Záhadní - 7.část

27. ledna 2014 v 18:09


Tak a teď vím všechno,co jsem chtěla.Vím,že existují Lovci,Likantropové,lidé,kteří dokáží ovládat různé elementy a andělé.Tak tohle je už opravdu přes mé hranice chápaní.Jestli tohle všechno existuje,tak máma může být kdekoli.
Někomu by to možná mohlo připadat přitažené za vlasy,ale mě teď,když znám pravdu mi to tak nepříjde.Nejvíc z toho všeho mi,ale nahánějí hrůzu Lovci.Pomyslela jsem si,když jsem scházela schody dolů.
,,Nezdáš se.."
Slyšela jsem Christiana z kuchyně.Došla jsem do ní a málem jsem upadla,když jsem uviděla Christiana mířit po Dorianovi nabitou kuší.
,,Christiane..?"
Řekla jsem nechápavě.Dorian se na mě podíval.
,,Je to Lovec,Gissele."
Rozbušilo se mi srdce.To přece nemůže být pravda..
,,Ty nebudeš zticha,že?"
Christian ho střelil do ramene a Dorian se potácel k zemi.
,,Ne!" ,,Gissele.."
Chtěl se ke mě přiblížit,ale já se dala na útěk..Ne to není možné.Christian a Lovec?Co když Doriana zabil?Najednou jsem do někoho vrazila.Spadla jsem na zem a uviděla jsem před sebou vysokou postavu muže s hnědýma očima a tmavěčernými vlasy.Měl v rukou podobnou kuši,jako Christian..Zvláštně se na mě zadíval.Když už jsem vstávala a chtěla jsem utéct,tak mě Christian chytl.
,,Gissele,uklidni se!"
Poručil mi,ale já se mu pořád snažila vymanit.
,,Koukni se na mě..Koukni na mě!"
Zadívala jsem se mu do očí a snažila jsem se uklidnit.
,,Ty nemůžeš být Lovec.."
Zavrtěla jsem hlavou a on se na mě překvapeně zadíval.
,,Ona to ví?Ty jsi jí to řekl?"
Zeptal se mohutným hlasem muž za mnou.
,,Ne..Ale nejspíš vím,od koho to má.." ,,Nespouštěj ji z očí,zajdu pro toho vlka." ,,Doriana."
Řekla jsem a oba se na mě nechápavě zadívali.
,,Ten vlk má jméno."
Řekla jsem tvrdě a muž se pobaveně zasmál.
,,Chytl mě za předloktí a dotáhnul mě k autu.Otevřel kufr a strčil me na jeho kraj.Nenuceně jsem se zvedla a sedla jsem si.
,,Kolik toho víš?"
Zadíval se na mě.Ale já jsem neodpověděla.
,,Dobře..Blodýno." Protočil očima a to mě naštvalo.
,,Většinu.Ale nevím,jak se jmenujete." Pousmál se a porozhlédl se kolem.
,,Můžeš mi říkat Gerald..A tobě mám říkat jak?"
Nevěděla jsem o co přesně mu jde,ale byla jsem opatrná.
,,Gissele,ale od Christiana jsi toho musel slyšet hodně."
Znovu si mě začal prohlížet.
,,Máš kuráž.."
Řekl..
,,Geralde,podej mi to lano."
Řekl Christian.Vstala jsem jsem a uviděla jsem Doriana.Vypadal jako mrtvý.
,,Co jsi mu udělal?"
Zeptala jsem se podrážděně.
,,Nic,prozatím jsem ho jenom omráčil."
Věnovala jsem mu nenávistný pohled.Ikdyž je to můj strýc za to,co udělal Dorianovi,už není ten hodný.
,,Nasedni dozadu."
Řekl Christian a já se na něho ani nepodívala.
,,Fajn,zůstaň si s ním v kufru."
Taky to jsem udělala.Vlezla jsem dovnitř vedle něho a Christian naštvaně zabouchl kufrem.Měla jsem strach.Jestli se ke mě chová takhle,když vím pravdu..Jak se ke mě bude chovat na dále?Snažila jsem se Dorianovi rozvázat lanová pouta,ale nešlo mi to.Byli uvázané velmi pevně a navíc zvláštními uzly.Zkusila jsem mu změřit tep.Nic..To mě vystrašilo,ale snažila jsem si zachovat chladnou hlavu..Lehla jsem si vedle něho a propletla jsem si s ním prsty..
,,Nenechám tě umřít.To ti slibuju." Zašeptala jsem.

Otevřela jsem oči a prudce jsem se posadila.Okamžitě jsem si uvědomila,že už nejsem v autě a ani s Dorianem.
,,To ne.."
Řekla jsem.Vstala jsem z postele a začala jsem se okolo sebe rozhlížet.Bilé stěny,jedna skříň a jedny dveře.
,,Žádné okno?To jako vážně?"
Došla jsem ke dveřím a doufala jsem,že budou otevřené.Byli..Oddechla jsem si.Prošla jsem ven a rozhlédla se okolo sebe.Byla tady dlouhá chodba,ale jenom jedny dveře,ze kterých jsem právě vyšla.Pak tady byli schody dolů.Vypadá to jako dům..Pomyslela jsem si.Stoupla jsem na první schod.Trochu zaskřípal,takže jsem našlapovala opatrně.Jsem schopná prát se,pokud mi někdo bude stát v cestě.Opakovala jsem si pořád dokola,abych si dodala potřebnou odvahu.Došla jsem dolů a ucítila jsem vůni jídla.Vydala jsem se za tou vůní.Ta mě dostala až ke dveřím,zřejmě od kuchyně.Trochu jsem se naklonila,abych viděla jestli tam někdo je.U plotny stál Gerald a vařil.Předemnou byl stojan s noži.Chvíli jsem se rozhodovala jestli to mám udělat,ale nakonec jsem se rozhodla,že ano.Už kvůli Dorianovi.Proklouzla jsem k lince a vytáhla nůž.Gerald byl několik metrů ode mě a ještě k tomu zády.
,,Nedělěj to Gissele."
Řekl a já spanikařila.Rychle jsem se k němu rozběhla s nožem.On se ke mě prudce otočil,chytl mi zápěstí a zmáčkl ho.Nůž mi vypadl z ruky.
,,Vzdávám se.."
Řekla jsem bolestně.Pustil mi zápěstí a vrátil se zpátky k vaření.
,,Sedni si,za chvíli to bude hotové."
Řekl a já pořád ohromená jeho silou jsem zasedla k stolu a začala jsem si prohlížet zápěstí.Měla jsem tam řeznou ránu.Zřejmě od toho jak jsem nešikovně upustila nůž.Njednou to začalo docela hodně krvácet.Když předemě dával talíř a na něm jídlo,tak jsem ruku rychle schovala pod stůl.
,,Ukaž mi to.."
Zvedla jsem ruku a Gerald se na to zadíval.Po chvilce se mě na tom místě dotknul..Zaštípalo to,ale ne tak moc jak jsem čekala.
,,Bolí to?" ,,Ne.."
Řekla jsem..Namočil ručník a vyndal z poličky obvaz.Klekl si předemě a poutíral mi to ručníkem.Zakousla jsem se do rtu,protože tohle už bolelo hodně.
,,Naštěstí to nemáš moc hluboké." Začal mi to obvazovat.
,,Kde to jsem?"
Zeptala jsem se,když skončil a sednul si na proti mě.
,,Ve Fremontu..V mém domě." Odpověděl.. ,,A kde je Dorian?"
Gerald se pousmál.
,,Myslel jsem,že se spíš budeš ptát na Chrise."
Pochopila jsem,že myslí Christiana.
,,Co máš s tím vlkem?" Zeptal se po chvilce. ,,Nic."
Řekla jsem hned a on se mi zadíval do očí.Věděla jsem,že nelžu jenom sama sobě,ale i jemu.Prohlédla jsem si jídlo a váhavě jsem se na něho zadívala.
,,Věř mi otrávené to není..Kdyby bylo tak by mě Christian zabil."
Chytla jsem do ruky vidličku a kousek si ukrojila.Bylo to vynikající.Překvapeně jsem se na něho zadívala.A až teď jsem si všimla,že nemůže být starší než Christian.
,,Je to dobré.."
Řekla jsem a poznala jsem,že se usmál,i když jsem se na něho zrovna nedívala.Dojedla jsem jídlo a znovu jsem si ho začala prohlížet.Vypadal docela mírumilovně,ale opak byl pravdou.
,,Netipovala bych tě na Lovce.."
Řekla jsem,když jsem nesla talíř do dřezu.
,,Budu to brát jako kompliment." Zadívala jsem se na hodiny.Půl čtvrté..
,,Co bude následovat?" ,,Pojedeme na základnu a tam se uvidí,co s tebou."
Moc lichotivé mi to teda nepřišlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama