Záhadní - 10.část

31. ledna 2014 v 14:27
Když jsem se vracela se slzama v očích tak mě Kevin chytl za loket a zadíval se na mě.Byla jsem už tak dost zdrcená tím, jak na tom byl Dorian a nepotřebovala jsem slyšet jeho poznámky.
,,Ty ho máš opravdu ráda,že?"
Nevěděla jsem,co všechno slyšel,ale nic jsem mu na to neřekla.Dalších pár dní bylo strašných.Každé ráno jsem vstávala v pět a každý večer jsem byla tak vyčerpaná,že jsem ani nejedla.Kevin pokaždé měnil trasu i překážky.Ale už se nechoval tak jako dřív. Nekritizoval mě tolik..Místo toho mě zdálky pozoroval a to samé dělal i Christian.Měla jsem toho všeho plné zuby.Chvilkama jsem sice byla vděčná,za to,že se můžu volně procházet po lese,ale to mi ani zdaleka nestačilo.Bůh ví,co je s mámou a Dorian..Na něho myslím každou volnou minutu.Už pár dní se snažím přijít na to,jak ho odtud dostat,ale bylo mi jasné,že nebude chtít odejít beze mě.Jenže já nemůžu..Ještě nikdy jsem neporušila slib a navíc..Je tady tolik neobjasněných věcí s mím otcem.Bylo mi jasné,že pokud to chci vědět tak budu muset jít za Nikolasem.Rychle jsem seběhla schody,a když jsem uviděla Kevina tak jsem se zastavila.
,,Dnes si beru volno..Nevím,kdy se vrátím.."
Nestihl na to nic říct,protože jsem už byla venku a rychlím krokem jsem šla lesem.Cítila jsem se silnější než posledně..Uviděla jsem před sebou větev,ktrá byla kousek nademnou.Vyskočila jsem a rukama se zachytila.Nohama jsem se vyhoupla nahoru a rozhlédla jsem se po okolí,viděla jsem až na zachátralý domek,nebo-li základnu.A zrovna jsem uviděla jak Nikolas vychází a dává se mím směrem.Tak tomuhle říkám náhoda.Když byl pár metrů ode mě,tak jsem skočila z větve na zem přímo před něho.Pousmál se,když mě uviděl.
,,Neuvěříš mi,když ti řeknu,že jsem se za tebou zrovna šel podívat,že?"
,,Páni,co ta změna osobnosti?Naposledy jsi mi řekl,že můj názor není důležitý.."
Když se vyhnul mému pohledu,tak jsem si uvědomila,že jsem se zachovala moc arogantně.
,,Omlouvám se..Je toho na mě trochu moc."
Nikolas se pousmál a já se vydala pomalím krokem dopředu.
,,Brita,se zmínila o tom,že mám Lovectví v krvi..Mámu tím určitě nemyslela.."
,,Z toho vyplívá,že ti to neřekla a ty si myslíš,že já o tom něco vím,a proto to chceš vědět po mě."
Pousmál se a já jsem nechápala proč.
,,A víš?"
Bylo mi divné mu tykat,když mu je asi tak kolem čtyřiceti.
,,Vím..Byl to tvrdohlavý,ale skromný Lovec..Když ho sem v té době s Christianem přivedli,tak si všichni mysleli,že tihle dva kluci nebudou zrovna nejsilnějším článkem Lovců.."
Zadíval se na mě.
,,Ale pletli se..Stal se jedním z nejlepších lovců všech dob."
Bylo mi příjemné poslouchat řeči o tátovi..Máma mi o něm nikdy nevykládala.
,,A co se s ním stalo?"
Zeptala jsem se,jenže Nikolas se zamlčel a znovu si mě prohlédl.
,,To nikdo neví.." ,,Proč mi příjde,že to není pravda?"
Zeptala jsem se nechápavě,ale Nikolas se vzpřímil a nasadil velitelský výraz.
,,I kdyby to tak bylo nemusí tě to zajímat,je to věc dospělých."
Opět se změnil v chování..Z lovců tady není opravdu nikdo normální.Pomyslela jsem si naštvaně.V tom jsem uslyšela ránu.Otřáslo to celím lesem.Ale nebyla to rána nějakou střelnou zbraní,znělo to jako bič..
,,Co to bylo?"
Zeptala jsem se vystrašeně.
,,Evidentně vězeň nechce odpovídat na otázky.." To ne..
,,Dorian!"
Řekla jsem se slzama v očích a rozběhla jsem se za zvukem další rány.Vešla jsem do základny a rychle jsem "proletěla" schody.Před vchodem,kde měl Dorian celu stáli dva muži.
,,Tam nemůžeš.."
Řekl,když mě odhodil od sebe. Jednoho jsem kopla a ten se potácel k zemi.Druhý byl ostražitější.Vyhnul se mému mohutnému kopu a když mě chtěl odmrštit tak jsem uhnula,využila jsem skuliny u dveří a rychle jsem vešla dovnitř.Uviděla jsem tam Geralda,Christiana a Jacquese s kuší na mířenou na Doriana.Christian držel v ruce bič..
,,Ne!"
Vykřikla jsem,jenže muž za mnou mě chytnul a já se nedokázala pořádně ubránit.Gerald s Jacquesem na mě překvapeně zírali.
,,Jak ses dozvěděla,že je tady?" ,,Stejně, jako ty,že se nechci stát Lovkyní."
Odpověděla jsem rozzuřeně.
,,Je mi líto,ale musíme to udělat.." Řekl Christian.
,,Ne!!"
Začala jsem křičet.Dorian se mi smutně zadíval do očí.Poznala jse,že si mě snaží naposledy prohlédnout.
,,Ne!" ,,Odveď ji odtud.."
Přikázal Christian,když mě chtěl odvést a Jacques zrovna zamířil na Doriana,tak jsem tomu,co mě držel šlápla na nohu.Pak jsem mu vrazila loktem do obličeje,přesně tak jak mě to učil Kevin.Jacques vystřelil,ale to už jsem skočila před Doriana. Najednou jsem ucítila bolest v břichu a potácela jsem se k zemi.
,,Ne!"
Jak Dorian tak Christian s Geraldem byli hned nade mnou.Bylo mi jasné,co se stalo..
,,Gissele,to bude v pořádku.."
Řekl Dorian a já s každým nádechem musela bojovat.Neuvěřitelně to bolelo.
,,Nedovolím ti zabít Doriana.."
Vydechla jsem bolestně.
,,Okamžitě potřebuje lékařskou pomoc." Řekl Gerald a mě se najednou začalo stmívat před očima.



Slyšela jsem hlasy,ale víčka jsem měla tak těžké,že mi chvíli trvalo je otevřít.Když už se mi to konečně podařilo,tak jsem několikrát za sebou zamrkala a uviděla jsem Doriana..Ležela jsem v bílé posteli a vedle mě byl noční stolek a velké průsklenné okno,ze kterého šli sluneční paprsky.Taky jsem vedle sebe měla nějaký přístroj.
,,Gissele.."
Pousmál se Dorian, když mě uviděl.Chtěla jsem se posadit,ale místo toho se ozvala bolest v břichu..
,,Hm.." Zavzdechala jsem bolestí.
,,Raději bys ještě neměla vstávat.."
Pousmál se a já nadzvedla peřinu.Měla jsem obvázané břicho,ale nemohla jsem si vzpomenout proč.,,Co se stalo?" Zeptala jsem se skoro šeptem.Dorian se zatvářil vážně..
,,Tvůj strýc,ještě s Jacquesem se mě chystali zabít a v tom si tam došla ty a byla jsi odhodlaná mě zachránit,ale když už Jacques vystřelil tak sis těsně před tím než se šíp strefil do mě,stoupnula.."
Najednou se mi ta vzpomínka dost živě vybavila i s tou bolestí,kterou jsem v té chvíli cítila.Ještěže teď už né s takovou sílou.
,,Už si vzpomínám."
Když jsem se pořádně porozhlédla tak jsem si uvědomila,že v nemocnici nejsem.
,,Kde to vůbec jsme?" Dorian se usmál.
,,Myslím,že je to něco,jako hodně luxusní nemocnice pro Lovce.."
Té myšlence jsem se musela zasmát,protože si nedokážu vybavit nějaké vážné zranění Lovců.
,,A Christian?" ,,No..Ten.."
Najednou jsem ho uviděla ve dvěřích,jak se na mě udýchaně dívá.Christian se pak podíval na Doriana a pro mě tady byla chvíle napětí.
,,Hele,doufám,že se tady nepustíte do sebe,protože tentokrát nebudu mít sílu odtrhnout vás od sebe."
Dorian se pousmál,ale Christian se už tak úplně neusmíval.
,,Raději vás nechám o samotě.."
Dorian vstal,a když odcházel tak na mě mrknul.
,,Tohle už nikdy nedělej.."
Řekl vážně a já kývla.
,,Dobře,pokud ty slíbíš,že se Doriana nepokusíš znovu zabít."
Christian se usmál,což jsem doopravdy nečekala.
,,Mohla bych se jít trochu projít?"
Christian zavrtěl hlavou a v tom došel do pokoje vysoký chlap v bílém plášti a s modrýma očima.
,,Ricku.."
Pousmál se Christian.
,,Ahoj Gissele,jak se cítíš?" Došel ke mě.
,,Střeleně.."
Doktor se usmál a Christian se na mě přísně zadíval.Zvednul peřinu a vyhrnul mi triko do půlky,aby viděl na obvázané břicho.Trochu jsem se styděla..
,,Říkej,kdyby to moc bolelo."
Začal postupně tlačit.
,,Au!" ,,Zajímavé..Doufám,že to nebude znít moc úchylně,ale máš úžasné tělo..Tam kde tě postřelil šíp,tě to vůbec nebolelo,spíš až na žebrech."
Vyznělo to docela úchylně..
,,Myslím,že se můžeš jít projít,ale s dohledem." Pousmála jsem se.
,,Nejsem si tím jistý,že je dost silná.."
Otráveně jsem se na Christiana zadívala.
,,Maximálně se jí zatočí hlava,ale pochybuju,že po dvoudenním spánku se stane něco horšího." ,,Dvoudenním?"
Pomalu jsem se dala do polosedu a zprudka jsem si oddechla.
,,Ano,tvé tělo bylo z nějakého důvodu natolik vyčerpané,že se konečně po nějáké době dostatečně prospalo."
,,Já bych jeden důvod měla.."
Zamumlala jsem si pro sebe,naštěstí to ani doktor ani Christian neslyšel.
,,Kdyby něco jsem u sebe."
Řekl a odešel.
,,Milý chlap..Na doktora."
Dodala jsem a Christian protočil očima.
,,Tak chceš se jít teda projít?" ,,Jo,ale ještě jedna věc..Neudělal si nic Jacquesovi,že ne?"
,,Ani ne zdaleka to,co on udělal tobě."
Docela jsem se lekla,když to řekl takovým tónem.Pomalu jsem vstala a Christian mě podepřel.Trochu to zabolelo,takže jsem se kousla do rtu.
,,V pořádku?" ,,Jo,nebuď tak starostlivý."
Protočila jsem očima,a když jsme vyšli z pokoje tak jsme se octili v obrovské chodbě,kde bylo až neuvěřitelné množství světla.Bylo tam několik dveří.
,,Opravdu to tady vypadá jako v nemocnici."
Řekla jsem na hlas.Pokračovali jsme v pomalém tempu dál.Když jsme došli nakonec tak tam byli úplně všichni a tvářili se jako na pohřbu.
,,Já říkal,že má tvrdou skořápku.."
Řekl Gerald a Kevin se pousmál.
,,Taky,když me učil ten nejlepší."
Řekla jsem a všichni se na mě zadívali.Všimla jsem si,že Jacques má trochu natrhnutý ret,i když to nešlo skoro vidět tak jsem si toho všimla.Sedla jsem si do křesla.
,,Christiane,donesl bys mi něco k pití prosím?"
Kývl a odešel..Uvolnila jsem se v křesle.A Dorian se usmál.
,,Jacquesi,prosím neříkej,že ti to udělal Christian."
,,V podstatě,jo.." Pousmál se.
,,Střelil jsem tě,i když to nebylo mířeno na tebe.."
Dorian se otráveně usmál,když se na něho Jacques podíval.
,,Aspoň si se na podruhé trefil.." ,,Je dobře,že aspoň ty to bereš s humorem."
Řekl Gerald.A já věděla,co tím myslí.
,,Vím,že je to nejspíš troufalá otázka,ale jak spolu vycházíte?"
Kevin se pousmál..Páni on se pousmál!
,,Zatím byl docela poslušný.."
Řekl Gerald usměvavě.
,,Máme takovou dohodu.."
Začal šklebivě Jacques.
,,Dohodu,jakou?"
Zadívala jsem se na ně,ale oni se jen pousmáli.
,,Zatím to nepotřebuješ vědět."
Příjde mi,že se skamarádili až moc,ale pořád je to lepší než,kdyby si šli navzájem po krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama