Duben 2014

Spojení tajemstvím - 5.kapitola

29. dubna 2014 v 15:06
5.kapitola

"Protože mi na tobě záleží..A vždy záleželo." Tahle věta mi teď kolovala v hlavě pořád do kola..Zajímalo by mě,kde to zjistil.. Možná máma mu to prozradila,ale proč by to dělala?Myslel to,co říkal vážně?Nebo se mě zase snaží zmást..
,,Ach..Nejraději bych se zastřelila.."
Řekla jsem znuděně a když už jsem se chtěla vydat do brigády tak se sem přiřítila Jenny se Saron a vypadaly dost rozrušeně.
,,Co se děje?"
Zeptala jsem se hned nechápavě a obě se snažily popadnout dech.
,,Před školou..Šlo tam pár studentů ze školy Walkrů a najednou se to nějak zvrtlo a začala bitva.."
,,Walkrů..To je ta škola pro bohaté nebo urozené rodiny?"
Zadívala jsem se na Saron překvapeně a když přikývla tak jsem věděla,že to musím zastavit,dřív než bude pozdě..Rychle jsem začala utíkat před školu a přesně jak jsem si myslela,tam byl shluk lidí,kteří se na to dívali.
,,Co se to tady děje?!"
Postavila jsem se ke Brianovi a k Leovi (kluci z mojí třídy).
,,Nazval nás nepotřebnými sluhy a my se jen bránili."
Řekl naštvaně Leo a Brian přikývnul..Přišla jsem k vysokému klukovi ze školy Walkrů a hned jsem si ho začala prohlížet.Měl delší blonďaté vlasy a na sobě školní uniformu Walkrů..Hned od prvního pohledu jsem poznala,že je to nafoukaný idiot.
,,Kdo jsi?"
Zeptal se povýšeně a já se na něho opovrženě podívala.
,,Jmenuju se Rosalie Blowmová a jsem předsedkyně školy Miracle.."
Namyšleně se usmál a zadíval se mi přímo do očí.
,,Tak to tě upozorňuju,že se tito studenti ke mě chovali nepřístupně a očekávám osobní omluvu..U nás na škole..Varuju tě,nechtěj zažít potíže.."
Řekl namyšleně a bez jediného povšimnutí odešel..Shluk před školou se okamžitě rozešel a já za sebou ucítila jeden pár očí,které mě pronásledují už dva měsíce,minimálně.
,,Nathane..Co tady děláš?"
Zeptala jsem se ho podezíravě a on se jen ušklíbl.
,,Vypadalo to tady zajímavě,tak jsem se přišel podívat.."
To určitě..Pomyslela jsem si,když to dořekl..Zadívala jsem se na Lea a Briana a hned jsem došla k ním,samozřejmě spolu s Nathanem za sebou.
,,Tak jak to bylo?Pokud se to nevyřeší,tak by z toho škola mohla mít dost velké problémy.."
Uraženě se na mě oba podívali a pak se napřímili,aby byli vyšší jak já.
,,Šli jsme normálně ze školy a ignorovali jsme jejich blbé poznámky na naší školu,ale pak když do nás schválně vrazil a chtěl k tomu ještě omluvu,jsme to už prostě nevydrželi."
Něco mi napovídalo,že mi říkají pravdu a tak jsem přikývla..
,,Ty nám věříš?"
Zeptali se oba najednou a ještě k tomu překvapeně.
,,Ano..Jste sice blbci,ale ti z Walkrů jsou ještě větší.."
Oba se nechápavě usmáli a Nathan si mě začal prohlížet,dřív než něco ztihl říct tak jsem otevřela pusu.
,,Zítra je pátek a neučíme se,takže je půjdeme navštívit a donutíme ho se omluvit.."

...

,,Co tady dělá Nathan?"
Zeptala jsem se překvapeně Briana a on se jen usměvavě poškrábal na hlavě.
,,Kdo ví?"
Odpověděl Leo a já se ztrapněně pousmála.Dali jsme se pomalým krokem vpřed a mě se hlavou začaly honit nejrůznější myšlenky..Některé byli až nesmyslné takže jsem se nad tím jen usmála.
,,Jak ještě daleko?"
Zeptal se znuděně Nathan a já protočila očima.
,,Proč jdeš vůbec s náma?"
,,Nevím..Neměl jsem co dělat.."
Jeho odpověď mě doslovně překvapila..Nejdřív to bylo,že "to vypadá zajímavě" a potom,že "nemá co dělat".Zdá se mi to nebo mi doopravdy leze na nervy..
,,Jsme tady."
Řekl Brian a já jsem si začala školu důkladně prohlížet..Bylo až k neuvěření,že je tak veliká.
,,Každopádně se prosím kroťte..."
Řekla jsem a vešli jsme dovnitř..Chodba byla plná obrazů a dívek i kluků v uniformách.Měla jsem nepříjemný pocit,když se na nás dívali jak na vetřelce,ale co už?Došla jsem až sem,takže se za naší školu postavím!Otevřela jsem dveře na konci chodby a uviděla jsem před sebou stát toho kluka,co vyvolal konflikt a za ním byli ještě další dva..Když nás uviděl tak se arogantně pousmál.
,,Takže jsi je přivedla k rozumu a přišli se omluvit?"
Zeptal se a já uviděla jak Brian zaťal pěsti..Já se pobaveně usmála a pak jsem nasadila vážný výraz.
,,Ten kdo by se měl omlouvat jsi ty..Oni jen reagovali na tvou přiblblou poznámku."
Moje odpověď ho nejspíš překvapila,protože zůstal stát a hledět na mě..Nakonec popošel kousek blíž ke mě a zasmál se.
,,A co takhle šachový turnaj?Ten kdo prohraje se bude muset omluvit..To je fér ne?"
Chtěla jsem okamžitě říct ne,ale pak jsem si to rozmyslela.
,,Fajn..."
Prudce jsem se otočila ke klukům a oni se na mě podívali jak na blázna.
,,Umíte to někdo hrát,že jo?"
Když oba zavrtěli hlavou,tak mi úsměv z tváře okamžitě zmizel.
,,Jdu do toho.."
Řekl nenuceně Nathan a já se na něho překvapeně podívala..To už ale seděl u stolu se šachama a hleděl do očí tomu klukovi z Walkrů.
,,Dobře..Vysvětlím ti pravidla.." ,,Já si je pamatuju..Začínáš."
Odvětil ostře a začali hrát..Po pár minutách jsem poznala,že Nathan vede.Já i Brian s Leem jsme na něho ohromeně koukali.
,,Nakonec je přece jen dobře,že s náma šel.."
Špitl Leo a já se pousmála.
,,Šach mat."
Řekl vítězně Nathan a tomu klukovi málem vypadly oči z důlků..Vstal a poraženě se mi zadíval do očí.
,,Omlouvám se,že jsem vám způsobil potíže.."
Moc šťastně se u toho zrovna netvářil,ale i tak jsme dosáhli toho čeho jsme chtěli..Tohle snad i trochu ovlivní jejich chování k nám.
,,Od kdy hraješ šachy?"
Zeptala jsem se překvapeně a Nathan se jen usmál.
,,Je toho hodně co o mě nevíš.."

Spojení tajemstvím - 4.kapitola

27. dubna 2014 v 19:18
4.kapitola

,,Nemusíš se bát,když budeš takhle poslušná nic se ti nestane.."
Řekl natěšeně muž a já si odevzdaně lehla na postel..Když už chtěl začít tak jsem si sedla a zavrtěla jsem hlavou.
,,Ne..Prosím.."
Začala jsem brečet,ale muž se na mě jen opovrženě podíval a chytl mě za ruce,abych se nemohla bránit.
,,Za to budeš potrestaná..A ty víš co to znamená.."
,,Ne!Maminko!Prosím!"
,,Ne!Já nechci!"
Vykřikla jsem a hned,jak jsem otevřela oči tak jsem se dala do polosedu..Po tvářích mi stékaly slzy,i když jsem věděla,že to byla jen noční můra,tvořená dávnou a zapovězenou vzpomínkou..Dala jsem si obličej do dlaně a pokoušela jsem se uklidnit. Místo toho jsem se,ale rozbrečela ještě víc..Celou noc jsem strávila sezením na okraji postele a tisknutím polštáře k obličeji,aby nikdo neslyšel můj pláč a vzlyk..
,,To už je ráno?"
Vydala jsem ze sebe tiše,když mi sluneční paprsky zasvítily do tváře.Vstala jsem z postele a vešla jsem do koupelny..Začala jsem si drhnout obličej studenou vodou a překvapivě to pomáhalo..Už nikdy nebudu tak slabá.Pomyslela jsem si,když jsem scházela už převlečená schody dolů,do kuchyně..U stolu seděla Marion a cpala se sendviči,hned jak mě uviděla tak polkla poslední sousto a chtěla něco říct,ale nakonec si to rozmyslela.Do kuchyně vešla máma a se slzama v očích se na mě podívala.
,,Je mi to líto.."
Objala mě a já hned pochopila..V noci mě nejspíš slyšela brečet a tak jí to došlo.
,,To je dobrý..Už je to za mnou."
Řekla jsem,ale máma zavrtěla hlavou a zadívala se do země.
,,Je to moje vina,kdybych-" ,,Mami!To neříkej!"
Vykřikla Marion dřív,než jsem to ztihla udělat já.Děkovně jsem se na Marion pousmála a ona mi úsměv oplatila.
,,Marion má pravdu mami.To co se stalo nebyla tvoje vina.A teď už musím do školy.."
Řekla jsem a rychle jsem vyběhla z domu..Pomalým krokem jsem vyrazila směrem ke škole a pořád jsem přemýšlela nad tím proč se ke mě Nathan chová,tak jak se chová..
,,Rose!Rose!Rose!"
Usyšela jsem za sebou Jenny a po chvilce jsem se zastavila a otočila jsem se.
,,Křičím na tebe už dobrých pět minut..Děje se něco?"
Zeptala se mě opatrně a já ani nevěděla co ji mám na to odpovědět.
,,Nic neříkej.."
Dala mi svůj prst na rty a mrkla jedním okem.
,,Jsi zamilovaná.."
Její oznámení mě ani trochu nepřekvapilo,protože co jiného mohlo napadnout moji střeštěnou kamarádku?Místo nějáké odpovědi jsem se pousmála a pokračovala jsem dál v chodu..Jenna mě následovala a pořád mě pozorovala jak nějakou výzkumnou žábu.
,,Nad něčím se trápíš..A nechceš mi to říct,ale proč?"
S Jennou a Saron jsem dnes byla celý den,ale i tak jsem byla trochu mimo..Pokaždé totiž,když se mě na něco ptaly tak se mnou musely zatřepat nebo lusknout před obličejem..Ale ani já nevím proč jsem byla tolik mimo..Vždyť tam to je už za mnou ne?Tak nad čím pořád přemýšlím?Tímhle jsem se zabývala i cestou domů..Dnes mi brigáda odpadla,takže jsem aspoň mohla jít ze školy rovnou domů.
,,Jsem doma!"
Zakřičela jsem z poza haly zrovna,když jsem si vyzouvala boty.Z kuchyně jsem slyšela mámin smích,a když jsem vešla do vnitř,tak mě smích přešel a otevřeně jsem zírala ke stolu.
,,Nathane?!Co tady děláš?"
Vykřikla jsem a máma se na mě pousmála a Nathan se na mě udiveně podíval.
,,Šel jsem zrovna domů a potkal jsem tvou mámu,když ji najednou z rukou vypadl celý nákup..A tak jsem jí ho pomohl odnést až sem."
,,To ti tak budu věřit.."
Řekla jsem tiše a zároveň nedůvěřivě.
,,Je to pravda Rose..Jsem nešikovná."
Řekla máma a já se na ni vyvedeně z míry,podívala..I ty mami?Pomyslela jsem si a v tom do kuchně vešla Marion.Sedla si mlčky ke stolu a podívala se na Nathana.
,,Ty jsi ten kluk,co donesl v náručí mou sestru.."
Řekla znuděně a máma k ní vyslala varovný pohled.
,,Jmenuju se Nathan..A ano jsem to já."
Usmál se a Marion si ho začala až moc očividně prohlížet..Já jsem se přesunula k talířkům a začala jsem dělat sendviče.
,,Rose tě nějak podplatila,že se s ní kamarádíš?"
Naštvaně jsem se na Marion podívala,ale Nathana ta otázka evidentně nezaskočila.
,,Ne..Na to je až moc čestná.."
Odpověděl a já jsem ještě víc znervózněla..O co mu jde??Ptala jsem se sama sebe a začala jsem chystat poslední sendvič.
,,Jsem docela ráda,že má Rose i nějákého přítele.."
,,Mami?!"
Otočila jsem se k ní otráveně a donesla jsem sendviče ke stolu..Ani nevím proč,ale udělala jsem i jeden pro Nathana.Ten se na mě překvapeně podíval,ale pak se usmál a já zasedla ke stolu.Vzala jsem si jeden sendvič a začala jsem jíst.
,,Není to nic moc,ale mělo by to nasytit."
Zamumlala jsem a máma se nenápadně pousmála,když si Nathan vzal sendvič do ruky.Napjatě jsem čekala na jeho reakci a když se mi podíval do očí tak se pousmál a polkl.
,,Na to,že to je jen máslo,salát a salám tak je to moc dobré."
První věta,kterou myslel upřímně..Pomyslela jsem si a hned jsem se usmála.Marion do mě nenápadně šťouchla a pak na mě mrkla jedním okem..Moc jsem nechápala,co to přesně mělo znamenat a tak jsem pokračovala v jezení.Když Nathan dojedl poslední sousto tak vstal a oblékl si kabát a kolem krku si uvázal šálu.
,,Už budu muset jít." Řekl.
,,Rose..Jdi Nathana vyprovodit,my zatím umyjeme talíře."
Řekla máma a já jsem přikývla.Došla jsem na chodbu a přehodila jsem na sebe černou bundu a otevřela jsem dveře. Nathan mlčky vyšel jako první a já ho následovala.Došla jsem až k plotu ke dveřím a Nathan se ke mě otočil.Vydechnul nadýchaně bílý obláček a prohlédl si mě.
,,Proč se vždy snažíš někomu pomoct,i když je to nad tvoje síly a sobě si pomoct nenecháš?"
Nechápavě jsem se na něho podívala.
,,Na venek se tváříš,že jsi silná,ale přitom-" ,,Přestaň!"
Řekla jsem a z ničeho nic mi naskočily do očí slzy..Nathan ke mě pomalu přišel a přitlačil mě k plotu.Chytnul mě za obličej tak,abych se mu dívala přímo do očí.Ale já se i přes to dívala někam jinam.
,,Vím co se ti stalo,když jsi byla menší.."
Tahle věta do mě narazila jako ledovec a najednou jsem pocítila na tváři jeho dotek ruky..Nutilo mě to zachovat klid,i když jsem přesně nevěděla proč tomu tak je.
,,Ode mě ti nic nehrozí.."
Cítila jsem z něho,že se o tom chce bavit,ale u mě to nepřipadalo do úvahy..Odmrštila jsem jeho ruku z mého obličeje a snažila jsem se nerozbrečet.
,,Proč se do toho tolik staráš?!Proč to vytahuješ,i když to víš?!"
Nathan se opatrně usmál a přišel ke mě.
,,Protože mi na tobě záleží..A vždy záleželo."

Spojení tajemstvím - 3.kapitola

26. dubna 2014 v 10:19
3.kapitola

Dny šly pomalu dál a mámě bylo konečně o něco líp,takže zase začala chodit do práce..Jediné co mi lezlo na nervy bylo to jak mě Nathan pořád pozoroval a já jsem s tím nemohla nic udělat..Naneštěstí,aby toho ještě nebylo málo tak na mě nejspíš začala lézt nějáká nemoc.Jsem víc unavenější a občas se mi silně zatočí hlava..Doufám,že to brzo přejde ať se můžu plně soustředit na školu i brigádu..Pomyslela jsem si,když jsem se blížila ke kavárně..Tenokrát jsem chtěla jít zadním vchodem,k mému překvapení tam stál Nathan a když mě uviděl tak se pousmál a já se na něho nechápavě podívala.
,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se ospale.
,,To bych se spíš měl zeptat já tebe..Nevypadáš zrovna nejlíp,předsedkyně..Proč nejdeš domů a neodpočineš si?"
Řekl starostlivě a já mávla rukou a když jsem udělala krok dopředu tak se mi zatočila hlava a uvědomila jsem si,že padám k zemi..Nathan ke mě rychle přispěchal a já mu spadla přímo do náručí..Najednou jsem se cítila strašně slabě.
,,Měla bys jít domů.." Šáhl mi na čelo a vytřeštil oči. ,,Celá hoříš..Určitě máš horečku.."
Byla jsem tak ospalá,že jsem nedokázala ani odpovědět.
,,Vezmu tě domů,neboj.."
Vzal mě do náručí a pomalu šel směrem k mému domu..Chtěla jsem vstát a jít sama,ale bylo mi tak špatně,že jsem nedokázala ani mluvit,natož tak chodit..Celou dobu jsem,ale cítila zvláštní teplo v hrudi a srdce mi bilo jako o závod..Co to je za pocit? To je mi až tak zle?Najednou se mi začaly zavírat oči a já se tomu nebránila...
,,Hm..."
Otevřela jsem oči a uviděla jsem vedle postele sedět mámu.
,,Už jsi vzhůru Rose...Díky bohu."
Oddechla si a já se dala do polosedu.Na klínu nad přikrývkou jsem měla šedou šálu.
,,Co se stalo?" Zeptala jsem se ospale a máma se pousmála.
,,Donesl tě takový moc milý kluk..Našel tě po cestě,když jsi šla na brigádu a bylo ti špatně..Nebyla jsi schopna ani stát na vlastních a tak tě vzal a donesl tě sem.."
Řekla a mě se vybavila vzpomínka jak jsem padala na zem a Nathan mě chytl..
,,Nesl mě celou cestu sem?"
Zeptala jsem se udiveně a máma se jen usmála a vstala z židle.
,,Pořádně se prospi.."
Řekla a odešla.Já vzala šálu do rukou a přivoněla jsem si kní..Voněla přesně jako Nathan.Rychle jsem zavrtěla hlavou a vyhnala jsem všechny myšlenky z hlavy.Každopádně jsem mu vděčná za to,že mi pomohl,i když jsem se ho o to neprosila a ani jsem to neměla v plánu..Dva dny jsem musela zůstat doma,protože máma si pořád myslela,že bude nejlepší,když to vyležím. Nakonec měla pravdu a já jsem ji za to byla vděčná..Ale začala jsem si dělat starosti o Marion.Poslední dobou se mnou ani s mámou nemluví..Možná ji někdo ublížil,ale to by se mi přece svěřila nebo ne?
,,Au.."
Do někoho jsem najednou vrazila a hned vzápětí jsem upadla na zem.Chytla jsem se za hlavu a pořádně jsem si ji prohrábla rukou.Žádná boule..Oddechla jsem si a když jsem zvedla zrak tak jsem uviděla přede mnou stát Nathana.Rychle jsem vstala ze země a začala jsem si ho prohlížet..
,,Měla bys být opatrnější.."
Řekl a já jsem vytáhla z poza tašky šálu,kterou si u mě nechal.Když ji uviděl tak se mu hned rozjasnil obličej a usmál se.
,,Tu sis u nás nechal..." ,,Rose!"
Vykřikla Jenny a spolu se Saron ke mě doběhly.Když Jenny uviděla jak napřáhám ruku k Nathanovi tak se okamžitě zaculila..A já jsem ucítila,že se červenám.
,,Děkuju,že jsi mi tu šálu donesla..Asi jsem to ve spěchu zapomněl,když jsem odcházel z tvého domu.."
Věnoval mi úsměv a odešel..Já jsem tam zůstala stát a naštvaně na něho hledět jak si v klidu odchází pryč..Řekl to jen proto,aby se pochlubil a mě dostal do potíží..
,,Páni.Rose..ty a Nathan?"
Zadívala se na mě udiveně Jenny.
,,Nikdy bych si nepomyslela,že si vybereš zrovna jeho."
Doplnila zamyšleně Saron a já myslela,že nejspíš vybuchnu vzteky..
,,Nic takového jako já a Nathan není...Je to úchylný lámač dívčích srdcí a jen si se mnou hraje!"
Vykřikla jsem a všichni v chodbě se na mě podívali.Jenny se nepřestávala usmívat a Saron si mě jen pobaveně prohlížela.
,,Už o tom nechci mluvit.."
Řekla jsem a pozbytek dne mi to Jenny samozřejmě připomínala..A začala plánovat mou budoucnost s Nathanem.Měla jsem z toho nervy na pochodu a myslela jsem už jen na jedno..Tak tohle si Nathan pořádně vypije!
,,Konečně konec..."
Oddychnula jsem si,když jsem si sedala na svou židli..Leon ke mě pobaveně přišel a dal mi na stůl přede mě další hromadu papírů,která se musela vyřídit.
,,Vypadá to,že vaše svatba bude hodně nákladná.."
Zazubyl se a já se na něho otráveně podívala.
,,Takže to víš už i ty Leone?-Přísahám..To jsou jen představy Jenny.."
Hned jak jsem to dořekla tak jsem ucítila jak mi projel po zádech mráz a hned na to jsem ve dveřích uviděla stát Nathana.
,,Mě se ta představa docela líbí..Ale některé lidi bych na tu svatbu rozhodně nepozval.."
Zamyšleně se na mě podíval a Leon se dal smíchu..Já mu věnovala jediný probodávající pohled a hned ztichl a odešel na své místo.
,,Co tady chceš?"
Zeptala jsem se a Nathan došel před můj stůl a zapřel se do něho svýma rukama.
,,Slyšel jsem,že dnes je večer dračic.."
Pousmál se a já jsem okamžitě vstala.Vzala jsem ho za límec od košile a dotáhla jsem ho až na chodbu.
,,Nevím,kde ty informace bereš,ale štveš mě..Dojdeš si jen tak a začneš si mluvit o mé brigádě?"
To slovo "brigádě" jsem řekla dost tiše,ale i tak se díval někam jinam.
,,Už jsi skončila?"
Zadíval se na mě a já se málem vzteky vyletěla z kůže.
,,Podívej předsedkyně.."
V jednom okamžiku vyměnil naše pozice a teď jsem byla já ta,která byla přitlačena ke zdi.Nahnul se ke mě a já zůstala nehybně stát.
,,Já chápu,že je pro tebe důležité zachovat to,kde pracuješ a jak je na tom tvá rodina..A slibuju,že to nikomu neřeknu.."
Překvapeně jsem na něho hleděla a nějak mi to na jeho povahu nesedělo.
,,Dokud k tomu nebudu mít důvod tak budu mlčet jako hrob..A navíc líbí se mi,že o tom vím jen já."
Zakšlebyl se škodolibě a já ho od sebe trochu odstrčila,abych ho mohla tiše obejít.To jsem taky hned udělala a vrhla jsem se na své povinnosti..Musela jsem se přitom usmívat,protože to jak se nakonec zachoval mi potvrdilo to,že je to jen úchylák.
,,Máš nebezpečně dobrou náladu.."
Došel ke mě Leon s Gerardem a oba si začali v rukou třídit papíry,které jsem už dodělala.
,,Jen se mi potvrdilo něco o čem jsem si dřív myslela,že to tak je.."
Řekla jsem a Gerard se zadíval na šuplík se zabavenými časopisy.
,,Copak?Snad se nechystáš pro ty tupce udělat nějakou blbost.."
Prohlédla jsem si ho a všimla jsem si jeho nejistého výrazu.Potichu jsem vstala od stolu a připlížila jsem se ke dveřím, protože mi přišlo,že jsem zahlédla pohyb.Rychle jsem vystrčila hlavu z poza dveří a uviděla jsem minimálně tak patnáct kluků,jak čekají přede dveřmi..Okamžitě mě to naštvalo a tak jsem se jim ukázala..Podle jejich reakce (vyhýbáním se očnímu kontaktu), jsem usoudila,že to oni donutili Gerarda,aby jim ukradl jejich časopisy na zpět.
,,Opravdu budete využívat ostatních jen,aby jste dosáhli toho co chcete?"
Všichni se nenápadně podívali někam jinam a já jsem se snažila zůstat v klidu.
,,Protentokrát to nechám být..Ale varuju vás."
Podívala jsem se na ně co nejchladněji to šlo..Něco zamumlali a nakonec se všichni rozešli.Vrátila jsem se do třídy a zklamaně jsem se na Gerarda podívala.
,,Musíš mít víc odvahy jim říct ne.."
Usmála jsem se nakonec a Gerard přikývl..Když jsem skončila tak jsem se vydala do klubu.Oddechla jsem si,když tam nebyl Nathan,ale zarazilo mě,že tam je Dean se svou partou..Začala jem obsluhovat a musela jsem jít naneštěstí hned k nim. Když mě uviděli a já je pozdravila,tak jsem čekala,že se začnou smát,ale místo toho jsem si všimla jak se na mě zasněně koukají.
,,Nikdo ze školy o tomto podniku neví,že?"
Zeptal se mě Dean a já nejistě přikývla.
,,To je dobře..Budeme sem chodit často.." ,,A navíc Nathanovi jsme slíbili,že si to necháme pro sebe."
Doplnil Charles Erika..Zbytek večera byl docela zvláštní,protože tam nebyl Nathan.Ale proč přemýšlím zrovna nad tím proč tady není?Určitě má lepší věci na práci..I když jsem si nejspíš na jeho pozorování mě (už měsíc),zvykla..

Spojení tajemstvím - 2.kapitola

24. dubna 2014 v 18:07
2.kapitola

Co teď?!Určitě to dnes ve škole všem řekne a moje pověst bude v háji..Už to vidím před sebou.Předsedkyně,která pracuje v nočním klubu jako servírka..Ale možná,že když to zní tak šíleně tak mu nikdo neuvěří.Hhh!Chytla jsem se za hlavu před bránou školy a naštvaně jsem se poohlédla po klucích,kteří na mě zírali jak na blázna..Co si to nalhávám?Předsedkyně poražena úchylným lámačem dívčích srdcí..To je strašné!!
,,Předsedkyně..."
Uslyšela jsem za sebou hlas zrovna,když jsem vcházela do uličky kde nikdo nebyl.Když jsem se otočila tak jsem uviděla Nathana opírat se o zeď.
,,Hm..Slušelo ti to víc,když jsi byla oblečená jako kočka.."
Řekl zklamaně a já se na něho zaraženě podívala.Zaťala jsem pěsti a byla jsem připravená čelit tomu,že se mi vysměje a všem to řekne.
,,Takže jsi to už určitě vykecal.."
Řekla jsem a Nathan si mě prohlédl,jako bych byla z jiné planety a potom se zasmál.
,,Proč bych měl?To sis doopravdy myslela,že to někomu řeknu?"
Něco se ve mě pohnulo..Že bych se v něm spletla a nebyl to takový blb?
,,Bude to naše tajemství a mé potěšení.."
Nespletla jsem se...Řekla jsem si uvnitř sebe a pak jsem zavřela oči,abych se uklidnila.
,,Děkuju,že si to nikomu neřekl.."
Řekla jsem,co nejvíc tiše to šlo..Nathan zvedl hlavu a podíval se mi překvapeně do očí.
,,Jsem moc sobecký na to,abych se o tebe s někým dělil.."
Zašklebyl se a pomalu odešel..Já jsem tam zůstala v šoku stát a hledět na místo,kde ještě před chvilkou stál.
,,Nathane..Ty blbče.."
Vypustila jsem ze sebe a hned potom jsem vešla do třídy,kde už všichni seděli v lavicích..Dnešek byl jako vždy stejný,teda v to jsem doufala..Najednou jsem totiž před sebou uviděla tři kluky jak silou opírají nějakou studentku o zeď..Když jsem uviděla jak ji do očí vytryskly slzy,tak jsem věděla,že musím zakročit.
,,Hej vy!Nechte ji na pokoji!"
Řekla jsem ostře a zároveň sebevědomě..Ta dívka se na mě s nadějí v očích podívala.
,,Můžeš jít..."
Řekla jsem a přitom jsem se usmála,ale hned jak zmizela z dosahu tak jsem se na ty tři naštvaně podívala..
,,Tohle je poslední varování..Jinak budu nucena jít za ředitelem."
Dean se zasmál a ti dva to zopakovali..Jako vždy to jsou ti samí.Proč si nedají říct?!
,,A co nám uděláš,když nepřestaneme?Jsi přece taky holka.."
Chytl mě za ruce a přitiskl mě ke zdi..Doopravdy s tím nehodlají přestat.Zasmála jsem se a hned vzápětí jsem ho kopla do rozkroku a zachovala jsem obranný postoj Krav magy..Mezitím co se Dean začal svíjet v bolesti tak se na mě Erik s Charlesem vrhli.Erikovi jsem se vyhnula a odkopla jsem ho,ale na Charlese jsem neměla to štěstí..Překvapil mě ze zadu a chytl mi ruce a zabránil mi pohybu nohama..
,,Už nejsi tak drsná,co?"
Najednou jsem si vzpomněla na to,co se mi stalo v dětství a začaly se mi v očích hromadit slzy.
,,Pusťte ji!"
Zařval z konce chodby Nathan a já na něho překvapeně hleděla.Dean dal okamžitě povel mě pustit a já se na všechny překvapeně podívala..Málem jsem zapomněla,Nathan je na této škole něco jako alfa,takže ho ostatní kluci poslouchají. Nathan se najednou na všechny naštvaně podíval a oni se dali na ústup a rychlým krokem odkráčeli..Opřela jsem se o zeď a oddychla jsem si tak,aby to Nathan nespozoroval.
,,Působivé,co jsi předvedla,ale kdybych nepřišel bůh ví,co by s tebou bylo.."
Otráveně jsem se mu podívala do očí a on se zašklebyl.
,,Už zase mi dlužíš.."

...

,,Co tady dělá Nathan?!"
Vykřikla jsem překvapeně z poza kuchyně,když už jsem se chystala vejít na plac..Dřív než mě stihl zahlédnout tak jsem si dala zpátečku zpět do kuchyně a začala jsem zprudka oddychovat.
,,Jsi v pořádku Rose?Vypadáš zvláštně.."
Řekla Dita a začala si mě nechápavě prohlížet,já jsem ale nebyla schopna se ani pohnout a jen jsem hleděla ke stolu,kde Nathan seděl.
,,Páni,ten je pěkný...To je tvůj přítel?"
Došla kě mě Ema a já pocítila na tváři něco teplého..Dřív než jsem si to ztihla uvědomit tak vedlě mě stála i šéfová a až moc se culila.
,,To je poprvé,co tě vydím se takhle červenat..To všechno je kvůli tomu pěknému klukovi tam v rohu?"
Zeptala se a když už jsem otevřela pusu,abych odpověděla tak zakročila Dita.
,,Když ho tam uviděla sedět,tak málem omdlela.."
Řekla Dita a já jsem ji věnovala neděkovný pohled.
,,Tak jdi..." ,,Ne.."
Začala jsem kroutit hlavou,ale všechny mě vystrčily ze dveří a v tom mě Nathan uviděl a usmál se.Otráveně jsem k němu došla a nasadila jsem úsměv,který jsem měla vždy při obsluhování.
,,Vítejte..Co si dáte?"
Zadíval se na mě vyrušeně a pak si mě prohlédl.
,,Docela mě ten tvůj úsměv a milost děsí.." ,,Tak si sem neměl chodit.."
Odvětila jsem tiše a on jen usměvavě povytáhl obočí.
,,Dal bych si hořkou čokoládu se šlehačkou a zmrzlinou..."
Řekl a když už jsem chtěla odejít,tak mě chytl za ruku a zastavil mě.
,,Nezapomeň na úsměv.."
I když jsem ho měla chuť praštit,tak jsem se nakonec usmála a odešla jsem do kuchyně..Nejraději bych ti do té čokolády naplyvala..Pomyslela jsem si,když jsem diktovala obědnávku..Potom,co jsem mu objednávku přinesla a vyslechla jeho ponižující komentáře,jsem odešla a zastavila jsem se těsně za dveřmi a začala jsem ho tiše sledovat.
,,Tak jak pokračuje tvoje sledování?"
Stoupla si vedle mě Ema a prohlédla si mě.
,,Zajímalo by mě proč sem přišel..Určitě jen kvůli tomu,aby mě ponižoval.."
Řekla jsem zamyšleně a Ema se zasmála.
,,Ty vždy myslíš jen na to nejhorší..Chápu,že když jsi byla menší tak se k tobě tvůj bratr nechoval zrovna nejlíp,ale muži se mění...A tenhle s tebe nespustil oči."
Máma nejspíš zase vykládala,co se mi v dětství přihodilo..Kousla jsem se do rtu a zadívala jsem se ji do očí.
,,Muži se nemění..Myslí vždy jen na to čím je holka může potěšit a.."
Začaly se mi do očí hrnout slzy a chtělo se mi začít brečet,ale tohle už mám přece dávno za sebou a slíbila jsem si,že už nebudu slabá!Nikdy se už nenechám ovládat jako loutka..
,,Rose už můžeš jít..Jestli ti dělá problém tady být.."
Zavrtěla jsem hlavou a pak jsem zvedla hlavu.
,,Já to zvládnu.."
Usmála jsem se a pokračovala jsem dál v práci..Naštěstí Nathan odešel dřív než jsem zase začala pracovat..Když nad tím tak přemýšlím,tak mě zachránil před Deanem a jeho partou..Ale udělal to jen proto,aby si se mnou mohl dál hrát..Určitě to tak bude.

Spojení tajemstvím - 1.kapitola

21. dubna 2014 v 13:16 | Iska :*

1.kapitola - Jsem odhalená...

,,Blahopřeju Rose už je tomu rok,co jsi byla zvolená předsedkyní dívek na škole Miracle..Už výš se dostat nemůžeš."
Poplácala mě po zádech Jenny a Saron se jen pousmála a pokračovala v rychlém kroku přede mnou dál.
,,Konečně někdo normální u koho mají kluci respekt.."
Zamumlala zamyšleně Saron a já se jen trochu usmála a dned vzápětí jsem si dala ruce v bok.
,,Já se už postarám o to,aby kluci dodržovali hranice slušnosti.." ,,Jen aby si to nepřepískla.."
Řekla Jenny a já se trochu vyvedená z míry usmála.
,,Proč máš vůbec takový odpor ke klukům?"
Zeptala se Jenny a obě si mě začaly prohlížet..V ten moment jsem poznala,že je na čase zmizet.
,,Je mi líto,ale musím jít ještě něco vyřídit.."
Řekla jsem a v běhla jsem do školy.Když jsem doběhla dostatečně daleko tak jsem se zastavila a snažila jsem se znovu popadnout dech..Kdyby se někdo někdy dozvěděl o tom,že...Chytla jsem se za srdce a snažila jsem si ty nechutné vzpomínky vymést z hlavy.Naštěstí mě z mého hlubokého přemýšlení vytrhl nedaleký dívčí vzlyk.Vydala jsem se ke konci chodby,kde se rozdělovala do dalších dvou a uviděla jsem tam stát Nathana s jeho přítelkyní - Florou.
,,Je mi líto,ale je mezi námi konec..."
Řekl a Flora se na něho zhrouceně podívala..
,,Proč-" ,,Není to tebou,ale mnou.."
Vstoupil ji do řeči a otočil se k ní chladně zády..Hh!Přesně tohle nesnáším..
,,Nathane!Už zase?!"
Řekla jsem naštvaně a přišla jsem o kousek blíž..Otočil se ke mě a otráveně si mě prohlédl.
,,Zase ty?Co chceš předsedkyně?"
Zaťala jsem pěsti a opovrhovaně jsem se na něho podívala.
,,Tento týden to už je třetí holka,se kterou ses rozešel..Baví tě si s něma pohrávat jako s hračkama?!"
Zaskočeně si mě prohlédl a pak se jen usmál a s klidem odešel..Nesnáším tento typ kluků!Využívají svého hezkého vzhledu jen,aby holku omámili a pak,když si s ní dohrajou ji odkopnou,jako bezcennou hračku..Nathan zatím,ale s počtem odkopnutí vede..Zajímalo by mě proč si toho ještě žádná holka nevšimla.
,,Slečno Blowmová..Před pěti minutama začala schůzka školního parlamentu.."
Řekl učitel chemie,když procházel okolo mě a já ztuhla..
,,Děkuju za připomenutí!"
Řekla jsem a rychle jsem se rozběhla k učebně určené pro schůzky všech členů parlamentu.Přede dveřmi jsem se zastavila a zprudka se nadechla..Vzala jsem za kliku a vešla jsem dovnitř.Hlavni stůl s židlí byl volný a všichni členové už seděli na svých místech..Když spozorovali,že jsem uvnitř tak vstali.Já mezitím došla ke stolu a usedla jsem na židli.Všichni se hned dali jako obvykle do práce a já si začala pročítat papíry,které jsem měla na stole.Všechno to byly návrhy nebo stížnosti od studentů..Vzala jsem razítko s červeným a zeleným potiskem a začala jsem schvalovat a odmítat..Většina toho byla od kluků a jejich návrhů typu : Při tělocviku musí být holky ve spodním prádle..Dny holek v bikinách..A podobně..Dřív byla škola Miracle chlapeckou,takže se tomu ani tak nedivím,ale některé jejich úchylné nápady přesahují hranice..Po hodině bylo hotovo..
,,Opět všechno zamítnuto předsedkyně?"
Došel ke mě Leon (můj zástupce) a s úsměvěm na tváři vzal papíry,které jsem měla před sebou..Povzdychla jsem si a zadívala jsem se na něho.
,,Ne všichni mají v hlavě mozek,jako ty Leone.."
Řekla jsem a on se pobaveně zasmál..Odnesl papíry do složky a pak se vrátil ke mě,aby mi pomohl dodělat ještě pár věcí.
,,Ale začínají být trochu chytřejší.."
Řekl a já jsem se mu nahnula přes rameno,abych se taky podívala.Bylo tam napsané všechno spisovně a pravopisně správně..Ale to poslední,co jsem tam četla bylo trochu moc.
,,Už zase začali s úplatky.."
Protočila jsem otráveně očima a snažila jsem si vzpomenout,kdy a proč toho naposledy nechali.
,,I tak nechápu kam na ty úchylné nápady chodí.."
Řekla jsem a Leon se zasmál.Sbalil si věci a já udělala to samé.
,,Jdeš rovnou domů?" ,,Ne.."
Zavrtěla jsem hlavou a u brány jsem se s Leonem rozloučila a začala jsem rychle pospíchat do své brigády..Už tak jdu pozdě doufám jen,že cestou tam nikoho nepotkám..Když jsem došla do klubu tak už byla tma a já si oddychla,že jsem nikoho nepotkala.Nejspíš bych nepřežila kdyby na to někdo ze školy přišel..
,,Rose..Rychle se převleč.."
Řekla šéfka a podala mi do rukou dnešní oblečení..Vešla jsem do šatny a Ema s Ditou tam už byly taky.
,,Rose.." Usmála se Dita a přišla ke mě. ,,Jak se má máma?"
Polkla jsem a snažila jsem se nevypadat ustaraně,ale moc se mi to nepovedlo.
,,Pořád musí ležet a doktor ji chodí každý druhý den navštěvovat."
I když je těm holkám okolo dvaceti,tak jsou fajn a místama lepší než ve škole.
,,Obdivuju tě." Řekla Ema a já se na ni nechápavě podívala.
,,Chodíš do tohohle klubu,i když ti to je proti srsti,aby jsi uživila svou rodinu a přitom ještě stíháš chodit do školy a dělat tam předsedkyni."
Usmála jsem se a rychle jsem se začala převlékat..Když jsem se převlékla do dnešní uniformy tak jsem málem omdlela... Černé bodyčko s černými zvláštně vzorovanými silonkami a kozačky..
,,Moc ti to sluší!"
Šéfka se usmála a začala si mě prohlížet..Já jsem ještě pořád byla v šoku a přemýšlela jsem nad tím,jestli mi ten dobrý plat stojí za to dělat tady servírku v těchto různých oblečcích..
,,Co je dnes za večer,že muséme mít tohle oblečené?"
Zeptala jsem se trapně a holky za mnou se zachichotaly.
,,Dnes je večer černých koček..Tady máš ještě ouška.."
Připevnila mi na hlavu černé kočičí uší,na čelence a já jsem se hned podívala do zrcadla..
,,Není ten výstřih moc velký?A ty ouška už trochu moc?"
Zeptala jsem se opatrně a Dita s Emou si každá stouply z jedné strany vedlě mě.
,,Sluší ti to,když si v rozpacích.." ,,A ještě k tomu ten kostým.."
Doplnila Ema Ditu a já si připadala ještě víc trapněji..Šéfová došla ke mě a začala mi ještě natáčet vlasy,aby byly o něco kudrnatější..
,,Tak a teď všechny do práce.."
Okamžitě jsem začala s úsměvem obsluhovat.Bylo to pro mě docela těžké,potom co jsem zažila...Ale nemám na výběr kdybych nepracovala tak by sestra nemohla chodit do školy a máma by nemohla dostat lékařskou pomoc..
,,Pamatuj..První pravidlo klubu Angeles.." ,,Vždy se usmívat.."
Odpověděla jsem Ditě a hned jsem nasadila úsměv a začala jsem opět roznášet jídlo a pití...Po čtyřech hodinách roznášení a úsměvů jsem konečně mohla skončit..Když už jsem vcházela do šatny tak jsem uviděla Emu opírat se o skříň a vedle ní byly odpadky v pytli..
,,Emo..Jsi v pořádku?"
Zvedla hlavu a unaveně se pousmála. ,,Jen se mi udělalo špatně.."
,,Vyhodím to za tebe,ano?" ,,Děkuju.."
Usmála se děkovně a já jsem popadla těžký pytel s odpadky a začala jsem se s tím tahat k zadnímu vchodu,kde byli popelnice.Otevřela jsem dveře a vyšla jsem ven..Pytel jsem tahala za sebou a pak jsem ho celou silou odhodila do popelnice.Najednou jsem si,ale uvědomila,že se na mě někdo dívá.Zvedla jsem hlavu od země a uviděla jsem pár metrů přede mnou stát Nathana..Zůstala jsem ztuhle stát..Co mám dělat?Z toho se jen tak nevykroutím..Stál tam s otevřenou pusou a nenápadně si mě prohlížel..Vůbec jsem netušila,co mám udělat,natož tak co říct..Šibalsky se usmál a prohrábl si vlasy.
,,Mňau...Tak tohle je ta slavná brigáda předsedkyně?"

Pozastavení

21. dubna 2014 v 13:14 | Iska :*
Omlouvám se všem (pokud to někdo čte) ,kteří se začetli do povídky Odsouzení..Doufám,že se vám to doteď líbilo,ale musím s lítostí oznámit,že na nějakou dobu tuhle povídku pozastavuju..Jako omluvu,vám sem přidám jinou povídku,kterou jsem začala před nějakou dobou a doufám,že se vám bude líbit..Nevím ještě přesně na jak dlouho bude povídka - Odsouzení, pozastavena..Ale doufám,že tahle nová vás taky zaujme :)

Odsouzení - 5.

15. dubna 2014 v 19:49


,,Já věděl,že se nakonec rozhodneš nezapomenout.."
James mě chytnul pod krk a začal mě doslova drbat na hlavě.
,,Nech ho na pokoji!"
Vykřikla Timea a hned ho odstrčila..Opět se ocitl na zdi a já na zemi.James se začal smát a pomalu došel ke stolu a donesl zápisník a propisku.Hodil mi je do rukou a já je rychle chytl.
,,Takže.." Odkašlal si. ,,Doufám,že si budeš ztíhat dělat zápisky."
Docela vyvedený z míry jsem se podíval na Timeu a ta probodávala Jamese pohledy.
,,Žádné poznámky si dělat nemusíš.."
Řekla otráveně a vytrhla mi z rukou zápisník a propisku..Když jsme se dotkli konečky prstů tak se začervenala a James se hned zaculil.
,,Nepřehánějte to mládeži."
Řekl a Timea protočila očima.Já jsem si připadal divně a pak mě najednou napadla otázka,která mě docela zajímala.
,,Kolik ti je?"
Zadíval jsem se na Jamese a ten se zadíval někam jinam jen,aby se mi nemusel dívat do očí.
,,Pochlub se svým věkem.."
Zaculila se škodolibě Timea a James se na mě podíval.
,,To můžeme přeskočit.." ,,Je mu přesně stodevadesátosm let."
Řekla Timea a já jsem se na něho zaskočeně podíval..I přes to,že je mu tolik,tak se chová jako puberťák?A pak mi do hlavy cvrnkla myšlenka,kolik asi tak mlže být Timei..Zadíval jsem se na ní a začal jsem si ji prohlížet.
,,Vím na co se chceš zeptat..Mě je stejně jako tobě.."
Řekla a já jsem si viditelně oodechl.Ona se na mě naštvaně podívala.
,,Neboj,nevadilo by mi kdyby ti bylo přes sto.."
Když jsem to řekl James se zasmál,ale Timea se zatvářila uraženě.Najednou do místnosti vešla Nora se skleničkou na tácku a došla k Jamesovi..Prohlédl jsem si skleničku a v ní bylo něco rudého..Nemusel jsem hádat dvakrát..Krev.Ztuhle jsem se na Noru díval jak ochotně položila skleničku před něho a pak se zadívala na mě.
,,Aha..Takže se rozhodnul nezapomenout?"
Usmála se a já jsem z toho byl tak trochu zaskočený.
,,Kdo o tom všechno ví?"
Zeptala se Timea dřív než jsem to ztihl já,jen to podala tak trošku jinak.
,,Celá rada." Odpověděla usměvavě Nora já si ji začel prohlížet. ,,Ty jsi taky upír?"
Zeptal jsem se opatrně a ona se na mě naštvaně podívala..Zavrtěla hlavou.
,,Ne..Jsem člověk jako ty."
Když to řekla tak jsem byl zaskočený ještě víc..Ale nejvíc mě zaskočilo to,že se usmívá.Vždy,když jsem ji viděl tak měla kamennou tvář a neprojevovala žádné city.
,,Noro..Sedni si k nám."
Usmála se Timea a James přikývnul. ,,Pomůžeš nám zodpověděz otázky našeho Nigela."
Nora se usmála a sedla si vedle Timei.A já jsem zapřemýšlel na co bych se mohl zeptat..Je divné,že žádná konkrétní otázka mě hned nenapadla.
,,Živíte se jen lidskou krví,nebo i něčím jiným?"
James se usmál a Nora hned taky,jen Timea se zatvářila nějak pochmurně.
,,Většina upírů se živí lidskou krví,ale nepohrdneme ani obyčejnou lidskou stravou.." ,,A co zvířecí krev?"
Zeptal jsem se hned,jak opověděl.
,,No..Neznám nikoho kdo by si smlsával na zvířecí krvi.." ,,Je to něco podobného,jako když vegetarián nejí maso..A upíři nejsou vegetariáni,takže zvířecí krev nemají zrovna v oblibě."
Doplnila Jamese Timea a Nora se nad něčím zamyslela.
,,A jde vás nějak zabít?" ,,Svěcená voda,krucifixy,nebo česnek nepomáhá..Ale kůl do srdce by nás možná mohl i zabít."
Řekl pobaveně James a takhle jsem strávil celé dopoledne..Upíří historie,není v podstatě nic pro mě..Ale i tak tomu pořád nemůžu uvěřit.Vždy jsem si myslel,že upíři jsou jen v pohádkách a v hororech,ale evidentně jsem se spletl.Protože se dvěma upíry se právě kamarádím a k jedné upírce nejspíš i cítím něco víc..
,,Tak?Jaké bylo rande s Timeou a jejím bratrem?"
Začala si mě pobaveně prohlížet Nela a všiml jsem si,že se tak trochu i červená.
,,Nebylo to rande..Jen takové přátelské poklábosení.."
Řekl jsem pořád zamyšleně a Nela odběhla do kuchyně..Jsem zvědavý jak to před Nelou,mámou a Nickem s Riou utajím.

Odsouzení - 4.

6. dubna 2014 v 12:25

Usmíval se jako šílenec a já jsem nevěděl,co dřív..Zachránit tu holku a utéct?Dát si facku?Proč nad tím sakra rozmýšlím?!
,,Co to děláš?"
Vydal jsem ze sebe nakonec nervózně a James tu holku položil do lavice a udělal krok ke mě..Já jsem popadl dřevěný kůl z plotu,který byl opřený o lavici a zamířil jsem na něho.
,,Ale Nigele...Vážně si myslíš,že mi tímhle můžeš ublížit?" Zasmál se.
,,Abych pravdu řekl..Nevím co si mám myslet."
Řekl jsem a on se opřel o jednu z lavic.Začal si mě prohlížet,ale já jsem se soustředil jen na jeho oči a rty..Krev..Rudé oči jako krev,která mu kape ze rtů..
,,Jak je to možné?" Zeptal jsem se opatrně a on se usmál.
,,Co je možné?" Zadíval se na mě škádlivě a já otevřel pusu.
,,Že jsi upír..Jak to?"
Uvědomil jsem si,že jsem řekl,že je upír..Vyznělo to strašně neskutečně,ale věděl jsem,že je to nejspíš pravda.
,,Ano Nigele..Jsem upír,celá má rodina jsou upíři..A teď mi odpusť.."
Než jsem se stačill vzpamatovat tak jsem ucítil ránu do hlavy.
...
,,Udělal jsi to naschvál!"
Uslyšel jsem Timeu křičet a tak jsem nenápadně otevřel oči.
,,Neudělal..On tam vešel sám..Nic jsem na něho nezkoušel.." ,,Nelži mi!"
Vykřikla a odhodila ho ke zdi.Nemohl jsem uvěřit vlastním očím..James se najednou usmál,když uviděl,že jsem vzhůru.Seděl jsem na pohovce a zaskočeně jsem na oba zíral..
,,Ty jsi mě omráčil?"
Zeptal jsem se naštvaně a James překvapeně kývnul.
,,To je všechno co tě zajímá?"
Hned jak to řekl tak jsem se pořádně zamyslel..Nikdy jsem si nemyslel,že potkám něco tak okouzlujícího a přes to tak temného..Už od malička jsem věděl,že existují nadpřirozené bytosti.Ale proč zrovna já se musím zamilovat do upírky?Viděl jsem ji vyrůstat,dalo by se říct,že jsem byl jejího vyrůstání součástí,tak jak to,že se to dozvídám až teď?!A to jsem si myslel,že střední je ta nejhorší věc,která mě může potkat...Ale jedno vím jistě..Proto mě Timea varovala ať se od Jamese držím dál.Ale,když ona je taky upír,tak proč si se mnou hrávala,když byla malá?
,,Nechápu to.."
Řekl jsem a Timea i James spozornili.
,,Co?"
Zeptal se James a já jsem se Timei zadíval do očí.
,,Proč si si se mnou hrála,když jsi byla menší?Proč jsi mi to neřekla rovnou,ale místo toho jsi mi lhala?"
Věděl jsem,že jsem na ní nejspíš tvrdý ale teď,když vím pravdu tak to musím vědět.
,,Protože jsi byl jediný,kdo mě měl ze všech doopravdy rád a já tě nechtěla ztratit."
Řekla se slzamy v očích a ty se najednou zbravily do rudě-fialové a některé zuby se jí zašpičatěly a změnily se v tesáky.
,,Tohle je má pravá podoba.."
Řekla se sklopenýma očima a já jsem si jí začal pořádně prohlížet.Děsivá krása,rudě-fialové oči,tesáky ostré jako břitvy a i přes to k ní něco pořád cítím..
,,Věříš na lásku na první pohled Nigele?"
Nechápal jsem co tím James přesně myslí..
,,Možná.."
Odpověděl jsem a James se podíval z okna a Timea mě koutkem oka pozorovala.
,,Co bude následovat?" Zeptal jsem se opatrně a James se na mě podíval. ,,No..Jak to zvládáš?"
Naštvaně jsem se zasmál a pak jsem se mu podíval do očí.
,,Jak asi?Jsem zmatený a naštvaný z toho,že se to dozvídám až teď..Raději bych chtěl zapomenout.."
Timea se na mě zhrozeně podívala a James zavřel oči a nadechl se.
,,Jestli chceš doopravdy zapomenout,tak musíš vědět,že pokud zapomeneš na mě tak i na Timeu a na všechny vaše vzpomínky z dětství.Jsi ochotný o tohle všechno přijít?"
Zapomenout na něco nadpřirozené jako je upír,bych chtěl ze všeho nejvíc..Chtěl bych žít obyčejný život,který jsem žil doteď,ale pokud se tak rozhodnu zapomenu i na Timeu a na všechno pěkné co jsem s ní zažil..Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na ní.Vypadala,že se každou chvílí rozbrečí..
,,Chci zapomenout.."
Řekl jsem a James se na Timeu podíval.
,,Dobře,zapomeneš..Timeo víš co máš dělat.."
Timea se na Jamese zaskočeně podívala.
,,Proč já?Vždyť víš,že já.." ,,Uděláš to jedině ty.."
Přikázal a odešel z místnosti..Já jsem vstal odhodlaný na všechno v téhle chvíli zapomenout,ale Timea se na mě podívala.
,,Tady ne..Pojď za mnou.."
Řekla tiše a já ji okamžitě následoval..Rozhodl jsem se správně nebo ne?Došli jsme do teď už prázdné zahrady k úplnému okraji,kde byla zřícená kamenná zeď a hned za ní byl výhled na kvetoucí louku.Začalo svítat a Timea si ke mě stoupla zády.
,,Opravdu to tak chceš?" Zeptala se tiše. ,,Ano.."
Odpověděl jsem a Timea se ke mě otočila.I když její oči zářily do rudě-fialové,tak i přes to se leskly slzamy.Chytla mě za čelo a já jsem zavřel oči.Zapomenout je v podstatě jediné co mi doopravdy jde..Jsem jako jeden z jedinců,kteří se bojí něčeho,co neznají a proto před tím utíkají?
,,Zbabělče!"
Vykřikla a já jsem překvapeně hned otevřel oči..Dívala se mi do očí a přitom brečela.Sundala ruku z mého čela a vyčítavě se na mě podívala.
,,Proč?To jen proto,že jsme jiní,jsi rozhodnutý,že zapomeneš na všechny pěkné chvíle,které jsme spolu prožili?!"
Najednou se zvedl vítr a já si až teď všimnul,že vypadá zarmouceně..Přesně jako v ten den,kdy jsme se poznali..Seděla sama na pískovišti a trápila se,že se jí všechny děti posmívají a odsuzují ji,že si s ní nikdo nechce hrát..Až odešli tak jsem k ní přišel a chtěl jsem se jí zeptat jestli je v pořádku..V ten den se na mě podívala stejnýma očima jako teď..Bolestné ztracené oči,které mě nutí pochybovat o realitě..Pohladil jsem ji po obličeji a usmál jsem se.Nechápavě se na mě podívala svýma teď už modrýma očima a já jsem hned poznal,že na ni nemůžu zapomenout i kdybych chtěl.
,,Máš pravdu..Jsem zbabělec,ale uvědomil jsem si to,až když jsi mi to řekla."
Usmál jsem se a ona si mě začala prohlížet a v tom se najednou začala červenat..
,,Takže nechceš zapomenout?" ,,Jak bych mohl.."
Odpověděl jsem jí a ona se usmála a zadívala se na východ slunce.Já udělal to samé.
,,Ale mám ohledně vašeho druhu dost otázek..." Řekl jsem vyzvídavě. ,,Já ti zodpovím všechny.."

Odsouzení - 3.

5. dubna 2014 v 13:31

Festival

,,Nelo!Přestaň se courat!Už tak kvůli tobě jdeme pozdě..."
Pobízela ji máma a zároveň i vyčítala Nele,že jdeme na festival pozdě.A jako vždy,kdyby neměla pořád čas tak už bychom tam dávno byli.
,,Kdyby mě Nigel pustil do koupelny dřív,tak bychom tam byli mezi prvními.."
Řekla nadutě a já jsem se ná ní jakože uraženě podíval.A stoupl jsem si před ní.
,,Ještě řekni,že to je má vina.."
Dál už jsme nemluvili,jen pospíchali..Došli jsme před Timein dům a vypadalo to,že v jejich zahradě jsou už všichni z města.
,,Konečně jste se ukázali.Už jsme se báli,že nás svou návštěvou nepoctíte.."
Objevil se vedle domu James a na sobě měl bílou košili,napůl rozepnutou.
,,Ano..Už jsme tady."
Řekla máma a spolu s Nelou ho rychle obešly a vešly do zahrady.James zase udělal ten svůj úchylný úsměv a mě se hned vybavila Timeina slova : " Drž se od mého bratra dál." Nenápadně jsem se usmál a když jsem ho chtěl taky obejít tak mě chytl za loket a tím mě zastavil.Nechápavě jsem se na něho podíval,co má za problém a on vypadal jak nějaký podezřelí z Akta X.
,,Užij si to.."
Řekl a pomalu odešel.Já jsem tam zůstal docela ještě v šoku stát na místě.Užij si to?-Proto se zatvářil jak nějaký psychopat,který se snaží svou oběť varovat před tím než ji zabije?Zavrtěl jsem hlavou a vešel jsem do zahrady plné bílých a rozkvetlých stromů..Opodál byli něco jako stánky a v nich jídlo a různé soutěže.Začal jsem se rozhlížet jestli neuvidím Timeu,ale místo toho jsem uviděl Nicka s jeho obětí jménem Ria..Má nejlepší kámoška,kterou se Nick snaží nenápadně sbalit už přes dva roky..Zatím neúspěšně.Pomalu jsem došel k nim.Ria se hned usmála a Nick ji následoval.
,,Ahoj Nigele.." Pozdravila mě usměvavě a Nick se opřel o strom. ,,Ahoj..Neviděli jste Timeu?"
Ria si mě začala zaraženě prohlížet a pak se zaculila.
,,Už mi to došlo..Jsi zamilovaný.." Řekla a Nick se na ní nechápavě zadíval. ,,Nemyslíš,že bych si toho všiml?"
Řekl podrážděne a Ria zavrtěla hlavou. ,,Ty jsi kluk..A kluci nikdy nevidí,když je někdo zamilovaný.." ,,A navíc ty v té hlavě nic nemáš.."
Dodala a já se musel pobaveně zasmát.Najednou jsem kousek dál uviděl Timeu v bílých šatech na ramínka s rozpuštěnými vlasy,jak se opírá o strom.Její vůni jsem cítil až sem a uvědomil jsem si,že se začínám rozplívat.
,,Vrrr..Ty draku..Na co čekáš?" Rýpla si do mě Ria a Nick se okamžitě přidal. ,,Hlavně na ni netlač.."
Zazubyl se a Ria mu dala pohlavek.
,,Děkuju Rio.."
Řekl jsem a vydal jsem se k ní pomalým krokem.Timea mě už z dálky zahlédla a usmála se.
,,Vidím,že sis vzala mou radu k srdci." Řekl jsem a ona se hned usmála.
,,Jak by to vypadalo kdyby se nikdo aspoň jednou za čas neusmál?"
Okamžitě mě zahřálo u srdce.Timea se najednou začala rozhlížet a já nechápal přesně proč.
,,Čekáš na nějákého hosta?" Když jsem se zeptal tak se jí v očích zaleskl strach. ,,Ne jen hledám Jamese..Dlouho jsem ho neviděla.." Přišlo mi to vtipné tak jsem se pousmál.
,,Dlouho?Deset minut?" Zavtipkoval jsem,ale ona se na mě vážně podívala. ,,Omluv mě na chvíli.."
Řekla a ztratila se v malém městském davu.Nechápal jsem proč se tolik splašila..James se přece o sebe dokáže postarat sám ne?-I když je pravda,že je to James..Ten může vyvést cokoli,i když mu je devatenáct a skoro každý očekává ,že by se měl chovat trochu dospěleji.
,,Nigele!" Začala mě najednou za sebou tahat Nela k mámě a k ostatním matkám města.Seděla tam i Nickova máma a jako vždy byla slušně oblečená..
,,Nel..Kam mě to táhneš?"
Zeptal jsem se a ona se zastavila a podívala se na mě s doširoka usměvavým obličejem.
,,Trochu mě děsíš.." Připustil jsem,ona mě hned praštila a já se zasmál. ,,Přijali mě do rady,jako pomocničku."
Nevěděl jsem co jí na to říct,protože jsem nebyl úplně na větvi z toho,že bude poblíž Jamese a jeho poskoků.
,,Blahopřeju.." Řekl jsem nakonec. ,,A to je všechno?"
Když kývla tak jsem rychle začal hledat Timeu,ale nemohl jsem jí najít..Nakonec jsem se rozhodl,že budu hledat Jamese.. Kdybych byl Jamesem,kam bych šel?-Určitě balit nějáké holky..Do striptýz baru..Rychle jsem zavrtěl hlavou a když jsem prošel snad všechno kromě menšího kostela za jejich pozemkem,tak jsem se rozhodl,že se půjdu podívat i tam..Je už tma a tak je možné,že tam bude..Pomalu jsem se začal proplétat mezi stromy a došel jsem až ke kostelu.Vypadal docela dobře na to,že sem do něho skoro nikdo nechodí.Pomyslel jsem si a něco ve mě mi najednou začalo říkat ať tam nechodím.. Když už jsem chtěl odejít tak jsem uslyšel něco jako dívčí vzlyk..Napřímil jsem se a zůstal jsem stát na místě jestli se mi to náhodou jen nezdálo.Když jsem to uslyšel znovu tak jsem potichu otevřel dveře od kostela a před oltářem jsem uviděl Jamese jak stojí za nějakou dívkou a jeho rty se dotýkají jejího krku.Zůstal jsem paralizovaně stát a hledět na něho..Z jejího krku totiž tekla krev a já jsem nechápal co se to přesně děje.Ucouvl jsem kousek do zadu a James zrovna zvedl hlavu a podíval se na mě.Jeho oči zářily do jasně rudé a z jeho rtů kapaly malé kapky krve..Co se to děje?!Je to přesně jako v tom snu!
,,Sakryš..Příště až budeš vcházet mohl bys prosím klepat?"

Odsouzení - 2.

3. dubna 2014 v 18:54

Teď nebo nikdy..Snažil jsem se přimět dojít k domu školní rady,kde jsem byl v podstatě před pár dny pozván sám prezidentem.Čeho se vůbec bojím?Dnes se mi už nic horšího stejně nemůže stát.
,,Nigele?" Otočil jsem se,abych uviděl kdo na mě volá.Překvapivě to byl Nick.
,,Ano?" Zeptal jsem se. ,,Co tady děláš?"
Prohlédl si mě zaujatě a pak se zasmál. ,,Je mi to jasné..Zamiloval ses."
Udiveně jsem na něho vykulil oči a mírně vyvedeným pohledem jsem se na něho zadíval.
,,A to jako podle tebe do koho?" Nick si dal ruce za hlavu a usmál se. ,,Není to jasné?Do Jamese.."
Měl jsem chuť mu zakroutit krkem,protože nic hloupějšího ho snad nemohlo ani napadnout..Místo toho jsem mu dal jen menší pohlavek..
,,Tady se násilí netrpí.." Objevila se před náma Nora,zástupkyně Jamese v radě a zrovna nadšeně se na mě nedívala.
,,To nebylo násilí,jen pohlavek.." Vysvětlil jsem usměvavě,ale ona jen protočila očima.
,,Prezident na tebe čeká..Nick jde taky?" Zeptala se otráveně.
Já i Nick jsme ve stejnou chvíli odpověděli,ale každý jsme řekli něco jiného.Mezitím co já s jistotou řekl "Ne",tak Nick řekl své velice inteligentní "Ano".Zmateně si nás začala prozhlížet.A já se na Nicka podrážděně podíval.
,,No jo..Chápu..Tak zitra."
Usmál se otráveně a pomalu odešel.Nora si dala pár blonďatých pramínků za ucho a ukázala mi ať jdu za ní.Mlčky jsem vešel a potichu jsem zavřel dveře..Začal jsem se rozhlížet po vstupní hale,ve které bylo vivěšeno několik obrazů.Z levé strany byly jedny dveře,zastrčené úplně na konci a z pravé strany začínalo mohutné dřevěnné schodiště,které vedlo nejspíš do dalšího patra.
,,Páni..Nikdy jsem si nemyslel,že je to uvnitř tak velké."
Řekl jsem ohromeně a Nora jen protočila očima a nenápadně se usmála.Bez jediného slova jsem ji následoval nahoru po schodech.Když nad tím tak přemýšlím,proč jsem vůbec tady? Zaskočeně jsem se usmál a Nora si mě nechápavě prohlédla.Zastavila se hned u druhých dveřích a zůstala stát.
,,Prezident je uvnitř.." Řekla a než jsem se stačil nadát odešla.
Nora je zvláštní holka,kromě toho,že moc nenamluví tak se převážně zdřuje jen s radou a vždy u Jamese po boku,jako kdyby byla jeho bodyguard.Z hluboka jsem se nadechnul a zaklepal na dveře.
,,Můžeš!"
Z poza dveří se ozval Jamesův hlas a já jsem okamžitě vešel dovnitř.
,,Ahoj.." Pozdravil mě,aniž by zvedl zrak od notebooku. ,,Tak co?Jsi zoufalý z toho,že se ti Timea vyhýbá?"
Zašklebil se a pak se na mě podíval. ,,Jen jsem se chtěl ujistit,jestli je v pořádku."
Řekl jsem,ale on se zase jen usmál a vyložil si nohy i s botama na stůl a ruce si dal za hlavu.
,,Posaď se..Neboj,nezakousnu se do tebe."
Hned jak to řekl tak jsem se na něho ztuhle podíval. ,,Jen žertuju..Jen žertuju!"
Zasmál se,ale mě to moc vtipné nepřišlo.Přestal jsem na to myslet a posadil jsem se do jedné z židlí,které obklopovali dlouhý dřevěnný stůl.Před jeho kancelářním,velkým stolem.
,,Vypadaš nevyspatě,děje se něco?"
Překvapeně jsem se na něho podíval a nakonec jsem přikývnul.
,,Zase se ti zdálo o mě?" Povytáhl pobaveně obočí a usmál se.Já jsem rychle zavrtěl hlavou.
,,Ne,ale.."
Nedokázal jsem to doříct,protože jsem z toho byl sám zmatený.V tom si mě James začal prohlížet.
,,Ale?Mě přece můžeš věřit..Jsme kluci,sousedi..V podstatě skoro bratři."
Ty poslední slova : skoro bratři mě doopravdy zaráželi.Přemýšlel jsem jak se z toho rychle vykroutit,ale v tom se otevřeli dveře a v nich stála Timea,a když mě uviděla tak ji upadla školní taška na zem.
,,Co tady dělá?"
Zeptala se nechápavě Jamese,ale ten se jen zazubyl a dal ze stolu nohy dolů.Já jsem si mezitím přišel jako vzduch.
,,Pozval jsem ho.." Vysvětlil,ale Timea se ani trochu neuklidnila. ,,Jen jsem se chtěl ujistit,že jsi v pořádku.."
Řekl jsem opatrně a James se zase začal culit a Timea se trochu začervenala.
,,Vidíš?Měl o tebe strach.." Nahnul se a řekl skoro šeptem,když okolo ní prošel.
Zastavil se u dveřích a já jsem vůbec nevěděl co mám říct.
,,Pokud se ti zdá o mé malé sestřičce,tak by si s ním o tom měl promluvit." Řekl a potichu za sebou zavřel dveře.Timea vypadala vyplašená víc jak obvykle.
,,Omlouvám se jestli jsem sem neměl chodit..Ale měl jsem o tebe strach."
Timea se na mě ustaraně podívala,ale pak se usmála. ,,Je v pořádku,že jsi měl o mě strach..Ale příště se prosím drž od mého bratra dál.."
Timea mě mlčky doprovodila až dolů a já si všiml,že je taky nevyspalá a je o něco bledější než obvykle.Chtěl jsem se jí zeptat na tolik věcí,ale věděl jsem,že teď na to není zrovna ten nejvhodnější čas.
,,Jdi rovnou domů a pozdravuj mámu a Nelu.." Řekla tiše. ,,Timeo.."
Začal jsem a když se na mě podívala tak jsem se usmál a ona se na mě nechápavě a zároveň rozpačitě zadívala.
,,Musíš se začít trochu usmívat.." Řekl jsem a ona se pousmála.
Tenhle úsměv jsem chtěl přesně vidět..Už od třetí třídy na základce jsem ho neviděl a konečně jsem se ho dočkal.
,,Na festivale!"
Zamával jsem a pomalu jsem se vydal zpět domů..Jako jediný dům opět svítíme,i když je teprve sedm.Ze dneška jsem měl obavy,ale nakonec to dopadlo docela dobře.Dokázal jsem po dlouhé době Timeu donutit se usmát..I když James byl jako obvykle dotěrný a divný..Najednou mě z mého přemýšlení vytrhl pach kouře,který se linul z našeho domu.
,,Bože!"
Rychle jsem začal utíkat k domu.Hned jsem vtrhl dovnitř a rovnou do kuchyně.Tam stála máma s hasícím přístrojem a Nela na ní zírala s otevřenou pusou.
,,Mami?!"
Hned mi to bylo jasné..Další pokus o vaření.Popadl jsem hasící přístroj,který držela v rukou a nevěděla jak ho správně použít.Chytl jsem ho a zamířil jsem na troubu.Hned jsem začal hasit a když už jsem si byl po pár minutách jistý,že oheň už není,tak jsem chtěl přestat hasit..Ale nešlo to.
,,Nigele..To stačí.." Řekla máma,ale já se na ni koutkem oka zoufale podíval. ,,Já vím..Ale nejde to.."
,,Nejde to?"
Zeptala se zděšeně a najednou jsem nad tím ztratil kontrolu..Začalo to prskat po celé kuchyni,včetně mámi a mě.Nela dostala záchvat smíchu a po chvilce se začala popadat za břicho.Když to konečně přestalo a já se podíval na mámu a pak na sebe tak jsem si uvědomil,že jsme celí od pěny.Čekal jsem,že mi začně nadávat,ale místo toho se začala smát taky a já se knim po chvilce přidal.
,,Však počkej ty se dosměješ!" Řekl jsem a zamířil jsem hasičákem po Nele.
Spustil jsem a okamžitě byla taky celá od pěny.Naštvaně se na mě podívala a pak po mě hodila pěnou,která se ji držela na hlavě.Úspěšně jsem uhnul a máma si před Nelu stoupla s rukama po bocích.
,,Konec hraní..Jde se uklízet." Přesně jak máma zavelila,tak se taky stalo..Teda až na to,že jsme to uklidili jen my dva a máma se mezitím dívala na televizi.
,,Ode dneška začínám nastálo vařit já." Řekla Nela,když jsme to konečně všechno uklidili.
,,Souhlasím..Ty aspoň nepodpálíš kuchyni a ještě k tomu..Tvé jídlo chutná skvěle."
Usmál jsem se a Nela si mě podezíravě prohlédla.Pak došla ke dřezu a vyždímala poslední mokrou hadru.
,,Máš dnes dobrou náladu.." Řekla zamyšleně a já se usmál. ,,Jak jsi to poznala?"
Zeptal jsem se překvapeně a ona se zašklebila,jako by to bylo nadevše jasné..
,,Nikdy před tím jsi mé jídlo nechválil." Zaskočeně jsem se zamyslel. ,,Nikdy?"
Zeptal jsem se a Nela zavrtěla hlavou.
,,To bylo nejspíš tím,že jsem byl zaskočený tvou dokonalostí v jídle.." Zazubyl jsem se.
,,Hele Nigele,začínáš mě děsit.." Řekla a vstala.
,,Půjdu si už lehnout...A mimochodem nejspíš nastoupím jako dočasná pomocnička v radě."
Řekla natěšeně a odcupitala směrem k schodišti.Já jsem zůstal v šoku sedět na podlaze.Nela bude pracovat?Co tím zamýšlí?Vždy byla nakonec donucena udělat nějákou práci..Teda pokud někdy k tomu byla donucena.