Prosinec 2013

Vztahy

19. prosince 2013 v 20:10
Hmm..Musím přiznat,že nějak velké zkušenosti nemám..Ale řekla bych,že každý vztah by měl začínat na důvěře a lásce.A navíc záleží na vnitřní kráse.. :D

Učitelka z Čj

12. prosince 2013 v 18:46
,,Jak si můžete dovolit něco zapomnět?!
To já jsem si nikdy nic nezapomněla a nikdy nic nezapomenu.."

O chvilku později...

,,Jejda..Zapomněla jsem si pouzdro v kabinetu,no nevadí."

Hvězdy

12. prosince 2013 v 18:28
Svítí,svítí velice,nad mou hlavou hvězdice.
Jedna překřikuje druhou:,,Svítím tu já nejvíce!"

Měsíček si svítí,hvězdy se mu líbí.Polárka však nejvíce,
protože je nejblíže.

Hvězdy tam na nebi,jsou jinší jak ty na zemi.
Na zemi jsou lidičky,na obloze hvězdičky.



:D

Podvodníci

11. prosince 2013 v 16:12
Máte taky někdy pocit,že lidé,kteří se na vás culí a říkají si přátelé..Že doopravdy nejsou?Já mám takovýhlech ,,přátel" o kolo sebe několik.A už mi to začíná lézt na nervy a to hodně.Ale kdybych jim to řekla do očí,urazili by se a poštvávali by proti mě celou třídu.

Vánoční zázrak

11. prosince 2013 v 14:00
Tento příběh se odehrává v New yorku,v 19.století

Jsou to už moje druhé Vánoce bez rodiny a domova..Pomyslela si Katherine smutně.Od té doby,co její rodiče umřeli den před Vánocemi,ve velkém požáru spolu s dalšími lidmi,netrávila čas ničím jiným než žebráním a prodáváním nalezených věcí.Katherin věděla,že dřív nebo později se s rodinou uvidí.Každý den doufala,že si ji nějaký milý pár vezme domů a bude se k ní chovat,jako k vlastní dceři.Ale jak by si ji někdo chtěl vzít domů,když je celá umazaná a navíc už není malé dítě.Je ji čtrnáct let a většina lidí by spíš přijala batole.Katherin vstala z chladné země a vyšla do temných,nočních ulic New yorku.
,,Kéž bych se někde mohla na chvíli ohřát."Třela si ruce jak nejrychleji to šlo.Vydechla nadýchaný oblaček tepla a v tu chvíli se začaly snášet pěkné a velké sněhové vločky.I přes to,že Katherin byla nepopsatitelná zima,natáhla před sebe ruku a rozevřela dlaň.Okamžitě ji tam přistála nádherně tvarovaná vločka.,,Vypadá stejně,jako ta,kterou jsme vytvořily s maminkou."
Usmála se.Najednou se pár metrů před ní objevila postava muže.,,Dobrý večer,slečno."Katherin se na muže usmála.,,Co tady venku děláš?Proč nejsi s rodinou u stolu a nehoduješ na jídle?" Katherin se muži podívala do očí.,,Já nemám domov,pane,ani rodinu." Muž se na Katherin soucitně a zároveň lítostně podíval.,,I přes to vypadáš být šťastná.Proč?" Katherin se upřímně usmála,jako by to byla samozřejmost.,,Jsou přeci Vánoce." Muž se usmál a chtěl pokračovat dál,ale zastavil se a štědře se na Katherin podíval.,,Máš pravdu,jsou Vánoce..Ale o vánocích by neměl být nikdo sám,a proto se tě tedy ptám.Nechceš jít se mnou do mého domu?Čeká tam má hodná žena a spousty jídla." Katherin se zaskočeně usmála.,,A nevadilo by to vaší ženě a vaším dětem?" Muž se pobaveně zasmál a mávl rukou.,,My nemáme děti..Inu co.Půjdeš?" Katherin kývla hlavou a odešla s pohostinným mužem do jeho domu.Dostalo se ji nečekané pozornosti a taky šatstva a lásky.Ještě ten večer se Katherin vykradla z postele,vyšla před dům a zadívala se na noční oblohu.,,Děkuju,že na mně dáváte pozor." Usmála se štědře.,,Teď vím,že zázraky o vánocích se opravdu dějí."

Češi

9. prosince 2013 v 16:21
Češi..Hmm..Nevím jaké slovo by to nejlíp vystihovalo.Někteří jsou normální,někteří prasata.A Čeští poslanci jsou neféroví kreténi.Vím,že je mi teprve 13,ale snad každý vidí jak se chovají lidi v ČR.

Ztracená

9. prosince 2013 v 15:47 | Isabel

Ztracená

Běžela jsem lesem a nezastavovala se.Nevím před čím jsem začala utíkat,možná snad sama před sebou,možná před celím světem.Zastavila jsem se a proměnila se zpátky.V lese bylo ticho,klid,zvěř se chovala jako obvykle.Sice bylo trochu mokro,ale mně to ani trochu nevadilo.Mokro přece patří k přírodě a já patřím do ní.Sedla jsem si na pařez,na konci lesa.Měla jsem nádherný výhled.Povzdychla jsem si,když jsem si znovu uvědomila,že nikdo další na světě není,jako já.



Menší uryvek z mé knížky,doufám,že líbí Usmívající se