Spojení tajemstvím - 6.kapitola

2. května 2014 v 17:20
6.kapitola

,,Děkuju Jenny.."
Usmála jsem se děkovně a Jenny jen mávla rukou..Najednou do třídy doběhl Leon.
,,Po škole se neběhá.."
Řekla jsem a když jsem uviděla jeho výraz tak jsem přesně nechápala jestli je to dobře nebo ne.
,,Víceprezident školy Walkrů..Je tady na škole a hledá tě."
Řekl jedním dechem a snažil se zachovat klid.
,,Víceprezident školy Walkrů?Kde teď je?"
A co tady chce?-Ale tuhle otázku jsem si nechala raději už jen pro sebe..Že by byli nějáké potíže s tím,co se stalo před pár dny?Konkrétně to jak Nathan v podstatě donutil omluvit se toho kluka..
,,No je-" ,,Dobrý den.."
Ve dveřích se objevil tmavovlasý kluk se zelenýma očima a usměvavým výrazem.Na sobě měl uniformu školy Walkrů,takže mi hned bylo jasné,kdo to je.Za ním stálo ještě dalších pár lidí ze školy Walkrů a ti se taky usmívali..
,,Ty jsi ta slavná Rosalie Blowmová,předsedkyně školy Miracle?"
Jeho hlas byl až příliš přeslazený,ale i tak jsem se přátelsky pousmála.
,,Rose..A předpokládám,že ty jsi předseda školy Walkrů.."
Řekla jsem sebejistě a on se jen pousmál.
,,Kde je mé vychování..Jmenuju se Arthur a přišel jsem ti oznámit,že náš student za to,co provedl bude přísně potrestán.."
Řekl a já se na něho zaraženě podívala.
,,Přísně potrestán?Není to trochu tvrdé?"
Zeptala jsem se a on se na mě překvapeně podíval.
,,Takže jsi mu odpustila?"
Tak tohle je už trapné i na školu Walkrů..Pomyslela jsem si.
,,Ano..A navíc každý někdy řekne něco,co se v danou chvíli nehodí a pozdějí toho pak lituje."
Usmála jsem se a Arthur hned nasadil vážný výraz.
,,Jsi velice obdivuhodná předsedkyně..Byl bych poctěn,kdyby jsi přestoupila na školu Walkrů.Bylo by ti hrazeno plné stipendium.."
To je lákává nabídka,ale neudělám to jen kvůli nablýskanému zevnějšku..Protože vím,že vnitřek je prohnilí.
,,To je velice pěkné,ale-" ,,Nechám ti dva dny na rozmyslení,ať si to můžeš pořádně promyslet..Až se rozhodneš rád tě uvidím na naší škole."
Skočil mi do věty..Byla jsem tak překvapená,že jsem nic neřekla.
,,Do té doby se tady měj,Rose..."
Řekl a odešel.A mě najednou přeběhl mráz po zádech..Něco mi na něm nesedí.Nikdy žádný kluk není tak milí,zvlášť když je ze školy Walkrů.
,,Rose?Doufám,že nechceš přestoupit na jejich školu.."
Řekla sklesle Jenny a já zavrtěla hlavou.
,,Kdo by o to stál?"
Zeptala jsem se,ale i tak jsem nad tím začala přemýšlet..Takováhle příležitost se nenaskytne každý den a navíc s plným stipendiem..Pomalu jsem došla domů a vešla jsem do kuchyně,kde seděla Marion..
,,Marion?"
Přisedla jsem si k ní a ona se na mě překvapeně podívala.
,,Kdyby jsi měla možnost jít na školu Walkrů šla bys?"
Marion se zamyslela a pak zavrtěla hlavou.
,,I když je to ta nejprestižnější škola tak ne..I kdyby to bylo zadarmo,jsou tam samí blbci,kteří se tváří jako rytíři v lesklém brnění..A navíc já chci na Miracle,máš tam takový obdiv a já si ho jednoho dne získám taky."
Řekla sebejistě a rázem mi to bylo jasné..K tomu,abych byla šťastná nepotřebuju jinou školu..Druhý den jsem šla ze školy o něco dřív,abych se stavila na škole Walkrů.I přes to,co mi Marion řekla jsem nad tím pořád přemýšlela..Když jsem došla před školu Walkrů tak jsem se zamyslela..Stejně mě na Miraclu nedrží nic jen Jenny a Saron..Možná i Nathan,ale ostatní mě nepotřebují,tady bych možná znamenala i něco víc..Najednou mi začal zvonit telefon..Zvedla jsem ho.
,,Rose?Kde jsi?"
Uslyšela jsem v telefonu Jenny.
,,Jsem před školou Walkrů.."
Řekla jsem klidně a uslyšela jsem něco,jako tiché vzlyknutí.
,,Před školou Walkrů?" Zeptala se smutně. ,,Ano..Nezlob se,ale už budu muset jít.."
Položila jsem to a pousmála jsem se..Má o mě starost..I kvůli této malé starosti jsem ochotná zůstat na škole Miracle.. Jsem zvědavá jak bude předseda reagovat,když mu sdělím svoje ne.Vešla jsem dovnitř a hned jsem si to zamířila k němu do kanceláře..Na kancelář to je docela hodně velká místnost a ještě k tomu se sedačkou a televizí..
,,Takže jsi přišla.."
Řekl usměvavě Arthur a ukázal mi abych si sedla na sedačku.
,,Jsem zvědavý na tvoji odpověď.."
Když už jsem mu chtěla říct jak jsem se rozhodla,tak vešla do místnosti dívka s táckem s pitím a najednou zakopla.. Naneštěstí upustila tácek přesně přede mnou a já byla najednou celá od pití..
,,Moc se omlouvám...Ty..Zaveď ji do sprch a připrav ji oblečení na převlečení."
Nařídil a i když jsem s tím nesouhlasila,tak mě nakonec nějak ukecal..Mé mokré oblečení mi ta dívka dala do skříňky a nějáké další hned do té druhé..Potom hned odešla a já se začala sprchovat.Je normální,aby ty sprchy byly tak blízko jeho kanceláře?Nebo jsem možná až moc podezíravá..Když jsem se dosprchovala tak jsem si na sebe dala ručník a rozpustila jsem si vlasy,které jsem měla v drdolu,aby se mi nenamočily..Otevřela jsem skříňku,ale tam moje oblečení nebylo..
,,Zvláštní..."
Řekla jsem nejistě a když jsem otevřela další skříňku tak jsem tam uviděla moji každodenní uniformu z brigády.
,,Co to má znamenat?!"
Sykla jsem nechápavě a najednou jsem uslyšela pohyb u dveří,které vedli na chodbu.
,,Vše v pořádku?"
Ozval se z poza dveří Arthur.
,,Ano.."
Zalhala jsem nervózně a uslyšela jsem pomalé otevírání kliky..Jedním okamžikem jsem byla u dveří a držela jsem kliku,aby dveře neotevřel.
,,Ještě nejsem oblečená.."
Řekla jsem a uslyšela jsem z poza druhé straný tlumený smích.
,,Počítám do deseti sekund.." ,,Děláš si srandu,že?"
Zeptala jsem se,ale on doopravdy začal odpočítávat..Rychle jsem přes sebe navlékla korzetovou černobílou mini zástěru a silonky.Přesně v tom se otevřeli dveře a v nich stál Arthur..Oddechla jsem si,že jsem se ztihla převléct,ale nelíbilo se mi co se tady děje..
,,Sluší ti to.."
Chytl mě za předloktí a dotáhl do své pracovny..Snažila jsem se mu vymanit,ale marně..Zamknul za sebou dveře a já poznala,že jsem se dostala do pěkných potíží..Když mě dotáhnul ke stolu,tak mě pustil a já uviděla na zdi terč a na terči připevněný šipkou,obrázek mě v uniformě..
,,Co to má-"
Najednou mě chytnul za ruky a celou svou silou mě hodil na stůl.Přistála jsem na zádech a on těsně nade mnou..Kolem nás se vznášely papíry a postupně dopadaly na zem..
,,To si neměl dělat!"
Řekla jsem naštvaně a chtěla jsem na obranu použít Krav magu,ale marně..Zablokoval mé nohy svýma,tak abych se nemohla ani pohnout.
,,Tvá sebeobrana je působivá,ale já jsem tě paralizoval od pasu dolů.."
Úchylně se usmál a začal si mě prohlížet..Je to jako ve vzpomínkách..Do očích se mi začaly linout slzy,ale já je zadržela.
,,Myslel jsem si,že jsi jiná..Silnější,ale co se týče peněz a dobrých nabídek jsi stejná jako ostatní holky.."
,,Cože?Já jsem sem ale přišla jen kvůli tomu,abych to odmítla!"
Řekla jsem naštvaně a on si mě prohlédl od hrudníku dolů.
,,Hold..Měl jsem pravdu.."
Řekl a já se ještě pokoušela se mu vymanit,ale marně..Je těžší něž já a navíc zná techniky,které já ne..
,,Jsi hezká a chytrá holka..To se moc často nepotká.."
Pořádně mi zmáčknul ruce,abych se vůbec nehýbala a začal se ke mě nebezpečně přibližovat.
,,Na...tha-ne!"
Vykřikla jsem a v tom se rozletěli dveře do kořán a v nich stál Nathan.
,,Nech ji..Ty úchylný hade!"
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím..Nathan došel ke stolu a chtěl mu vrazit pěstí,ale Arthur se mu vyhnul a seskočil ze mě..Okamžitě toho využil,popadl mě za ruku a tak trochu mě i podepřel.Arthur se zasmál a přišel trochu blíž.
,,Nikdy si nebudeš dovolovat na Rose.." ,,A jen pro pořádek..Měl by si naučit svou partu nějákému bojovému umění."
Dodal Nathan a Arthur se na něho zaskočeně podíval..Pak se podíval na mě a zavřel oči.
,,Jsi doopravdy jedinečná.."
Řekl a Nathan mě za sebou začal tahat pryč z kanceláře..Když jsme došli do přízemí,tak se zastavil a otočil se ke mě..Já byla ještě pořád v menším šoku,ale pak jsem se děkovně usmála.
,,Tady máš oblečení.."
Podal mi do rukou kus šatstva..A já se raději ani neptala z kama to vzal a jak věděl,že tady jsem..Rychle jsem se převlékla na záchodech,kde naštěstí nikdo nebyl a pak jsem došla k Nathanovi..
,,V té chvíli..Jsem rád,že jsi volala mé jméno."
Pousmál se namyšleně a já začala rudnout.
,,Byl jsi v tu chvíli první,kdo mě napadnul.."
Hned jak jsem dořekla,tak jsem si uvědomila,že tím jsem si nějak extra nepomohla..Vyšli jsme ze školy Walkrů a před její bránou tam stál dav a já už z dálky poznala,že to jsou lidi z Miracle.
,,Rose!"
Rozběhla se ke mě Jenny a hned mě objala.
,,Jsem ráda,že jsi se rozhodla nás neopustit!"
Začala brečet a já se smát..Když mě pustila,tak jsem se ještě ohlédla po Nathanovi a nenápadně jsem se usmála.
,,Já bych ji nepustil.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | Web | 3. května 2014 v 15:42 | Reagovat

no vidíš zase epický konec!!!! :)))) (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama