Záhadní -2.část

23. ledna 2014 v 19:45
,,Proč si mi to neřekla dřív?"
Zadívala jsem se na mámu a zrovna v tom okamžiku,kdy vystupovali z auta.
,,Měla jsem moc práce.."
Ani jeden pohled.Nestojím ji ani za jediný omluvný pohled.Pomalu došla k autu a začala je vítat.Doufám,že mě do toho nezatáhne taky.Pomyslela jsem si,jenže stalo se.
,,Gissele,pojd sem."
Řekla máma velitelským tonem.Nesnáším,když tohle musím dělat.Vydala jsem se k ním nenuceným a pomalým krokem.Už z dálky jsem si všimla tmavovlasého,vysokého kluka,který ode mě nemohl být starší víc jak rok.Měl zvláštní zelenomodré oči.Měla jsem z něho divný pocit.Ani ne špatný,ale ani dobrý.
,,Tohle je má dcera.."
Nahodila jsem svůj bezstarostný usměv a podala jsem si sněma ruku.
,,Moc mě těší."
Ten kluk se začal rozhlížet o kolo sebe.Když si máma uvědomila,že se na něho pořád dívám tak do mně strčila.
,,Jdi ukázat-" ,,Dorian,jmenuje se Dorian."
Řekla žena a zvláštně se na mě podívala.Ona i zjevně její manžel nevypadali zrovna nejhůř,právě naopak..Nakonec jsem kývla a pomalu jsem vyrazila k Dorianovi.Zvláštní jméno,ale já mám,co říkat.Pomyslela jsem si.Otočil se mím směrem a důkladně si mě začal prohlížet.
,,To byl tvůj přítel?"
Tou otázkou mě doslova vyvedl z míry.
,,Ne..On..Je jen kamarád."
Vykoktala jsem.Ulevilo se mi,když se usmál.Měl neuvěřitelně medově sametový hlas.
,,Jak to víš?" ,,Nebylo zrovna těžké vás přeslechnout." Neměla jsem dalších slov.
,,Ukážu ti tvůj pokoj."
Kývl a šel za mnou.Bylo mi zvláštně..Až ted mi přišlo,že maáme strašně obrovský dům a bydlím tu jen já a máma.Došla jsem nakonec druhého patra a otevřela jsem dveře.
,,To je tvůj dočasný pokoj."
Když už jsem chtěla odejít tak mi to nedalo.
,,To nejpíš se mnou budeš jezdívat do školy." ,,Ne,mám domácí školu.."
Řekl chladně.Takhle se mnou ještě nikdo nikdy nemluvil.Ten ton byl tak chladný.
,,Aha..Kdybys něco potřeboval,mám pokoj hned druhý na začátku této chodby."
Řekla jsem.Cítila jsem se trapně,ale i tak jsem došla dolů."
Máma zrovna prováděla Dorianovi rodiče po domě.Došla jsem k ní.
,,Půjdu se projít..." ,,Dobře.."
A pokračovala dál,jakoby mi ani neodpověděla.Nikdy jsem si nemyslela,že mít za mámu třikrát po sobě zvolenou starostkou bude tak hrozné.Jediné místo,kde nemusím nic předstírat..Pomyslela jsem si,když jsem vcházela do lesa.Bylo mi jasné,že kdyby mě tady někdo našel,myslel by si,že jsem cvok.Ale,co je špatné na tom být sama sebou,když celí den musím předstírat někoho kým nejsem.Došla jsem na otevřené prostranství s kopretinami.Roztáhla jsem ruce a ulehla na měkou podestýlku květin.Snažila jsem si vybavit nějaké vzpomínky na tátu,ale marně.Najednou jsem uslyšela zakřupání větviček nedaleko ode mě.Sedla jsem si a rozhlédla jsem se okolo sebe.Nikde nikdo,ale neblahý pocit,že mě někdo sleduje se zvýšil.Vstala jsem ze země,a když jsem se otočila tak jsem těsně předemnou uviděla stát Doriana. Nadskočila jsem leknutím a vzápětí jsem si oddechla.
,,Co tady sakra děláš?"
Zeptala jsem se ho naštvaně,protože sem nikdo nechodí.
,,Šel jsem se projít.."
Odpověděl tvrdě a já si uvědomila,že jsem na něho byla odporná.
,,Promin,já jen sem nikdo nechodí a.."
,,Chápu je to tvoje místo,kam nikdo nesmí.." ,,To jsem neřekla." ,,Ale chtěla jsi."
Nechápala jsem kam tím míří.
,,Měla by ses od lesa držet dál.." Zasmála jsem se naštvaně. ,,Prosím?"
,,Slyšel jsem,že se tady pohybuje něco divného a už to zabilo jednoho člověka."
To jako vážně?On se sem teprve před chvílí nastěhuje a už mi tady bude poroučet?Otočila jsem se k němu zády a vydala jsem se bez jediného slova zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama