Dobrá zpráva!!

26. listopadu 2014 v 9:09 | Bellasmilee
Jak už jste možná vytušili z nadpisu.. Mám pro vás možná dobrou zprávu! Zítra by mi konečně měli dojít zapojit internet,takže pokud to výjde budu znovu psát! Jestli mi sem ještě někdo chodí a znáte někoho kdo navštěvoval můj blog,když byl ještě v provozu.. Prosím dejte mu vědět! Vaše Bellasmilee :)
 

Ďábelští lidé s andělskou tváří

22. října 2014 v 14:25 | Bellasmilee
Pořád ještě nejsem online,ale i tak vám sem něco přidám :)

Hm.. Myslím,že tohle je jedno z témat,které mě donutilo k poměrně hlubokému zamyšlení. Mám tím na mysli,že na světě je hned několik takových lidí a myslím,že každý ve svém okolí má minimálně jednoho takového člověka. Možná,i když to nemůžu posoudit,jsem i já jedna z těch tzv. Ďábelských lidí s andělskou tváří. - Pod tímto označením si představím člověka,který je na vnějšek jakkoli nádherný a přitažlivý,ale přitom uvnitř.. Skrývá svou pravou a to ďábelskou povahu. Nemám tím na mysli přímo vraha nebo nějakého s prominutím psychopata. Ale škodolibého člověka,který se vyžívá v neštěstí druhých. Musím se přiznat,že i já jsem byla nejednou šťastná z nějakého (ale menšího) neštěstí,které se přihodilo někomu v mém okolí,kterého zrovna nemusím. Když se nad tím tak zamyslím,teď se za to docela stydím. No myslím si,že každý někde hluboko uvnitř má takové "temnější já" ,kterého se snaží stranit. Ale to bych odbíhala.. Tito lidé se dokáží dost dobře přetvařovat,a proto si myslím,že je docela těžké jich odhalit. Jsou si vědomi toho,že to co dělají,at už dělají cokoli.. Je špatné,ale z nějakého důvodu (podle mě) je to na svědomí ani trochu nesvědí,abych tak řekla. Možná je to jen má domněka,ale myslím si,že tito lidé se dělí na dvě skupiny a to : Ti,kteří dělají různé intriky a nástrahy jen pro své vlastní potěšení. A ti,kteří to sice ze začátku mysleli špatně,ale litují toho. Někdy se ptám : Proč jsou lidé vůbec takoví? Myslím si,že na to je docela jednohuchá odpověď. Jsou to vlastnosti člověka. Bez nich by to nebyl člověk. No přece nikdo není dokonalý ne?


Omluva.. / Vysvětlení...?

6. října 2014 v 12:04 | bellasmilee
Ahoj lidi.. Teda jestli sem ještě někdo chodíte. Omlouvám se,že jsem tak najednou zmizela a,že jsem sem už po delší dobu nic nepřidala. Je mi to opravdu strašně moc líto :/ ,ale mám k tomu osobní,a tak trochu i rodinné důvody. Momentálně nemám v provozu pc a internet už vůbec. Proto to píšu ze školního pc a chci vám oznámit,že nejspíš budu "offline" ještě po nějakou dobu. Opravdu se omlouvám a až tady opět budu.. Poznáte to :) Omlouvám se především těm,kteří se sem obden podívají a nenajdou zde nic jinšího než několik týdnů starý článek. S pozdravem Bellasmilee :* :)
 


...Za hranicí reality...

1. září 2014 v 19:04
Docela dobré téma.A tím pádem,že jsem neměla možnost absolutně nic psát tak k tomu něco napíšu. Doufám,že vás to nebude nudit :P :)

Bloudím lesem,a tak tomu už je přes pár tisícovek let.Nikdo si nemůže být na stoprocent jistý,že existuju..Poněvadž mě už nikdo dlouho nespatřil.Skoro nic si nepamatuju až..Na své dětství.Měla jsem dvě sestry a jednoho bratra.Šťastné rodiče, velký dúm se zahradou a psa.Jednou v noci,když všichni spali se nám do domu vkradli tři muži se zbraněmi a chtěli nás okrást.Otec s matkou se je snažili zastavit,ale jen do doby než jeden z vetřelců zmáčknul spoušť.Nejdřív zabil otce,následně matku.Starší sestry vzaly mně a mladšího bratříčka a skryly nás do sklepení.Sami však přitom přišly o život.S bratříčkem jsem zůstala sama v temném a pavučinami pokrytém sklepení.Muži obrátili dům vzhůru nohama a nějakou dobu se uvnitř ještě zdrželi,poněvadž nechtěli nechat žádné svědky toho co se tu událo.Zanedlouho nám obou začala být zima,taky jak by ne? Oba jsme byli v lehkém pyžámku a jediné co nás dokázalo zahřát,byla naše už skoro promrzlá těla.Na okamžik jsem si zdřímla,ale když jsem se potom probudila zjistila jsem,že bratr je pryč a všude okolo mě jsou stopy krve.Začala jsem bratříčka hledat.Ve sklepení jsem ho,ale nenašla.Muže,kteří se vkradli do domu jsem už neslyšela,a tak jsem se potichoučku vykradla ven.Čekalo na mě,ale překvapení.Ušla jsem ani ne pár metrů a narazila jsem na všechny tři muže.Vypadalo to jakoby mě neviděli,jakobych neexistovala a v tom..Jsem uviděla opřené a znetvořené tělo bratříčka nedaleko od nich.Zděšeně jsem vykřikla,ale přišlo mi jakobych křičela do prázdna. Nikdo mě neslyší. Stoupla jsem si před muže a začala jsem do něho mlátit,ale marně.Mé ruce při pokaždém uhození prošly jeho tělem. ''Co to?'' - Ptala jsem se sama sebe a bylo mi jasné,že odpovědi se nedočkám.Začala jsem brečet,křičet..A najednou se to stalo.Jeden muž zvednul paži a jedním prstem ukázal směrem na mě.Říkala jsem si,že mě přece z nějakého důvodu nevidí,ukazuje za mě. No pletla jsem se.Dva muži se podívali stejným směrem a bylo mi to jasné. Vidí mě.
''Jak je to možné?''
Ptal se jeden z nich a ten druhý zavrtěl hlavou.Třetímu se propadla kolena a klesl k zemi.
''To není možné..Vždyť umřela ve spánku.''
Ani nevím proč,ale chtěla jsem se pomstít.Nebyla jsem vůbec v šoku z toho,že jsem mrtvá.Jediné co jsem pociťovala byl vztek..To jak zavraždili celou mou rodinu před míma očima..Je neodpustitelné.Nevím jak jsem to věděla,snad instinkty mi to napovídaly..Popadla jsem flétnu a začala jsem na ni hrát.Muži se zaposlouchali a já jsem je pomalu začala odvádět směrem k útesu.Smutná a strašidelná skladba,kterou jsem hrála jim znemožnila pokus o útěk,a tak jim nezbývalo nic jiného než se nechat ovládat písní.Jeden po druhém skočili z útesu.Neměla jsem žádné výčitky svědomí.Taky proč bych je měla vůbec mít? - Jsem mrtvá.Na ničem nezáleží.Tohle je jediný způsob jak se zabavit,jak se pomstít za krutost a hrubost lidí.Od té doby to dělám jako každo-týdenní zlozvyk.V noci o úplňku vezmu svoji flétnu a začnu hrát pod okny dětí.Díky mé vábivé písni je vylákám z postelí jejich domů a odvádím je k útesu,z kterého jeden po druhém pak skákají. Ať jejich rodina a příbuzní truchlí stejně jako já.Ať také poznají co je to ztratit někoho blízkého a milovaného..Všichni lidé jsou odsouzeni k věčnému truchlení a bloudění v lese,kde není úniku a ani pomoci.

D.N.A - 11.díl

1. září 2014 v 18:23
Tak a konečně sem můžu přidat další díl :) Užijte si ho :P


,,Vypadáš sklesle."
Přisednul si vedle mě Aaron,ale já jsem mu na to nic neodpověděla.Jen jsem dál tiše seděla s hlavou opřenou o stůl a snažila jsem se všechny okolo sebe ignorovat.Nemám chuť komukoli líčit proč jsem na tom tak jak na tom jsem.A navíc nepotřebuju,aby se dozvěděli o démonech,o Hře Smrti a zvlášť o Calebovi,ve kterém se probudilo jeho démonické já a teď si říká Lucas.Což by ani tak nevadilo kdyby to jeho démocké já bylo aspoň trochu milé..Už jsou tomu tři dny co jsem ho viděla a v každé volné chvilce na něho musím myslet.Ale doteď si kladu jednu a tu samou otázku.Proč to k čertu dělám?! Proč na něho musím pořád myslet? I přes to jak hnusně mi oznámil,že Caleb je nadobro pryč..A ještě ke všemu ty jeho temné a bezlítostné oči,kterými se na mě díval.Jak na něho potom všem můžu myslet?
"Dokud budeme spolu,budeme tady navzájem pro druhého,ne?" - Je možné,že to dělám kvůli těmto jeho slovům? Ano.Nechci ztratit naději,že ten Caleb,kterého mám tolik ráda..Je pryč.
,,Elaine?!"
Škubla jsem se sebou hned jak jsem uslyšela matčin rozzuřený hlas.Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem ji sedět u stolu a jako každý podvečer popíjet krev.
,,Omlouvám se."
Řekla jsem a Aaron se na mě "nenápadně" ušklíbl.Samozřejmě jsem to ignorovala.
,,Teď mě poslouchejte..Za necelé dvě hodiny se uskuteční ples,na který jsou zvány všechny královské rodiny a Urození."
,,Ples?" ,,A proč nám to říkáš až teď?"
Zeptala jsem se hned jak se Bree přestala vyptávat.Máma se na mě povýšeně podívala a já jsem mlčky sklopila oči dolů.
,,Váš otec mi to zapomněl vyřídit." ,,On tam bude taky?"
Vyhrkla hned zaraženě Bree a matka se na ni tentokrát už naštvaně podívala.
,,Ano,váš otec se také ukáže na tomhle plese.Tak se koukejte chovat slušně ať otci a naší rodině neuděláte ostudu."
Řekla a přitom se na mě nepřetržitě dívala.Poníženě jsem zvedla hlavu,protože mi přišlo,že mě dost ztrapnila.
,,Nedívej se jen na mě."
Zabručela jsem a matka si jen povzdechla,mezitím co se Aaron pobaveně zasmál.
,,Co?Nikdy jsem-"
A pak jsem si vybavila ples před šeti lety kde jsem na sebe převrhla stůl s pitím,a když mi chtěl kdokoli pomoct začala jsem před něma utíkat a ječet.
,,Mami..To bylo dávno,už jsem skoro dospělá."
Vypadlo ze mě nakonec poníženě a Aaron mě vzal okolo ramen.Zaraženě jsem se na něho podívala a všimla jsem si,že mě matka pozoruje se zvláštním úsměvem na tváři.
,,Děj ze mě ty své úchylné ruce."
Zasyčela jsem a Aaron se zatvářil dotknutě,samozřejmě jen na oko.
,,Měla by ses ke mě jako ke svému večernímu partnerovi chovat líp..Nebo budu smutný."
A co je mi potom? - Zeptala jsem se uvnitř sebe podrážděně,a když se usmál tak mě tím vytočil ještě víc.
,,Já jsem tě nežádala,abys byl mím partnerem na večer..Nepotřebuju tě."
Hned jak jsem to dořekla tak jsem vstala a vydala jsem se směrem k mému pokoji.
,,Elaine!"
Uslyšela jsem za sebou matku a nenuceně jsem se zastavila a otočila se k ní.
,,Ano?" ,,Ocenila bych kdyby ses k Aaronovi na plese chovala lépe.Z tvého chování mi je jasné,že ho nemáš zrovna moc v lásce,ale prosímtě..Na plese k němu buď zdvořilá."
Zaťala jsem zuby,ale nedala jsem na sobě znát,že je mi to proti srsti..Protože bych nejspíš dostala domácí vězení kvůli tomu "vzdoru".
,,Když ti to udělá radost."
Nasadila jsem svůj falešný úsměv a máma spokojené přikývla a pomalu odešla.Budu se muset opravdu hodně snažit,abych k němu byla...Milá. Celá znechucená jsem se vrátila do svého pokoje a překvapivě v něm na posteli čekala krabice s mašlí.
,,Hm?"
Došla jsem k posteli a zvědavě jsem krabici otevřela.Uvnitř byly rudě-černé,krátké plesové šaty bez ramínek.Já jsem se poníženě podívala do strany,protože tohle vypadá jako scénka z nějakého romantického filmu.
,,Ach..Vypadá to,že nemám na výběr."
Povzdechla jsem si nakonec a oblékla si je.Docela jsem si oddechla,když nebyly až tolik krátké.
,,Jsou k nim dokonce i boty."
Řekla jsem překvapeně a hned jsem si je obula.Naštěstí nebyly nějak na extra vysokém podpadku,takže docela ušly. Všechno to překrásně ladilo a i přes to..Mi to docela vadilo,protože tohle prostě není můj styl. Z ničeho nic se najednou ozvalo náhlé zaklepání na dveře.
,,Ano?"
Dveře se otevřeli a v nich stála Bree s Rori.Obě dvě na sobě měly nádherné šaty,ale trochu se od těch mích lišily.Ony je měly dlouhé až po zem.
,,Páni sluší ti to!"
Řekla Rori s úsměvem na tváři a Bree si mě začala zaujatě prohlížet.
,,Vypadáš jako žena."
Uraženě jsem se na ni podívala a ona se rychle zasmála.
,,Promiň..Jen je to pro mě menší šok."
Nahodila ten svůj úsměv a dál si mě nenápadně prohlížela.Přesně v ten okamžik došla i matka.Měla na sobě černou róbu a vlasy upravené do zvláštního drdolu.Když si je tak prohlížím..Tak i Bree s Rori mají drdoly,jediná já mám rozpustěné vlasy. Skvěle jsem orignální!
,,Jak to,že nemáš žádný účes?"
Poníženě jsem se na mámu podívala,protože před chvilkou jsem na to myslela a byla jsem ráda.
,,Žádný nechci."
Řekla jsem okamžitě a matka si dala ruce v bok.
,,Tak mi aspoň dovol tě učesat a trochu ti ty vlasy natočit."
Zaskočeně jsem si ji prohlédla,ale nakonec jsem stačila jen přikývnout.Bree s Rori opustily místnost a já jsem se s matkou ocitla o samotě. Mlčky jsem si sedla na židli před zrcadlem.Matka vzala hřeben a jemně mi začala vlasy pročesávat.
,,Je to dlouho co jsem tě naposledy takhle česala,viď?"
Zeptala se najednou a já jsem trochu překvapeně přikývla.A dál jsem ji v odrazu zrcadla pozorovala.
,,Naposledy,když mi bylo šest..Taky před plesem."
Pousmála jsem se,protože tohle je jedna z mích nejkrásnějších vzpomínek na ni.
,,Jsem ohromená,že si to pamatuješ."
Položila hřeben a do ruky vzala kulmu.Pomalu mi začala brát pramínky vlasů a natáčet je.
,,Mami..?"
Vydala jsem ze sebe a on se jen pousmála.
,,Ano?" ,,Opravdu miluješ otce?"
Zeptala jsem se nakonec a popravdě..Na tuhle otázku se ptám už docela dlouho,ale nikdy mi nebyla zodpovězena. Částešně asi proto,že jsem se na ni nikdy přímo nezeptala.
,,Víš..Když jsem byla mladší,tak jsem ho opravdu milovala,ale teď..Nevím.Už ho vůbec nevídám,a tak ti nemůžu na tuhle otázku odpovědět."
Bylo na ni dost vidět,že už jen tato slova co mi prozradila,byla pro ní dost těžká říct.
,,Děkuju za vlasy."
Poděkovala jsem,když to dodělala a ona se jen pousmála.Vstala jsem a ještě jednou jsem se podívala do zrcadla.
,,Vyrostla z tebe nádherná dívka, Elaine."
Řekla a já jsem se rozpačitě zasmála a rychle jsem popošla ke dveřím,abych zakryla rozpaky.Přesně v okamžik kdy jsem šáhla na kliku a otevřela dveře..Tam stál Aaron ve viditělně dost drahém obleku.
,,Páni..Je mi potěšením,že dnes můžu být tvůj doprovod na ples."
Usmál se,a když jsem mu chtěla říct něco..Co by bylo docela nevhodné, vzpoměla jsem si na mámu a na její slova. Zaťala jsem ruce a soustředila jsem se jen na jedno : Dnes k němu prostě musím být hodná,kvůli matce.
,,Mě je taky potěšením."
Řekla jsem a usmála jsem se.Koutkem oka jsem se podívala směrem k mámě,a když jsem uviděla její úsměv tak jsem si oddechla.
,,Můžeme tedy vyrazit?"
Usmál se a nastavil mi rameno,abych se ho chytla. Na tohle nikdy nezapomenu.. Pomyslela jsem si podrážděně a opět s úsměvem jsem přikývla.

Oznamuju..

28. srpna 2014 v 13:10 | Bellasmilee
Asi jste si už určitě všimli,že nějakou tu dobu nepřidávám žádné články ani další díly povídky.Je to proto,protože mám teď opravdu málo času,díky stěhování.Takže nějakou tu dobu sem bohužel nic přidávat nebudu.Teda..Dnes ještě možná přidám další díl povídky.Jinak budu nějakou malou dobu mimo,takže se omlouvám.

D.N.A - 10.díl

21. srpna 2014 v 19:59
Pravda - část 2.

,,Něco se ti vybavilo..Mám pravdu?"
Povzdechnul si nervózně a já jsem se rychle postavila.Zavrtěla jsem hlavou,protože jsem z toho byla zmatená.
,,Chci vědět pravdu."
Vydala jsem ze sebe nakonec a Calebovi se v očích zaleskl strach.To bylo poprvé co jsem to v jeho očích věděla,ale i přes to to musím vědět.
,,Dobře."
Sklopil hlavu a začal mě za sebou někam táhnout.Nechala jsem se,ale srdce mi bušilo jako splašené a uvnitř sebe se ozývaly nejrůznější pocity.Od nedočkavosti a strachu po touhu a zklamanost.Dotáhnul mě na kopec kde jsme se domluvili na tom,že s ním strávím jeden den a jednu noc.Pustil mě pár metrů před třešní a sám se o ní opřel.Srdce mi začalo bušit ještě víc a mé tělo bylo jako paralizované.
,,Znáš legendu,která vypráví o muži a dívce,kteří byli donuceni zúčastnit se ''zvrhlé'' Hry?"
Nechápavě jsem přikývla a Caleb si povzdechnul.
,,Jednou mi ji vyprávěl otec..Ještě,když jsem byla menší.Proč?"
Zeptala jsem se po chvilce a Caleb se na mě opatrně podíval.Něco mi říkalo,že to vědět nechci,ale i přes to jako vždy jsem si trvala dál na svém.
,,Není to pouhá legenda..Kdysi hodně dávno se to stalo a děje se to dodnes."
Zaraženě jsem zavrtěla hlavou,protože mi to nedávalo smysl.
,,To nemůže být pravda..I kdyby byla,Urození a všichni ostatní by o ní věděli.A taky.."
Podívala jsem se na Caleba a ten přikývnul.Ne..To přece není možné.Není možné,aby legenda o dívce a muži byla pravdivá a co víc skutečná,která se děje dodnes.
,,Jak to myslíš?Všechno přece skončilo,když muž našel tělo své družky mrtvé v jejím domě..Stal se vítězem a Ďábel dosáhl svého,Hra skončila." ,,Neskončila."
Řekl hned a já jsem se na něho nechápavě podívala.Teprve až po chvilce mi to došlo..
,,Takže,když se Mel zmínil o Hře..A když Kyle říkal,že mě chtěl vidět ještě před tím než to začne."
Zhrozeně jsem se na něho podívala,a i když jsem na něho ze začátku měla vztek..Tak mě po chvilce opustil a místo toho jsem pocítila smutek a strach.
,,Pokud je to pravda..Tak co Mel myslel tím,že se ti vrátily vzpomínky?"
Zeptala jsem se nechápavě a Caleb ke mě pomalu přišel.Strach se mě pomalu,ale jistě začal zmocňovat a já jsem s tím nemohla nic udělat.Najednou mě chytnul za tvář a opatrně se mi podíval do očí.To,že se mě dotýkal mě dokázalo z nějakého důvodu uklidnit a byla jsem mu za to vděčná.
,,To je nepodstatná věc.Co je teď hlavní.." ,,Bojíš se?"
Okamžitě jak to vyslovil jsem se začala celá chvět.
,,Jak bych nemohla..Calebe pokud tohle všechno je pravda,znamená to,že je celá má rodina v nebezpečí.Ne.."
Zavrtěla jsem hlavou a on se na mě opatrně podíval.
,,Všichni okolo mě jsou v nebezpečí,včetně tebe."
Pořádně si mě prohlédnul a já jsem se konečně dokázala uklidnit.To co jsem před chvilkou zažívala byl opravdu přehnaný, i když oprávněný strach.
,,Nic mi nehrozí..Pokud budeme bojovat spolu."
Nevím proč,ale přišlo mi,že v tom je skrytá výhružka.O kousek jsem od něho odstoupila a zmateně jsem se zadívala na zem před sebe.
,,Nevím jestli dokážu zabíjet bez mrknutí oka."
Potom co jsem to vyslovila se mi vybavil rozhovor s Melem."Kdyby byl Caleb v nebezpečí dokázala by jsi zabíjet bez jediného mrknutí oka?" - Musela jsem se zasmát..Caleb se na mě trochu vyděšeně podíval.
,,Víš..I když to možná není ani trochu vtipné,tak mám pocit,že Mel má už dopředu něco vymyšlené.''
Nechápavě mě dál pozoroval a já jsem zaťala pěsti,a tak trochu s žádostí na tváři jsem se k němu otočila a podívala se mu do očí.
,,Nevím jestli budu zabíjet,ale chci ochránit svou rodinu,přátéle.." ,,Tebe."
Rozhodla jsem se a na Calebovi bylo vidět malé oddechnutí.
,,Počkej..Když ty a já jsme ve Hře..Tak co Mel,Kyle a Danny se Shaunem?"
Caleb trochu nejistě sklopil hlavu a přikývnul.
,,Oni jsou v ní taky,ale nehrozí nám od nich nebezpečí..Teda aspoň nějakou tu dobu,slíbili to."
Přikývla jsem,i když jsem nevěděla jak přesně si to mám vyložit.Z ničeho nic jsem nedaleko od nás,na kopci postřehla zalesknout se hrot šípu.
,,K zemi!"
Vykřikla jsem těsně před tím než ta osoba ztihla vystřelit.Šíp se zabodl do země těsně vedle mě.Vystrašeně jsem zvedla hlavu a podívala se na něho.
,,Jsi v pořádku?"
Když jsem přikývla,tak si stoupnul a podíval se na místo odkud střelec vystřelil.
,,Calebe?"
Vydala jsem ze sebe opatrně,protože jsem nechápala o co mu jde.Když se otočil zpátky ke mě,tak v jedné ruce držel Claymore a v té druhé dvouruční dlouhý meč.
,,Jdu se po tom střelci podívat."
Podal mi do ruky dlouhý meč a já jsem si ho váhavě prohlédla.
,,Kde jsi to sebral?" ,,Nedělám to rád,ale..Musím tě nechat samotnou,dokážeš se ubránit?"
Nervózně jsem přikývla a Caleb zmizel.Skvělé.Noc,tma a meč..Lepší večer si nedokážu představit.Pořádně jsem meč sevřela a ostražitě jsem se okolo sebe začala rozhlížet.Někde nad sebou jsem najednou uslyšela zašustění,ale když jsem se ohlédla bylo pozdě.Někdo na mě skočil.Meč mi okamžitě vypadl z ruky a osoba přede mnou na mě namířila dlouhým lukem..Překvapilo mě,že je to dívka a co víc stejně stará jako já,s černou kápí na sobě a se zvláštním opaskem.Měla blond vlasy a jasně modré oči.
,,Kdo jsi?Proč to děláš?" ,,Jakobys nevěděla."
Usmála se a kapku mi přišla jako smyslů zbavená.
,,Nevím.."
Řekla jsem a ona se zamračila.Nesmím ležet na zemi,musím vstát.Přesně to jsem udělala,využila jsem svou rychlost a popadla jsem meč.
,,Jsi rychlá."
Zamumlala podrážděně a ve vteřině se na mě vrhla.Podle pachu jsem poznala,že je to člověk,ale i přes to je neobvykle rychlá a přesná.Vyhnula jsem se,ale jen o vlásek.Odhodila luk a z opasku vytáhla dva podelší nože.Znovu se o proti mě rozběhla a zběsile se mě snažila mácháním noži zasáhnout.Počkat..Znamená to,že tahle dívka je..Můj protivník?Ona je taky ve Hře?
,,Zhebni už!"
Vykřikla rozzuřeně a mě to ve vteřině bylo jasné.I kdybych ji nezabila já,ona se mě pokusí zabít znovu a klidně ještě znovu.Pokud ji nechám jít,ocitne se má rodina a všichni ostatní v nebezpečí.Je to jasné..Nesmím s ní prohrát!
,,Je mi líto,ale musíš umřít.."
Vytasila jsem tesáky a ona se na mě zděšeně podívala.Využila jsem té chvíle a svou rychlostí jsem se přemístnila přesně před ni a ve vteřině jsem ji odzbrojila.Zbýval už jen jediný pohyb a je po všem,ale ona se nehodlala jen tak rychle vzdát. Odkopla mě od sebe,a když se chtěla natáhnout po své zbrani tak jsem se oproti ní rozběhla a přeskočila jsem ji.Ještě před tím než jsem se odrazila a přeskočila ji,jsem celou svou silou máchla mečem.Dopadla jsem na nohy a chvíli jsem zůstala tiše stát na místě,k ní otočená zády.Uslyšela jsem jak její tělo kleslo k zemi.Otočila jsem se k ní a uviděla jsem jak z její hrudě vytéká krev.
,,Zasáhla jsem ji."
Řekla jsem zhrozeně a podívala jsem se na meč,který jsem svíjela v ruce.Nemůžu tomu uvěřit..Tohle jsem nemohla udělat já.
,,Ne.."
Zavrtěla jsem hlavou a upustila jsem meč.
,,Elaine.."
Objevil se pár metrů přede mnou Caleb a hrot jeho Claymoru byl celý od krve.Už jsem se nedokázala dál udržet na nohou.
,,Elaine?!"
Doběhl ke mě,ale já jsem nemohla vydat ani hlásku.Byla jsem pořád v šoku z toho,že jsem tu holku zabila bez jediného zaváhání.Bylo to vůbec správné?-Bylo!Kdybych ji nechala utéct tak by..Tak by mohla zaútočit na někoho z mé rodiny nebo na Jeffreyho a ostatní.
,,Elaine..Neudělala jsi nic špatného.Chceš jen chránit svou rodinu,své přátelé." ,,Mně."
Dodal a pevně mě objal.Jakobych až teprve teď se mohla pořádně nadechnout a nemít pochyby o tom,co jsem udělala.
,,Bojím se.."
Řekla jsem se slzama v očích a Caleb přikývnul.
,,Taky máš důvod.Hra začala,ale nezapomeň,že jsem tady s tebou a budu tě ochraňovat."
Nechala jsem se jim nadále konejšivě objímat a hladit po hlavě,ale..Něco bylo nějak jinak.
,,Ty.."
Ozval se hlas nedaleko od nás a já jsem nechápavě zvedla hlavu.Stál tam muž s černou kápi a zhrozeně hleděl na tělo mrtvé dívky před sebou.
,,Zabili jste ji!"
Zařval rozzuřeně,a když jsem se mu podívala do obličeje tak mu z očí vytékaly slzy.
,,Za to zaplatíte.."
Prosadil přes proceděné zuby a Caleb vstal ze země a stoupnul si přede mě.Bylo tak nemožné vidět mu do tváře nebo co dělá.
,,Pomstím svou sestřičku a nenechám nikoho,aby přežil!"
Dodal muž a vrhnul se po Calebovi.Ten ale zmizel a ocitnul se pár metrů za ním.Evidentně to,ale muži bylo jedno,protože si všimnul mě.Já jsem zůstala paralizovaně sedět na zemi a hledět na něho.
,,Dámy mají přednost."
Usmál se a zamířil na mě mečem.Mnou okamžitě projela jediná myšlenka..Je tohle můj konec?Nechci už nikoho dalšího zabít,i když mě ohrožuje na životě.Nedokážu to udělat znovu..
,,To jsi takový srab,že neútočíš na seberovného?"
Zasmál se Caleb a já jsem se na něho okamžitě podívala.To samé udělal i muž,ale..To co stálo nedaleko ode mě a od muže sice vypadalo jako Caleb,ale..Oči,temná aura a ta síla.Tohle není on.
,,Všichni lidé jsou jen odpad.Stejně jako ty."
Doteď se Caleb díval někam do strany a až teď se podíval na muže.Přesně v okamžik kdy to udělal,se muž ocitnul v plamenech.Celý najednou vzplanul a snad po celé krajině se rozhostil jeho křik a nářek.Po malé chvilce bylo po všem. Nemohla jsem tomu uvěřit,ne nechtěla jsem uvěřit tomu,že by to Caleb udělal.Že to on způsobil tomu muži tak bolestivou smrt.
,,Calebe..?"
Podívala jsem se mu opatrně do očí a uvnitř sebe jsem z něho začínala mít strach.On se bezstarostně usmál a popošel ke mě.Proč má pořád démonní oči a tu děsivou auru?
,,Rád tě konečně poznávám Elaine."
Nechápavě jsem zvedla hlavu,abych mu viděla do očí a pocit strachu se začal čím dál víc umocňovat.
,,Co tím myslíš?"
Zeptala jsem se opatrně a on si povzdechnul a následně mi podal ruku.Já jsem se ji,ale nechytla a on se pobaveně zasmál.
,,Moje drahocenná polovička ti o mě neřekla,viď?"
Rudé oči,temná aura..Polovička?
,,O čem to mluvíš Calebe?"
Vydala jsem ze sebe nakonec a on se pousmál.
,,Víš..Caleb a já jsme jedna,ale přitom úplně jiná osoba."
Začal a já jsem ho nepřestávala napjatě pozorovat.
,,Dá se říct,že Caleb je lidská část..Ta část,která má pocity a emoce.Zatím co já,Lucas jsem jeho pravá démonická část. Necítím nic,nejspíš.."
Zaraženě jsem se na něho podívala,protože co mi tady právě odvykládal znělo už opravdu poněkud přitažené za vlasy.
,,Nejspíš?"
Zeptala jsem se nechápavě a on jen přikývnul.
,,Ano..Víš já jsem se probudil teprve nedávno a až teprve teď jsem se dostal na povrch a dokážu ovládat tohle tělo." ,,A teď se chceš určitě zeptat kdy se Caleb vrátí a já zmizím,viď?No na to je jednoduchá odpověď..Pokud se jednou démonická stránka dostane na povrch,tak tak zůstane už navždy."
To snad..Chce mi právě snad říct,že Caleb už nebude nikdy jako předtím?Už nebude Caleb,kterého znám?!
,,Tvůj výraz..Vypadáš být zhrozená a to ještě nemáš ani důvod."
Chytnul mě za tvář a najednou mě tisknul ke stromu.Se strachem v očích jsem se na něho podívala a snažila jsem se nerozsypat.Naklonil se ke mě a ocitnul se tak až neuvěřitelně blízko.
,,Prozradím ti malé tajemství..Caleb je pryč,tak se s tím smiř." ,,Nevěřím!"
Vykřikla jsem hned se slzama v očích a on,Lucas se zasmál.Pustil mě a pomalým krokem,s ozvěnou jeho smíchu zmizel ve tmě.
,,Jsi v pořádku?"
Objevil se přede mnou Kyle a já jsem se na něho podívala a zavrtěla jsem hlavou.
,,Neboj..I když se ti Lucas předvedl v tom nejhorším světle co mohl a řekl ti,že Caleb he pryč.Nevěř tomu."
Překvapeně jsem se na něho podívala,ale i tak jsem slzy teď už vodopád slz,nedokázala zastavit.
,,Caleb se teď stal Lucasovou součástí,i když si to on sám nechce připustit..Chce tě jen vystrašit,aby jsi se od něho teď raději držela dál."
Děkovně jsem se na Kyla podívala a pomalu jsem si to zamířila domů,přímo do postele.Byla jsem po dnešku vyčerpaná, zvlášť co se týče toho co se stalo s Calebem.I potom co mi Kyle řekl..Můžu si být jistá tím,že Caleb,kterého mám tolik ráda je pořád někde tam uvnitř?

D.N.A - 9.díl

19. srpna 2014 v 13:41
Pravda - část 1.

,,Páni..Kam jdeš tak vyparáděná?"
Podívala se na mě škodolibě Rori a Bree si mě hned začala prohlížet.
,,C-Co je?!"
Zpanikařila jsem okamžitě a s Breeniného pohledu jsem nedokázala absolutně nic vyčíst.
,,Že ty jdeš na tajné rande?"
Nasadila překvapený výraz a Rori si dala ruce v bok.Zakroutila hlavou a podrážděně se na mě podívala.
,,To by nám přece řekla..Mám pravdu?"
Opatrně jsem přikývla a pak jsem si povzdechla.
,,Není to rande..Stejně ani nevíte kam a s kým jdu."
Zamumlala jsem nervózně a najednou jsem si něco uvědomila..Moment,co když to Caleb považuje za rande a já mu na to nevědomky přikývla?
,,Hm?Elaine rudnou ti tváře.." ,,Jsi v pořádku?"
Zamávala mi Bree před obličejem a já jsem se okamžitě probudila.
,,Asi si to půjdu převléct." ,,Ne!"
Okřikly mě obě najednou a já jsem se k nim nechápavě otočila.
,,Proč?" ,,Sice nevím kam jdeš,ale pro jednou si prosím obleč něco pěkného!"
Podrážděně jsem si Bree prohlédla,protože každodenní věci co nosím jsou taky pěkné a měla jsem za to,že proti nim nikdy nic neměla.
,,Byla bych ráda kdyby to,že jdu ven..Zůstalo mezi náma."
Zašeptala jsem opatrně a Rori na mě okamžitě mrkla jedním okem a Bree bez dalšího slova přikývla..Bílá halenka a džíny přece nejsou až tak výstřední.Pomyslela jsem si,když jsem vyšla ven z domu a pomalým krokem jsem zamířila před studio,kde na mě má Caleb čekat.Je ale dobře,že s ním strávím den?Přece jen se..Nějak změnil a ještě ke všemu je to démon.Umím si dost živě představit jak by reagovali Urození a má rodina kdyby zjistili,že démoni existují a s jedním se dokonce přátelím.
,,Elaine!"
Probudil mě Calebův hlas z mého hlubokého přemýšlení a já jsem se rychle zorientovala,abych věděla kde je.Stál přímo přede mnou a nepřestával se usmívat.
,,Ahoj.."
Pozdravila jsem ho nervózně,když si mě začal dost očividně prohlížet.
,,Páni..Takovéhle věci by jsi měla nosit častěji."
Naklonil se ke mému uchu a pousmál se.
,,Sluší ti to."
Překvapeně a trochu i děkovně jsem se usmála,a tak trochu rychle jsem se od něho vzdálila.
,,Co máš v plánu?"
Zeptala jsem se zvědavě a snažila jsem se ho odpoutat od mích rozpaků a nervozity.
,,No.."
Začal a trochu provinile se zazubyl.Mě nějak už došlo co ten výraz znamená a podrážděně jsem se na něho podívala.
,,Ty nemáš nic v plánu?"
Vydala jsem ze sebe skrz proceděné zuby a on se bezstarostně zasmál a mávnul rukou.
,,No..Něco mám,ale nevím jestli tě to bude bavit." ,,I kdyby mě to nebavilo,podstoupím cokoli,abych se konečně dozvěděla o co tady jde."
Odvětila jsem hned cílevědomě a Caleb se zvláštně pousmál.Já jsem se na něho nechápavě podívala,ale on vypadal jako kdyby byl v nějakém tranzu.
,,Hej..Calebe,děsíš mě-" ,,Opravdu bys byla schopná udělat cokoli?"
Skočil mi do věty a já jsem si ho rozpačitě prohlédla,protože mi bylo jasné jakým způsobem to bylo mysleno.
,,Ty perverzáku!"
Zamumlala jsem poníženě a on se jen zasmál.
,,Promiň.Nechtěl jsem,aby jsi to pochopila nějak špatně." ,,No nic..Ještě bych se pro něco chtěl stavit doma,tak se dáme na cestu ne?"
Dodal a já jsem přikývla.Vzal mě za ruku a stejně jako u Mela se okolo nás objevily hořící plameny,ale tyhle vypadaly jinak.Ani přesně nevím jak to popsat,ale..Vůbec jsem z nich neměla strach.
,,Chceš se jich dotknout?"
Zeptal se najednou a já jsem se na něho váhavě podívala.
,,Neboj,nespálí tě."
Pousmál se a já jsem nakonec přikývla.Opatrně jsem natáhla ruku vpřed a dotkla se jich.Caleb měl pravdu,vůbec nepálily. Byly teplé a hřály to ano ale,že by mi měly nějak ublížit..To v jeho případě neplatilo.
,,Jak to?Melovi mě málem spálily.."
Řekla jsem nechápavě,ale on jen pokrčil rameny a zadíval se na ně.Nevím proč jsem si toho všimla až teď,ale ty plameny nejen,že nepálily..Ony měly i o něco málo neobvyklejší barvu.Byly víc do fialově-modré než do jasně rudé.
,,A jsme tady." ,,Zatím na mě počkej tady."
Dodal,když plameny zmizely a my se ocitli v domě,ve kterém jsem už jednou byla.Samozřejmě jsem hned přikývla,a když Caleb zmizel z mého dohledu tak jsem si to začala okolo sebe trochu prohlížet.Velké zdi,zvláštní a docela dost děsivé obrazy,knihy skoro na každém kroku.Trochu to tady vypadá jako pozastavené v čase.
,,Hmm..Máme návštěvu?"
Uslyšela jsem za sebou Kylův hlas,a když jsem se k němu chtěla otočit a pozdravit ho..Nevěděla jsem,že dělám obrovskou chybu.
,,C-Co?!"
Zakoktala jsem a okamžitě jsem se k němu otočila zády a ještě pro jistotu jsem si zakrývala i oči.
,,Zdravím tě Elaine."
Pozdravil mě jakoby nic a na svých tvářích jsem cítila jak pomalu,ale jistě rudnu.
,,Co..To má znamenat?!"
Vydala jsem ze sebe konečně a měla jsem co dělat,abych odtud neutekla,protože tohle..Bylo opravdu dost trapné a nechutné.
,,Hm?Co máš na mysli?"
Zeptal se nechápavě a já se snažila nevybuchnout.
,,To si snad děláš srandu,že ano?!" ,,Vždyť jsi nahý.."
Dodala jsem o něco tišeji,protože už jen ta slova pro mě byla neuvěřitelně ponižující.
,,Jen to?Nic víc?Není nic nenormálního na tom,že se ve svém vlastním domě pohybuju nahý."
Zasmál se a já jsem se rychle natáhla pro deku,co byla položena na sedačce přede mnou a se zavřenýma očima a pro jistotu i s rucema na nich,jsem mu ji hodila.
,,Moc tě žádám..Něco si obleč-" ,,Už jsem.Můžeš se otočit."
Řekl okamžitě a já jsem zaváhala.
,,Nevím proč,ale nevěřím ti."
Zamumlala jsem a Kyle si povzdechnul.Když se hned na to objevil přímo přede mnou (oblečený),tak jsem si viditelně oddechla.
,,Neříkej mi,že jsi ještě nikdy neviděla nahého muže."
Prohlédl si mě zaraženě a já jsem na tvářích opět pocítila teplo.
,,To není tvoje věc."
Odvětila jsem rychle a Kyle se zasmál a pak opět nasadil ten svůj "vážný" výraz.
,,Že ty jsi ještě pa-" ,,La-la-la-la-la!"
Zacpala jsem si uši a začala jsem si dost nahlas pobrukovat.Až po chvilce ticha mi došlo,že v místnosti nejspíš nejsme sami.Sundala jsem si ruce z uší a přestala jsem mluvit nesmyslnosti.Nedaleko ode mě,na schodech stál Caleb a v místnosti nastalo neuvěřitelně trapné ticho..Teda jen na okamžik,po chvilce však Kyle vybuchnul smíchy a docela jsem se začala divit,že stojí ještě na nohou.
,,Co se-" ,,Nebudu se k tomu vyjadřovat."
Odsekla jsem poníženě a Caleb nechápavě přikývnul a došel ke Kylovi.Stačil jeden dlouhý pohled a Kyle se okamžitě uklidnil.Nechápala jsem přesně proč a jak to Caleb udělal,ale byla jsem mu za to docela vděčná.
,,No nic..Já už půjdu,užíjte si to."
Řekl nakonec nabručeně a odešel.Já jsem zůstala mlčky stát na místě a nechápavě na Caleba hledět.
,,Půjdeme?"
Usmál se klidně a já jsem překvapeně přikývla.Vyšli jsme ven z domu a já jsem následovala Caleba někam za dům.
,,Doufám,že máš ráda zvířata." ,,Podle toho jaké."
Odpověděla jsem zamyšleně a on se zasmál.
,,A co takhle koně??"
Zastavil a na okamžik se mi zdlouhavě podíval do očí.Já jsem rozpačitě uhnula a přikývla jsem.Po chvilce jsme došli k domu.Ne,k stáji odkud bylo slyšet docela hlasité řechtání koní.
,,Chováš koně?"
Zeptala jsem se užasle,ale on zavrtěl hlavou a přišel k prvnímu boxu,kde byl tmavě hnědý kůň s karamelovou hřívou.
,,Já no..Od té doby co jsem se dozvěděl,že jsem démon sem často chodívám.A když jsem zjistil,že majitel je tady nechal samotné,začal jsem se o ně starat." ,,Takže ano,v podstatě chovám koně."
Dodal nakonec a já jsem se ohromeně pousmála.Caleb ke koni natáhnul ruku a ten jen "zkroceně" sklonil hlavu a nechal se pohladit.
,,A ty?Máš rád zvířata?"
Zeptala jsem se po chvilce a on pokrčil rameny,přičemž nepřestával koně hladit.
,,Myslím,že ano.Kdybych si měl vybrat co za zvíře mám nejraději budou to koně,myslím si,že jsou k člověku loajální."
Přikývla jsem a trochu jsem se okolo sebe rozhlédla.Na to,že to majitel opustil to tady vypadá dost nově.
,,Copak?"
Otočila jsem se zpátky k němu a pokrčila jsem rameny.
,,Nikdy bych si netypla,že zrovna ty budeš mít rád koně.."
Pousmála jsem se,aby to nepochopil nějak špatně a on jen přikývnul.
,,Běž si nějakého vybrat..Za chvíli vyrazíme a jestli ti to půjde,dáme si závod."
Zazubyl se a já jsem se na něho trochu namyšleně podívala.
,,Nechci se nějak chlubit,ale na koni jsem poprvé nasedla v sedmi letech a od té doby si myslím,že jezdím a závodím docela slušně."
Caleb se hned zasmál a prohlédnul si mě.
,,Netypoval bych tě na jezdkyni,každopádně..Já taky nejsem žádný začátečník."
Řekl škádlivě a já jsem se od něho se smíchem na tváři pomalu vzdálila a začala jsem pátrat mezi koňmi.Všechny koně vypadali nádherně,ale pořád jsem nenašla takového,kterému bych věřila nebo,který by mě dostatečně zaujal.Najednou jsem pár metrů od sebe uviděla dokořán otevřený box.
,,Hm?"
Popoběhla jsem k němu zjistit jestli je kůň uvnitř.Nebyl..Možná bych se po něm měla jít podívat.Napadlo mě a i když jsem neměla ani tušení jak ten kůň vypadá bylo mi jasné,že ho musím najít.Po chvilce jsem došla k ohradě.Snažila jsem se pořádně porozhlédnout a pak jsem z ničeho nic uviděla koně,který si to klusem zamířil přímo ke mě.První co mě dost zaujalo bylo jeho zbarvení,vlastně její..Měla světle hnědou,dá se říct až meruňkovou srst a hřívu neuvěřitelně dlouhou a co bylo nejzajímavější,černou.Vypadala neskutečně..Další co mě zaujalo byly její špičky uší.Měla je zbarvené taky do černa. Zastavila se až těsně přede mnou a zařechtala.
,,Ahoj.."
Vydala jsem ze sebe ohromeně a pomalu jsem k ní natáhla ruku.V jejích očích bylo vidět značné zaváhání,ale nakonec se pohladit nechala.
,,Mělo mě napadnout,že si vybereš Mei."
Ozval se za mnou Calebův hlas a já jsem se k němu opatrně otočila.Po boku mu stál tmavě hnědý skoro až černý kůň s mohutnou hřívou a dost silným tělem.Přesně v okamžik kdy jsem skončila s prohlížením zařechtal a Caleb se zasmál.
,,To je Ren..Zamiloval se do mě hned od prvního pohledu."
Zašklebyl se,ale Ren jen zamával hlavou jakoby to bylo přesně naopak.Musela jsem se zasmát.
,,Tak co?Zvládneš ji sama osedlat?"
Hned jak se na to zeptal jsem si dala ruce v bok a soutěživě jsem se mu podívala do očí.
,,Klidně i se zavřenýma očima."
Vyplázla jsem jazyk a rozběhla jsem se zpátky ke stájím.Kupodivu jsem Mei nemusela nic říkat.Popobíhala za mnou jako nějaký vycvičený pes.Zastavila jsem se u sedel a zamyslela jsem se.
,,Hm..Jsi vůbec zvyklá nosit sedlo?"
Vypadlo ze mě,ale nakonec jsem to nějak všechno dala dohromady.
,,Tak a je hotovo." ,,Možná bych tě neměl podceňovat."
Došel ke mě Caleb už na Renovi a musela jsem se začít smát,když jsem ho uviděla v jezdecké přilbě.
,,Co je?"
Zadíval se na mě nechápavě a já jsem se na něho pobaveně podívala.
,,Jsi démon.Nejsilnější stvoření,které by nejspíš neporazil ani upír,a když máš jet na koni..Dáš si přilbu,aby ses nezranil?"
Caleb se na mě poníženě podíval a já jsem zavrtěla hlavou a vyskočila jsem do sedla.
,,Tak?Veď nás."
Pousmála jsem se a on jen přikývnul a krokem se vydal vpřed.S koňmi jsme prošli snad celý les a tak dobře jsme se u toho bavili,že si ani jeden z nás nevšimnul,že začíná zapadat slunce.
,,Asi bychom se už měli pomalu vrátit."
Navrhnul a já jsem přikývla.Obešel mě a začal nás s Renem vést kupředu.Světlo pomalu,ale jistě opadávalo a mě z ničeho nic rozbolela hlava.Nevím co to způsobilo,ale snažila jsem to na sobě nedát najevo.Po chvilce kroku,to už ale dál nešlo.
,,Stůj.."
Řekla jsem tiše,ale tak,aby mě slyšela jen Mei.Zastavila se a nechápavě zastříhala ušima.Já jsem se musela chytnout za hlavu.
,,Elaine?"
Zastavil se nedaleko ode mě nakonec i Caleb a nechápavě se na mě podíval.
,,Děje se něco?"
,,Děje se něco?"
Zeptal se Caleb usměvavě a já jsem zavrtěla hlavou.
,,Opravdu ti nic není?"
,,Opravdu ti nic není?"
Sesedl z koně a došel ke mě..Co se to děje?Proč tohle vidím dvakrát,ale přitom pokaždé jinak?
,,Elaine..Vypadáš bledě,opravdu se nic-" ,,Jak dlouho se už známe?"
Vstoupila jsem mu do věty zmateně a on si mě váhavě prohlédnul.
,,Neboj se..Jsem tady,abych tě ochránil.Dokud budeme spolu,nic se ti nestane.To ti slibuju,Elaine."
,,Ne!"
Zavrtěla jsem hlavou a udělala jsem to tak unáhleně,že jsem spadla ze sedla přímo do Calebovi náruče.
,,Elaine?"
Otevřela jsem oči a nechápavě jsem si ho začala prohlížet.Proč uvnitř sebe najednou cítím takový smutek?

D.N.A - 8.díl

14. srpna 2014 v 22:10
,,Měla jsi špatný sen?"
Přisednul si na mou postel Caleb a já se na něho překvapeně podívala.Ještě víc podivnější,ale bylo to,že jsem na sobě měla saténovou noční košilku a po tváři mi stékaly slzy.
,,Neboj už je to v pořádku..Jsem tady s tebou."
Natáhnul ke mě ruku a opatrně mi na tváři utřel slzy.Když jsem si ho lépe prohlédla měl na sobě rozepnutou bílou košili a hodně klidné oči.
,,Co se ti zdálo?"
Pousmál se a já jsem se mu podívala rozpačitě do očí,protože mě neustále držel za ruku a seděl blízko mě.
,,Zdálo se mi,že jsem byla sama.Že ti něco hrozilo a já jsem tě nemohla zachránit.."
Vypadlo ze mě nakonec a Caleb se na mě trochu překvapeně podíval,následně mě pohladil po tváři a já jsem zavřela oči, aby mi to bylo ještě příjemnější.
,,Vždyť víš,že bych tě už nikdy znovu neopustil.To co se stalo.." ,,Nebyla tvoje vina."
Dokončila jsem rychle větu za něho a on se jen pousmál.Vzal mě okolo pasu a přitáhnul si mě k sobě.Já jsem mu dala ruce okolo krku a přála jsem si,aby tahle chvíle trvala navěky.
,,Co to..?"
Vydala jsem ze sebe zděšeně,když v mém objetí Caleb zmizel a okolo mě nebylo nic jiného než postel a černo-černá tma všude okolo.Sedla jsem si a začala jsem se okolo sebe rozhlížet.
,,Calebe!"
Vykřikla jsem zhrozeně,ale nemohla jsem ho najít.Nešlo to,v té tmě,která byla všude okolo jsem nic neviděla.
,,Calebe?!Ozvi se mi!Prosím!Nemůžu tě znovu ztratit!"
,,Znovu?"
Škubla jsem sebou a z prudka jsem otevřela oči.Rychle jsem si sedla a chytla jsem se za dost spocené čelo,cítila jsem se jakobych právě uběhla maraton.
,,Proč se mi zdají takové sny?"
Povzdechla jsem si unaveně a podívala jsem se k oknům.A proč jsem vždy v tak zvláštním vztahu s Calebem?
,,No nic.."
Zavrtěla jsem hlavou,vstala jsem z postele a odtáhla jsem závěsy,aby dovnitř šlo sluneční světlo.
,,Dobré ráno sestřičko."
Objevili se na balkóně Shaun s Dannym.Zaraženě jsem na ně hleděla,protože na mě začali bezstarostně mávat s úsměvy na tvářích.Rychle jsem otevřela dveře od balkónu a vtáhla je dovnitř.
,,Jste normální?!Co kdyby vás někdo viděl?Víte jaký bychom měli všichni průšvih?!"
Podrážděně jsem si je prohlédla,ale oni mě dost očividně ignorovali a místo toho si prohlíželi můj pokoj.Danny se z ničeho nic přemístnil do mé postele a spokojeně se nadechnul,Shaun si stoupnul před skříň se spodním prádlem a když už chtěl otevřít první šuplík,tak jsem si před něho naštvaně stoupnula a probodávala ho pohledem.
,,Tam mám holčičí věci a spodní prádlo takže ať tě ani nenapadne otevřít ten šuplík."
Řekla jsem skrz proceděné zuby a Shaun se jen zasmál a nakonec pokrčil rameny.
,,A kdybych byl holka,mohl bych tam nakouknout?"
Zeptal se zamyšleně a já jsem zmateně přikývla.Přesně v ten okamžik se změnil..V překrásnou štíhlou holku s dost velkým poprsím a pasem.
,,Tak a teď,když jsem holka se podívám co naše sestřička schovává uvnitř."
Nevinně zamrkal dlouhýma řasama a dal si ruce v bok.
,,N-Nemám slov.."
Vyšlo ze mě poníženě a zároveň i zaraženě.Když,ale otevíral šuplík,tak jsem po něm skočila a svalila ho k zemi.Otevřela jsem oči a on si jen usměvavě ležel na zemi a evidentně mu ani trochu nevadilo,že jsem na něm svalená.
,,Proč jsi na mě skočila sestřičko?"
Zazubyl se a já jsem se rozpačitě podívala na stranu,kde stála skříň a v tom jsem uviděla jak Danny stojí u šuplíků a v rukou drží moji černou,krajkovou podprsenku.Na tváři jsem pocítila vlnu horka a v pokoji se rozeznělo trapné ticho. Všichni tři jsme hleděli na moji podprsenku bez jediného mrknutí slova,a když jsem se dokázala uklidnit..Vstala jsem ze Shauna a s vyceněnými tesáky jsem se hodlala vrhnout na Dannyho.
,,Řekla jsem,že tam mám své spodní prádlo a,že tam nemáte šahat..Tak proč jsi ten šuplík otevřel?!"
Poníženě jsem se na Dannyho podívala a ten nasadil nevinný úsměv a pokrčil rameny.
,,To je nejlepší kousek,který tam má?"
Objevil se vedle mě Kyle a zklamaně si prohlížel moji podprsenku.Podrážděně jsem se k němu otočila,ale on mě naprosto ignoroval.Obešel mě,jakobych tam ani nestála a zamířil ke skříni.Přišlo mi,že mi každou chvílí začně tik v oku z toho co se tady děje,no naštěstí nestalo se.
,,Elaine.."
Otočil se ke mě Kyle s vážným výrazem na tváři a já jsem se na něho trochu se strachem podívala.
,,Chceš mi říct,že tady nemáš nic co by se hodilo pro svádění?"
Zadíval se na mě zhrozeně a já jsem toho měla dost.Zaťala jsem pěsti a s vyceněnými tesáky jsem se na něho podívala.
,,Nemám potřebu nikoho svádět!A navíc přestaňte se mi prohrabávat v mích osobních věcech!"
Okřikla jsem je a Kyle se pustil do smíchu.Ne..To nebyl ledajaký smích,to byl záchvat smíchu,který mi připomínal umírání nějakého zvířete.
,,Je v pořádku?"
Zeptala jsem se rozhozeně a Danny se Shaunem si stoupnuli vedle mě a poníženě pokrčili rameny.
,,Moment..Co vlastně všichni děláte v mém pokoji?"
Řekla jsem přesně v okamžik kdy se Kyle přestal "smát" a věnoval mi plnou pozornost.
,,Caleb nás dva požádal,aby jsme skontrolovali jestli jsi v pořádku."
Shaun se změnil do své normální podoby a Danny přikývl.Naštvaně jsem se otočila ke Kylovi.
,,A co tady dělá on?"
Ukázala jsem na něho prstem a on se na mě dotčeně podíval.
,,Děláš jakobych tady nebyl." ,,To ty před chvilkou taky."
Odvětila jsem rychle a Kyle si nakonec povzdechl.Prohrábnul si vlasy a dost vystresovaně se na mě podíval.
,,Chtěl jsem tě vidět ještě předtím než to začne."
Nechápavě jsem se na něho podívala a přesně v okamžik kdy jsem se chtěla zeptat co začne,uslyšela jsem kroky blížící se k mému pokoji,ale uvědomila jsem si,že už je pozdě.
,,Elaine.."
Otevřeli se dveře a v nich stál Richard.Já jsem zůstala přimraženě stát na místě a on si mě opatrně prohlédnul.
,,Jsi v pořádku?Tváříš se jakoby jsi zahlédla ducha."
Vydal ze sebe otráveně a já jsem se za sebe ohlédla,a když jsem zjistila,že tady ani jeden nejsou oddechla jsem si.Ale.. Co Kyle myslel tím : "Chtěl jsem tě vidět ještě předtím než to začne." - Než,ale začne co?
,,Haló..."
Tleskl mi před obličejem a já jsem mu okamžitě věnovala svou pozornost.
,,Už jsi se mnou v místnosti nebo ještě myšlenkama létáš někde venku?"
Prohlédnul si mě zaujatě a já jsem jen rychle zavrtěla hlavou.
,,Co potřebuješ?"
Zeptala jsem se rychle,abych navázala nějaké téma než by se mohl začít na cokoli vyptávat.
,,No.." ,,Už?"
Nakoukla z poza dveří najednou Bree a vypadala docela dost vyplašeně a vynervovaně.
,,Právě jsem se k tomu chystal."
Řekl Richard a já jsem si oba začala dost důkladně prohlížet.Něco tady nehraje..Na okamžik,ale opravdu jen na malou vteřinku jsem ucítila pach novorozeněte.Vyděšeně jsem zvedla hlavu a podívala se na Bree s Richardem.
,,Cítíš to?"
Zeptal se Richard napjatě a já jsem bez jediného mrknutí přikývla.
,,Neříkejte mi,že-" ,,Počkej."
Špitla Bree a rychle šla zavřít dveře,Richard přeběhl k oknu a namaloval na ně nějaký znak.Vypadal jako dvě překrývající se šipky,jedna ale mířila nahoru a ta druhá dolů.Když to oba dodělali,tak se na sebe krátce podívali a došli ke mě.
,,Dobře..Už můžeme."
Začal Richard a Bree přikývla.S vážným výrazem se mi podívala do očí a bylo dost vidět,že má strach.
,,Dokážeš udržet tajemství?"
Zeptala se opatrně a já jsem napjatě přikývla.Vůbec nevím co se dozvím,ale i tak..Bree přece musím pomoct za každou cenu.
,,Bree a já..Čekáme spolu dítě."
Hned jak to Richard dořekl tak jsem zůstala stát jak přimražená,protože jsem to absolutně nechápala.Když jsem pořád nic neříkala,tak se na sebe oba podívali a všimla jsem si něčeho zvláštního.
,,Jak to?"
Vypadlo ze mě nakonec a Bree si povzdechla.
,,Víš..Dalo by se říct,že jsme do sebe zamilovaní už nějakou dobu a snažili jsme se to skrývat..A prostě jednou to přišlo a už jsme dál v sobě nemohli věznit touhu." ,,Tak jste to spolu dělali bez ochrany."
Řekla jsem zaraženě a Richard se na mě podrážděně podíval.Bree mě vzala pevně za ruce a opatrně se mi podívala do očí.
,,Možná to nechápeš,ale-" ,,Vždyť jste bratr a sestra..Jak se můžete milovat?"
Vstoupila jsem jí do věty a Richard se chystal zakročit.
,,Sourozenci nebo ne..Prostě se to stalo,zamilovali jsme se do sebe a teď spolu čekáme dítě.Ty ještě možná netušíš co je to láska,ale divila by ses."
Ohromeně jsem se na něho podívala,protože slyšet Richarda mluvit o lásce a o tom,že jsou zamilovaní..Je prostě neskutečné.Povzdechla jsem si a vážně se na ně podívala.
,,Co chcete dělat?Ne,že bych vám to dítě nepřála,ale..Jestli to zjistí matka,Aaron nebo kdokoli nesprávný zabijou vás."
Řekla jsem nervózně a Richard přikývnul.Opřel se o skříň a bylo dost vidět,že už je z toho všeho skrývání unavený.
,,Jak dlouho už.." ,,Jsem těhotná?"
Pousmála se Bree a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Doslova zářila a vypadala neuvěřitelně šťastně i přes to,že ji i dítěti s Richardem jde o krky.
,,Víme to tři týdny."
Vydala ze sebe s úsměvem na tváři a já jsem se na ni zaraženě podívala.
,,Tři týdny?A proč mi to říkáte až teď?Proč mi to vůbec říkáte?"
Zeptala jsem se opatrně a Richard sledoval každý můj nádech,kadžý můj sebemenší pohyb.Začínala jsem z něho být vynervovaná.
,,Porotože jsi jediná komu věřím a komu to můžu říct..A taky,chceme utéct."
Překvapeně jsem si ji prohlédla,protože tohle chování se jí vůbec nepodobá.
,,A jestli chceš mohla by jsi utéct s náma.."
Dodala a já jsem se na ni naštvaně podívala a zavrtěla jsem hlavou.
,,Jste v pořádku?Zamyslete se!I kdyby se vám podařilo utéct budou vás hledat..To chcete strávit celý život tím,že budete i s dítětem utíkat?" ,,Teprve to plánujeme Elaine!Vymyslíme plán,který se bude dat uskutečnit bez toho aniž by někdo přišel k úhoně!"
Zakročil okamžitě Richard,ale já jsem se naštvaně zasmála a otočila jsem se k nim zády.
,,Měli byste jít."
Řekla jsem a oni se jen tiše přesunuli ke dveřím.Otočila jsem se na ně a Bree měla v očích slzy.
,,Nikomu to neřeknu,ale..Dřív než udělám cokoli dalšího musím se nad tím zamyslet."
Bree chápavě přikývla a spolu s Richardem opustili můj pokoj.Po celém dni jsem nemohla přestat přemýšlet nad tím co mi bylo řečeno.Nepřetržitě jsem nad tím musela přemýšlet,ale pokaždé jsem došla ke stejnému závěru : Chci jim pomoct,ale praskne to..Vím,že ano.
,,Ach jo!"
Lehla jsem si do trávy na kopci pod kvetoucí třešeň a začala jsem sledovat teď už noční oblohu s hvězdami.
,,Něco tě trápí?Mám pravdu?"
Ozval se najednou Calebův hlas nedaleko ode mě a já jsem si rychle sedla a otočila se,abych viděla kde stojí.Opíral se o třešeň a díval se mi přímo na mě.
,,Jsou to moje problémy,Calebe."
Řekla jsem chladně,i když jsem se tak zachovat nechtěla.On si mě,ale porhlédnul a trochu zklamaně si sednul do trávy, zády opírajíc se pořád o strom.
,,Nevěříš mi?"
Přesně v okamžik kdy se na to zeptal se trochu zvednul vítr a začal mi rozfoukávat vlasy do stran.Jako z nějakého filmu.
,,Věřím,ale..Slíbila jsem,že to nikomu neřeknu."
Caleb chápavě přikývnul a já jsem pocítila nával smutku a úzkosti z toho,že jsem mu to nechtěla říct.Ale proč?
,,Sice jsem to slíbila,ale tobě věřím..Když ti to řeknu,slíbíš,že to nikdy nikomu neřekneš?"
Prohlédla jsem si ho opatrně a nemohla jsem uvěřit vlastním uším.Vážně se mu to chystám říct?
,,Slibuju..Tak?Psolouchám."
Pousmál se a mě zahřálo u srdce,že se zajímá o to co mě trápí,i když by mě teď Richard nejspíš zabil kdyby se dozvěděl, že jsem to Calebovi řekla.Po chvilce mého líčení se Caleb dozvěděl všechno a jeho tiché zírání někam před sebe mě tačalo dost zneklidňovat.
,,Máš strach co se může tvé sestře stát?"
Zamyšleně jsem si přitáhla kolena k bradě a zadívala jsem se před sebe.
,,Ano,ale nejen o Bree..Co Richard a to dítě?Nesnesu ani jen krátké pomyšlení na to,že by jim hrozilo nebezpečí."
Caleb vstal a přisednul si vedle mě.Já jsem zůstala nehybně sedět a s rudými tváři dál hledět před sebe.Ještěže je noc..
,,A pach novorozeněte..Jde to cítit?"
Tiše jsem přikývla a utrhla jsem před sebou kus trávy a naštvaně jsem ho zahodila někam před sebe.
,,Nevím jestli to může cítit i někdo jiný,ale já jsem to cítila."
Najednou jsem si vybavila dnešní ranní scénku ještě před tím než za mnou došel Richard s Bree.
,,Je pravda,že..Jsi poslal Dannyho se Shaunem,aby skontrolovali jestli jsem v pořádku?"
Caleb nechápavě přikývnul a já jsem se k němu otočila tak,abych mu viděla do očí.
,,Měl jsem o tebe strach.."
Nasadil pokřivený úsměv a já jsem si ho znovu prohlédla.
,,Kyle se zmínil o tom,že..Mě chtěl vidět ještě před tím než to začne,co tím myslel?"
Touhle otázkou jsem ho očividně dost vyvedla z míry,protože se na mě díval jakoby viděl ducha.Nakonec si povzdechnul a podíval se na mě.
,,Asi to už nemá cenu dál zatajovat,ale..Řeknu ti to pod jednou podmínkou."
Okamžitě jsem nastražila uši a bez mrknutí jsem přikývla.
,,Strávíš se mnou jeden den a jednu noc."
Zaraženě jsem se sebou škubla a trochu podezíravě jsem si ho prohlédla.
,,Noc?Nezlob se,ale vyznělo to poněkud..Perverzně."
Řekla jsem a Caleb se hned zasmál.Ze zadu mě vzal okolo ramen a bradu mi položil na rameno.
,,Co to děláš?"
Zeptala jsem se opatrně a mé srdce nepřestávalo dělat divy.Přišlo mi jakoby bylo minimálně 30x rychleji než obvykle, jakoby mělo každou chvílé explodovat.
,,Vadí ti to?"
Pousmál se a já jsem se na něho zaraženě podívala.
,,Ne.."
Zašeptala jsem tiše a snažila jsem se,aby mě neslyšel,ale..
,,To jsem rád." ,,Takže to platí?"
Zeptal se zanedlouho a já jsem se k němu otočila s malým pocitem radosti.
,,Když slíbíš,že mi všechno vysvětlíš.." ,,Slibuju."

Oblíbená píseň

12. srpna 2014 v 19:33

Takže oblíbená píseň jo?Popravdě nevím jestli mám jen jednu oblíbenou písničku.Já jsem vždy poslouchala písně podle toho jakou jsem měla náladu.Takže většinou,když jsem byla smutná nebo až moc znuděná jsem poslouchala nějakou pomalou písničku.Vždy,když jsem měla úžasnou náladu a tím myslím opravdu skvělou,jsem poslouchala nějakou tu rychlou.Poslední dobou před spaním mě dokážou uspat jedině písničky.A,že jich v mobilu mám hodně!Poslouchám písně,které jsou většinou známé,ale nepohrdnu ani těmi,které většinou znám jen já.A samozřejmě,že neposlouchám jen písničky nazpíváné,ale i ukolébavky nebo jen skladby. Usmívající se

Tady je pár odkazů na písničky,které poslouchám docela často :


Samozřejmě bych mohla vypsat i spoustu dalších,ale myslím si,že tohle dostatečně stačí..Zkrátka toto jsou některé z mích písniček Mrkající ,o kterých jsem si jistá,že stojí za to.. S vyplazeným jazykem

Kam dál