Záhadní - 17.část

8. února 2014 v 15:09
,,Proč?Protože nedovolím,abys ji vychovávala ty!
Nechápavě jsem došla k Nikolasovi a k ženě,která ležela v nemocniční posteli a v náručí držela malé dítě,holčičku.Bohužel jsem ji,ale neviděla do tváře.
Neber mi Jacqueline...Prosím! Nikolasi,co se tady děje?
Zeptala jsem se,ale nikdo mi neodpovídal.Přišlo mi jako by mě neviděli,ani jeden..Najednou jsem se ocitla v další místnosti a v ní byla moje máma a nepřetržitě brečela.Nechápala jsem proč taky leží v nemocniční posteli.Došla jsem k ní,ale ona mě neviděla.
Mami..To jsem já!Gissele!
Nepodívala se na mě,místo toho brečela dál.Bylo to k nevydržení zvlášť,když jsem ji nemohla uklidnit a zeptat se,co se děje.Najednou se ve dveřích objevil doktor se zdravotní sestrou.
Je mi líto,vaše dcera nepřežila..Udusila se hned,jak jsme ji uložili do postýlky.
Máma se na doktora zhrouceně podívala a začala křičet. Ne!Vy vrahu!Zabili jste mi moji dceru!
Vůbec nic jsem nechápala..Doktor se zdravotní sestrou najednou zmizeli a já uviděla,jak do máminého pokoje vchází Nikolas v náručí s dcerou té ženy,které jsem předtím neviděla do tváře.
Eliz..Podívej na svou dceru.. Cože?To,ale není její dcera!
Začala jsem křičet,ale ničemu to nepomáhalo.Neslyšeli mě..Proč,ale Nikolas vzal dítě té ženě a řekl mámě,že je to její dcera?!
Já jsem,ale..Doktoři říkali.. Nikolas zavrtěl hlavou. Lhali,vždyť se podívej,jak je ti podobná..
Nikolas podal holčičku do máminého náručí. Bude se jmenovat Gissele.."
,,Ne!" Prudce jsem se posadila a začala jsem z hluboka dýchat.Promnula jsem si oči a přesně v tu chvíli do mého pokoje vešel,jak Dorian tak Kevin. ,,Jsi v pořádku?" ,,Já.."
Vůbec jsem nevěděla,co mám říct,protože tenhle sen se mi už opakuje dvě noci za sebou.
,,Zase ten sen?"
Zadíval se na mě Kevin a já kývla.Všimla jsem si,že venku začíná svítat. ,,Půjdu to vyběhat.."
Řekla jsem a oni na mě dál opatrně hleděli.Kevin odešel,ale Dorian zůstal a došel k posteli.
,,Pořád nevíš proč se ti to zdá?"
Sednul si na postel,mezitím co jsem já se převlékala v koupelně. ,,Věř mi,kdybych to věděla tak ti to řeknu..Ale."
Dooblékla jsem si legíny. ,,Ale?Gissele musíš o tom s někým mluvit,nebo tě to pohltí." Pousmála jsem se a dala jsem si mikinu. ,,Teď už,ale vím jméno te holčičky..Jacqueline.
Jmenuje se Jacqueline." Dorian se zamyslel.
,,Co,když se to stalo?" Překvapeně jsem se na něho zadívala.
,,Myslíš jako,že mě Nikolas unesl mé pravé mámě a dal mě té druhé?" Kývnul.
,,To si nemyslím..Tohle by už bylo opravdu moc.." Dala jsem si vlasy do ohonu a Dorian se na mě znovu podíval.
,,Sluší ti to.." Pousmála jsem se a hodila jsem po něm polštář.
,,Nemám jít s tebou?" ,,Ne.." Zavrtěla jsem hlavou. ,,Potřebuju být chvíli sama..Ale můžeš mi nachystat snídani až se vrátím.."
Usmála jsem se,seběhla jsem schody dolů a pomalu jsem vběhla do lesa.I když jsem to před Dorianem nedala znát,tak mě to trápilo opravdu hodně.Normálním lidem se přece sny neopakují,tak proč mě ano?Zrychlila jsem a všimla jsem si,že mě někdo špehuje.Zastavila jsem se a porozhlédla jsem se.Chtěla jsem být,alespoň chvíli sama,ale evidentně mi to nebude dopřáno.Za stromem pár metrů ode mě jsem uviděla pohyb.Zamyslela jsem se.Vzala jsem ze země klacek.A pomalu a tiše jsem popošla k druhému stromu.Chytla jsem se větve a vytáhla jsem se nahoru.Bylo tady ještě docela hodně listí,takže jsem byla dokonale ukrytá.Hodila jsem klacek těsně vedlě stromu a hned z druhé strany vyběhnul vylekaně Dominik.
,,No to snad ne.."
Seskočila jsem ze stromu,a nejdřív jsem si ho prohlédla..Oddechla jsem si,když neměl zlaté oči.Když mě spozoroval tak se pousmál. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho naštvaně.
,,Jacques mi dal volno a rozhodl jsem se,že se tě pokusím najít." ,,Povedlo se,ale v nevhodnou dobu."
Otočila jsem se k němu zády a pomalu jsem pokračovala dál,jenže on mě doběhl a stoupnul si přede mě.
,,Proč si utekla?"
Ale opravdová otázka zněla takhle: Proč jsi utekla s Dorianem? ,,Protože toho na mě bylo moc a ty ses do toho všeho přidal taky,takže tím si mi taky moc nepomohl." Dominik se zasmál. ,,Jasně..Jsi na mě naštvaná kvůli tomu,že jsem ti řekl,že tě miluju.."
Zaraženě jsem se na něho podívala. ,,Tohle jsi neřekl.." ,,Ale,řekl." Zavrtěla jsem hlavou.
,,Řekl jsi,že bys za mě položil život ne,že mě miluješ." Tahle konverzace mi taky moc nepomáhala. ,,To
výjde nastejno..Dorian asi nebyl nadšený,když si mu to řekla."
Pousmál se arogantně a já jsem mu měla chuť dát pořádnou facku. ,,Měl by ses vrátit,než ti něco udělám.."
Znovu se zasmál a chytl mě za loket. ,,Co na něm vidíš?" ,,Pusť mě.."
Řekla jsem ještě docela klidně. ,,Co má on a já ne?" Zmáčkl mi loket. ,,Au!"
V tom se sem přiřítil Dorian ve vlčí podobě a skočil přede mě. ,,Doriane!"
Otočil se a podíval se na mě v tom,ale vyštěkl bolestí. ,,Co se děje?" Nechápavě jsem se na Doriana podívala. Měl zabodutý šíp v rameni. ,,Dominiku přestaň!"
Vykřikla jsem,když chtěl znovu vystřelit. ,,Promiň Gissele,ale já o tebe budu bojovat..Nedovolím,aby tě změnil.."
Řekl a utekl pryč.Dorian se přeměnil a málem upadl na zem. ,,Podepřu tě.." ,,Promiň.."
Nechápavě jsem se na něho podívala.Neztrácela jsem,ale čas a rychle jsme šli dál.Tá rána se začala hojit,ale se šípem v ráně,takže ho to opakovaně bolelo.
,,Co se zase stalo?" Zeptal se otráveně Kevina,a když uviděl Doriana a jeho ránu tak se zachvěl.Došel ke mě a podepřel ho místo mě. ,,Na koho jste narazili?" ,,Na Dominika..Postřelil ho."
Vysvětlila jsem a Kevin si mě prohlédl. ,,Měla bys přestat přitahovat zabijáky,nebo se ti to brzo vymkne z rukou."
,,Dominik není zabiják.." Řekla jsem zrovna,když Kevin vytáhnul šíp z jeho ramene.Dorian zavrčel a zároveň vycenil zuby.
,,Je lukostřelec..Už od základky.." Kevin se usmál. ,,A evidentně dost dobrý.."
,,Uvědomujete si,že jsem tady?" ,,No,jo přestaň fňukat,už se ti to hojí a za pár minut už znovu budeš,jako vlk."
Usmál se škodolibě Kevin,a když vstal tak to vypadalo,jakoby si na něco vzpomněl.Odešel ve spěchu a mě to bylo divné.
,,Půjdu za Kevienm,zvládneš to?" Když Dorian kývnul,tak jsem se hned v běhu vydala za Kevinem.Šel do sklepa a já za ním.. Když už jsem se chtěla zeptat,co se děje tak jsem vešla do obří místnosti.Kevin byl na konci a zrovna otevíral dveře.
,,Neuškodilo by ti,kdyby si nebyla tolik zvědavá.."
Řekl,když se to celé otevřelo.Nemohla jsem uvěřit svým očím.Připadala jsem si,jako v nějakém scify-hororu,kde je Kevin něco jako Van Helsing..Na zdích bylo pověšeno tolik různých zbraní..Od těch nejmenších po největší a nejzvláštnější na tom bylo,že Kevina to ani trochu nevyvádělo z míry.
,,Ehm.." Nevěděla jsem,co na to mám říct. ,,Budu hádat,nikdy jsi tady nebyl,ale nechal sis to sem dát."
Kevin se otočil a kývnul.Byla tady i televize,kterou zapnul a já ho nechápavě sledovala.
,,Kevine,co se děje?" ,,Jestli budeš zticha,tak to uvidíš.."
Odvětil ostře a já poznala,že je znovu ve své obvyklé náladě.Pustil televizi a přepnul na zprávy.
,,Podivné útoky přetrvávají..Policisté dosud nezjistili,jestli jde o útok člověka,nebo zvířete..Naposledy se nalezla tři mrtvá těla mužů v Brooklynu.Lidé mají strach,a proto policije udělala jistá opatření,s kterýma bohužel nejsme seznámeni."
Kevin ztišil hlas na televizi a mě se nervózně rozbušilo srdce. ,,Tuhle situaci už sleduju od té doby,co nás přepadli na základně..Prozatím to dělá dohromady patnáct mrtvých..A to ještě nenašli některé z našich.." Nelíbí se mi to..
,,Co se to děje?" Vypnul televizi a podíval se na mě.
,,Chantalle se vrátila a nebude klid,dokud nedostane to,co chce.." ,,A co chce?" ,,To já nevím.."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | Web | 8. února 2014 v 17:35 | Reagovat

Pár chybiček :D, ale děj jako vždy skvělý! :)))

2 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 8. února 2014 v 18:08 | Reagovat

... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama