,že je to velice složitá osobnost..Sedla jsem si a přitáhla jsem si kolena k bradě.Neměla jsem se zhroutit kvůli takové hlouposti.
,,Zachovala jsem se dětinsky.."
Zamumlala jsem a na tváři jsem se nechala příjemně ovívat letním vánkem.
,,To jo,zachovala.."
Uslyšela jsem hlas a když jsem chtěla vstát a otočit se,tak se nad mou hlavou objevil Seth a díval se mi do očí.. Mezitím,co já jsem překvapeně a nehybně ležela na zemi,on byl na čtyřech a díval se mi do očí.Rozbušilo se mi srdce a měla jsem co dělat,abych to na sobě nedala tolik znát.Rychle jsem uhnula pohledem a zadívala jsem se někam jinam.
,,Nerozumím ti..."
Začala jsem opatrně a Seth mě nepřestával pozorovat..Cítila jsem se jako paralizovaná a on nade mnou,mi tomu zrovna moc nepřidával.
,,Když jsi se mnou sám..Chováš se jakoby jsi byl úplně jiný člověk,jsi upřímný...Ale hned jak jsme spolu před někým jiným,změníš se..Chováš se bezohledně a zlomyslně,jakoby ti na mě vůbec nezáleželo..Příjde mi,jakoby jsi mi chtěl ublížit."
Nemůžu tomu uvěřit..Opravdu jsem mu to všechno řekla?Roztřeseně jsem se mu podívala do očí,ale ty jeho vypadaly až neobvykle klidné.
,,Někdo jako ty tomu nemůže rozumět.."
Řekl po chvilce chladně,ale já jsem se tak rychle nehodlala vzdát.Hlavně ne potom,co jsem mu právě řekla.
,,Někdo jako já tomu nemůže rozumět?A neměla bych tomu ze všech ostatních rozumět právě já nejvíc?"
Vydala jsem ze sebe jistě,ale když mě pevně chytnul za zápěstí,tak se moje jistota v mžiku rozplynula.Překvapilo mě,že se pousmál přitom jak já jsem se roztřepala.
,,Máš pravdu.Rozumíš mi nejvíc..Jsi jediný člověk,který doopravdy ví jaký jsem a jaké jsou mé pocity...Přiznávám,že se někdy nechovám tak jak by sis představovala,ale pochop..Jsem jiný než všichni ostatní."
Nemohla jsem nic říct..Byla jsem naprosto šokovaná,že se mi s tím svěřil.Něco mě přitom,ale zahřálo u srdce..Nevím přesně co to bylo za pocit,který jsem v tu chvíli cítila,ale s jistotou vím,že to nebyla nenávist..Vždy,když se na mě podívá srdce mi nesnesitelně buší a celé mé tělo je napjaté jako ještě nikdy..Mohla by tohle být láska?
,,Nejsem dokonalý Noro..Ale zkouším to,i přes ty všechny chyby,které dělám..Zkouším to dál a doufám,že aspoň trochu...Aspoň trochu,mě budeš milovat,ale prosím pochop,že se nechci a ani nehodlám změnit..To už bych potom nebyl já."
Nevím přesně z jakého důvodu,ale musela jsem se usmát.Seth mím gestem vypadal být docela překvapený.
,,Nechci,aby jsi se změnil..Ale ocenila bych kdyby ses k mím přátelům choval o něco trochu líp.."
Zamumlala jsem a Seth se dotknul mé tváře.Celým mím tělem najednou projelo neuvěřitelné horko a v břiše mě začalo něco šimrat..Byl to dost zvláštní pocit..
,,Jsi tak roztomilá,když se červenáš...Opravdu mě nepřestáváš překvapovat."
Pousmál se na okamžik a já jsem nevěděla co říct,abych pravdu řekla..Doslova mi vzal dech.
,,Měla by ses za něma vrátit..Určitě o tebe budou mít strach."
Dodal nakonec a poodstoupil ode mě,abych mohla vstát.
,,Ještě než půjdeš...Do nikoho se mi tam nezamiluj."
Zamumlal rozpačitě a já jsem se jen pousmála..Tak proto se tak choval?Bál se,že bych se do někoho zamilovala?-Idiot.
,,Nic neslibuju,"
Řekla jsem škádlivě a pak jsem vyplázla jazyk a usmála jsem se.
,,Neboj..To se nestane.."
Dodala jsem rychle.Jsem ráda,že jsme si to vyjasnili.Pomalu jsem se za něma vrátila a překvapivě pořád byli u altánu a prohlíželi si okolí.
,,Omlouvám jak jsem se předtím chovala..."
Vydala jsem ze sebe hned jak jsem k nim doběhla,ale oni se jen pousmáli.
,,Tak co?Jak se máte?Co škola?"
Zeptala jsem se zvědavě a Rose pokrčila rameny.
,,No..Už uběhnul týden letních prázdnin.."
Řekl Nick a já jsem se poníženě usmála..No jo..Já zapomněla,že se vlastně učím už jenom já.
,,Od té doby,co jsi odešla jsme už neslyšeli jak o stínech..Tak o Spencerovi a o nikom z Lumie.."
Dodal Will zamyšleně a já jsem se zadívala na oblohu.
,,Jakoby se propadli do země.."
Řekla najednou Rose a já jsem se znovu zamyslela.
,,Můžu se vás na něco zeptat?Ale odpovězte mi prosím upřímně."
Všichni hned přikývli a já jsem se z hluboka nadechla.
,,Věděli jste,že rodina,ve které jsem vyrůstala nebyla má pravá rodina?"
Podle jejich obličejů jsem odpověď už dávno znala.
,,No..Nějak nás napadlo,že když máš takové schopnosti.."
Začal Nick opatrně a pak se podíval na Sofii.
,,Tak nejspíš budeš mít jiné rodiče...Takže ty už všechno víš?"
Zeptala se Sofie bez toho aniž by ze mě spustila oči.
,,Omlouváme se...Ale báli jsme se,že ti to ublíží,kdyby jsi se to dozvěděla od nás.."
Řekla najednou Rose,ale já jsem na ně nedokázala být naštvaná.Proto jsem se usmála a popravdě..Vypadali být dost překvapení.
,,To nevadí..Nemáte důvod se mi omlouvat.Stejně bych na to časem došla."
Naomi s Reef si mě začaly prohlížet..Sofie s Nickem se usmáli a Rose s Willem vypadali být pořád vyvedení z míry.
,,Promiň,že se tě tak ptám..Ale kdo je tvá opravdová rodina?"
Zeptal se po chvilce Will a já jsem se k němu otočila,abych na něho viděla.
,,No..Podle toho co jsem se dozvěděla..Pocházím z rodů Blacků..Má matka Lily,zemřela při porodu a můj otec..James,ten zmizel.Údajně jsem prý poslední kdo v sobě má krev tohoto rodu."
Všichni se na mě ohromeně podívali a já nevěděla jestli to bylo kvůli tomu,co jsem právě řekla..Nebo kvůli něčemu jinému.
,,Změnila jsi se.."
Řekla najednou Sofie a já jsem se na ni překvapeně podívala.
,,Změnila?Jak?"
Vydala jsem ze sebe nechápavě a Nick se zasmál.
,,Vypadá to,že jsi hodně dospěla...Což je zvláštní,když si pomyslím jak jsi se chovala..Nevím..Před měsícem?"
Hned jak to Nick dořekl tak jsem ho začala probodávat pohledy,protože mi to nevyznělo zrovna sympaticky a přívětivě.
,,Dobře,dobře...Beru to zpět,hlavně nevybuchni!"
Pousmál se Nick a já nakonec taky..Rose vstala a prohlédla si mě.
,,Opravdu jsi se změnila..Jen nevím jestli k dobrému nebo k špatnému."
Její slova mě tak trochu šokovala a když se podívala někam za mě,tak jsem to už nevydržela a otočila jsem se taky. Nedaleko stál Seth a opíral se o strom,při čemž se díval pořád jen a jen na mě.
,,Zajímalo by mě jestli kvůli němu.."
Nechápavě jsem se otočila zpátky k Rose a ta vypadala být dost vážná.
,,Rose..Co to do tebe vjelo?"
Zeptala se Sofie dřív než jsem to ztihla udělat já.
,,Nic...Jen se necítím dobře v jeho přítomnosti..Děsí mě." ,,To už přeháníš..."
Řekla jsem a hned vzápětí jsem vstala a podívala jsem se ji do očí.Bylo dost jasně vidět,že ji něco trápí..Ale nechce to prozradit.
,,Možná to ode mě bude najednou znít blbě,ale..Od chvíle kdy jsme přijeli jsem cítila jeho sílu.Když jsem ho pak uviděla s tebou...Zkrátka není v pořádku,že jste spolu!Ty jsi jiná než on a..Necháš se ním změnit-"
,,Rose!Přestaň!"
Okřikl ji Will zaraženě,ale ona jen zavrtěla hlavou a se slzama v očích se na mě podívala a hned se dala na útěk.
,,Rose!"
Vykřikla nechápavě Sofie a já jsem se na ni jen rychle podívala.
,,Půjdu si s ní promluvit..."
Řekla jsem a ještě těsně před tím než jsem se dala na běh za ní,jsem se ohlédla na místo kde stál Seth.Nebyl tam..Na to jsem,ale neměla čas.Snažila jsem se ze všech sil Rose dohonit a zeptat se jí co má za problém.Co se s ní najednou děje..
,,Rose!"
Zakřičela jsem,když jsem ji uviděla vejít na střechu domu.Rychle jsem vyběhla schody na horu a uviděla jsem ji stát u zábradlí.
,,Rose..Co se děje?"
Zeptala jsem se opatrně,abych z ní vůbec něco dostala.Otočila se ke mě a já jsem si ji začala zaraženě prohlížet,protože měla slzy na krajíčku a já jsem nevěděla proč.
,,Promiň,že jsem se tak chovala..." ,,To je v pořádku,já jen..Proč?"
Zeptala jsem se hned a Rose si utřela slzy.
,,Víš...To,že můžu ovládat zemi..Není to jediné co umím.Dékážu vidět pravou osobnost ostatních..Vím zní to dost divně,ale tento svět je už tak dost divný."
Pousmála se a já jsem se zamyslela.
,,Takže když jsi říkala,že tě děsí.."
Rose přikývla a popošla kousek ke mě.
,,Myslela jsem tím,že nevidím jaký doopravdy je a děsí mě to...Už jednou jsem málem ztratila kamarádku a nechci ten pocit znovu zažít..Proto tě chci ochránit a nedovolím,aby tě změnil."
Proboha...Co to se všema je?Seth se bojí,že se do někoho zamiluju a ztratí mě...A Rose...Ta se bojí,že se změním..I když to Rose v tu chvíli nejspíš muselo přijít divné,musela jsem se zasmát.
,,Řekla jsem něco vtipného?"
Prohlédla si mě nechápavě Rose a já jsem jen zavrtěla hlavou.
,,Ne..Já jen všichni o mě mají strach a bojí se o mě..Příjde mi to docela vtipné."
Rose se na mě podrážděně podívala a dala si ruce v bok.
,,Tak promiň,že se ti tady svěřuju s upřímnými pocity."
Bože...Rose..Rychle jsem k ní došla a objala jsem ji.
,,Nikdo mě neztratí..Mám tolik ochránců..A navíc dokážu se o sebe postarat i sama nebo ne?"
Mrkla jsem na ni jedním okem a ona se jen zasmála a já jsem se k ní přidala.Po velmi dlouhém,ale za to příjemném dni po dlouhé době strávený s mími přáteli..Chtěla jsem je přemluvit ať tady ještě den,dva zůstanou,ale nešlo to..Alespoň jsem je viděla a užila jsem si s něma docela zábavný den.
,,Jsem unavená.."
Padla jsem únavou do postele a vedle sebe jsem ucítila sladkou vůni.Sedla jsem si a přivoněla jsem si ke květině,která ležela vedle mě.
,,Doufám,že sis dnešek užila.."
Objevil se ve dveřích Seth a když jsem přikývla tak za sebou dveře od pokoje přivřel a sedl si vedle mě na postel.
,,Bylo to prima,i když místama jsem měla pocit jak se s něma vůbec dokážu kamarádit.."
Řekla jsem usměvavě a znovu jsem si přivoněla ke květině.
,,Nádherně voní.."
Podala jsem ji Sethovi a podívala jsem se k oknu kde se nádherně odrážel západ slunce.
,,Ani moc ne.."
Řekl a když jsem se k němu otáčela,abych mu řekla,že nejspíš nemá dobře vyvinuté čichové buňky.Se naše rty spojily.. Co to je za pocit?Ptala jsem se sama sebe nechápavě..Srdce mi buší jako o závod a i kdybych chtěla sebevíc,tak se od něho jen s těží hnu..Mazaně to na mě nastražil...Počkat..Tohle je přece má první pusa?!