Záhadní - 23.část

18. února 2014 v 17:06
,,Já jsem rád,že jsi na něho zapomněla.."
Řekl Dominik a já jsem se na něho překvapeně zadívala.
,,Vy dva se nejspíš nemáte moc rádi,že?
Zeptala jsem se a Dominik se zasmál a mě bylo jasné,že to znamená ano.
,,Nemusíš být,ale hnusný.."
Řekla jsem a vešla jsem do kuchyně.Tam jsem uviděla Nikolase a mámu a nějakého muže,který je z kouta pozoroval.
,,Kdo je to?"
Zeptala jsem se nechápavě a muž se na mě zvláštně podíval.Nikolas s mámou se mezitím poohlédli a opatrně se na mě podívali.
,,Koho myslíš?"
Došla ke mě máma a pohladila mě po rameni.
,,Ty mě vidíš?"
Zeptal se muž překvapeně a já jsem ukázala směrem na něho.
,,Gissele,nikdo tam není.Je ti dobře?"
Zeptal se Nikolas a já se na něho naštvaně ohlédla.Když jsem se podívala zpátky tak muž tam nebyl.Promnula jsem si oči a nešlo mi do hlavy,co se tady ještě před chvilkou stalo.
,,To je jedno.."
Zavrtěla jsem hlavou a odešla jsem z kuchyně.Rychle jsem vyšla z domu a přitom jsem vrazila do Doriana.
,,Promiň.."
Řekla jsem a Dorian mi pomohl vstát.Usmál se,a když chtěl pokračovat dál,tak jsem ho chytla za loket.
,,Počkej..Ehm..Mohla bych se ti s něčím svěřit?"
Dorian se na mě překvapeně podíval,ale nakonec kývnul.Vydali jsme se do knihovny a já jsem byla nervózní z toho,že jsempožádala o pomoc zrovna Doriana.I když si na něho nepamatuju,tak mě něco nutí si vzpomenout.Sedli jsme si ke stolu a Dorian se na mě zadíval.Všimla jsem si,že má menší strniště na bradě a vypadá celkově zanedbaně.
,,Víš..Před chvilkou jsem viděla muže,kterého nikdo neviděl."
Dorian si mě prohlédl.
,,Říkáš,že ho nikdo kromě tebe neviděl?"
Kývnula jsem a on se zamyšleně porozhlédl.Zrovna v té chvíli jsem uviděla vedle něho stát toho samého muže,co byl v kuchyni.
,,Stojí vedle tebe.."
Řekla jsem vystrašeně a Dorian se okamžitě podíval z každé strany a ztuhnul.
,,Jak to,že mě vidíš?"
Zeptal se muž a Dorian se na mě podíval.
,,Cítím ho.."
Řekl a mě se ulevilo,protože to nedokazovalo,že jsem cvok.Teda myslím..
,,Já nevím,jak to,že vás vidím.."
Řekla jsem nervózně a Dorian si mě prohlédl.
,,Mluví s tebou?" ,,Ano.."
Kývla jsem a muž si mě začal prohlížet.Byla jsem z něho strachy bez sebe.
,,Jste duch?"
Zeptala jsem se,a když muž kývnul tak jsem spozornila Dorian taky.
,,Prosím neříkej,že řekl ano.."
Když to řekl Dorian,tak jsem kývnula a zároveň se zamyslela.
,,Jak to,že vás můžu vidět jen já?" zeptala jsem se.
,,Nevím..Nezažila jsi náhodou nějaký předsmrtný zážitek?"
Okamžitě se mi vybavilo topení se v ledu.
,,Na co se ptá?"
Zeptal se vyzvídavě Dorian.
,,Jestli jsem nezažila nějaký předsmrtný zážitek.."
Odpověděla jsem Dorianovi a potom jsem se podívala na muže.
,,Zažila..Před pár dny jsem se málem utopila v ledu a zapomněla jsem na nějaké vzpomínky.."
Muž kývnul a podíval se na Doriana.
,,Zapomněla si všechny vzpomínky na svého kluka,že?"
Zaraženě jsem se mu podívala do očí.Dorian zatím mlčel.
,,Jak to víte?"
,,Víš,už jsem přes šest let mrtvý a jednou jsem potkal jednu ženu,která měla stejný dar jako ty."
Řekl a usmál se.
,,Dar?Spíš prokletí.."
Řekla jsem a muž se zasmál.
,,Ta žena si myslela něco jiného..Když nad tím tak přemýšlím,byla ti docela podobná.."
,,Co říká?"
Zeptal se nedočkavě Dorian a ten muž najednou zmizel.A to jsem se ho ještě chtěla zeptat jak to myslel..
,,Říkal,že je mrtvý už šest let a,že potkal ženu,která měla stejný dar jako já..Potom ještě dodal,že mi byla podobná."

S Dorianem jsme si to nechali jako tajemství jen pro sebe (že komunikuju s duchem).Mě na tom nejvíc zaráželo to,že už viděl někoho podobného s touhle schopností a,že jsem té ženě podobná.
,,Uděláme si horový maraton.."
Řekl Jacques a já jsem se na něho s Geraldem a s Kevinem,nechápavě zadívala.
,,To myslíš vážně?"
Zeptal se Kevin otráveně dřív než já.
,,Proč ne?Aspoň přivedeme Gissele na jiné myšlenky."
Zasmála jsem se a Kevin si ho začal prohlížet.
,,Nepříjdeme ti na to už trochu staří?"
Zeptal se Gerald pobaveně.
,,Vy dva možná ano..Ale jestli nechcete,užiju si horovou noc s Gissele sám.."
Ta myšlenka,že strávím noc díváním se na horory s Jacquesem mi přišla strašidelnější víc,než ty horory.
,,Nenechávejte mě s ním samotnou.."
Řekla jsem a zadívala jsem se na oba prosivně.
,,Hele uvědomuješ si,že tě slyším?"
Zadíval se na mě uraženě Jacques a já se zmohla jen na nevinný úsměv.
,,Gissele má pravdu..Nemůžeme ji s ním nechat o samotě.."
Řekl Gerald a Kevin jednoduše přikývl.Jacques se narovnal,aby byl vyšší než já a pak se pousmál.
,,Takže platí..Za pět minut v obýváku a v pyžamě Gissele!"
O tom si můžeš jen nechat zdát.Pomyslela jsem si,když jsem vcházela do obýváku spolu s Geraldem a Kevinem.Sedla jsem si na pohovku a Gerald s Kevinem do křesel.Cítila jsem se docela trapně,protože jsem si uvědomila,že všichni jsou starší než já.
,,Jsem tady a mám máslový popcorn.."
Sednul si vedle mě,položil misku s popcornem na stůl a objal mě.
,,Až se budeš bát řekni.."
Gerald s Kevinem nás pobaveně sledovali.
,,Nechci tě nějak znepokojovat,ale právě teď se bojím!"
Jacques mě přestal objímat a Kevin s Geraldem se zasmáli.Já po chvilce taky.Jacques zapnul televizi a začali jsme se dívat.U toho jsme párkrát prohodili i řeč.A jediné co mi nahánělo hrůzu byl Jacquesův zkoumací pohled,který mě doprovázel celou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | Web | 18. února 2014 v 17:45 | Reagovat

Nemám ráda duchy :D, ale stejně mě zajímají...chci vědět, co bude dál!!!!!!!!!!!! :)))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama