Spojení tajemstvím - 8.kapitola

6. května 2014 v 16:19
8.kapitola

Proč jsem poslední čtyři dny tolik zmatená?Že by to bylo tím,jak mi Nathan dal pusu na čelo?Ne..Tím to nebude,možná jsem jen přepracovaná a potřebuju volno..Ale..Zastavila jsem se před Nathanovým pokojem v nemocnici a pořádně jsem se zamyslela..To co,pro mě Nathan dělá,i kdyby to dělal jen pro zábavu jsem mu dlužná,že už mi tolikrát pomohl z nesnází.A pokud to jen hraje tak mu ukážu,že nejsem žádná hračka..Vešla jsem do pokoje a postel byla k mému překvapení,prázdná.
,,Promiňte..Ale kam zmizel Nathan?Ten kluk co tady byl.."
,,Jistě vzpomínám si.."
Odpověděla zdravotní sestra a zamyslela se.
,,Podepsal reverz a na tuhle žádost jsme ho propustili."
Překvapeně jsem kývla hlavou a zamyslela jsem se,kde by tak mohl bydlet.
,,A ještě počkejte.."
Zavolala na mě sestra,když už jsem byla na odchodu..Doběhla ke mě a v ruce držela nějáký papírek.
,,Váš přítel to tady nechal.."
Můj přítel?-Děsivá představa..Nebo ne?Rychle jsem přikývla hlavou a vzala si papírek.Vyšla jsem z nemocnice a rozevřela jsem ho..
,,Co to má být?"
Zeptala jsem se nechápavě nahlas a přitom nezpouštěla papírek z očí..Bylo tam nakreslené něco jako mapa..Obchodní dům a zatím je nějáký velký dům..Je to v podstatě na úplném konci města..Tak to,abych se dala do pohybu..Pomyslela jsem si a svým tempem jsem vykročila vpřed..Když jsem po patnácti minutách došla k domu,tak jsem se zastavila a začala jsem přemýšlet..
,,Co když si ze mě jen vystřelil?Nebo něco chystá.."
Zavrtěla jsem hlavou a došla jsem ke dveřím..Zaklepala jsem a už z poza dveří jsem slyšela pomalé kroky dolů a poté u dveřích..Nervózně jsem se kousla do rtu..Co tu vůbec dělám?Začala jsem se ptát sama sebe,ale to už byly dveře otevřené a vnich stál Nathan.Co mám říct?!
,,Nevěřím,že jsi doopravdy přišla."
Usmál se a já si dala ruce v bok.
,,To je samozřejmé!Musím se o tebe starat.."
Řekla jsem odhodlaně a on si mě začal prohlížet..Najednou jsem si všimla,že se sebou nějak hází a nedokáže udržet rovnováhu..Když už málem upadl,tak jsem ho rychle ztihla podepřít.
,,Nathane..Ty blbče proč jsi odcházel z té nemocnice?!"
Zeptala jsem se a on se jen usmál a já s ním opatrně došla nejspíš až do obýváku a tam ho posadila na sedačku..Šáhla jsem mu na čelo a překvapilo mě to až tak,že jsem s sebou cukla.
,,Máš horečku a jsi celý propocený..Musíš si vysvléct košili-"
V tom jsem se odmlčela a zadívala jsem se do země..To jsem si teda pomohla,bůh ví jak to pochopí..
,,Ale nemůžu.."
Řekl a pak se pousmál a já věděla,co to znamená..Nenápadně jsem polkla a zvedla jsem ruce..Když jsem se dotkla jeho košile u hrudi,tak jsem se mu nervózně podívala do očí..On se,ale jen tvářil vážně a já jsem se okamžitě uklidnila..Začala jsem opatrně odepínat knoflíčky.
,,Jak to,že nebydlíš s rodinou?"
Nadhodila jsem a on se na mě překvapeně podíval.
,,S rodinou toho nemám moc společného..A navíc to je na dlouhé vyprávění.."
Z jeho tónu jsem poznala,že se o tom nechce bavit a tak jsem to akceptovala.
,,A není ti tady smutno,když jsi tady sám?"
Zeptala jsem se zaujatě,když jsem rozepínala předposlední knoflík..Když neodpovídal,tak jsem zvedla hlavu abych se ujistila,že mu nic není..Najednou se naše oči střetly a mnou projelo neuvěřitelné teplo..-Bože,co blázním?!
,,Já jsem na samotu zvyklý.."
Jeho odpověď mě doslova zaskočila,ale i přes to jsem to na sobě nedávala znát..Teda aspoň jsem se o to pokoušela..Když jsem košili rozepla celou,tak jsem si všimla vypracovaného břicha a hned na to jsem pocítila na tvářích,že se nejspíš červenám.
,,Copak?To tě tolik znervózňuju?"
Usmál se namyšleně a já se na něho opatrně podívala..Když jsem ho převlékla a dala mu obklad na čelo,tak mě poprosil jestli bych nezůstala a já nakonec přikývla..Nemohla jsem ho přece v tomhle stavu nechat samotného,ne?Po pár dnech jsem si začala uvědomovat,že jsem v jeho přítomností strašně nesvá a nejistá..Proč tomu tak ale je?Ptala jsem se sama sebe,když jsem vcházela do klubu..
,,Jsem tady-"
Zůstala jsem překvapeně stát na místě,protože jsem uviděla Nathana (tentokrát už bez obvazů) stát vedle šéfky..
,,Děje se něco?"
Zeptala jsem se hned,když se na mě všichni podívali a to včetně Nathana.
,,Jedeme na dovolenou!"
Doběhla ke mě Dita s Emou a obě se tvářily jako malé holčičky,co právě dostaly novou hračku.
,,Na dovolenou?A kdo za vás bude pracovat?"
Zeptala jsem se nechápavě a všichni se zasmáli.
,,I ty,hlupáčku..Na pár dní nás šéfčin bratr pozval na jeho dům u pláže."
Vysvětlila Ema a já jsem překvapeně přikývla..
,,Já jedu taky?"
Usmála jsem se doširoka,ale když jsem se podívala na Nathana,tak jsem kapku znejistěla.
,,Jen my?"
Zeptala jsem se opatrně a Nathan ke mě došel a ušklíbl se.
,,Jen vy všechny a já.." ,,Cože?"
Řekla jsem nechápavě a hned jsem se podívala na šéfku..Ta pokrčila rameny a jen se usmála.
,,Carmen nemohla a tak jsem se zeptala Nathana,jestli s námi nechce jet..A on souhlasil."
,,To si přece nenechám ujít...Příležitost být s tebou a poděkovat ti,že jsi se o mě starala."
Zůstala jsem zaraženě stát,ale nakonec jsem se usmála..Nakonec,ode dneška jsou jarní prázdniny tak proč ne?Když jsem se dozvěděla,že odjíždíme už zítra,tak jsem natěšením nemohla skoro ani usnout.Jediné co mě docela znervózňovalo bylo to,že s náma měl jet i Nathan.Možná jsem už doopravdy paranoivní a slepá,ale můj mozek se brání tomu,že by to dělal jen z dobrého a nevinného úsmylu.

... Další den,po vystoupení z auta (na pláži)

,,Moře!!"
Vykřikla jsem radostně a hned jsem se rozběhla po nahřátém,bílém písku..Plavky jsem už měla na sobě,ale na plavkách jsem ještě měla bílou,lehkou košily,abych si nespálila ramena.V okamžiku,kdy jsem skočila do vody,se mi vybavila vzpomínka,jak jsem jednou byla jen s mámou u moře a nádherně jsem si to užívala.
,,Ty jsi se asi hodně těšila,že?"
Křičely na mě Ema s Ditou usměvavě a já jen přikyvovala ve vodě hlavou..Moře bylo úžasně průzračné a až neuvěřitelně čisté.Přišla jsem si skoro,jako v nebi..Když už jsem skončila s "řáděním" ve vodě,tak jsem vylezla z vody a chvíli jsem se sušila na lehátku..
,,Už jsi suchá?Máme si jít vybalit.."
Došla za mnou Dita a já vstala a přikývla jsem..Pomalu jsem šla za ní a z dálky jsem uviděla někoho na přízemní terase,ležet na lehátku..Když jsme kolem procházely,tak jsem si všimla,že to je Nathan..
,,Myslíš,že spí?Nebo to jen předstírá?"
Zašeptala jsem co nejtišeji to šlo a Dita si ho prohlédla.
,,Nevím..Ale když spí,tak je ještě roztomilejší."
Řekla a já se pobaveně pousmála..Vešly jsme dovnitř a doslova na mě někdo skočil,nebo to tak aspoň z mého pohledu vypadalo.Spadla jsem na zem a na mě ležel nějaký nejspíš čtrnáctiletý kluk..
,,Au..."
Řekla jsem,když se pohnul.Podíval se mi do očí a vypadal neuvěřitelně roztomile..Oči měl jako panenka a krátké černé vlasy,jako noc.
,,Axeli!To si ze mě děláš srandu.."
Uslyšela jsem někde před sebou šéfku a ten kluk,Axel se na mě rozpačitě podíval.Rychle ze mě slezl a když jsem vstávala,tak jsem si všimla Nathana stát ve dveřích a dívat se na mě i na Axela.
,,Axeli..Omluv se,to tě snad nezabije.."
Rozkázala přísně šéfka a Axel se na mě otráveně podíval.
,,Omlouvám se,že jsem do tebe vrazil,ale neměla si mi vlést do cesty."
Řekl a já se poníženě pousmála.
,,Už můžu jít?"
Otočil se na šéfku a ta se sklopenýma očima,ne moc šťastně,přikývla..Když už odcházel,tak ho Nathan chytl za loket a věnoval mu zvláštní pohled..Který najednou změnil v úsměv.
,,Příště se dívej kam jdeš a nesnaž narážet do moji Rose.." ,,Tvoji?"
Zeptala jsem se s Axelem najednou nechápavě a Nathan se jen ušklíbl.
,,Já nejsem ničí majetek.."
Zamumlala jsem si tiše a Nathan se ke mě přiklonil.
,,Co jsi říkala?"
Zazubyl se já protočila očima.Mezitím Axel zmizel a já si uvědomila,že na mě koukají všechny holky v hale.Okamžitě jsem od sebe Nathana odstrčila a Dita si mě zklamaně prohlédla.
,,Moc se omlouvám za Axela..Je to můj synovec a je tak trochu plachý a dost uzavřený."
Řekla šéfka s rukama po bocích a já se jen pousmála.
,,To je v pořádku..Nic tak vážného se přece nestalo nebo ano?"
Usmála jsem se a Nathan mi přesně potom,co jsem to řekla,ťukl do čela.
,,Au?!Co to do tebe vjelo?!"
Zadívala jsem se na něho naštvaně a zároveň nechápavě.
,,Promiň,ale měl jsem podezření,že tě ovládl nějaký milý mimozemšťan.."
Všichni se zasmáli a já se na něho nechápavě podívala.A pak jsem se podrážděně usmála.
,,Mám i jiné stránky než,které znáš ty.."
To ho naštěstí umlčelo a konečně jsem tak mohla pokračovat ve vybalování..Dostala jsem pokoj hned v prvním patře,kde byli jen dva vedle sebe..Byla jsem zvědavá,kdo je vedle mě a tak,když jsem vybalila,tak jsem zaťukala na dveře vedle mého pokoje a čekala jsem,kdo mi dojde otevřít.Když nikdo neotevíral,tak jsem se zamyslela...
,,Potřebuješ něco?"
Uslyšela jsem za sebou Nathanův hlas a hned jsem se k němu otočila.
,,Jen jsem byla zvědavá,kdo má pokoj vedle mě-"
Když jsem uviděla,jak nahodil ten svůj úsměv,tak ten můj mi okamžitě zmizel z tváře..
,,To si snad děláš srandu.."
Řekla jsem naštvaně a on si jen prohrábl vlasy,obešel mě a vešel dovnitř.Když zavřel dveře,tak jsem tam zůstala stát jako kůl v plotě..Tohle je už,ale doopravdy podezřelé..Nathan má pokoj hned vedle mě.Zajímalo by mě,kdo ty pokoje rozděloval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama