Květen 2014

Obavy?Nebo skutečnost...

30. května 2014 v 21:33
Dnes jsem měla zvláštní den,poněvadž jsem přemýšlela jen o jednom..A to o budoucnosti.Nejsem zrovna jedničkářka a brzo budu dělat přijímačky na střední školu.A tak to na mě najednou z ničeho nic přišlo.Začala jsem přemýšlet o tom,že to určitě nezvládnu a co mě bude v životě dál čekat.Přemýšlela jsem taky nad smrtí..Vím zní to divně,že holka v mladém věku jako já přemýšlí zrovna nad tímhle,ale když se nad tím tak zamyslím..Co po mě zbude až tady nebudu?Budu si říkat,že jsem celý život nic nedokázala jen kvůli tomu,že jsem byla od ostatních odtažitá a nespolečenská..Ale jak se můžu tak lehce změnit?To přece nejde tak snadno..Další věc je,že jsem si uvědomila,že v podstatě žiju jen v iluzi a ve své fantazii.Myslím tím,že od života čekám vždy všechno ,,dokonalé" ,abych tak řekla.Myslela jsem si,že život bude jednoduchý a přesně takový jak to bývá v pohádkách nebo filmech,ale opak je pravdou..Proto se sama sebe ptám..Dokážu někdy něco?Zvládnu se postavit sama na vlastní nohy a starat se o svůj život bez pomoci?Postavím se životu čelem nebo se do něho vrhnu nepřipravená a se zavřenýma očima?Tyhle pochybnosti a otázky mě doprovázejí snad každý den.A i když se snažím,tak se nedaří..Určitě většina z vás,kteří vědí jak to myslím,si kladou taky tyhle otázky a přejou si,aby se narodili v bohaté nebo slavné rodině...Říkají si : "Život by byl přece o hodně jednodušší kdybych měl/a rodiče,kteří by mě zabezpečili a byli by slavní."
Možná ano,netvrdím opak,ale myslím si,že těmhle lidem chybí něco co je pro život důležité.A to láska a porozumnění..Rodiče těchto dětí většinou bývají tak zaměstnaní svou prací,že na své potomky už vůbec nemají čas.A potom se ptám..K čemu jsou peníze a luxus bez lásky a porozumnění?Netvrdím,že je to tak u všech,ale myslím si,že všichni ti,kteří přemýšlí nad něčím podobným jako já,by se měli zamyslet nad tím,že je už vůbec štěstí,že můžeme v tomhle světě vyrůstat a žít.I když to není někdy jednoduché a já o tom vím svoje... :)

Spojení tajemstvím - 11.kapitola

29. května 2014 v 20:06
11.kapitola

,,Poslední školní rok..."
Pomyslela jsem si zaujatě při pohledu na školu Miracle.Jenny se Saron dověsily plakáty a doběhly za mnou.
,,Všechno je porozvěšené.." ,,Teď už jen doufat,že zítra bude dost zájemců,kteří si chtějí školu prohlédnout."
Doplnila Saron Jenny a já si dala ruce v bok..
,,Každopadně musíme udělat co nejlepší dojem!"
Řekla jsem odhodlaně a pomalým krokem jsem se vrátila do třídy kde se konaly poslední úpravy.Všichni už dokončovali výzdobu i ty nejmenší věci,které byli nezbytné pro zítřek.Docela mile mě překvapilo,že se zapojilo tolik lidí.Dokonce i Nathan..Když už jsem si na něho vzpomněla...
,,Leone?Kde je Nathan?"
Zeptala jsem se podezřele a Leon se začal okolo sebe rozhlížet.Podle jeho výrazu jsem poznala,že nemá tušení kde Nathan může být.Najednou mi po zádech přeběhl mráz a hned jak jsem se otočila,jsem uviděla Nathana.Tvářil se až moc vesele a já jsem si ho projistotu začala prohlížet.
,,Kde jsi byl?"
Povytáhla jsem obočí a přísně jsem se na něho zadívala.On,ale jen pokrčil rameny a popošel ke mě.
,,Dodělával jsem s ostatníma poslední úpravy na zítřek,to snad zakázané nemám..Nebo ano?"
Pousmál se arogantně a já jen protočila očima..Když už bylo všechno hotové,tak jsem se pomalu vydala do práce.Na dnešek jsem se docela těšila,protože budeme zákazníky obsluhovat jako muži,nebo-li neodolatelní číšníci..Převlékla jsem se a v kuchyni opět po nějaké době vařil Nathan..Když mě uviděl v mužském kostýmu,tak si mě začal prohlížet a já se jen usmála..
Začala jsem roznášet objednávky..Ubíhalo to rychleji než obvykle.Když mi skončil čas,tak jsem se přemístnila ke skříňkám a usmála jsem se.
,,Být mužem je jednoduché...Mají o hodně jednodušší život."
Řekla jsem nahlas a v tom ke mě došel Nathan a přitiskl mě ke skříňce.
,,Co to-"
Chytl mi ruce a až moc blízko se ke mě přiblížil.Rázem se mi rozbušilo srdce a celá má tvář dost viditelně zrudla.
,,Vidíš..Pořád jsi,ale žena.."
Zašeptal a já se na něho nervózně podívala.Když jsem se mu zadívala do očí,tak jsem si uvědomila,že nevím co k tomu mám říct.
,,Kdybys byla muž,mohl bych udělat tohle?"
Pohladil mě a dostal se ke mě ještě blíž než byl předtím.
,,Skončil jsi?!"
Zeptala jsem se nervózně a on se jen pousmál a odstoupil ode mě.Tak tohle bylo dost divné.Pomyslela jsem si,když jsem vycházela z klubu.Došla jsem domů a hned jsem si vyčerpáním lehla do postele..Dnešek byl náročný.


,,Je skvělé,že se naše prohlídka školy propojí s festivalem.."
Řekla nadšeně Jenny a já se dokořán pousmála.
,,Ehm..Rose?Bude tady koncert Rebel.l.o..Nechtěla bys tam jít se mnou?Večer budou ohňostroje."
Řekla Saron a já si ji začala překvapeně a zároveň nechápavě prohlížet.
,,Rebel.l.o?"
Povytáhla jsem obočí a přísně jsem si ji prohlédla.
,,Už jsi zapomněla co se stalo minule?" ,,Ne..Ale Cole,on se změnil.Už to nedělá kvůli své reputaci.."
Řekla rozhodnutě a já jsem poznala,že ji už nedokážu přemluvit.Když si něco umane,tak je tvrdohlavá.
,,Já tam půjdu taky..Jejich hudbu jsem si docela oblíbila,ale nejspíš tam bude hodně lidí,takže si musíme pospíšit."
Řekla usměvavě Jenny a najednou se za mnou ozvalo :
,,To zní dobře.."
Prudce jsem se otočila a stál tam Nathan..Okamžitě jsem strnula.
,,Ty se k nám přidáš?"
Zeptala se ohromeně Jenny a on se jen ušklíbl a podíval se na mě.
,,Já půjdu tam,kam půjde předsedkyně.."
Řekl a já jsem se snažila uklidnit.Začali jsme s prohlídkou a docela nás ohromilo kolik mladých zájemců přišlo na prohlídku školy Miracle.Já jsem byla nadšená,protože to vypadalo všechno úspěšně..Když jsme skončili a blížil se večer,tak jsem se snažila najít Jenny se Saron,ale místo toho jsem našla Nathana..Bylo tady strašně mo lidíc a stánků.Vytáhla jsem mobil a vytočila jsem Jenny.
,,Jenny?Kde jste?Sotjím tady s Nathanem a před náma je snad kilometr velký dav."
Řekla jsem a snažila jsem se přitom co nejhlasitěji mluvit.
,,My jsme těsně před pódiem,nějak nás ten dav stáhl s sebou a pochybuju,že se z tadyma hneme..Asi budete muset zůstat sami..Už musím..Užíj si to!"
Položila to.
,,Jenny!"
Vykřikla jsem a pak jsem mobil schovala.Otočila jsem se k Nathanovi,který se nepřestával usmívat a mě napadlo jestli zatím náhodou není zrovna on..Ale to už by byla doopravdická kravina.
,,Dav je stáhl s sebou a nejspíš se k nám nazpátek nedostanou a my za něma taky ne."
,,Tak co navrhuješ?Když jsme zbyli sami dva.."
Řekl a já se zamyslela a uvědomila jsem si,že nechci přijít o festival.
,,No..Když už jsme tady,tak bychom se mohli aspoň projít..Nebo tak něco.."
Hned jak jsem to dořekla tak se začala usmívat jako nějaký psychopat..To jsem zase měla,co říct..Pomyslela jsem si a pak jsem se pousmála.
,,Pro něco zajdu..Počkej tady na mě.."
Řekl a odešel.Já jsem zůstala stát před školou a po chvilce z ní vyšel Cole.
,,Ty?!"
Řekla jsem a když mě uviděl,tak si mě otráveně prohlédl a došel ke mě.
,,Saron říkala,že jsi se prý změnil..."
Řekla jsem zamyšleně a přitom jsem z něho nezpouštěla oči.
,,Je to pravda..Po tom tvém výstupu,kde jsi mě málem uškrtila,jsem si uvědomil,že to co dělám je špatné."
,Nemáš zač.."
Řekla jsem provokativně a on si mě prohlédl a zasmál se.
,,Ale ty ses nezměnila vůbec..Pořád jsi ta tvrdá a nebojácná holka,co?"
Poníženě jsem se usmála a měla jsem chuť mu vrazit.
,,A co ten číšník?Už to s tebou vzal?"
Zeptal se namyšleně a já jsem jeho otázku nepochopila.
,,Nathan..Co tím myslíš?"
Zeptala jsem se nechápavě a on si prohrábl vlasy.
,,Bože..Jsi tak slepá..Zajímalo by mě proč to nevzdal..Každopádně už musím na svůj koncert.Měj se."
Řekl a odešel.Já jsem zůstala stát na místě a pořád jsem ještě něchápavě přemýšlela co tím myslel..Proč jsem slepá?Ptala jsem se sebe a v tom došel Nathan s ledovou tříští v ruce.Měl,ale jen jednu a v ní dvě brčka.
,,Byla poslední...Chceš?"
Dal mi ji před obličej a já rozpačitě začala srkat z brčka..Po hodině úsměvů i ponížení jsme vešli do školy a v tom jsem si uvědomila,že jsme sami v učebně.Nervózně jsem došla k oknu a vyčkávala na ohňostroj.V tom se mi vybavilo to co říkal Cole.
,,Jsem slepá?"
Zeptala jsem se nechápavě a když jsem se na něho podívala tak se na mě překvapeně díval.Nakonec se usmál a povzdechl si.
,,Jak v čem.."
Odpověděl nakonec a já měla další otázku..Na tváři jsem,ale najednou pocítila nával horka,který jsem nechápala.
,,Proč jsi to se mnou ještě nevzdal?"
Ohromeně se na mě podíval a mě to najednou celé došlo.Cítila jsem jak se mi rozbušilo srdce a tváře jsem musela mít neuvěřitelně rudé.Když už jsem se chtěla otočit,tak mě chytl za ruce a otočil si mě k sobě.Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něho.
,,Proč bych se měl vzdát někoho,kdo ve mě probouzí tak nevýslovnou přitažlivost a nepopsatelnou touhu?"
Odpověděl na moji otázku otázkou a já se musela pousmát.
,,Jsem opravdu slepá.."
Řekla jsem se slzama v očích a on se kě mě najednou přiblížil.V tom jsem si uvědomila,že se naše rty spojily.Přesně v ten okamžik začal ohňostroj s různýma barvama.Když se ode mě odtáhl,tak jsem měla slzy v očích,ale přitom i úsměv na tváři.
,,Nathane,ty blbče..Proč jsi mi to neřekl?" ,,Neřekl,ale naznačil..Ale jsem rád,že sis toho konečně všimla."


KONEC... - Doufám,že se líbilo..A omlouvám se za docela otevřený konec,ale myslím si,že skončit v nejlepším je..Nevím,docela zajímavé? :) x3

Spojení tajemstvím - 10.kapitola

18. května 2014 v 15:53
10.kapitola

Pár dní u moře skončilo a já se zase vrátila do svého každodenního života.Snažila jsem si to tam užít co nejvíc to šlo,ale když nad tím přemýšlím,tak si myslím,že kdyby nebylo Nathana tak si to neužiju vůbec.I když mě pořád provokoval,ale to je prostě jeho povaha..Nejvíc na té dovolené mě,ale zaráželo to,že se mě holky snažily zbavit a pokaždé se tam z čista jasna objevil Nathan a "zabavil" mě..
,,Rose!Jak ses měla o prázdninách?"
Vytrhla mě se svého hlubokého přemýšlení Jenny a když jsem se ohlédla,tak jsem uviděla i Saron.Ale vypadala jinak...Měla bílé tílko a roztrhané džíny.Své každodenní kapku kudrnaté,dlouhé vlasy vyměnila za vyžehlené a místo svých brýlí měla konaktní čočky.Dokonce byla i namalovaná.Zůstala jsem stát s otvřenou pusou dokořán a celou jsem si ji dokola prohlížela.
,,Zdá se mi to,nebo jsi Saron změnila styl oblékání?"
Zeptala jsem se vyvedeně z míry a Jenny se Saron se nepřestávaly usmívat.
,,Změnila..Odteď se budu oblékat takhle.."
Řekla sebejistě Saron,ale já pořád nechápala..
,,Ne,že by ti to neslušelo,ale proč najednou ta náhlá změna?Myslela jsem si,že jsi s sebou spokojená.."
Vydala jsem ze sebe zamyšleně a všimla jsem si,že ze Saron něco dokonce i vyzařuje.Jenny přišla ke mě a objala mě i Saron,tak aby ona byla uprostřed.
,,Určitě víš,že Saron hodně poslouchá hudbu..A jedna kapela,Rebel.l.o,se ji zalíbila natolik,že chodí skoro na každý jejich koncert a kupuje si všechny jejich skladby."
Vysvětlila Jenny a já jen s těží přikyvovala.
,,Rebel.l.o?O té kapele jsem neslyšela..."
Řekla jsem zamyšleně a Saron mi věnovala pohlavek.Následně vytáhla z tašky mp3 a dala mi jedno sluchátko do ucha. Okamžitě tam začala hrát písnička s lehkým rockovým nádechem.Po chvilce tam začal zpívat nějaký kluk,když písnička skončila,tak jsem si zbytek domyslela.
,,Je to nějaká kapela kluků,po které jedou snad všechny holky,mám pravdu?"
Saron se na mě ohromeně podívala a přikývla.
,,Jsou prostě úžasní!Včera jsem byla na jejich koncertě a hlavní zpěvák..Cole si mě všimnul a pozval mě dnes na schůzku. Dokonce řekl ať si se sebou vezmu kamarádky."
Řekla Saron a když jsem si všimla jejího výrazu v tváři,tak jsem hned pochopila,co bude následovat.
,,Půjdeš tam dnes po škole se mnou?"
Zeptala se natěšeně a já si povzdechla.
,,Musíš jít!Jenny nemůže.."
Dodala sklesle a udělala na mě něco,jako ,,psí oči".Já jsem na to samozřejmě nemohla odpovědět nic jiného než :
,,Tak dobře..Když ti to udělá radost."
Svolila jsem nakonec a celý zbytek dne mě Saron pozorovala a pokaždé si něco zapsala do svého deníku.Docela by mě zajímalo,co tím sleduje..
,,Dnešek je až moc klidný..."
Zamumlala jsem si pro sebe zamyšleně.
,,Rose!!"
Zavolala na mě z dálky Saron a rozběhla se za mnou..Páni,ještě nikdy jsem ji neviděla tak šťastnou..Pomyslela jsem si,když ke mě doběhla a dala si pár pramenů vlasů za ucho.
,,Můžeme vyrazit?"
Zeptala se usměvavě a já přikývla.Pomalu jsme šly do centra města a já si až teď uvědomila,že o nich skoro vůbec nic nevím.
,,Ty..Saron,co jsou zač,kromě toho,že jsou kapela?"
Zeptala jsem se po chvilce a ona se zastavila a doširoka se usmála.
,,Takže rychlokurz znalostí Rebel.l.o?"
Zeptala se a já jen přikývla.
,,Takže hlavním zpěvákem je Cole..Je to úžasný kluk a mě se nejvíc z nich taky líbí.Pak je tam kytarista,bubeník a ještě jeden kluk,který hraje na basovou kytaru."
Tohle byla asi jediná slova,která se týkala celé kapely obecně.Pak už Saron začala básnit jen o Colovi..Jsem na ně docela zvědavá,jen doufám,že Saron nezklame..Pomyslela jsem si,když jsme vcházely do kavárny,ve které jsem ještě nikdy před tím nebyla.Byla na rohu ulice a vypadala být dost nová.Hned druhý stůl z prava u stěny seděli čtyři kluci dost stylově oblečení se slunečnýma brýlema..
,,To jsou oni."
Šeptla Saron a pomalu se k ním vydala.Já jsem ji samozřejmě následovala.Když ji uviděli,tak se začali usmívat a celkově působit natěšeným a příjemným dojmem.
,,Saron..."
Usmál se blonďatý kluk s jasně modrýma očima a Saron se málem rozplynula.Sedla si naproti jim a já si sedla vedle ní.
,,Tohle je Rose..Moje kamarádka,bohužel došla jen ona,protože ostatní neměly čas."
Řekla a docela mě znerózňovalo jak si mě prohlíží.
,,Tak co Rose..Jsi naše fanynka?"
Zeptal se Cole a já se na oko pousmála.
,,No popravdě jsem o vás prvně slyšela tady od Saron.."
Řekla jsem a Saron byla celá v rozpacích..Takže se do něho zamilovala?No nemůžu říct,že není pohledný,ale..Nevím,není můj typ..Přišlo mi trošku divné,že mluví jen Cole a skoro všechny své otázky pokládal mě.Na Saron jsem si všimla nejistoty,kterou se snažila zakrýt úsměvem.
,,Omluvte mě,ale musím si odskočit..."
Řekla jsem a vešla jsem na dámské záchody.Když jsem si začala umývat ruce,tak jsem si uvědomila,že už tady jsme dvě hodiny a jediné co toho Cola zajímá jsem já a ne Saron..Ach jo..Jak se asi musí cítit?Povzdechla jsem si,když jsem vycházela a hned pár metrů před záchodem jsem narazila na Cola a Adama (-bubeník).Když mě Cole uviděl,tak se usmál a došel ke mě.
,,Děje se něco?"
Zeptala jsem se nechápavě a Cole se jen pousmál.Adam se díval pořád někam jinam a mě to nepřišlo v pořádku..Cole popošel kousek blíž ke mě a já se zády dotkla zdi..Tohle rozhodně není v pořádku.
,,Dost si mě zaujala Rose..Předsedkyně školy Miracle,chytrá...Pěkná.." ,,Počkat,ale Saron je do tebe zamilovaná.."
Řekla jsem hned a on se jen usmál a mávl rukou.
,,Saron je jen jedna z poblázněných fanynek,která má na naši stranu přetahovat další.."
Naklonil se ke mě a já celá ztuhla.
,,Ty jsi nějak jiná.." ,,Hele!"
Uslyšela jsem někde vedle sebe,skoro až za sebou Nathana.V tom jsem si uvědomila,že mě drží za zápěstí a stojí přede mnou,jako nějaký lidský štít.Měl na sobě bílou košili s černou zástěrou.
,,Hm..?Kdo jsi?Ten číšník je tvůj přítel,Rose?"
Zeptal se nechápavě Cole a já hned rozpačitě zakroutila hlavou.
,,Já jsem jen pouhý stalker,který ji už několikrát zachránil život.."
Řekl Nathan vážně,ale vyznělo to jako nějaký vtip.."Stalker" jo?-To docela sedí.
,,Vrátíme se ke stolu..."
Řekl nakonec Cole a Adam ho následoval zpátky.Já se zaraženě a zároveň trochu naštvaně podívala na Nathana.
,,Co tady děláš?"
Zeptala jsem se poníženě.
,,Pracuju..Nejsi totiž jediná,kdo má brigádu."
Odvětil a když už odcházel,tak se zastavil a ohlédl se na mě.
,,Přitahuješ samé problémy.."
Řekl usměvavě a odešel..On doopravdy není normální člověk..Řekla jsem si a vrátila jsem se zpátky ke stolu a snažila jsem se dělat,že se nic nestalo,ale Cole na to nevypadal..
,,Máme tady lístky na příští koncert speciálně pro tebe Saron..Ale mám tady jeden i pro tebe Rose.."
Pousmál se a já se snažila zachovat klid,když jsem se totiž podívala na Saron,tak ta se pořád bezstarostně usmívala.
,,Ale já nemám čas-" ,,Saron ty ji tam určitě dovedeš.."
Skočil mi do věty Cole a podíval se na Saron.
,,Nevím..Když nemá čas,tak ji do toho nutit nebudu."
Řekla usměvavě,ale Cole ji chytl za ruku a podíval se jí do očí.
,,A neudělala bys to aspoň pro mě?"
Saron zmizel upřímný úsměv a zatvářila se "skroceně".
,,Když si to přeješ.."
Řekla a já v jejím hlasu uslyšela smutek a zklamání..
,,Tak tohle teda ne!"
Řekla jsem a vstala.Chytla jsem Cola za kravatu a pořádně si ho přes stůl potáhla k sobě.Nasadila jsem vážný výraz a on se na mě překvapeně podíval,to samé udělala i Saron.
,,Přestaň vodit Saron za nos!Ona možná nevidí,jaký doopravdy jsi,ale je načase,aby to pochopila.Jestli tě ještě někdy potkám a budeš tohle dělat,tak tě varuju..!"
Řekla jsem,popadla jsem Saron za ruku a vytáhla jsem ji z kavárny a až o pěkný kus dál jsem se zastavila a pořádně jsem si ji prohlédla.Měla skleslý obličej.
,,Promiň,že jsem tak vyletěla,ale-" ,,Neomlouvej se..."
Usmála se a v očích měla slzy.
,,Děkuju,že jsi ho nenechala,aby se mnou tak jednal..A stejně měl zájem jen o tebe."
Řekla a utřela si slzy.Překvapeně jsem se pousmála a podívala jsem se jí do očí.
,,Pro svou kamarádku udělám klidně i nemožné...Hlavní je,že už je to za náma."

Spojení tajemstvím - 9.kapitola

8. května 2014 v 19:15
9.kapitola

,,Možná kdyby ses v noci pořád nepřecházel po chodbě,tak bych se vyspala."
Řekla jsem naštvaně a přitom jsem pokračovala dál v chůzi..Nathan šel hned za mnou a přitom mě usměvavě sledoval.
,,Já za to nemůžu..Když na někoho pořád myslím,tak nemůžu spát.Ty na nikoho nemyslíš?
Zaskočeně jsem se na něho podívala,ale nakonec jsem zakroutila hlavou.
,,Nemám na koho.."
Zamumlala jsem a přesně v okamžik,kdy jsme vešli do kuchyně,tak se ke mě co nejvíc přiblížil a zadíval se mi do očí.
,,To znamená,že nemyslíš ani na mě?"
Řekl zklamaně a já si uvědomila,že na nás lpějí snad skoro všechny páry očí,včetně Emy a Dity.
,,Ne.."
Řekla jsem tiše a odstrčila jsem ho od sebe.Došla jsem ke stolu a sedla jsem si vedle Emy.
,,To bolelo..Opravdu na mě ani trochu nemyslíš?"
Zeptal se a když už jsem otevírala pusu,abych odpověděla,tak mi ji Ema zakryla a chytla mě tak,abych nemohla vůbec nic říct.
,,Neber si to tak..Když o tobě mluvíme,tak se začne červenat.." ,,A taky najednou začne být nešikovná a panovačná."
Doplnila Dita Emu a já se na obě naštvaně podívala.Fakt dík,holky..!Když mi Ema konečně sundala ruku z mé pusy,tak jsem se snažila v klidu nadechnout a vydechnout..Ale zrovna moc mi to nešlo.Zavřela jsem oči a zaťala pěsti.Když už jsem je otevírala,tak jsem těsně před sebou měla Nathana a ten se zase usmíval,tím svým způsobem..
,,Takže na mě nakonec myslíš a máš mě ráda.."
Cítila jsem na obličeji nervozitu a tak jsem se kousla do rtu..Nebyla jsem si jistá,co mám totiž přesně říct.
,,Jestli si dáte pusu,tak se pozvracím.."
Řekl Axel opodál a vypadal dost otráveně.Nathan se ode mě vzdálil a já si nenápadně oddechla..Došel k Axelovi a šéfka i ostatní přihlížely,co se bude dít.
,,Nezáviď..Ty si taky brzo najdeš nějakou holku.."
Řekl usměvavě Nathan.Vzal Axela pod krk a na hlavě ho najednou začal "drbat",aniž by o to Axel stál..Všechny holky se začaly v kuchyni smát a já jediná na ně zírala s otevřenou pusou dokořán..
,,Ty.." Podíval se na mě otráveně.
,,Nemohla bys svému klukovi říct ať toho nechá?"
"Klukovi?" Zakroutila jsem hlavou.
,,Je mi líto,ale on není můj kluk.."
Řekla jsem a on mi věnoval naštvaný a nepotřebný výraz.
,,Tak to jsi slepá a k ničemu.."
Když to dořekl,tak jsem se poníženě usmála a holky mě poplácaly po zádech,abych ztrapněním neodpadla...Tak to bylo teda velmi zajímavé ráno..Popravdě,nechápala jsem jak to mám přesně brát.Ale Axelovy poznámky mě teda dost překvapily a trošku i zarazily.Na čtrnáctiletého kluka vypadá dost všímavě a otráveně..Pomyslela jsem si,když jsem se vracela z večerní procházky zpět do domu..Byla už tma a tak jsem si řekla,že moje obhlídka pláže je ukonce..Když jsem vešla,tak mi tady přišlo nějak velké ticho.
,,Emo?Dito?Je tady někdo?"
Zeptala jsem se nervózně,protože šéfka nám vykládala historii tohohle domu a byla trochu strašidelná..Kdo by taky chtěl být zavražděný ve svém vlastním domě,jenom kvůli pomstě?Když najednou zhasnulo světlo,tak mnou projel strach se zimou zároveň.
,,Holky?"
Zeptala jsem se opatrně a pomalu jsem popošla o kousek dál.
,,Tohle není vtipné.."
Zamumlala jsem si pro sebe tiše a najednou se přede mnou objevil Nathan.Srdce se mi strachem málem zastavilo a i když to byl jenom on,tak mě pořádně vystrašil..Najednou se mi podlomily kolena a já jsem rázem klečela na zemi a vystrašeně hleděla před sebe..Snažila jsem se pořádně nadechnout,ale bylo to jakobych měla vyražený dech.Do očí se mi začaly linout slzy a Nathan vypadal stejně zaraženě,jako já.Ale narozdíl ode mě se netvářil,tak vystrašeně.
,,To jsem tě tolik vystrašil?"
Nedokázala jsem se ani hnout a on si ke mě najednou klekl a obejmul mě.Překvapením jsem ztuhnula ještě víc,ale moje ruky se najednou ocitly na jeho zádech a v tom jsem si uvědomila,že ho taky objímám.Nevím přesně z jakého důvodu,ale v hrudi mě neuvěřitelně hřálo teplo..Co to dělám?!-Vykřikl jeden hlas ve mě a já ho od sebe pomalu odtáhla a postavila jsem se.
,,Když nejste pár,tak co teda jste?"
Zeptal se Axel,opřený mezi dveřmi a já na tváři pocítila opět teplo..
,,To v podstatě ani nevím."
Zazubyl se Nathan a já jsem rychle chtěla změnit téma.
,,Kde jsou všichni?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Šli do horkého pramene..A tebe tu evidentně nechali s ním."
Řekl Axel.Aha...Takže mě tady nechali o samotě s něčím úchylným,co si říká Nathan?-Jak milé..Pomyslela jsem si.
,,Ale je to škoda.."
Zamumlala jsem zklamaně a Nathanovi se najednou zablesklo v očích.
,,A co kybychom se šli okoupat do moře?"
Zadíval se přímo na mě a já ztuhla.
,,Samozřejmě nazí.." ,,Ty úchyláku!"
Řekla jsem hned znechuceně a praštila jsem ho.Axel se mezitím usmál a já se na něho podívala.
,,Vy jste oba kluci..Klidně si tam běžte nazí,ale já se pěkně půjdu podívat po okolí a možná i do města."
Řekla jsem a Axel i Nathan se na mě překvapeně zadívali.
,,A co kdybychom hlasovali?"
Navrhl najednou zamyšleně Axel a hned jak to dořekl,tak Nathan zaujal svůj vzpřímený postoj a se širokým úsměvem se na mě podíval.
,,Kdo hlasuje proto,abych se do ničeho nezapojoval?"
Tak o tohle Axelovi tím hlasováním šlo..Řekla jsem si a když zvedl ruku jak Nathan tak Axel,tak mi přišlo,že na sebe nenápadně mrkli..Proč mám pocit,že bych měla utíkat?Když už se nakonec na něčem shodli,tak došla šéfka i s ostatníma..Pro mě to bylo naštěstí "vykoupení"..
,,Děkuju,že jste došly!!"
Skočila jsem okolo krku Emě i Ditě a všechny si mě začaly nechápavě,ale usměvavě prohlížet.
,,Škoda..Tak modelka z tebe bude někdy jindy.."
Řekl zklamaně Nathan a já se na něho nadřazeně usmála.
,,Modelka?Hm..Něco mě napadlo.."
Hned jak to šéfka řekla,tak jsem tak trochu dostala strach.Nakonec i oprávněně,když nám vysvětlila,co plánuje tak mi nadřazený úsměv z tváře zmizel a místo toho ho nahradil naštvaný a otrávený výraz..
,,Nechápu jak jste mě k tomu mohly donutit..."
Řekla jsem vyčítavě Ditě,když si mě prohlížela v králičím sexy oblečku.Nechápu,co tím sledují,ale nějak extra mě to nezajímá,kdyby jen nezajímalo.Jsem z toho naprosto otrávená..
,,Jsi na řadě..A nezapomeň pózovat.."
Odstrčila mě Ema s Ditou ven z kabinky a tam už seděl Nathan i Axel.Ohlédla jsem se na Ditu a ta mě dokonce i natáčela.
Tak dobře..Chtějí představení,tak budou mít představení!Řekla jsem si a poníženě jsem se usmála..Nathan mě bez přestávky sledoval a přitom se nepřestával usmívat..Když už jsem se jim dostatečně předvedla,tak jsem nakonec udělala pózu králíčka a pak jsem rychle vešla zpátky dovnitř za Emou a Ditou.
,,A ani to nebolelo,viď?"

Spojení tajemstvím - 8.kapitola

6. května 2014 v 16:19
8.kapitola

Proč jsem poslední čtyři dny tolik zmatená?Že by to bylo tím,jak mi Nathan dal pusu na čelo?Ne..Tím to nebude,možná jsem jen přepracovaná a potřebuju volno..Ale..Zastavila jsem se před Nathanovým pokojem v nemocnici a pořádně jsem se zamyslela..To co,pro mě Nathan dělá,i kdyby to dělal jen pro zábavu jsem mu dlužná,že už mi tolikrát pomohl z nesnází.A pokud to jen hraje tak mu ukážu,že nejsem žádná hračka..Vešla jsem do pokoje a postel byla k mému překvapení,prázdná.
,,Promiňte..Ale kam zmizel Nathan?Ten kluk co tady byl.."
,,Jistě vzpomínám si.."
Odpověděla zdravotní sestra a zamyslela se.
,,Podepsal reverz a na tuhle žádost jsme ho propustili."
Překvapeně jsem kývla hlavou a zamyslela jsem se,kde by tak mohl bydlet.
,,A ještě počkejte.."
Zavolala na mě sestra,když už jsem byla na odchodu..Doběhla ke mě a v ruce držela nějáký papírek.
,,Váš přítel to tady nechal.."
Můj přítel?-Děsivá představa..Nebo ne?Rychle jsem přikývla hlavou a vzala si papírek.Vyšla jsem z nemocnice a rozevřela jsem ho..
,,Co to má být?"
Zeptala jsem se nechápavě nahlas a přitom nezpouštěla papírek z očí..Bylo tam nakreslené něco jako mapa..Obchodní dům a zatím je nějáký velký dům..Je to v podstatě na úplném konci města..Tak to,abych se dala do pohybu..Pomyslela jsem si a svým tempem jsem vykročila vpřed..Když jsem po patnácti minutách došla k domu,tak jsem se zastavila a začala jsem přemýšlet..
,,Co když si ze mě jen vystřelil?Nebo něco chystá.."
Zavrtěla jsem hlavou a došla jsem ke dveřím..Zaklepala jsem a už z poza dveří jsem slyšela pomalé kroky dolů a poté u dveřích..Nervózně jsem se kousla do rtu..Co tu vůbec dělám?Začala jsem se ptát sama sebe,ale to už byly dveře otevřené a vnich stál Nathan.Co mám říct?!
,,Nevěřím,že jsi doopravdy přišla."
Usmál se a já si dala ruce v bok.
,,To je samozřejmé!Musím se o tebe starat.."
Řekla jsem odhodlaně a on si mě začal prohlížet..Najednou jsem si všimla,že se sebou nějak hází a nedokáže udržet rovnováhu..Když už málem upadl,tak jsem ho rychle ztihla podepřít.
,,Nathane..Ty blbče proč jsi odcházel z té nemocnice?!"
Zeptala jsem se a on se jen usmál a já s ním opatrně došla nejspíš až do obýváku a tam ho posadila na sedačku..Šáhla jsem mu na čelo a překvapilo mě to až tak,že jsem s sebou cukla.
,,Máš horečku a jsi celý propocený..Musíš si vysvléct košili-"
V tom jsem se odmlčela a zadívala jsem se do země..To jsem si teda pomohla,bůh ví jak to pochopí..
,,Ale nemůžu.."
Řekl a pak se pousmál a já věděla,co to znamená..Nenápadně jsem polkla a zvedla jsem ruce..Když jsem se dotkla jeho košile u hrudi,tak jsem se mu nervózně podívala do očí..On se,ale jen tvářil vážně a já jsem se okamžitě uklidnila..Začala jsem opatrně odepínat knoflíčky.
,,Jak to,že nebydlíš s rodinou?"
Nadhodila jsem a on se na mě překvapeně podíval.
,,S rodinou toho nemám moc společného..A navíc to je na dlouhé vyprávění.."
Z jeho tónu jsem poznala,že se o tom nechce bavit a tak jsem to akceptovala.
,,A není ti tady smutno,když jsi tady sám?"
Zeptala jsem se zaujatě,když jsem rozepínala předposlední knoflík..Když neodpovídal,tak jsem zvedla hlavu abych se ujistila,že mu nic není..Najednou se naše oči střetly a mnou projelo neuvěřitelné teplo..-Bože,co blázním?!
,,Já jsem na samotu zvyklý.."
Jeho odpověď mě doslova zaskočila,ale i přes to jsem to na sobě nedávala znát..Teda aspoň jsem se o to pokoušela..Když jsem košili rozepla celou,tak jsem si všimla vypracovaného břicha a hned na to jsem pocítila na tvářích,že se nejspíš červenám.
,,Copak?To tě tolik znervózňuju?"
Usmál se namyšleně a já se na něho opatrně podívala..Když jsem ho převlékla a dala mu obklad na čelo,tak mě poprosil jestli bych nezůstala a já nakonec přikývla..Nemohla jsem ho přece v tomhle stavu nechat samotného,ne?Po pár dnech jsem si začala uvědomovat,že jsem v jeho přítomností strašně nesvá a nejistá..Proč tomu tak ale je?Ptala jsem se sama sebe,když jsem vcházela do klubu..
,,Jsem tady-"
Zůstala jsem překvapeně stát na místě,protože jsem uviděla Nathana (tentokrát už bez obvazů) stát vedle šéfky..
,,Děje se něco?"
Zeptala jsem se hned,když se na mě všichni podívali a to včetně Nathana.
,,Jedeme na dovolenou!"
Doběhla ke mě Dita s Emou a obě se tvářily jako malé holčičky,co právě dostaly novou hračku.
,,Na dovolenou?A kdo za vás bude pracovat?"
Zeptala jsem se nechápavě a všichni se zasmáli.
,,I ty,hlupáčku..Na pár dní nás šéfčin bratr pozval na jeho dům u pláže."
Vysvětlila Ema a já jsem překvapeně přikývla..
,,Já jedu taky?"
Usmála jsem se doširoka,ale když jsem se podívala na Nathana,tak jsem kapku znejistěla.
,,Jen my?"
Zeptala jsem se opatrně a Nathan ke mě došel a ušklíbl se.
,,Jen vy všechny a já.." ,,Cože?"
Řekla jsem nechápavě a hned jsem se podívala na šéfku..Ta pokrčila rameny a jen se usmála.
,,Carmen nemohla a tak jsem se zeptala Nathana,jestli s námi nechce jet..A on souhlasil."
,,To si přece nenechám ujít...Příležitost být s tebou a poděkovat ti,že jsi se o mě starala."
Zůstala jsem zaraženě stát,ale nakonec jsem se usmála..Nakonec,ode dneška jsou jarní prázdniny tak proč ne?Když jsem se dozvěděla,že odjíždíme už zítra,tak jsem natěšením nemohla skoro ani usnout.Jediné co mě docela znervózňovalo bylo to,že s náma měl jet i Nathan.Možná jsem už doopravdy paranoivní a slepá,ale můj mozek se brání tomu,že by to dělal jen z dobrého a nevinného úsmylu.

... Další den,po vystoupení z auta (na pláži)

,,Moře!!"
Vykřikla jsem radostně a hned jsem se rozběhla po nahřátém,bílém písku..Plavky jsem už měla na sobě,ale na plavkách jsem ještě měla bílou,lehkou košily,abych si nespálila ramena.V okamžiku,kdy jsem skočila do vody,se mi vybavila vzpomínka,jak jsem jednou byla jen s mámou u moře a nádherně jsem si to užívala.
,,Ty jsi se asi hodně těšila,že?"
Křičely na mě Ema s Ditou usměvavě a já jen přikyvovala ve vodě hlavou..Moře bylo úžasně průzračné a až neuvěřitelně čisté.Přišla jsem si skoro,jako v nebi..Když už jsem skončila s "řáděním" ve vodě,tak jsem vylezla z vody a chvíli jsem se sušila na lehátku..
,,Už jsi suchá?Máme si jít vybalit.."
Došla za mnou Dita a já vstala a přikývla jsem..Pomalu jsem šla za ní a z dálky jsem uviděla někoho na přízemní terase,ležet na lehátku..Když jsme kolem procházely,tak jsem si všimla,že to je Nathan..
,,Myslíš,že spí?Nebo to jen předstírá?"
Zašeptala jsem co nejtišeji to šlo a Dita si ho prohlédla.
,,Nevím..Ale když spí,tak je ještě roztomilejší."
Řekla a já se pobaveně pousmála..Vešly jsme dovnitř a doslova na mě někdo skočil,nebo to tak aspoň z mého pohledu vypadalo.Spadla jsem na zem a na mě ležel nějaký nejspíš čtrnáctiletý kluk..
,,Au..."
Řekla jsem,když se pohnul.Podíval se mi do očí a vypadal neuvěřitelně roztomile..Oči měl jako panenka a krátké černé vlasy,jako noc.
,,Axeli!To si ze mě děláš srandu.."
Uslyšela jsem někde před sebou šéfku a ten kluk,Axel se na mě rozpačitě podíval.Rychle ze mě slezl a když jsem vstávala,tak jsem si všimla Nathana stát ve dveřích a dívat se na mě i na Axela.
,,Axeli..Omluv se,to tě snad nezabije.."
Rozkázala přísně šéfka a Axel se na mě otráveně podíval.
,,Omlouvám se,že jsem do tebe vrazil,ale neměla si mi vlést do cesty."
Řekl a já se poníženě pousmála.
,,Už můžu jít?"
Otočil se na šéfku a ta se sklopenýma očima,ne moc šťastně,přikývla..Když už odcházel,tak ho Nathan chytl za loket a věnoval mu zvláštní pohled..Který najednou změnil v úsměv.
,,Příště se dívej kam jdeš a nesnaž narážet do moji Rose.." ,,Tvoji?"
Zeptala jsem se s Axelem najednou nechápavě a Nathan se jen ušklíbl.
,,Já nejsem ničí majetek.."
Zamumlala jsem si tiše a Nathan se ke mě přiklonil.
,,Co jsi říkala?"
Zazubyl se já protočila očima.Mezitím Axel zmizel a já si uvědomila,že na mě koukají všechny holky v hale.Okamžitě jsem od sebe Nathana odstrčila a Dita si mě zklamaně prohlédla.
,,Moc se omlouvám za Axela..Je to můj synovec a je tak trochu plachý a dost uzavřený."
Řekla šéfka s rukama po bocích a já se jen pousmála.
,,To je v pořádku..Nic tak vážného se přece nestalo nebo ano?"
Usmála jsem se a Nathan mi přesně potom,co jsem to řekla,ťukl do čela.
,,Au?!Co to do tebe vjelo?!"
Zadívala jsem se na něho naštvaně a zároveň nechápavě.
,,Promiň,ale měl jsem podezření,že tě ovládl nějaký milý mimozemšťan.."
Všichni se zasmáli a já se na něho nechápavě podívala.A pak jsem se podrážděně usmála.
,,Mám i jiné stránky než,které znáš ty.."
To ho naštěstí umlčelo a konečně jsem tak mohla pokračovat ve vybalování..Dostala jsem pokoj hned v prvním patře,kde byli jen dva vedle sebe..Byla jsem zvědavá,kdo je vedle mě a tak,když jsem vybalila,tak jsem zaťukala na dveře vedle mého pokoje a čekala jsem,kdo mi dojde otevřít.Když nikdo neotevíral,tak jsem se zamyslela...
,,Potřebuješ něco?"
Uslyšela jsem za sebou Nathanův hlas a hned jsem se k němu otočila.
,,Jen jsem byla zvědavá,kdo má pokoj vedle mě-"
Když jsem uviděla,jak nahodil ten svůj úsměv,tak ten můj mi okamžitě zmizel z tváře..
,,To si snad děláš srandu.."
Řekla jsem naštvaně a on si jen prohrábl vlasy,obešel mě a vešel dovnitř.Když zavřel dveře,tak jsem tam zůstala stát jako kůl v plotě..Tohle je už,ale doopravdy podezřelé..Nathan má pokoj hned vedle mě.Zajímalo by mě,kdo ty pokoje rozděloval.

Spojení tajemstvím - 7.kapitola

4. května 2014 v 20:08
7.kapitola

,,A s kým si to foto přejete?"
Nenápadně jsem z poza dveří pozorovala šéfku jak obsluhuje Nathana..Naneštěstí jsem slyšela asi tak každé čtvrté slovo.. Takže v podstatě nic.Když došla dovnitř tak spolu s ní vešel i Nathan.
,,Tady je vstup pouze pro zaměstnance."
Řekla jsem usměvavě a on se jen ušklíbl.
,,To je v pořádku Rose..Získal plný počet stanovených bodů a teď si může vybrat za odměnu,co chce."
Zaskočeně jsem zůstala stát a hledět na něho,v tom se vedle mě z levé strany ocitla Dita a s druhé strany Ema.
,,Páni..Ty se máš,že je takový sexouš v tvém věku.." ,,Já bych si dala hned říct."
Doplnila Ema Ditu a já se na obě ztrapněně podívala..
,,Co to do vás vjelo-"
Najednou jsem na rameni ucítila dotek něčí ruky a hned jsem se nechápavě otočila..Na okamžik mě oslepilo bílé světlo a pak jsem hned uviděla úškleb Nathana.Vedle něho stála šéfka s mobilem mířicím na mě.
,,Prosím neříkej mi,že jsi mě vyfotila.."
Začervenala jsem se a ona znovu zmáčkla spoušť.
,,Tahle je o něco přirozenější.."
Ukázala ji Nathanovi a on udělal opět ten sůj zvláštní úsměv.
,,Pošli mi ji.."
Navrhl a mě málem od vzteku začalo cukat oko.
,,Mě taky.."
Došla k ní Dita a vytáhla si mobil..To samé udělala i Ema a Nathan..Začali si to přeposílat a já bouchla hlavou do stolu.Tohle je už,ale opravdu naschvál.Zvedla jsem hlavu a překvapivě vedle mě seděl Nathan a když spozoroval,že se na něho dívám tak mi před obličej dal jeho mobil a jako tapetu na ploše měl moji fotku..
,,Vypadáš tam roztomile.."
Řekl a já si ho i fotku začala pořádně prohlížet.
,,Vypadáš tam zaskočeně a v tom oblečku tě to dělá neodolatelnou.."
Usmál se a všechny holky v místnosti se začaly culit až mi z toho zrudla skoro celá tvář.To ne!Proč se k čertu červenám?!
,,Ach jak já ti závidím.."
Opřela se o zeď šéfka a nenápadně na mě mrkla.
,,Nevím o čem to mluvíš.."
Zamumlala jsem,aby nešlo tolik vidět,že jsem v rozpacích.
,,No nic..Fotku už mám takže půjdu domů."
Zvednul se a oblékl si kabát..Vyšel ven a já se rychle začala převlékat..Nejspíš to ode mě bude dětinské,ale nic o něm ani o jeho rodině nevím..Nevím ani kde bydlí.Rychle jsem se převlékla,vytáhla jsem telefon a vyběhla ven.Nathan už byl na konci ulice a odbočoval do prava.Rychle jsem vytočila Jenny.
,,Jenny?Kde jsi?Nevidím tě a Nathan už zabočil,za chvíli ho ztrátím z dohledu."
,,Rose.."
Poklepala mi na rameno a vedle ní stála i Saron.
,,Jste tak dětisnké..Proč se ho na to prostě nezeptáš?"
Zadívala se na mě Saron a já pokrčila rameny.Rychle jsme se všechny vydaly za ním s odstupem minimálně pět metrů.A naše mise zjistit,kde bydlí začala..
,,Když nad tím tak přemýšlím tak by opravdu bylo lepší,kdybych se ho na to zeptala.."
Řekla jsem po pěti minutách a Saron se na mě zadívala z vysoka,protože mi to říkala.
,,Nesmysl!Když už jsme se do toho daly tak to dokončíme!"
Řekla odhodlaně Jenny a Saron přikývla.
,,Míří k panelákům..."
Zastavil se u cesty a ohlédl se..
,,Rychle!"
Řekla jsem a vběhla jsem na silnici..V tom jsem si uvědomila,že jsem udělala hloupost..
,,Rose!"
Najednou se přede mnou obejvil Nathan a odhodil mě na stranu..Přistála jsem na druhé straně a když jsem se zvedla tak jsem uviděla stojící auto na místě z kama mě Nathan odhodil.A v autě za volatnem vystrašenou ženu..Pod koly auta jsem uviděla téct něco rudého a z očí mi vytriskly slzy.
,,Nathane!"
Vykřikla jsem zhrozeně a rychle jsem doběhla k autu a zohnula jsem se,abych zjistila kde je..Uviděla jsem ho tam..Obličej měl celý od krve,ale na hlavě žádné zranění..Ta krev vytékala z jeho rukou a z hrudi.
,,Nathane..."
Začala jsem kroutit hlavou a slzy mi stékaly po obličeji jako ještě nikdy..
,,Jsi v pořádku.."
Usmál se a já se na něho nechápavě zadívala..Najednou zavřel oči a přestal se mu zvedat hrudník.
,,Ne!!Nathane!Zůstaň se mnou!"
Ucítila jsem něčí ruce jak mě odtahují od Nathana..Zvedla jsem hlavu a byli to záchranáři.
,,Prosím uklidněte se..Ten kluk bude v pořádku."
Odvedli mě do sanitky a já se začala ohlížet po holkách,ale nikde jsem je neviděla.Bylo tady až moc lidí..Když jsem se podívala k autu tak jsem viděla záchranáře jak Nathana dávají do nosítek a rychle běží k sanitce.Uhnula jsem z cesty,aby ho mohli naložit..
,,Ty jsi jeho příbuzná?"
Zeptala se doktorka ze sanitky a já zavrtěla hlavou a utřela jsem si zbývající slzy.
,,Já jsem jeho..Přítelkyně."
Řekla jsem a žena kývla..
,,Jestli chceš pojedeš s námi ale musíš zavolat svým rodičům."
Okamžitě jsem přikývla a nasedla jsem do sanitky.Seděla jsem vedlě Nathana,který ležel na nosítkách.Musel mít kyslíkovou masku,aby mohl dýchat..A za to,co se mu stalo můžu já..Kdybych neudělala takovou hloupost,tak by mě nezachránil a byla bych pod autem já,ne on.
,,Neboj..Bude v pořádku,nevypadá to s ním tak zle."
Řekla doktorka usměvavě,ale mě to i tak zrovna moc nepomáhalo..Celou cestu do nemocnice jsem z něho nespustila oči a když jsme konečně dojeli do nemocnice tak ho dali na sál a já jsem vytáhla mobil a všechno mámě řekla..Naštěstí mi dovolila zůstat u Nathana a dokonce se nabídla,že mě ve škole omluví..Aspoň tohle mi vyšlo..Pomyslela jsem si a sedla jsem si do čekárny..Čekala jsem třičtvrtě hodinu a byla jsem z toho všeho nervózní..
,,Slečno?"
Došla ke mě doktorka ze záchranky a dle obličeje jsem soudila,že to dopadlo dobře.
,,Jeho stav je stabilizovaný,ale ztratil hodně krve,takže teď spí..Měl velké štěstí."
Hned jak to dořekla tak jsem myslela už jen na jednu otázku.
,,Ano..Můžeš jít za ním.."
Řekla a já se na ni děkovně pousmála..Hned jsem se vydala rychlým krokem k jeho pokoji..Když jsem vešla dovnitř tak jsem na okamžik zaváhala..Ale pak jsem zakroutila hlavou a potichu jsem vešla dovnitř..Spal a loket na pravé ruce měl celý obvázaný..Když jsem si ho tak prohlížela tak měl na sobě samé obvazy..Jediné místo kde je neměl byl obličej,který nejevil žádné známky zranění..Tak rozčechrané světle hnědé vlasy jsem u něho ještě neviděla..Pomyslela jsem si a opatrně jsem k němu přišla..Sedla jsem si na židli a co nejtišeji jsem se k němu přisunula..Byla tma,ale v pokoji bylo šero a navíc do pokoje svítily pouliční lampy,takže jsem na něho dobře viděla..Ach Nathane..Proč toho pro mě tolik děláš?
,,Hm.."
Ucítila jsem na obličeji něco hřejivého a když jsem otevřela oči tak jsem si uvědomila,že na mě dopadají sluneční paprsky..Na zádech jsem cítila položenou ruku.Podívala jsem se na Nathana a on se na mě taky podíval..Jeho zelené oči vypadaly tak spokojeně?Proč?
,,Už jsi vzhůru?"
Zeptala jsem se a hned se mi ulevilo,že je v pořádku.Rychle jsem zvedla hlavu a celá se narovnala.Když jsem si všimla jak se na mě dívá tak jsem musela uhnout pohledem,protože jsem věděla,že se jinak začnu červenat.
,,To jsi při mě strávila celou noc?"
Rozpačitě jsem přikývla a pak jsem se na něho podívala.
,,Měl bys mě přestat zachraňovat.."
Řekla jsem vážně,ale on se usmál.
,,To bych už,ale potom nebyl tvůj strážný anděl."
Úplně vidím tu jeho neposkvrněnou svatozář..Pomyslela jsem si pobaveně,ale pak jsem si uvědomila co se mohlo stát a do očí se mi začaly linout slzy.
,,Proč jsi mě zachránil?"
Překvapeně se na mě podíval.
,,Proč jsi mě zachránil?To auto mělo narazit do mě.."
Nathan zavrtěl hlavou a šáhl mi na tvář..Okamžitě jsem se na něho podívala a on se upřímně usmíval.
,,Protože jsi důležitější než já...A navíc kdo by mě pak obsluhoval v klubu?"
Zase se pousmál,ale já se na něho s obdivem podívala.
,,Jak můžeš potom,co se ti stalo,se usmívat?"
Pobaveně se usmál,naklonil se ke mě a políbil mě na čelo.
,,Protože jsi tady se mnou.."

Spojení tajemstvím - 6.kapitola

2. května 2014 v 17:20
6.kapitola

,,Děkuju Jenny.."
Usmála jsem se děkovně a Jenny jen mávla rukou..Najednou do třídy doběhl Leon.
,,Po škole se neběhá.."
Řekla jsem a když jsem uviděla jeho výraz tak jsem přesně nechápala jestli je to dobře nebo ne.
,,Víceprezident školy Walkrů..Je tady na škole a hledá tě."
Řekl jedním dechem a snažil se zachovat klid.
,,Víceprezident školy Walkrů?Kde teď je?"
A co tady chce?-Ale tuhle otázku jsem si nechala raději už jen pro sebe..Že by byli nějáké potíže s tím,co se stalo před pár dny?Konkrétně to jak Nathan v podstatě donutil omluvit se toho kluka..
,,No je-" ,,Dobrý den.."
Ve dveřích se objevil tmavovlasý kluk se zelenýma očima a usměvavým výrazem.Na sobě měl uniformu školy Walkrů,takže mi hned bylo jasné,kdo to je.Za ním stálo ještě dalších pár lidí ze školy Walkrů a ti se taky usmívali..
,,Ty jsi ta slavná Rosalie Blowmová,předsedkyně školy Miracle?"
Jeho hlas byl až příliš přeslazený,ale i tak jsem se přátelsky pousmála.
,,Rose..A předpokládám,že ty jsi předseda školy Walkrů.."
Řekla jsem sebejistě a on se jen pousmál.
,,Kde je mé vychování..Jmenuju se Arthur a přišel jsem ti oznámit,že náš student za to,co provedl bude přísně potrestán.."
Řekl a já se na něho zaraženě podívala.
,,Přísně potrestán?Není to trochu tvrdé?"
Zeptala jsem se a on se na mě překvapeně podíval.
,,Takže jsi mu odpustila?"
Tak tohle je už trapné i na školu Walkrů..Pomyslela jsem si.
,,Ano..A navíc každý někdy řekne něco,co se v danou chvíli nehodí a pozdějí toho pak lituje."
Usmála jsem se a Arthur hned nasadil vážný výraz.
,,Jsi velice obdivuhodná předsedkyně..Byl bych poctěn,kdyby jsi přestoupila na školu Walkrů.Bylo by ti hrazeno plné stipendium.."
To je lákává nabídka,ale neudělám to jen kvůli nablýskanému zevnějšku..Protože vím,že vnitřek je prohnilí.
,,To je velice pěkné,ale-" ,,Nechám ti dva dny na rozmyslení,ať si to můžeš pořádně promyslet..Až se rozhodneš rád tě uvidím na naší škole."
Skočil mi do věty..Byla jsem tak překvapená,že jsem nic neřekla.
,,Do té doby se tady měj,Rose..."
Řekl a odešel.A mě najednou přeběhl mráz po zádech..Něco mi na něm nesedí.Nikdy žádný kluk není tak milí,zvlášť když je ze školy Walkrů.
,,Rose?Doufám,že nechceš přestoupit na jejich školu.."
Řekla sklesle Jenny a já zavrtěla hlavou.
,,Kdo by o to stál?"
Zeptala jsem se,ale i tak jsem nad tím začala přemýšlet..Takováhle příležitost se nenaskytne každý den a navíc s plným stipendiem..Pomalu jsem došla domů a vešla jsem do kuchyně,kde seděla Marion..
,,Marion?"
Přisedla jsem si k ní a ona se na mě překvapeně podívala.
,,Kdyby jsi měla možnost jít na školu Walkrů šla bys?"
Marion se zamyslela a pak zavrtěla hlavou.
,,I když je to ta nejprestižnější škola tak ne..I kdyby to bylo zadarmo,jsou tam samí blbci,kteří se tváří jako rytíři v lesklém brnění..A navíc já chci na Miracle,máš tam takový obdiv a já si ho jednoho dne získám taky."
Řekla sebejistě a rázem mi to bylo jasné..K tomu,abych byla šťastná nepotřebuju jinou školu..Druhý den jsem šla ze školy o něco dřív,abych se stavila na škole Walkrů.I přes to,co mi Marion řekla jsem nad tím pořád přemýšlela..Když jsem došla před školu Walkrů tak jsem se zamyslela..Stejně mě na Miraclu nedrží nic jen Jenny a Saron..Možná i Nathan,ale ostatní mě nepotřebují,tady bych možná znamenala i něco víc..Najednou mi začal zvonit telefon..Zvedla jsem ho.
,,Rose?Kde jsi?"
Uslyšela jsem v telefonu Jenny.
,,Jsem před školou Walkrů.."
Řekla jsem klidně a uslyšela jsem něco,jako tiché vzlyknutí.
,,Před školou Walkrů?" Zeptala se smutně. ,,Ano..Nezlob se,ale už budu muset jít.."
Položila jsem to a pousmála jsem se..Má o mě starost..I kvůli této malé starosti jsem ochotná zůstat na škole Miracle.. Jsem zvědavá jak bude předseda reagovat,když mu sdělím svoje ne.Vešla jsem dovnitř a hned jsem si to zamířila k němu do kanceláře..Na kancelář to je docela hodně velká místnost a ještě k tomu se sedačkou a televizí..
,,Takže jsi přišla.."
Řekl usměvavě Arthur a ukázal mi abych si sedla na sedačku.
,,Jsem zvědavý na tvoji odpověď.."
Když už jsem mu chtěla říct jak jsem se rozhodla,tak vešla do místnosti dívka s táckem s pitím a najednou zakopla.. Naneštěstí upustila tácek přesně přede mnou a já byla najednou celá od pití..
,,Moc se omlouvám...Ty..Zaveď ji do sprch a připrav ji oblečení na převlečení."
Nařídil a i když jsem s tím nesouhlasila,tak mě nakonec nějak ukecal..Mé mokré oblečení mi ta dívka dala do skříňky a nějáké další hned do té druhé..Potom hned odešla a já se začala sprchovat.Je normální,aby ty sprchy byly tak blízko jeho kanceláře?Nebo jsem možná až moc podezíravá..Když jsem se dosprchovala tak jsem si na sebe dala ručník a rozpustila jsem si vlasy,které jsem měla v drdolu,aby se mi nenamočily..Otevřela jsem skříňku,ale tam moje oblečení nebylo..
,,Zvláštní..."
Řekla jsem nejistě a když jsem otevřela další skříňku tak jsem tam uviděla moji každodenní uniformu z brigády.
,,Co to má znamenat?!"
Sykla jsem nechápavě a najednou jsem uslyšela pohyb u dveří,které vedli na chodbu.
,,Vše v pořádku?"
Ozval se z poza dveří Arthur.
,,Ano.."
Zalhala jsem nervózně a uslyšela jsem pomalé otevírání kliky..Jedním okamžikem jsem byla u dveří a držela jsem kliku,aby dveře neotevřel.
,,Ještě nejsem oblečená.."
Řekla jsem a uslyšela jsem z poza druhé straný tlumený smích.
,,Počítám do deseti sekund.." ,,Děláš si srandu,že?"
Zeptala jsem se,ale on doopravdy začal odpočítávat..Rychle jsem přes sebe navlékla korzetovou černobílou mini zástěru a silonky.Přesně v tom se otevřeli dveře a v nich stál Arthur..Oddechla jsem si,že jsem se ztihla převléct,ale nelíbilo se mi co se tady děje..
,,Sluší ti to.."
Chytl mě za předloktí a dotáhl do své pracovny..Snažila jsem se mu vymanit,ale marně..Zamknul za sebou dveře a já poznala,že jsem se dostala do pěkných potíží..Když mě dotáhnul ke stolu,tak mě pustil a já uviděla na zdi terč a na terči připevněný šipkou,obrázek mě v uniformě..
,,Co to má-"
Najednou mě chytnul za ruky a celou svou silou mě hodil na stůl.Přistála jsem na zádech a on těsně nade mnou..Kolem nás se vznášely papíry a postupně dopadaly na zem..
,,To si neměl dělat!"
Řekla jsem naštvaně a chtěla jsem na obranu použít Krav magu,ale marně..Zablokoval mé nohy svýma,tak abych se nemohla ani pohnout.
,,Tvá sebeobrana je působivá,ale já jsem tě paralizoval od pasu dolů.."
Úchylně se usmál a začal si mě prohlížet..Je to jako ve vzpomínkách..Do očích se mi začaly linout slzy,ale já je zadržela.
,,Myslel jsem si,že jsi jiná..Silnější,ale co se týče peněz a dobrých nabídek jsi stejná jako ostatní holky.."
,,Cože?Já jsem sem ale přišla jen kvůli tomu,abych to odmítla!"
Řekla jsem naštvaně a on si mě prohlédl od hrudníku dolů.
,,Hold..Měl jsem pravdu.."
Řekl a já se ještě pokoušela se mu vymanit,ale marně..Je těžší něž já a navíc zná techniky,které já ne..
,,Jsi hezká a chytrá holka..To se moc často nepotká.."
Pořádně mi zmáčknul ruce,abych se vůbec nehýbala a začal se ke mě nebezpečně přibližovat.
,,Na...tha-ne!"
Vykřikla jsem a v tom se rozletěli dveře do kořán a v nich stál Nathan.
,,Nech ji..Ty úchylný hade!"
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím..Nathan došel ke stolu a chtěl mu vrazit pěstí,ale Arthur se mu vyhnul a seskočil ze mě..Okamžitě toho využil,popadl mě za ruku a tak trochu mě i podepřel.Arthur se zasmál a přišel trochu blíž.
,,Nikdy si nebudeš dovolovat na Rose.." ,,A jen pro pořádek..Měl by si naučit svou partu nějákému bojovému umění."
Dodal Nathan a Arthur se na něho zaskočeně podíval..Pak se podíval na mě a zavřel oči.
,,Jsi doopravdy jedinečná.."
Řekl a Nathan mě za sebou začal tahat pryč z kanceláře..Když jsme došli do přízemí,tak se zastavil a otočil se ke mě..Já byla ještě pořád v menším šoku,ale pak jsem se děkovně usmála.
,,Tady máš oblečení.."
Podal mi do rukou kus šatstva..A já se raději ani neptala z kama to vzal a jak věděl,že tady jsem..Rychle jsem se převlékla na záchodech,kde naštěstí nikdo nebyl a pak jsem došla k Nathanovi..
,,V té chvíli..Jsem rád,že jsi volala mé jméno."
Pousmál se namyšleně a já začala rudnout.
,,Byl jsi v tu chvíli první,kdo mě napadnul.."
Hned jak jsem dořekla,tak jsem si uvědomila,že tím jsem si nějak extra nepomohla..Vyšli jsme ze školy Walkrů a před její bránou tam stál dav a já už z dálky poznala,že to jsou lidi z Miracle.
,,Rose!"
Rozběhla se ke mě Jenny a hned mě objala.
,,Jsem ráda,že jsi se rozhodla nás neopustit!"
Začala brečet a já se smát..Když mě pustila,tak jsem se ještě ohlédla po Nathanovi a nenápadně jsem se usmála.
,,Já bych ji nepustil.."