Záhadní - 13.část

1. února 2014 v 18:59
Ráno jsem se probudila a byla jsem ráda,že semnou přes noc Dorian zůstal.Konečně jsem mohla být klidná,teda až na malinký problém,jménem máma a Nikolas?-Tak tohle opravdu nechápu.Nedokážu si představit,že by se Nikolas stal něco,jako mím náhradním otcem.Ikdyž si přeju,aby máma byla šťastná tak tohle doopravdy nesnesu.Muž,který mě v podstatě donutil být Lovkyní by měl být součástí mé rodiny?
,,Hele opravdu zase musíš přemýšlet nad tím,co se stalo mezi tvou mámou a Nikolasem?Je teprve ráno a ty si teďka vstala.."
Zadíval se na mě Dorian otráveně.
,,Jak víš,že přemýšlím zrovna nad tím?"
Když se Dorian zasmál tak jsem si ho znovu prohlédla.
,,Protože vždycky,když přemýšlíš nad něčím,co tě rozhodilo se nervózně kousneš do rtu,nebo si často dáváš pramínky vlasů za ucho."
Byla jsem překvapená,že si toho všiml.
,,Máš pravdu..Přemýšlím nad tím,ale nepříjde ti to divné?"
Dorian se zvednul z postele a vydal se ke dveřím.
,,Ze všeho,co se stalo mi zrovna tohle příjde docela normální."
Pousmál se a odešel.Zakručelo mi v žaludku a mě bylo jasné,že budu muset jít dolů,abych se pořádně najedla.Převlékla jsem se do čistého oblečení a nenápadně jsem sešla schody dolů. Samozřejmě jsem se vyhnula máminé ložnici.Došla jsem před kuchyni a pořádně jsem si ji prohlédla.Byl tam jenom Dorian.Naštěstí..Vešla jsem dovnitř a rychle jsem si z lednice vytáhla máslo.Přesunula jsem se k poličce a vytáhla jsem i rohlíky.
,,To nemyslíš,vážně ty se budeš ve svém vlastním domě plížit?"
Zasmál se pobaveně Dorian a já si rychle začala mazat na rohlík máslo.
,,Já se neplížím..Jen se snažím vyhnout trapnému rozhovoru."
Řekla jsem nervózně.V té rychlosti mi z ruky vypadl nůž a když jsem ho chtěla zvednout tak do kuchyně vešel Jacques s Geraldem.Lekla jsem se,ale pak jsem zase rychle pokračovala v natírání.Zrovna rychle mi to nešlo,protože máslo bylo dost ztuhnuté.
,,Proč je taková...Vyplašená?"
Zeptal se Jacques usměvavě a já se k nim otočila.
,,Ona není vyplašená,jenom se chce vyhnout trapnému rozhovoru s její matkou."
Napráskal mě Dorian usměvavě a já se na něho nevděčně podívala.V tom do kuchyně vešla máma.
,,Sakra.."
Řekla jsem tiše.Máma se zvláštně pousmála a zadívala se na mě.
,,Pojďme si promluvit.."
To nebyla prosba,ale rozkaz,to už jsem poznala.Takže jsem raději šla za ní.Když jsem ale vycházela z kuchyně tak jsem slyšela jak Jacques vybuchnul smíchy.
,,Blbec.."
Řekla jsem a máma se na mě podívala.
,,Co prosím?" ,,Nic jen jsem si na něco vzpomněla."
Došli jsme do zahrady a tam stál Nikolas.Okamžitě jsem se zastavila,když se máma otočila tak se na mě mračila,ale já jsem se i tak nepohnula.
,,Věř mi,nechci s tebou mluvit o včerejšku."
Začala máma a já si viditelně oddechla.Ale i tak jsem zůstala stát na místě.
,,Nejsem zrovna spokojená s tím,že se z tebe stává Lovkyně,zvlášť v tvém věku..Takže znovu začneš chodit do školy."
S otevřenou pusou jsem na mámu hleděla.
,,To jako vážně?Potom všem se mám jen tak vrátit do školy a dělat,že jsem jedna z nich?"
Touhle větou jsem vyděsila i sama sebe..
,,Jsi dcera starostky,která byla vážně nemocná,ale teď je znovu připravená chodit do školy."
Řekla ostře a zároveň stejně přísně.
,,Jasně dcera starostky,která se nemůže svobodně rozhodovat."
Řekla jsem a začala jsem utíkat do lesa.Přeskočila jsem plot v zahradě a pokračovala jsem dál.Zastavila jsem se až,když už jsem nemohla.Zaťala jsem pěsti a opakovaně jsem kopla do zrzavé hromady listí.Když jsem si ulevila tak jsem si sedla pod strom a opřela jsem se.
,,Co ti to listí udělalo?"
Uviděla jsem nad sebou Kevina.Byl v koruně stromu na obrovské větvi.Začala jsem se trochu stydět,když jsem si pomyslela,že viděl úplně všechno.
,,Listí,nic.."
Začala jsem klidně.Seskočil z větve a přistál předemnou.
,,To máma a tak trochu i Nikolas.."
Kevin si mě prohlédl.
,,Máma zase chce,abych začala chodit do školy."
Řekla jsem a Kevin chápavě kývnul hlavou.
,,Ale co je na tom špatného?Lovkyní přece nechtělas být,pamatuješ?"
Zadívala jsem se na něho.
,,Já..Prostě nejdřív se rozhodne,že mám být Lovkyní a potom,když už jsem s tím skoro smířená,se máma rozhodne,že se vrátím zase do školy.Tebe by to nenaštvalo kdyby jsi byl v mé kůži?"
Kevin se zasmál a já chápala proč.
,,Poradím ti,snaž se to vydržet,jako jsi to vydržela,když jsem tě trénoval."

S Kevinovou radou jsem se snažila přežít první hodinu,ale pak už jsem to nemohla vydržet.Byla jsem myšlenkama v lese,jak si užívám volnost.
,,Slečno Lorennsová.."
Napomenula mě učitelka a tak to bylo i v dalších hodinách..Přišlo mi,že to,co mě dřív zajímalo a bavilo teď nesnáším..
,,Konečně konec.."
Řekla jsem,když jsem vycházela ze třídy.
,,Gissele!Co to stebou je?"
Doběhl za mnou Dominik a začal si mě prohlížet.Ale já se na něho nechápavě zadívala.
,,Co myslíš?" ,,Co myslím?" Zasmál se naštvaně.
,,V každé hodině jsi byla myšlenkama někde jinde a chováš se jakoby ti to bylo úplně jedno.",,Dominiku,je to složité.." Najednou jsem si uvědomila,že k nám jide Tom s jeho trojčlenou bandou kluků.
,,Potíže přichází.."
Řekla jsem a Dominik se podíval tím směrem,kterým jsem se dívala já.
,,Ale,ale kdopak se to vrátil?" Začal si mě prohlížet.
,,Prý ti nebylo dobře,ale vypadáš pořád stejně uboze."
Když si Dominik chtěl předemě stoupnout tak jsem zakroutila hlavou.
,,Řekl bys mi to i do očí?" Zeptala jsem se a on přišel ke mě.
,,Nechci tě urazit.."
Řekl arogantně a já se k němu otočila zády.Jenže on mě plácl po zadku a to už bylo moc.Došla jsem k němu,zaťala jsem pěsti a pořádně jsem mu vrazila.Překvapivě to skoro nebolelo.Upadl na zem a z nosu mu začala téct krev.Jeho kumpáni se na mě po jednom vrhli.Vyhnula jsem se první ráně namířenou na můj obličej a odkopla jsem ho od sebe.Poslední dva se na mě vrhli zároveň.Zbabělci..Pomyslela jsem si. Prvnímu jsem vrazila,ale druhý mě chytl ze zadu.Silně jsem mu šlápla na nohu a pak jsem mu loktem vrazila do obličeje. Potácel se k zemi a ten poslední se vzdálil a utekl.Všimla jsem si,že se na mě všichni dívají a někteří si to natáčejí i na mobili.
,,Je to šílenec!"
Řekl bolestivě Tom,když k němu došla ředitelka s ošetřovatelkou.Všimla jsem si,že má celou ruku od krve.Když jsem se podívala na Dominika,vypadal stejně zaskočeně a zároveň zděšeně,jako ostatní.
,,Rozejdětě se do vaších tříd,tady není nic k vidění!"
Rozkázala velitelsky a přísně se na mě zadívala,když všichni odešli.
,,A ty Gissele,půjdeš se mnou do kabinetu."
Sklopila jsem zrak a vydala jsem se za ní.Bylo mi jasné,že za zmlácení čtyř kluků budu mít dost velký průšvih.Když jsem vešla do jejího kabinetu,tak jsem si uvědomila,že jsem v něm ještě nebyla.Měla to tady prosté, jako nějaký zaměstnanec v luxusní firmě.Posadila jsem se do koženého křesla a zadívala jsem se na ní.
,,Vysvětlíš mi,co to mělo znamenat?"
Z jejího výrazu jsem poznala,že zuří.
,,Moc se omlouvám,ale když mě Tom začal obtěžovat tak toho na mě bylo už moc."
Ředitelka si mě začala prohlížet.
,,Znám tě od mala Gissele a řekla bych,že tě něco trápí,ale bitkama s hochy se to nezlepší."
Opravdu?Ona si myslí,že proto jsem je zmlátila?-Tak to je teda něco.
,,Máš štěstí,že jsem s tvou mámou kamarádka,a protože je tohle tvůj první prohřešek tak to budu pokládat,jako proces tvého dospívání.."
Na vnějšek jsem smutně přikyvovala všemu,co říkala,ale uvnitř sebe jsem nechápala o čem to mluví,a tak jsem se tomu nepřetržitě smála.
,,Zavolám k tobě domů.."
Smích mě najednou přešel a místo toho jsem se začala modlit ať to nezvedne máma, Nikolas nebo Christian,protože oni jsou přímá linka k mámě.
,,Dobrý den tady ředitelka Gissele Lorennsové,můžu vědět,kdo je u telefonu?"
Zeptala se důležitě a já nenápadně protočila očima.
,,Aha a mohl by ste sem prosím dojít?"
Chlap..Skřížila jsem prsty.Ať to není Christian,nebo Nikolas.
,,Chtěla bych projednat vážnou událost,co se stala...Dobře,děkuji.Naslyšenou."
Položila telefon a já jsem se na ni napjatě dívala.
,,Dojede si pro tebe tvůj strýc Kevin."
Pousmála jsem se.
,,Zvláštní,myslela jsem,že tvůj strýc se jmenuje Christian.",,To je jeho druhé jméno."
Zareagovala jsem rychle.Byla jsem tak ráda,že to byl zrovna on..Došel a tvářil se tak přísně,že jsem nevěděla jestli to jenom předstírá,nebo ne.Čekala jsem před kabinetem docela dlouho.Panebože,o čem tam můžou tolik mluvit?Najednou se otevřeli dveře a v nich byl Kevin s ředitelkou.
,,Máme si o čem povídat.."
Řekl,ale to už jsem poznala,že to jenom hraje.
,,Ano strýčku.."
Měla jsem co dělat,abych se nezačala smát.
,,Na shledanou..Moc mě těšilo."
Pousmál se a až jsme byli pár metrů za školou tak se začal smát.
,,Máš štěstí,že jsem to zvednul já..",,Já vím.."
Vydala jsem ze sebe skoro smíchem.
,,Řeknu ti,ta ředitelka snad nikdy neslyšela o mlčení.Mlela tak dlouho,že jsem si myslel,že už tu pusu nezavře."
Zasmála jsem se.
,,Vážně si je všechny zmlátila?"
Zadíval se na mě trochu vážněji.
,,Jeden prchl.." Znovu jsem si vybavila,co se stalo.
,,A jaký si k tomu měla důvod?" Začervenala jsem se.
,,Řeknu jen to,že mě fyzicky ohrožoval..." ,,Zajímavé,plácnutí po zadku se dá přezdívat i takhle.."
Nechápavě jsem se na Kevina podívala.
,,Je to nahrané na kameře."
Vysvětlil a já protočila očima a pak jsem se zamyslela.
,,Že to neřekneš Nikolasovi,ani nikomu jinému.."
Zadívala jsem se na něho prosivně.
,,Co si o mě myslíš?Že jsem donášeč?"
Zavrtěla jsem hlavou a byla jsem ráda vůbec za to,že mi pomohl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jey Jey | Web | 2. února 2014 v 10:44 | Reagovat

Teda, je to vážně moc pěkné.... Až na ty chyby co se týče správného psaní textu...mezi interpunkcí a slovem je mezera, zápisy prime řeči se oddělují na novy řádek neuškoilo by taky oddělováni do odstavců. Jsou to jen kosmetické chyby, které určo vyladíš. Já tu rozhodně nejsem naposled.

2 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 2. února 2014 v 14:26 | Reagovat

Moc se za ty chyby omlouvám...:D Ale jinak děkuju i za kladný názor..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama