Únor 2014

Záhadní - 26.část

23. února 2014 v 13:07


Začátek mého nového života

,,Pospěš!Musíš se přeměnit,abys to stvrdila!"
Táhl mě za sebou Dorian a já za ním otráveně popobíhala.
,,Přeměnit?A to mám udělat jako jak?!"
Zastavila jsem se a zahleděla jsem se na něho nervózně.Uvědomila jsem si,že jsme v lese a,že jsou tady všichni.Nikolas,Liz, Dominik,Gerald,Jacques,Kevin a Dorianova máma.Začala jsem si je prohlížet a oni udělali to samé co já.Připadala jsem si trapněji víc než obvykle.Ze všech jsem cítila nervozitu a všimla jsem si,že každý má jiný pach.Otřásla jsem s sebou,protože mě udivovalo na co to myslím.
,,Ehm..Musí tady u toho být všichni?"
Jacques se zaculil a ostatní se zasmáli.Teda kromě mámy a Dominika.Oni měli neutrální pohledy.
,,Ano..Je to tvůj nový začátek.."
Řekl Nikolas a mě přišlo divné,že tady není máma.Ví vůbec Liz,že vím,že není moje matka?
,,A to jako budeme čekat na úplněk,nebo tak něco?"
Když jsem se na to zeptala všichni se zasmáli a já si uvědomila,že jsem zavrčela.Chytla jsem se za pusu a omluvně jsem se na ně zadívala.
,,Vypadáš drsněji než dřív.."
Pousmál se Jacques a já na něho vycenila zuby.
,,Co se to děje?"
Zeptala jsem se Doriana polekaně.
,,Tvoje vlčice chce ven."
Vysvětlil,ale to mi nějak extra nepomohlo.
,,Musíš se soustředit na svoji nejmocnější emoci.." ,,A tou je?"
Zadívala jsem se na Dorianovu mámu opatrně.
,,Vztek,je většinou nejsilnější,ale můžeš to udělat i jinak.Vzpomeň si na to,jak jsi se topila."
Když to řekla,tak se mi ta vzpomínka okamžitě dost živě předvedla.Jakobych se znovu topila..Ten pocit bezmocnosti..
Najednou to přestalo a já jsem si vůbec nepřipadala jinak.Chtěla jsem se zeptat proč to nefungovalo,ale místo toho jsem ze sebe vydala menší štěknutí.Cítila jsem jak mávám oháňkou.Sklonila jsem zrak k zemi a uviděla jsem obrovské bílé tlapy s drápy k potřebnému boji.
,,Doriane?"
Zalapala jsem po dechu,abych se uklidnila.
,,Neboj.."
Řekl a já ho uviděla před sebou.Poznala jsem,že se usmívá.Začal mávat oháňkou a dloubl do mě čenichem.Málem jsem upadla,protože jsem se jen tak tak držela tlapami na zemi.Nebyla jsem zrovna stabilní.Jacques ke mě došel a začal si mě prohlížet.Varovně jsem zavrčela a pak jsem vyplázla jazyk.
,,Brzdi vlčice..Pořád ti můžu ublížit.."
Řekl a já k němu opatrně sklonila hlavu.Zadívala jsem se mu do očí,a když nic nečekal,tak jsem zničeho nic vyštěkla. Jacques upadl na zem a já jsem vybuchla smíchy.
,,To se ti povedlo.."
Řekl Dorian a já slyšela jak se pořád směje.Dokonce i Kevin se začal smát.Jacques se uraženě zvedl a naštvaně se na mě podíval.Věděla jsem,že jsem to kapku přehnala.Došla jsem k němu a strčila jsem do něho čenichem.
,,Ne,jsem na tebe naštvaný.."
Řekl a otočil se ke mě zády.Já jsem si před něho stoupnula a lehla jsem si na záda.
,,Ještě pořád jsi na mě naštvaný?"
Zeptala jsem se a on se na mě překvapeně zadíval.
,,Já tě slyším.."
Řekl užasle a já jsem se zvedla.Dorian ke mě došel a zadíval se na mě.
,,Zavyj."
Přikázal a já jsem si ho prohlédla.
,,A jak?" zeptala jsem se. ,,Napřim se,zvedni hlavu a zavyj..Je to jednoduché.Já se k tobě připojím,neboj."
Udělala jsem přesně to,co mi řekl.Spustila jsem a nemohla jsem uvěřit vlastním,vlčím uším.Měla jsem tak silné vytí,znělo to úplně jako při nějáké scénce z filmu.Dorian se ke mě přidal.Bylo to vzrušující,ale zároveň mě to děsilo.Můj život už nebude nikdy stejný jako předtím..

Chcete pokračování?

22. února 2014 v 19:34
Nevím jestli by jste někdo chtěli pokračování..Ale jestli ano,tak můžete napsat sem.Další díly by většinou nenavazovaly na ty předtím. S vyplazeným jazykem Ale je to na vás.
Iska :*

Záhadní - 25.část

22. února 2014 v 19:05
,,Nemohl bys mi prosím podat vodu?"
Zeptala jsem se unaveně Nikolase.Už pár dní ležím v posteli a není mi zrovna dobře.Příjde mi,jakoby moje tělo při každém nádechu sláblo.Už nejsem ani schopná podat si sklenku vody.
,,Jasně.."
Podal mi ji a já se opatrně napila.
,,Co tetování?"
Odhrnula jsem přikrývku a zvedla jsem si tričko.
,,Je to rozrostlé po celém břichu a blíží se to k hrudi."
Řekla jsem a přišlo mi,že jsem jako ryba na suchu.Stěží se mi dýchalo.
,,Je vtipné,že jsem přežila topení se v ledu a teď nejspíš umřu na..Ani nevím na co.."
Řekla jsem a Nikolas zavrtěl hlavou.
,,Ty neumřeš..To nedovolím.."
Ten výraz jsem u něho ještě nikdy neviděla.Vypadal jako kdyby měl strach.

,,Gissele.."
Otevřela jsem oči a uviděla jsem blonďatou ženu.Tu co jsem viděla ve snu a taky v tom domě plném klonů..
,,Co tady děláte?Kdo jste?!"
Začala jsem se vyptávat.Chtěla jsem se posadit,ale moc mi to nešlo.
,,Nenamáhej se..Neboj..Nechci ti ublížit."
Napjatě jsem ženu sledovala.Sedla si ke mě k posteli a pousmála se.
,,Jsem tvá máma Jacqueline.."
Jacqueline?To už jsem někde slyšela..
,,To nemůže být pravda.." Řekla jsem.
,,Je..Ty víš,že je to pravda,ale nechceš si to připustit."
Zavrtěla jsem hlavou a do očí se mi začaly linout slzy.
,,Proč teď?Proč si mi to přišla říct teď?!"
Musela jsem si ji pořádně prohlédnout.Hnědé oči,blonďaté vlasy.Opravdu je moje máma?
,,Proč si,ale udělala tolik špatných věcí?"
Přišla jsem si zase jako malá holčička,která nechápe,proč ji její máma opustila a vrátila se až za tak dlouho.
,,Máš určitě hodně otázek,ale nemám čas..Musela jsem tě vidět.A vím,že jsi na mě naštvaná,ale jinak jsem nemohla."

,,Musíme to udělat,jinak zemře.."
Řekl Dorian,ale mě se nedali otevřít oči a navíc jsem nechápala,co se děje.A kam zmizela má máma?
,,Nemáme na výběr musíte pochopit,že jinak umře.Kdyby ji dokázala příjmout,tak ji uzdraví.."
Moment Dorianova máma?Co ta tady dělá?A o čem to mluví?Proč se nemůžu hýbat?Začal mš přemáhat strach.
,,Dobře,ale jestli to jde nevýjde.."
Začal Nikolas a já uslyšela jak Liz,má nepravá matka,začala brečet.
,,Není jiný způsob?"
Zeptala se,a když ji Dorianova máma odpověděla Ne,tak už jsem slyšela jen jak za sebou práskla dveřmi.
,,Můžete.."
Řekl Nikolas a já jsem najednou ucítila na zápěstí bolest.Trhla jsem s sebou a snažila jsem se pohnout prsty,ale nešlo to. Byla jsem jak paralizovaná.
,,A kdy to zabere?" Zeptal se Nikolas.
,,Podle toho jak to bylo vážné..Možná den."
Možná den?Podle toho jak to bylo vážné?Co se to stalo?

Otevřela jsem oči a přišla jsem si neuvěřitelně volná a silná.Ten pocit mě mátl,protože jsem ho ještě nikdy předtím nezažila.Natáhla jsem před sebe ruku a začala jsem si ji prohlížet.Cítím se dobře,ale něco je se mnou jinak.Vidím všechno jasněji a cítím nejrůznější vůně.
,,Gissele.."
Uviděla jsem Doriana a cítila jsem ho povědomě.Cítila?Moment já ho cítím?
,,Co se stalo?Proč tak zvláštně voníš?"
Když jsem to řekla tak jsem se lekla,protože jsem měla o něco vyšší a tvrdší hlas.
,,Přeměnila ses." ,,Přeměnila?"
Zadívala jsem se na něho nechápavě a pak se mi vybavil ten rozhovor.
,,Musíme to udělat,jinak zemře..Nemáme na výběr musíte pochopit,že jinak umře.Kdyby ji dokázala příjmout,tak ji uzdraví.."
Nervózně jsem polkla,protože mi nejspíš začalo docházet co jsem zač..
,,Jsem Likantrop?"


Záhadní - 24.část

20. února 2014 v 17:51
Bude to znít divně,ale poslední dobu se častěji usmívám a nevím proč.I když jsem zapomněla na Doriana,tak se ho snažím znovu poznat.A už dva dny se nestalo nic,co by znamenalo nějakou hádku.Kdybych nevěděla,co jsme všichni zač,tak bych řekla,že jsme jedna velká a šťastná rodina + Lovci.Ale to je v podstatě má druhá rodina,o které jsem neměla dřív ani tušení.
,,Likantrop?"
Zeptala jsem se překvapeně,když se Dorian opřel o strom a pousmál se.
,,To jako vážně?"
Nebylo mi do smíchu,ale žasla jsem,že můj první kluk je Likantrop.
,,Vadí ti to?"
Zadíval se na mě opatrně a já pobaveně zavrtěla hlavou.
,,Právě naopak..Jsem z toho nadšená.."
Neměla jsem slov.Dorian si mě prohlédl a pak se usmál.Měla jsem z toho dobrý pocit.
,,Doriane?"
Uviděla jsem ženu,která mi byla povědomá.Najednou se mi před očima objevila vlčice,která bojovala s vlkem a snažila se ho zdržet.Něco mi říkalo,že to byla ona.
,,Ahoj Gissele.."
Pozdravila mě a já si ji prohlédla.
,,Mami ona si nepamatuje,kdo jsi."
Dorian ji řekl mami?Najednou se mi zase objevilo něco před očima.Příjezdová cesta u nás před domem a auto,ve kterém Dorian s jeho matkou a otcem jeli.Zarazila jsem se a snažila jsem se popadnout dech.
,,Gissele?"
Uviděla jsem před sebou klečet Doriana a uvědomila jsem si,že jsem na zemi.Otřepala jsem se a Dorianova matka ke mě přistoupila.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?"
Zeptala jsem se po chvilce a Dorianova matka si mě prohlédla.Šáhla mi na čelo a moc přívětivě se teda netvářila.
,,Pár minut.."
Najednou mě začalo bolet břicho.
,,Podívám se ti na to.."
Řekla a vyhrnula mi tričko.Přesně tam,kde jsem kdysi měla zabodnutý šíp jsem měla jizvu,která tady najednou nebyla a místo toho,tam bylo něco jako začátek trnitého keře.Lekla jsem se.
,,Co to je?"
Vyhrkla jsem nervózně a Dorian se zvláštně zatvářil.
,,Nejsi nemocná?"
Zeptala se Dorianova matka a já nechápala,co to s tím má společného.
,,Ne..Ale co to je?" ,,Nevím,měla by ses na to zeptat svého otce..Doriane,potřebuju s tebou mluvit.."
Řekla a já jsem se zvedla ze země.Oprášila jsem se a opatrně jsem odešla.Bylo to divné a znervózňovalo mě to.A navíc jsem se cítila víc unavená než před chvilkou.Musela jsem spomalit,ale najednou jsem dostala něco jako druhý dech.Bylo to divné.Konečně jsem došla k domu a uviděla jsem Jacquese s Kevinem,jak jdou dovnitř.
,,Počkejte!"
Zavolala jsem,ale bežet se mi nechtělo.Zastavili se a nechápavě mě oba sledovali.
,,Co to znamená?"
Vyhrnula jsem si břicho a Jacques se usmál.Ale Kevin na mě nechápavě hleděl dál.
,,Znamená to,že máš vkus na kluky."
Řekl Jacques a já se na něho naštvaně podívala.
,,Vy to nevidíte?"
Zeptala jsem se nechápavě a podívala jsem se znovu na své břicho.Já jsem to tam viděla pořád.
,,Měli bychom něco vidět?"
Pustila jsem tričko dolů a zamyslela jsem se.
,,Mám tam něco jako začátek trnitého keře..Vypadá to jako tetování.."
Vysvětlila jsem a tentokrát i Jacques spozornil.
,,Viděl to i někdo jiný?" ,,Ano.."
Odpověděla jsem hned Kevinovi a zrovna jsem uviděla z lesa vycházet Doriana.
,,Dorian to viděl.."
Řekla jsem,a když Dorian spozoroval,že se na něho díváme tak okamžitě začal běžet k nám.
,,Ty vidíš to tetování?"
Zeptal se nedůvěřivě Kevin a já si znovu vyhrnula tričko.Přišlo mi,že Jacques slintá a mě to bylo víc nepříjemné než dívání se s ním na horor.
,,Ano..Ty ne?"
Řekl Dorian překvapeně a Kevin se zamyslel.
,,Tetování,které vidí jenom Dorian.." ,,Neděláš si z nás srandu?"
Dodal Jacques a Dorian se na něho naštvaně podíval.
,,Oni to neuvidí..Nejsou nadpřirození."
Objevil se ten duch muže.
,,Cože?To můžou vidět jenom nadpřirození?"
Kevin si mě prohlédl a Jacques udělal to samé,jen Dorian lehce zavrčel.A já jsem kývnula,aby to Dorian pochopil.
,,S kým to mluvíš?"
Zeptal se Jacques,ale já jsem neodpověděla,protože jsem se chtěla zeptat toho muže proč.
,,Gissele?!"
Zatřepal se mnou a já se na něho podívala.
,,Vidím duchy..A právě teď jsem se dozvěděla,proč to tetování nemůžete vidět i vy.."
Kevin se zarazil a ten duch zase zmizel.Mě se najednou zamotala hlava.A před očima jsem uviděla,jak se Dorian přeměňuje ve vlka a já se na něm vezu.Cítila jsem to štěstí,jako bych to celé znovu prožívala.Otevřela jsem oči a uviděla jsem,jak je nade mnou Dorian.
,,Co se děje?"
Zeptala jsem se nechápavě a on se vzláštně zatvářil.
Uvědomila jsem si,že o kolo mě jsou snad všichni Lovci.Začala jsem se červenat.
,,Mohl bys ze mě slézt?"
Zeptala jsem se trapně a Dorian ze mě hned slezl.
,,Prosím neříkej,že jsem byla zase mimo.."
Řekla jsem a Dorian kývnul.Pomohl mi vstát a já nechápala,proč na mě všichni hledí.
,,Uniklo mi něco?"
Zeptala jsem se nechápavě a Gerald ke mě došel.
,,Skolabovala jsi a nemohli jsme nahmatat puls." Vysvětlil.
,,A proč jsou tady všichni?"
Když jsem se na to zeptala,tak se najednou všichni rozešli a já tam zůstala s Jacquesem,Kevinem,Geraldem a Dorianem.
,,Mezitím,co jsi byla mimo..Říkala jsi,že vidíš duchy?"
Zeptal se Kevin a já jsem přikývnula.
,,Ještě jsi říkala,že máš tetování,které vypadá jako začátek trnitého keře.."
,,Ano.."
Odpověděla jsem Jacquesovi.Cítila jsem se jako u výslechu.
,,To znamená,že to můžou vidět jenom nadpřirození?"
Vložil se do toho Gerald a já uviděla vedle něho stát opět hoho muže.
,,Pálí mu to.."
Řekl a já se na něho zadívala.
,,Proč se mi tohle stává?" Zeptala jsem se a všichni čtyři byli zticha.
,,Nevím to přesně,ale protože si zažila v tak mladém věku předsmrtný zážitek a zapomněla jsi na vzpomínky jenom na tvého milovaného..Řekl bych,že si ta moc od tebe bere daň za záchranu života."
,,Cože?"
Zadívala jsem se na něho vystrašeně.
,,Je mi to líto.."
Zmizel a já se lekla.
,,Říkal,že si ta moc bere za mou záchranu života,daň."

Kevin to okamžitě prodiskutoval s Nikolasem a s mámou,která začala tak trochu šílet.Mě se mezitím přitížilo a dostala jsem nesnesitelnou migrénu,která mi v tom všem moc nenapomáhala.Okamžitě jsem musela do postele a střídala se u mě stráž po dvojicích.Kevin s Geraldem,Jacques s Dominikem a Nikolas s Dorianem.Máma na tom nebyla taky nejlíp.Mezitím se mi začaly vybavovat vzpomínky s Dorianem.S takovouhle se mi brzy rozskočí hlava..

Záhadní - 23.část

18. února 2014 v 17:06
,,Já jsem rád,že jsi na něho zapomněla.."
Řekl Dominik a já jsem se na něho překvapeně zadívala.
,,Vy dva se nejspíš nemáte moc rádi,že?
Zeptala jsem se a Dominik se zasmál a mě bylo jasné,že to znamená ano.
,,Nemusíš být,ale hnusný.."
Řekla jsem a vešla jsem do kuchyně.Tam jsem uviděla Nikolase a mámu a nějakého muže,který je z kouta pozoroval.
,,Kdo je to?"
Zeptala jsem se nechápavě a muž se na mě zvláštně podíval.Nikolas s mámou se mezitím poohlédli a opatrně se na mě podívali.
,,Koho myslíš?"
Došla ke mě máma a pohladila mě po rameni.
,,Ty mě vidíš?"
Zeptal se muž překvapeně a já jsem ukázala směrem na něho.
,,Gissele,nikdo tam není.Je ti dobře?"
Zeptal se Nikolas a já se na něho naštvaně ohlédla.Když jsem se podívala zpátky tak muž tam nebyl.Promnula jsem si oči a nešlo mi do hlavy,co se tady ještě před chvilkou stalo.
,,To je jedno.."
Zavrtěla jsem hlavou a odešla jsem z kuchyně.Rychle jsem vyšla z domu a přitom jsem vrazila do Doriana.
,,Promiň.."
Řekla jsem a Dorian mi pomohl vstát.Usmál se,a když chtěl pokračovat dál,tak jsem ho chytla za loket.
,,Počkej..Ehm..Mohla bych se ti s něčím svěřit?"
Dorian se na mě překvapeně podíval,ale nakonec kývnul.Vydali jsme se do knihovny a já jsem byla nervózní z toho,že jsempožádala o pomoc zrovna Doriana.I když si na něho nepamatuju,tak mě něco nutí si vzpomenout.Sedli jsme si ke stolu a Dorian se na mě zadíval.Všimla jsem si,že má menší strniště na bradě a vypadá celkově zanedbaně.
,,Víš..Před chvilkou jsem viděla muže,kterého nikdo neviděl."
Dorian si mě prohlédl.
,,Říkáš,že ho nikdo kromě tebe neviděl?"
Kývnula jsem a on se zamyšleně porozhlédl.Zrovna v té chvíli jsem uviděla vedle něho stát toho samého muže,co byl v kuchyni.
,,Stojí vedle tebe.."
Řekla jsem vystrašeně a Dorian se okamžitě podíval z každé strany a ztuhnul.
,,Jak to,že mě vidíš?"
Zeptal se muž a Dorian se na mě podíval.
,,Cítím ho.."
Řekl a mě se ulevilo,protože to nedokazovalo,že jsem cvok.Teda myslím..
,,Já nevím,jak to,že vás vidím.."
Řekla jsem nervózně a Dorian si mě prohlédl.
,,Mluví s tebou?" ,,Ano.."
Kývla jsem a muž si mě začal prohlížet.Byla jsem z něho strachy bez sebe.
,,Jste duch?"
Zeptala jsem se,a když muž kývnul tak jsem spozornila Dorian taky.
,,Prosím neříkej,že řekl ano.."
Když to řekl Dorian,tak jsem kývnula a zároveň se zamyslela.
,,Jak to,že vás můžu vidět jen já?" zeptala jsem se.
,,Nevím..Nezažila jsi náhodou nějaký předsmrtný zážitek?"
Okamžitě se mi vybavilo topení se v ledu.
,,Na co se ptá?"
Zeptal se vyzvídavě Dorian.
,,Jestli jsem nezažila nějaký předsmrtný zážitek.."
Odpověděla jsem Dorianovi a potom jsem se podívala na muže.
,,Zažila..Před pár dny jsem se málem utopila v ledu a zapomněla jsem na nějaké vzpomínky.."
Muž kývnul a podíval se na Doriana.
,,Zapomněla si všechny vzpomínky na svého kluka,že?"
Zaraženě jsem se mu podívala do očí.Dorian zatím mlčel.
,,Jak to víte?"
,,Víš,už jsem přes šest let mrtvý a jednou jsem potkal jednu ženu,která měla stejný dar jako ty."
Řekl a usmál se.
,,Dar?Spíš prokletí.."
Řekla jsem a muž se zasmál.
,,Ta žena si myslela něco jiného..Když nad tím tak přemýšlím,byla ti docela podobná.."
,,Co říká?"
Zeptal se nedočkavě Dorian a ten muž najednou zmizel.A to jsem se ho ještě chtěla zeptat jak to myslel..
,,Říkal,že je mrtvý už šest let a,že potkal ženu,která měla stejný dar jako já..Potom ještě dodal,že mi byla podobná."

S Dorianem jsme si to nechali jako tajemství jen pro sebe (že komunikuju s duchem).Mě na tom nejvíc zaráželo to,že už viděl někoho podobného s touhle schopností a,že jsem té ženě podobná.
,,Uděláme si horový maraton.."
Řekl Jacques a já jsem se na něho s Geraldem a s Kevinem,nechápavě zadívala.
,,To myslíš vážně?"
Zeptal se Kevin otráveně dřív než já.
,,Proč ne?Aspoň přivedeme Gissele na jiné myšlenky."
Zasmála jsem se a Kevin si ho začal prohlížet.
,,Nepříjdeme ti na to už trochu staří?"
Zeptal se Gerald pobaveně.
,,Vy dva možná ano..Ale jestli nechcete,užiju si horovou noc s Gissele sám.."
Ta myšlenka,že strávím noc díváním se na horory s Jacquesem mi přišla strašidelnější víc,než ty horory.
,,Nenechávejte mě s ním samotnou.."
Řekla jsem a zadívala jsem se na oba prosivně.
,,Hele uvědomuješ si,že tě slyším?"
Zadíval se na mě uraženě Jacques a já se zmohla jen na nevinný úsměv.
,,Gissele má pravdu..Nemůžeme ji s ním nechat o samotě.."
Řekl Gerald a Kevin jednoduše přikývl.Jacques se narovnal,aby byl vyšší než já a pak se pousmál.
,,Takže platí..Za pět minut v obýváku a v pyžamě Gissele!"
O tom si můžeš jen nechat zdát.Pomyslela jsem si,když jsem vcházela do obýváku spolu s Geraldem a Kevinem.Sedla jsem si na pohovku a Gerald s Kevinem do křesel.Cítila jsem se docela trapně,protože jsem si uvědomila,že všichni jsou starší než já.
,,Jsem tady a mám máslový popcorn.."
Sednul si vedle mě,položil misku s popcornem na stůl a objal mě.
,,Až se budeš bát řekni.."
Gerald s Kevinem nás pobaveně sledovali.
,,Nechci tě nějak znepokojovat,ale právě teď se bojím!"
Jacques mě přestal objímat a Kevin s Geraldem se zasmáli.Já po chvilce taky.Jacques zapnul televizi a začali jsme se dívat.U toho jsme párkrát prohodili i řeč.A jediné co mi nahánělo hrůzu byl Jacquesův zkoumací pohled,který mě doprovázel celou noc.

Záhadní - 22.část

17. února 2014 v 16:40
,,Topím se,pořád a pořád znova.Snažím se nadechnout,ale jediné čeho se nadechnu je voda.Ještě nikdy jsem nepřemýšlela nad tím,jak a kdy umřu.Věděla jsem jen,že umřu v klidu a až se dozvím všechno.Teď,když je to tady,se s tím nedokážu smířit.Chtěla jsem se dozvědět pravdu,snažila jsem se být hodná holka..A teď to mám všechno zahodit?!Já umřít nechci,
ještě nemůžu!Teď,když jsem konečně objevila tenhle svět plný..Nadpřirozena.Vzrušujících zážitků a plný přátel..
Nemůžeš umřít Gissele.. Řekla žena a já jsem najednou před sebou uviděla tmu.
Otevřela jsem oči a uvědomila jsem si,že jsem v nějakém pokoji s krbem a docela starým nábytkem.Přišlo mi to tady povědomé,ale přitom jsem to neznala.
,,Gissele?"
Usmála se máma a ve spěchu došla ke mě.
,,Jsi v pořádku?" zeptala se vystrašeně a já na ni nechápavě pohlédla.
,,Proč bych neměla?Stalo se něco?"
Zeptala jsem se a máma okamžitě spozornila.
,,Ty si nic nepamatuješ?"
Vypadala vystrašeně,jako ještě nikdy.
,,Co bych si.." ,,Na co naposled si vzpomínáš?"
Skočila mi do věty a lehce se mnou zatřepala.
,,No..Vzpomínám si na některé útržky..Například,jak jsem tě viděla líbat se s Nikolasem..
Vím,že je to můj otec a úplně naposledy si pamatuju.."
Zarazila jsem se,protože jsem nevěděla jestli to mám mámě říct.Nakonec jsem se rozhodla,že ano.
Co ještě můžu ztratit?
,,Jak jsem našla v tajné knihovně knihu.."
Neřekla jsem ji,ale o znaku,protože to jsem riskovat nehodlala.
,,Gissele!"
Ve dveřích stál vysoký,tmavovlasý kluk s zelenomodrýma očima a vystrašeným výrazem.
,,Počkej.."
Řekla máma a já oba nechápavě sledovala.Na tom klukovi bylo něco zvláštního,co se mi na něm zamlouvalo,ale trochu mě to i děsilo.
,,Kdo jsi?"
Zeptala jsem se nakonec,protože máma mu tam něco šeptala.Zaraženě se na mě podíval a v očích měl znatelnou bolest,kterou jsem nechápala.
,,Opravdu si na mě nepamatuješ?"
Zeptal se a já jsem opatrně zakroutila hlavou.
,,Měla bych?"
Řekla jsem a on ke mě pomalu přišel.
,,To jsem přece já Dorian..Chodíme spolu.."
Zaraženě jsem si ho prohlédla.Oči mi povědomé byli,ale..Moment já mám kluka?
,,Ty oči.." řekla jsem a pořádně jsem se do nich zahleděla.
,,Nezlob se,ale možná si vzpomenu časem.."
Když jsem to řekla tak vstal a se sklopenou hlavou odešel.

,,Jak to,že jsi pamatuju všechny a všechno kromě Doriana a našich společných vzpomínek?"
Zeptala jsem se naštvaně Geralda zrovna,když došel Jacques s Kevinem.Sedli si oba vedle mě a začali si mě prohlížet.
,,Opravdu si na něho nepamatuješ?"
Řekl Jacques a všichni tři si mě začali prohlížet.Bylo mi jasné,kam tím míří..
,,Myslíte si,že to celé jenom hraju?To jako vážně?"
Zadívala jsem se na ně překvapeně.
,,Nepamatuješ si ani na vaši zuřivou noc?"
Lekla jsem se a Gerald Jacquese plácnul po hlavě.
,,Neboj zatím jste si dali jenom pusu.."
Oddechla jsem si,když to Kevin řekl.Už teď se cítím trapně,protože nevím,že je to můj kluk.Nejspíš bych nepřežila, kdybych s ním měla něco víc..A ani to bych si nepamatovala.
,,Kdo mě vůbec z toho ledu zachránil?"
Zeptala jsem se po chvilce.Kevin se zvednul a zapnul televizi.Zrovna běželi televizní noviny.Zesílil volume a já se zaposlouchala.
,,V čera večer byla hasiči vysvobozená starostkyna dcera Gissele Lorensová..Po té,co se pokoušela spáchat sebe.."
Kevin to vypnul a zadíval se na mě.
,,Ku podivu,hasiči.." ,,A taky si vymysleli,že jsi chtěla spáchat sebevraždu.."
Řekl Gerald.
,,Nediv se,když nemají o čem mluvit.." Pousmál se Jacques.
Je mi Doriana líto..Ale co mám dělat?

Záhadní - 21.část

14. února 2014 v 20:08
Schopnosti..Když mi bylo osm a byla jsem naštvaná,z ničeho nic se rozletělo okno.Vychovávaná ve lži..Je možné,že ta žena,které jsem říkala matka je cizí člověk?Jsem jedna z Nečistých?A opravdu mám v sobě uvězněné své temné já,které se snaží dostat na povrch?
,,Doriane,já to myslím vážně.."
Když jsem to řekla Dorianovi,tak si mě začal prohlížet a nechtěl tomu uvěřit.Ani mě se tomu ze začátku nechtělo věřit.
,,Gissele já..Příjde mi to,že tohle je..Nedává to smysl."
Řekl a jsem pochopila,že na to nejspíš budu sama..Pak jsem si vzpomněla na to,co říkal Jacques.
,,Jacques se zmínil,že máš nějaké problémy.."
Dorian se zastavil a podíval se na mě.
,,Rodiče se vrátili a nejsou zrovna nadšení co se tady včechno odehrálo mezitím,co byli pryč."
Na Dorianovi rodiče jsem úplně zapomněla.
,,Chtějí,abych odjel s něma a vyhrožovali mi,že na vás zaútočí."
Když to řekl tak jsem se lekla,protože jsem si myslela,že když je Dorian schopný tolerovat Lovce,tak toho budou schopni i jeho rodiče,ale zřejmě jsem se spletla.Ale to na tom nebylo to nejhorší..
,,Počkej,takže ty odjíždíš?" Zeptala jsem se vystrašeně. ,,Ne..Konečně mám někoho,kdo mi rozumí
a věř mi,že já se tě tak lehce nevzdám.."
I když to ode mě nejspíš určitě bude sobecké,zalichotil mi tím.Došel ke mě a já jsem ucítila,že nás někdo pozoruje..
Dorian zavrčel a já jsem uviděla jeho matku s otcem.Byla už docela tma,ale i tak jsem docela dobře viděla.
,,Co tady děláš?"
Zeptal se přísně jeho otec a až teď jsem si všimla,že je na noční obloze skoro celí úplněk.Dorian spozoroval,že jsem se zadívala na oblohu a okamžitě zareagoval.
,,Neměli by jste tady být,brzo bude úplněk.." Řekl Dorian nervózně. ,,Opravdu?Neříkej Doriane..
Myslel jsem,že už jsi dospěl,ale místo toho vidím,že se oháníš za každou druhou holkou."
Všimla jsem si,že se mu začínají měnit oči a Dorian se zadíval na jeho matku.
,,Mami,je pozdě.."
Jeho matka okamžitě spozornila a zadívala se na mě.Otec se mezitím potácel k zemi a začal se všemožně kroutit a třepat.
Dorianova matka se proměnila a najednou zní byla šedobílá vlčice.
,,Doriane?" Zeptala jsem se. ,,Gissele,teď mě poslouchej..Musíš utéct a co nejrychleji.."
V jeho očích byla starost a dokonce i strach.Najednou jsem neslyšela nic jiného než ticho,které bylo až děsivé.
Nejdřív jsem se podívala na oblohu..Úplněk zářil v plné síle.Podívala jsem se na Dorianova otce a v tom už jsem viděla jen tmavě hnědý obrys,který stál naproti vlčici.Pustili se do sebe a já jsem strnutě přihlížela..Vlk zakousl vlčici a odhodil ji do strany.Dorianova matka se nehýbala a s těží lapala po dechu.Dorian se na mě otočil.
,,Běž!" Vykřikl.
Okamžitě jsem se dala na útěk a za sebou jsem už slyšela jen zuřivé vrčení a strašidelné zvuky.Byla zima a mráz a to,že začalo sněžet mi taky situaci moc neulehčovalo..Než jsem si uvědomila,že běžím špatným směrem bylo pozdě.Stála jsem přímo před zamrzlým jezerem a za mnou čekala jistá smrt od Dorianova otce.Otočila jsem se a spatřila jsem přibližujícího tmavěhnědého vlka.
,,Ne..Prosím."
Měla jsem strach a pokaždém výdechu nadýchaného obláčku mi přišlo,že dýchám naposled.
,,Vy mě přece nechcete zabít.."
Řekla jsem,ale ničemu to nepomáhalo.Začala jsem se rozhlížet okolo sebe,jestli náhodou nenajdu možnou únikovou cestul,ale marně.Led se mi nezdál,ale co jsem měla dělat?Nebezpečí mě v podstatě čekalo na každé straně.Začala jsem opatrně couvat,až jsem se ocitla na ledu uprostřed jezera.Najednou jsem uviděla Doriana,jak se vrhá po otcovi.Oddechla jsem si,ale v tom se podemnou ozvalo zapraskání.Bylo to tak rychlé,že jsem ani nepostřehla,že jsem ve vodě.Když už jsem se vzpamatovala tak jsem se snažila vyškrábat nahoru,ale byla mi neuvěřitelná zima.Nohy mi tuhnuly a konce prstů jsem si přestala cítit po chvilce marného snažení dostat se z vody ven.
,,Pomoc!Doriane!Někdo!"
Lapala jsem po vzduchu,ale plíce se mi začali pomalu plnit studenou vodou.Nechtěla jsem to vzdát.Takhle přece umřít nemůžu!Snažila jsem se bojovat dál,ale má váha se postavila proti mně.Začala mě táhnout dolů.
,,Pomoc!"
Vydala jsem ze sebe,co nejhlasitěji to ještě šlo.Měla jsem strach,že je se mnou doopravdy konec.Ještě nikdy jsem nezažila takový strach,jako teď.Strach ze smrti a odloučení od těch,které mám ráda mě děsil na tolik,že jsem začala křičet ještě víc.Najednou jsem přestala cítit ruce a tělo úplně.Přestala jsem se sice bránit fyzicky,ale uvnitř sebe jsem křičela a snažila jsem se přinutit všechny svaly v těle,aby ještě zabojovaly.Potopila jsem se pod hladinu a pomalu jsem si začala uvědomovat,že už nastává můj konec.Dorian,ani nikdo jiný mě už nezachrání a já se nedozvím,kým doopravdy jsem.

Záhadní - 20.část

13. února 2014 v 17:23
Měla jsem pravdu..V knihovně jsem strávila celou noc skoro sama.Jacques mě sice občas přišel skontrolovat,ale jinak jsem na to byla úplně sama.Zabořila jsem hlavu do knihy a na chvíli jsem zavřela oči.Neměla jsem sílu pokračovat,ale vzdát to,jsem v plánu taky neměla.Zvědavost a trochu vztek na Nikolase mě poháněl dál.
,,Vstávej šípková růženko.."
Uslyšela jsem Jacquesův hlas,ale hlavu jsem i tak nezvedla.
,,Hele ty jsi tady nestrávil celou noc.."
Řekla jsem a nakonec jsem se na něho podívala.Vedle Jacquese stál Dominik,a když mě uviděla tak se pousmál.
,,Vypadáš strašně.." Řekl. ,,Dík.."
Protočila jsem očima a nechápala jsem proč sem Jacques přivedl Dominika.
,,Přivedl jsem ho,aby ti pomohl..Narozdíl ode mě to s knihama umí.."
Vysvětlil Jacques a já jsem si ho prohlédla. ,,Ty mi čteš myšlenky?A proč si nepřivedl Doriana?"
Zeptala jsem se a Dominik nasadil nepřítomný výraz.
,,Protože jsem ho nemohl najít..Kevin říkal,že má nějaké menší potíže."
Okamžitě jsem spozornila a to samé udělal i Dominik. ,,Potíže?" Zeptala jsem se.
,,Hele já nevím,co se děje,ale neboj se o něho..Už přece není malý vlk."
Když to Jacques řekl tak jsem po něm hodila propisku. ,,Užíjte si to!"
Řekl a odešel.Věděla jsem,že nastala dost trapná chvíle,jak pro mě tak pro Dominika.
,,Přinesl jsi mi,alespoň snídani?" ,,V knihovně by se sice jíst nemělo,ale ano.."
Odpověděl a z tašky,kterou měl přes rameno vytáhnul sendviče.Okamžitě mi zakručelo v břichu.Podal mi jeden ze sednvičů a já jsem začala rychle jíst.
,,Kam tak pospícháš?Ta kniha ti přece neuteče.."
Pousmál se a já jsem si ho prohlédla. ,,Hele chci,abychom zůstali přáteli,tak se prosímtě.."
,,Chápu..Už na tebe nebudu mluvit.."
Vstoupil mi do věty a já jsem si připadala provinile.
,,Takhle jsem to nemyslela.."
Když jsem to řekla Dominik se zazubyl.
,,Vypadá to,že tě úplně nezměnil.."
Vstal a začal si prohlížet knihy,které jsem měla před sebou.Tu jeho poznámku jsem igorovala.Dojedla jsem sendvič a Dominik se na mě podíval.
,,Co to vlastně hledáme?" Zeptal se. ,,Růži,která je obklopená dlaněmi a trny."
Dominik se zamyslel a pak přešel k dalšímu regálu s knihama.
,,Tak se do toho dáme.."
Začali jsme a už po dvou hodinách hledání,toho měl Dominik plné zuby.Nic jsme nenašli a ještě k tomu mě znervózňovalo,jak pozoroval každý můj pohyb.Sedla jsem si a opřela jsem se o skříň.Dominik si sedl naproti mě.
,,Nechápu,jak jsi tady mohla strávit celou noc hledáním.."
Zasmála jsem se vyčerpaně a začala jsem se rozhlížet okolo sebe.
,,Někde tady musí být.." Řekla jsem.
,,A proč ji vůbec hledáme?"
Zarazila jsem se,ale pak jsem věděla,že mu to stejně budu muset říct.
,,Protože jsem ten znak nedávno viděla a zajímalo by mě co znamená.."
Dominik se pousmál a prohlédl si mě.
,,Děkuju,že jsi mi zachránila život,i když jsi nemusela.."
Znovu jsem si vybavila tu vzpomínku a zadívala jsem se na něho.
,,Nelituju toho Dominiku..I když si myslíš,že tě nenavídím,není to tak.."
Nevěděla jsem,co jiného mu na to mám říct.Mám ho ráda,ale jako přítele a kamráda.Nedokážu si nás představit,jako pár.Usměvavě se zvedl a došel k tmavé černé knížce.Já jsem došla ke stolu a začala jsem hledat v dalších knihách.
,,Myslím,že to mám!" Řekl najednou.
Okamžitě jsem k němu došla a podívala jsem se na ten obrázek.
,,Je to úplně stejné,jako jsem to viděla.."
Byla jsem docela zaražená,protože jsem popravdě už přestala doufat,že tu knihu najdeme.
,,Přečteš to?Já jsem momentálně trochu mimo.."
Řekla jsem a Dominik kývl.Sedli jsme si ke stolu a Dominik si ji prohlédl.
,,Píše se tady,že je to symbol Nečistých a Zapovězených..Jednou za čas se objeví člověku,který je od malička vychováván v lži.Často to směřuje k objevení nových,ale nebezpečných schopností.."
Nechápavě jsem ho poslouchala dál.
,,Člověku,kterému se tento symbol zjeví,je jenom začátek k poznání svého temného já.."
Dominik zaraženě přestal a já jsem nechápala,proč se ten symbol zjevil mně.
,,Nemyslíš,že je to pravda.." ,,Nevím.."
Odpověděla jsem hned zmateně.Zprudka jsem se nadechla a vydechla.
,,Počkej,je tady ještě něco.."
Okamžitě jsem zpozornila.
,,Naposledy byl tenhle symbol považován za znamení Nečistého potomka..Nečistí mívají už od narození neobvyklé schopnosti,kterými dávají najevo,že se liší.."
,,Pak už jsou tady jenom nějaké poznámky.A něco latinsky.."
Začala jsem nerózně přešlapovat. ,,Dokážeš to přeložit?"
Zeptala jsem se vystrašeně a Dominik mě chytl za ramena a zadíval se mi do očí.
,,Nemyslíš si snad,že ty jsi Nečistý potomek.." ,,Já nevím Dominiku..Od té doby,co jsem vstoupila do tohoto světa mi příjde všechno možné.."
Řekla jsem a pak jsem se zamyslela.V tom došel Jacques,a když uviděl jak se tvářím tak spozornil.
,,Nejpsíš jste tu knihu našli.."
Došel k nám a prohlédl si mě.
,,Jsi v pořádku?Vypadáš,jako bys viděla ducha.." Řekl.
,,Umíš latinu?" Zeptala jsem se hned. ,,No,ano.."
Dotáhla jsem ho ke knížce a ukázala jsem na text.
,,Dokážeš to přeložit?"
Zeptala jsem se a Jacques si to začal prohlížet.
,,Myslím,že jo.." Řekl a znovu si to začal prohlížet.
,,Non te tenerarum glutiam te anima..Nedovol,aby temnota pohltila tvou duši.."
Řekl a mě to nepřišlo moc povzbuďující to nebylo.
,,Pak je tady varování..Tenent pax et quies.Držet v klidu."
Jacques se na mě podíval.
,,A poslední..Qoud non potest regere..Nedokáží se ovládat."

Záhadní - 19.část

11. února 2014 v 17:43
Neměli jsme se vracet..Pomyslela jsem si,když jsme přijížděli k mému domu.Všimla jsem si,že Dorian s ostatníma,teda kromě Dominika,taky nejsou nadšení z toho,že se vrací.Jenže potom,co se v čera odehrálo Gerald s Jacquesem přemluvili Kevina,že bude pro všechny lepší,když se vrátíme.Zajímalo by mě pro koho konkrétně to bude lepší..Vystoupila jsem z auta a uviděla jsem mámu s Nikolasem,jak pomalu jdou k nám.Stoupnula jsem si před Kevina a Doriana.Projistotu..Nikolas se na mě naštvaně podíval a já jsem poznala,že jsem udělala dobře.
,,Oni za nic nemůžou a jestli tady s váma musím být já,budou tu i oni dva." Řekla jsem.
Nikolas se na mě namítavě podíval a pak si prohlédl Kevina s Dorianem.
,,Víš,že je nemusiš chránit,pokud ti ublížili.." Řekla máma a já se na ni nechápavě podívala. ,,Cos jí to namluvil?
Že Kevin mě unesl a Dorian se na tom podílel?" Kevin mě odtáhnul na stranu a zadíval se na mě.
,,Nemůžeš nás chránit napořád.."
Nechápala jsem o co Kevinovi jde.Došel před Nikolase a zadíval se na něho. ,,Uhoď mě pokud si doopravdy myslíš,
že jsem jí unesl."
Nikolas si Kevina pořádně prohlédl a pak zavrtěl hlavou.
,,Já vím,že tě k tomu donutila..Pojďte dovnitř tady je zima.." Řekl Nikolas tvrdě.
Máma mě chtěla obejmout,ale já jsem se jejímu obětí vyhnula.Pořád jsem na ní ještě byla naštvaná a navíc je tady ještě ten sen s tou ženou..I když je to nejspíš absurdní,něco na tom přeci jen je.Ale já nevím proč.
Máma mě sklesle pozorovala,ale nic na to neřekla.Došla jsem si vybalit do svého pokoje věci,ale jaksi se ke mě připojil i Nikolas.
,,Nevybíjej si vztek,který máš na mě,na mámě." Pokračovala jsem dál ve vybalování.
,,Posloucháš mě?"
Chytl mě za loket a zadíval se mi do očí.
,,Poslouchám.." Řekla jsem a on mě pustil.
,,Věř mi nebo ne,ale jsi úplně jako já.." Zasmála jsem se.
,,Co je na tom vtipného?"
,,Možná to bude znít tvrdě,ale z ničeho nic si příjdeš,líbáš se s mojí mámou..Potom zjistím,že jsi můj otec a nakonec mě tady budeš poučovat jak se mám k chovat ženě,která mě vychovávala,mezitím co ty jsi byl bůh ví kde?!"
Uvědomila jsem si,že jsem to přehnala,až když jsem se na něho znovu podívala.
,,Promiň,ale je tady tolik věcí.." ,,Například?" Řekl.
Váhala jsem jestli se mu mám svěřit.
,,Můžu ti věřit?" ,,To je na tobě.." Váhavě jsem si ho prohlédla.
,,Když jsem se narodila,nezemřel mi náhodou sourozenec?" Zarazil se a prohlédl si mě.
,,Ne.." odpověděl zaraženě.
,,Jsi si jistý,že jsem tvoje dcera?" zeptala jsem se znovu,ale trochu jinak.Nikolas se zvláštně zatvářil a pohlédl mi do očí.
,,Za to,že jsi utekla máš domácí vězení.."
Odešel a já jsem v pokoji zůstala s otevřenou pusou dokořán.Tohle je už doopravdy divné..Když už se mu v podstatě svěřím,on se zachová tak,že mi dá domací vězení a svede to na to,že jsem utekla?Určitě něco tají a já musím zjistit co.
,,Doriane?!"
Zaklepala jsem na dveřě od jeho pokoje,ale nikdo se neozval.Zvláštní..Pomyslela jsem si.Otočila jsem se a uviděla jsem na okně docela rychle se rozrůstající mráz.Uvědomila jsem si,že je tady větší zima než obvykle.Došla jsem k oknu a projela jsem prstem sklo.Byla tady neuvěřitelná zima.Najednou jsem tam uviděla něco jako ruži a okolo byli dvě ruce obklopené trním.
,,Co to je?" začala jsem si to důkladně prohlížet. ,,Gissele?"
Prudce jsem se otočila a uviděla jsem Jacquese.Podívala jsem se zpátky na okno,ale nic tam už nebylo.Všimla jsem si,že si mě Jacques začal opatrně prohlížet.A přesně v tu chvíli mě něco napadlo.
,,Existují nějaké dějiny Lovců?"
Jacques si mě nechápavě prohlédl. ,,Myslím,něco jako kde popisují různé symboly a tak.."
,,Ano..Přímo ve vaší knihovně,v domě.."
Nechápavě jsem se na Jacquese zadívala,protože jsem neměla ani potuchy o jaké knihovně to přesně mluví.
,,Prosím neříkej mi,že tys o ní nevěděla a já jsem ti o ní právě teď řekl."
Pousmála jsem se a Jacques si uvědomil co udělal. ,,Potřebuju něco najít..Teda jestli to tam bude.."
,,V žádném případě už je tak dost problém,že jsem se ti o ní zmínil." Odporoval,ale pak se zamyslel.
,,Ale na druhou stranu už o ní víš a stejně by ses ji vydala hledat i beze mě.."
Ukázal,abych šla za ním.Vyšli jsme na půdu a Jacques se zašal rozhlížet.Stoupnul si před obrovskou skříň a pořádně si jí začal prohlížet.Otevřel ji a podíval se na mě.
,,Pojď za mnou.."
Vešel dovnitř a já uslyšela menší ránu.Když vyšel ze skříně ven a držel se za hlavu,tak jsem vyprskla smíchy.
,,Nikolas ji nejspíš zazdil.." Řekl.
Ale já jsem pokračovala v smíchu dál. ,,Pomohla bys mi ji odsunout?"
,,Prosím.." Dodal otráveně.
Došla jsem k němu a snažila jsem se přestat smát.Začali jsme oba posouvat skříň do strany.Nebyla až tak těžká jak jsem si myslela.Když už jsme ji odsunuli až ke kraji,tak jsem začala vykašlávat prach,který všude okolo nás poletoval.Najednou jsem si,ale všimla obrovských,dřevěných dveřích.Jacques k nim došel a chytl kliku.Váhala jsem jestli to náhodou nebude zamknuté,ale ku podivu nebylo.
,,Až po tobě.." Řekl a ustoupil do strany.
Vešla jsem dovnitř a nemohla jsem uvěřit svým očím.Vypadalo to tady jako v městské knihovně.Toho prostoru a vůně knih.
Obrovské skříně a stoly s lampama.Jen jedním se to odlišovalo od normální knihovny.Byli tady samé tlusté knížky.Nikde jsem neviděla,aspoň trochu hubenější knížku.
,,Tak co tomu říkáš?" Zeptal se. ,,Neuvěřitelné,tady snad musí být knihy i z počátků Lovců.."
Jacques se zasmál. ,,Taky,že jo..Prvních pár generací si muselo povinně psát zápisky svého života Lovce."
Překvapeně jsem se na něho zadívala.
,,Ty si taky píšeš něco,jako deníček?"
Jacques se zatvářil uraženě,když jsem to řekla.
,,Nechám tě tady na chvíli samotnou,tak se to tady snaž nezničit.." ,,Kam jdeš?"
Zadívala jsem se na něho. ,,Musím si na to dát led.."
Řekl a odešel..Nedokážu si představit jak zrovna Jacques mohl přežít výcvik.Vypadá to,že tady dnes strávím celou noc..

Růže,co se objevila Gissele...

Záhadní - 18.část

9. února 2014 v 14:10
,,Jacques s Geraldem tady za chvíli budou tak si koukej pohnout.."
Řekl nervózně Kevin,když mi podával do rukou dvě menší dýky a pistoli,kterou jsem si musela zasunout do opasku.Dorian byl naštvaný,že nemůže jít s náma.Kevin to nechtěl dovolit ani mě,ale nakonec jsem ho přemluvila.Moje první výprava..Pomyslela jsem si a v tom jsem uviděla Geralda,Jacquese a Dominika?!
,,Prosím neříkej mi,že s náma jde Dominik.." Kevin se podíval z okna a chápavě kývnul.Dorian sešel schody,a když uviděl jak se tvářím tak zavrčel.
,,Neříkej mi,že je tady.." ,,Hele,klid vlku.." Vstoupil do toho Kevin a já jsem mu za to byla vděčná.
,,Tak tohle,ale není férové..Já nesmím jít a on ano?" ,,Já za to nemůžu..Ber to tak,že když budeš mít štěstí
tak se mu něco stane.."
Dorian se pousmál a Kevin taky.Já jsem naštvaně protočila očima a vyšla jsem ven.Gerald spozoroval,že se rychle blížím k Dominikovi a hned si přede mě stoupnul.
,,Hele si pod tlakem..." ,,Neboj se,nezabiju ho..Zatím."
Obešla jsem Geralda a namířila jsem si to k Dominikovi.Když mě uviděl tak polkl a měl taky proč.Okamžitě jsem mu dala facku. ,,A to je jen začátek,jestli nepřestaneš tak to příště schytáš ty."
Dominik vypadal zaskočeně a Jacques s Geraldem nás napjatě sledovali.Všimla jsem si,že Dominik v rukou drží luk a na zádech má další šípy.Otočila jsem se k němu zády a došla jsem k Jacquesovi.
,,Musí jít s náma?" ,,Popravdě jo..Vyhrožoval mi,že to napráská Nikolasovi." ,,Je mazaný.."
Dodal zamyšleně a pak si mě znovu prohlédl.
,,A ty?Ty jdeš proč?" ,,Jde,protože by nás jinak sledovala.."
Řekl Kevin a Gerald se pousmál. ,,Co je?" Zeptala jsem se,když mě pořád pozoroval.
,,Jen se divím,jak dobře zvládáš přítomnost tolika chlapů.."
Jacques to nejspíš pochopil nějak úchylně,takže se taky tak pousmál.
,,Tak tohle bude něco.."
Hned jsme se vydali do Brooklynu.Bylo vtipné,že jsme nasedali do menší dodávky.Já jsem seděla v zadu sama.Docela mi to tak i vyhovovalo,protože Dominikovi hypnotyzující pohledy jsem opravdu vidět nemusela.Ale Jacques seděl přede mnou a pozoroval mě skrz zrcádko.I když jsme jeli jenom deset minut,tak mně to přišlo jako věčnost.
,,Jak je to mezi tebou a Dorianem?"
Zeptal se,když jsme vystoupili z auta a Dominik okamžitě spozornil. ,,Opravdu musíš provokovat?"
,,Ano..Jsem zvědavý.." Zajímalo by mě kolikrát už Jacques dostal kopačky od holky..Určitě nespočetněkrát.
,,Je to mezi náman jako s normálním párem.."
Řekla jsem nakonec a Dominik se na mě i na Jacquese naštvaně podíval.
,,A co líbání?" ,,Hele..Na otázky ohledně jejího osobního života budeš mít dost času.." Řekl Gerald dřív než jsem stihla udělat nějakou hloupost.
,,Určitě míňkrát než daly tobě holky kopačky.." Řekla jsem nakonec.
A Jacques se na mě za to zvláštně podíval.Kevin se začal rozhlížet okolo sebe.Všimla jsem si,že stojíme před starou budovou a začíná se stmívat..Nemám ráda opuštěné domy zvlášť,když se stmívá a já jsem s chlapama, kteří mají pistole,dýky a ještě bůh ví,co..
,,Proč,že to tady jsme?" Zeptal se Dominik. ,,Tohle by mělo být dočasné sídlo klonů,jestli tady budou tak je zabijeme."
Všimla jsem si jak s sebou trhl. ,,Drž se u někoho z nás.."
Poručil Kevin a vešli jsme dovnitř.Smrdělo to tady zatuchlinou a všude okolo byla vidět krev.
,,Tak,co?Je to vzrušující být na své první výpravě?" Došel vedle mě Jacques. ,,Asi jako to,že
se mě pořád na něco vyptáváš.."
Dominik šel za náma a nenápadně poslouchal.A když říkám nenápadně tak to nemyslím vážně.
Najednou jsem něco uslyšela a vzala jsem do ruky dýku. ,,Klid Lovkyně..
Jsem z tebe nervózní.."
Zadíval se na mě ostražitě Kevin. ,,Něco jsem slyšela a bylo to dost blízko.."
Nedala jsem se,protože sluch mám docela dobrý.Zastavila jsem se,protože jsem znovu něco uslyšela a tentokrát to bylo o hodně blíž než předtím.Otočila jsem se k Dominikovi a nad ním bylo něco,co vypadalo jako zvíře a napůl člověk.
,,Nehýbej se!"
Hodila jsem potom dýku,když už to chtělo na něho skočit.Kevin ke mě přišel a zadíval se na mě.
,,Dobrá trefa.." Řekl Jacques.
,,Neříkal jsem ti,aby ses držel u nás?Kdyby tady nebyla Gisseletak je po tobě."
Dominik vypadal uraženě,ale Jacques si to evidentně užíval.Gerald mezitím zapálil pochodeň a zadíval se na mě.
,,Jestli uvidíte nějaký pohyb,tak řekněte."
Napřáhl se a hodíl pochodeň do předu.Na celém stropě byli ty samé obludy,co zaútočili na Dominika.Jacques se na mě podíval. ,,Žádné prudké pohyby.."
Poznala jsem,že jsme v pěkném maléru.Dokonce i Gerald s Kevinem měli strach v očích.Rozbušilo se mi srdce a nebyla jsem zrovna nadšená z toho,že se odtud budeme muset probojovat. ,,Gissele,ty s Dominikem poběžíte ven.
My je zdržíme.." Zavrtěla jsem hlavou,když to Kevin řekl. ,,To je rozkaz!"
Zadívala jsem se na strop,ale už tam nebyli. ,,To ne.."
Uslyšela jsem na zádech něčí dech a poznala jsem,že Dominik ani nikdo jiný to není.
,,Gissele!"
V tom mě to odmrštilo do stěny.Narazila jsem zády a spadla jsem na zem.Rychle jsem vstala a všimla jsem si,že všichni už začali s únikovou cestou.Na Jacquese se,ale vrhli dva najednou a on upadl.Dominik se snažil bojovat,ale luk nevyužil.Vzala jsem mu ho ze zad a zamířila jsem na toho,co povalil Jacquese.Ještě nikdy jsem to nedělala,takže jsem doufala,že se mi to povede.Zamířila jsem a z prudka jsem se nadechla.Vystřelila jsem a hrot šípu se tomu zabodl přímo do zad.Vydal ze sebe strašný řev.Najednou jsem na konci chodby uviděla ženu s blonďatýmy vlasy.Nechápala jsem,co tady dělá.
,,Utíkejte!Musíme to tady zapálit!"
Kývla jsem,ale Dominika to zrovna povalilo na zem.Rychle jsem si stoupla před něho a probodla jsem to mečem.Stačilo mě to,ale ještě poškrábat do ramena.
,,Rychle!Musíme se odsud dostat!" Řekla jsem a Dominik přikývnul.
Jenže,když už jsme běželi pryč tak jsem si všimla,že to co jsem zabila se změnilo v člověka.Dominik mě popadnul za loket a táhnul mě za sebou.Nechápala jsem to..To přece nebyl člověk.Zastavila jsem se,když jsme konečně vyběhli z budovy.
,,Viděl jsi to?Proměnilo se to v člověka.." Řekla jsem zmateně.
,,Ne..Je ti dobře Gissele?" Zavrtěl hlavou. ,,Byla tam žena.."
Najednou se mi vybavil ten sen,kde ležela ta žena v nemocničním lůžku s dítětem v náručí. ,,Co to
má znamenat?"
Zeptala jsem se nechápavě a uvědomila jsem si,že Kevin s Geraldem a Jacquesem stojí přímo přede mnou.
,,Krvácíš.." ,,Cože?" Kevin ke mě přišel a odtrhl mi visící kousek látky na rameni. ,,Je to jenom škrábanec.."
Kevin zavrtěl hlavou.Podívala jsem se na budovu a všimla jsem si,že je v plamenech. ,,Co ta žena?"
Jacques i ostatní si mě prohlédli.
,,Žádná žena tam nebyla.." Zadíval se na mě zvláštně Gerald.Tenhle pohled jsem už znala od mámi.
,,Nezbláznila jsem se..Ta žena tam byla..Byla to ta samá,jako v mém snu."
Zadívala jsem se na Kevina a on si mě znovu prohlédl.Když jsme jeli zpátky tak se mnou Jacques seděl v zadu a kontroloval mi ránu. ,,Nevykrvácím..Tak hluboké to není." ,,Co víš?Možná ano."
,,Ani ty mi nevěříš,že?" Jacques se mi podíval do očí. ,,Gissele,jestli tam opravdu byla..Tak proč jsem ji neviděl?"
,,Nevím..Možná jsi ji přehlédl.." Jenže o tom jsem i já pochybovala.Zrovna Jacques by si takové pěkné ženské určitě všiml.Začíná to být už dost zamotané..