Záhadní - 8.část

28. ledna 2014 v 15:28
Hned jak Gerald dojedl tak jsme nasedli do auta a vyjeli.I když jsem se ho pořád vyptávala na Doriana,tak na mě neřval.Byl až neuvěřitelně trpělivý.
,,Můžu ti věřit?"
Zeptala jsem se po chvilce.Gerald se usmál,ale ne tak jako předtím.
,,To záleží na tobě..Já za tebe rozhodovat nemůžu."
Zamyslela jsem se.Kdyby mi chtěl ublížit,tak by to už udělal.Nebo ne?
,,Myslím,že ti můžu věřit."
Na krátko se na mě podíval.
,,Podle čeho tak soudíš?" Přišlo mi,že mě prověřuje,ale budiž..
,,Kdyby jsi mi chtěl ublížit,tak už bys to udělal..Místo toho si mi pomohl,i když jsem se tě pokusila napadnout."
,,Ze zadu."
Dodal s úsměvem a já si oddechla,že na mě za to není naštvaný..Ještě nikdy jsem si tolik nerozumněla s dospělým.Pomyslela jsem si.
,,Stejně bys mi neublížila..To spíš já tobě."
Řekl,když jsme vjeli do lesa.Nahlédla jsem z okna.Dalo by se říct,že jsem uviděla starý,malý domeček na menšim kopci obklopený stromy,které ho dokonale ukrývali.
,,Moc jako základna to nevypadá.."
Dům byl na pokrají rozpadnutí,ale pořád ještě držel.
,,Nenech se oklamat zevnějškem.."
Znovu jsem si dům prohlédla.Kdybych nevěděla,že to je základna Lovců,myslela bych si,že v tom domě bydlí čarodějnice.Té myšlence jsem se pousmála.Gerald zaparkoval tak,aby to auto nikdo neviděl,kdyby někdo přijížděl z té samé cesty.Vystoupila jsem z auta a nadechla se.Čerstvý vzduch..Vůně svobody,teda ne tak úplně.Všimla jsem si,že Gerald opět drží v rukou kuši.
,,Neboj na tebe nevystřelím.."
Řekl aniž by se na mě podíval.Šla jsem za ním jako ocásek.Doufala jsem,že mě z tadyma nevyženou. Aspoň dokud nenajdu Doriana.Gerald otevřel dveře a vešel dovnitř.Já ho samozřejmě následovala.Zavřela jsem za sebou opatrně dveře.Najednou něco vytáhl z kapsy a dal to do dalších dveřích před ním.Vypadalo to tady stejně jako z venku.Hodně staré řevo,pavučiny..Zkrátka zachátrale.
,,Až po tobě."
Řekl Gerald a dal mi do rukou hořící pochodeň.Vešla jsem dovnitř a pomalu jsem scházela schody dolů.Byla jsem z toho místa nervózní.Najednou jsem někde před sebou uslyšela velkou ránu.Zastavila jsem se a snažila jsem se uklidnit.
,,Neboj,jdu za tebou."
Řekl za mnou klidně Gerald. Pokračovala jsem dál.Došla jsem na konec dlouhého a strmého schodiště.Předemnou byli dveře a vedle nich držák na pochodeň.Pochodeň jsem dala do držáku a šáhla na kliku.Dveře se otevřeli skoro sami.Byla jsem napjatá,ale i tak jsem pokračovala dál.Tady už bylo světlo,které šlo z oken.Poznala jsem,že jsme opět na patře.Došla jsem k zábradlí a porozhlédla jsem se.
,,Páni..."
Bylo tam další schodiště,tentokrát kratší a dole byla hala s různými obrazy a dveřmi k východu.Tady na patře bylo několik dveří a další poschodí,které vedlo opět nahoru.
,,Moment,takže my jsme prošli pod zemí?" Zeptala jsem se ohromeně.
,,Myslí ti to,to je dobře."
Usmál se.Pomalu jsem scházela schody a všimla jsem si na dřevěném zábradlí vyryté nejrůznější znaky a rýhy,které jsem nikdy před tím neviděla.Pokračovala jsem dál.Najednou jsem nad sebou v druhém patře uviděla na zábradlí kuši a obrys muže.Můž vystřelil a já se naštěstí rychle šípu vyhnula.Jenže on přeskočil zábradlí a skočil přímo předemě.Kopla jsem ho a rychle jsem seběhla schody dolů.
,,Geralde!"
Vykřikla jsem nervózně.Ten se najednou zjevil nahoře,a když uviděl svíjet se toho muže na zemi tak vybuchl smíchy.Přeskočil zábradlí,jakoby nic a byl u něho.
,,Že se nestydíš být poražen šestnáctiletou holkou."
Podal mu ruku a muž se jí hned chytil.Pořád jsem ještě byla pro jistotu ve střehu.
,,Možná jí je šestnáct,ale kopnutí má jako osmnáctiletá."
Konečně jsem muži viděla do tváře.Blonď‎até vlasy a hnědé oči, stejně jako já.Vypadal na dvacet-jedna let a měl stejně vypracovanou postavu jako Gerald a Christian.
,,To je Jacques,druhý největší sukničkář z Lovců tady.." ,,Kdyby nebylo tvého strýce,tak první."
Pousmál se pyšně.
,,Gissele.."
Představila jsem se a hned si mě začal prohlížet.
,,Možná brzo budu první.." ,,Na to zapomeň.."
Řekla jsem hned a Gerald se zasmál.
,,Doufám,že jsi mě nechtěl zastřelit."
Řekla jsem po chvilce a Jacques se zarazil.
,,Jasně,že ne..Kdo by mohl zabít tak nádhernou..",,A nezletilou." Vstoupil mu do věty Gerald a já se na něho děkovně pousmála.Takže už mám obrázek o Jacquesovi..Sukničkář,který se nebojí koketovat s o čtvrtinu mladší holkou než je on sám.
,,Drsná.." ,,Měli bychom jít za Nikolasem."
Řekl Gerald a ukázal,abych šla za ním.Neustále jsem myslela na Doriana až budu mít prostor tak ho musím najít.
,,Doufám,že povolí aby tady zůstala.."
Řekl těsně za mnou Jacques.
,,Je lepší ho ignorovat?" Zeptala jsem se Geralda. ,,To je to nejlepší,co můžeš udělat."
Pousmála jsem se.
,,Děláte,jakobych tady nebyl."
Řekl nabručeně.Vyšli jsme ven a já uviděla les s různýma překážkama.Vypadalo to tady jako na výcviku pro armádu a ke všemu tomu tady byli všude samí chlapi.Necítila jsem se zrovna nejlíp,když na mě většina z nich zírala.Ale nebyli tady jenom dvacetiletí,někteří z nich vypadali i nad třicet.Ale většina těch,kteří skákali přes překážky měli minimálně sedmnáct nebo osmnáct.
,,Tady asi holky nejsou,že?" Zeptala jsem se naivně.
,,Jedna ano..Je jí čtyřiatřicet,ale v posteli je jako dvacetiletá dračice."
Řekl Jacques.Přišlo mi,že tady se ke mě nikdo nebude chovat jako k dítěti. Popravdě jsem nevěděla jestli je to dobře nebo špatně.Došli jsme do nějaké haly.Vypadalo to tady skoro jako na menším fotbalovém hřišti.Uviděla jsem tam sedět šest chlapů na každé straně.Pak tady byla něco jako v soudní síni,tribuna pro soudce.Tam stál tmavovlasý muž,s hnědýma očima.Byl mi povědomý,ale nebyla jsem si jistá jestli jsem ho vůbec někdy viděla.Vedle něho stála zrzavá žena se zelenýma očima a z druhé strany Christian.Gerald s Jacquesem se ode mě kousek vzdálili.Bylo mi trapně,protože jsem nevěděla,co mám dělat ani říkat.
,,Gissele Lorenssová,určitě už víš,kdo jsme a co jsme zač."
Měl tak pevný a povědomý hlas.
,,Ano.." Řekla jsem.
,,Co víš o nadpřirozenu?" Zamyslela jsem se.
,,Vím,že existují Likantropové,Lovci,lidé,kteří mají různé schopnosti a nakonec andělé."
Bylo mi nepříjemné jak se na mě všichni dívají.
,,A od koho to víš?"
Zeptal se přísně.Bylo mi jasné,že musím říct pravdu.
,,Od Doriana.." ,,Toho vlka."
Dodala jsem a polovina z nich se zásmala,ale Nikolas se tvářil až moc vážně.
,,Aha..Jak už víme,tak tvá matka zmizela a toto rozhodnutí bude záležet na Christianovi."
Cože?O jakem rozhodnutí to mluví?!
,,Tvá neteř má možnost stát se Lovkyní."
,,Cože?"
Zeptala jsem se naštvaně.Všichni si mezi sebou začali něco povídat a já se na Nikolase zadívala.
,,A kdo se ptal mě?" Zadívala jsem se na oba.
,,Tvoje rozhodnutí není důležité.." Umlčel mě.
,,Myslím si,že teď je ten nejrozumnější čas na to,aby se stala Lovkyní."
Do očí se mi začali hrnout slzy.Doufala jsem,že aspoň Christian mě podrží,ale evidentně jsem se spletla.
,,Dobře,Kevine ujmeš se toho.."
Podíval se na mladého muže,který byl odstrčený od všech ostatních a otráveně kývl.Měl kaštanové vlasy a modré oči.Okolo opasku měl několik zbraní,ketré byli vidět i přes to,že seděl.
,,Můžete se rozejít.."
Všichni se dali na různé strany.Já si počkala na Christiana.
,,Gissele-."
Dala jsem mu facku.
,,Věděl si,že se nechci stát Lovkyní..Zvlášť,když je Dorian vlkem."
Bylo mi jedno,že se na mě Gerald s Jacquesem dívají.
,,Je dobře,že jsi dostala vůbec příležitost..Tvůj otec by určitě souhlasil.A je lepší to zatrhnout teď než bude pozdě." ,,Můj otec by se mě nejdřív zeptal a nezatahuj ho do toho!"
Slzy jsem potlačila a zrazeně jsem se na něho dívala.Uvědomila jsem si,že se na mě díva i Kevin.
,,Dojedu tě skontrolovat.."
Řekl Christian a odešel.Uklidnila jsem se a znovu se nadechla.Otočila jsem se ke Kevinovi.
,,Tak to bude peklo.."
Řekl otráveně Kevin.Když si pomyslím,že Christian byl do nedávna jediný příbuzný,kterému jsem naprosto věřila..A to jsem si myslela,že už horší to nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama